Byl opravdu sovětský vesmírný program tak vynikající? Jedinečný a hrdinský možná. To se nám snaží namluvit ve svém díle Omon Ra populární ruský spisovatel Viktor Pelevin.
Viktor Pelevin (*1961) patří k nejúspěšnějším ruským autorům přelomu 20. a 21. století. Po přečtení „Omon Ra“ (vydáno v r. 1993) můžeme vidět paralelu mezi úspěchem této knihy v Rusku a stejným úspěchem knihy M.Viewegha „Báječná léta pod psa“ zase na našem trhu. Oba autoři se osobitým stylem snaží vypořádat se socialisticko-komunistickou minulostí své země.
Závisí na věku čtenáře, zda bude považoval „Omon Ra“ za satiru nebo tragikomedii. Člověk, který je tak mladý, že dobu světlých zítřků už nezažil, bude považovat toto mistrovsky napsané dílko za satiru na kosmický program v jakémsi bývalém SSSR. Naopak lidé, kteří prožili v socialismu aspoň své dospívání, a tedy ví, co všechno bylo v Sovětském svazu a jeho satelitech možné a nemožné, tak ti budou spíše inklinovat k termínu tragikomedie. Ono je vůbec problém, jestli se „Omon Ra“ dá zařadit do kategorie science fiction.
Děj knihy se odehrává někdy na přelomu 70. a 80. let 20.století a je vlastně založen na reáliích, která nám i celému světu byly podbízena jako pravda. Autor si jen zahrál s detaily, které by mohly být jinak, ale není to jisté. Jak by Vám určitě řekl každý Rus, v SSSR termín nemožné nebyl pro vysoké funkcionáře přijatelný. A na tom založil svůj příběh i V. Pelevin. Celou druhou polovinu minulého století nám byl Sovětský svaz zobrazován jako kosmická velmoc, která měla první družici a prvního kosmonauta. Jediné, na čem Rusové pohořeli, byl první člověk na Měsíci. A to se právě v této knize snaží rychle napravit. Velitelé sovětského kosmického programu podvědomě vědí, že jejich technologická vyspělost není schopná vypravit na Měsíc člověka jako to udělali Američané, ale jak jsem už naznačil, NEMOŽNÉ je nepřijatelný termín. A čeho měli v Sovětském svazu nadbytek? Čeho už využil i soudruh Stalin za války? Nekonečného množství lidí. Co nejsou schopni zautomatizovat pomocí techniky, tomu pomůže člověk. A sovětský uvědomělý člověk se neptá, ale plní rozkaz. Případná smrt ve jménu matičky vlasti je dostatečnou odměnou.
Mladý Omon Krivomazov se vždy toužil stát kosmonautem. Je tedy vhodným kandidátem na tajnou misi „automatické“ sondy Luna 17-B. Chudák Omon je nejprve přímo nadšený, že se splní jeho životní sen. Ale jen do chvíle, kdy se ukáže pravý smysl jeho letu. Co nezvládne utáhnout ruský motor, to dokáže pohánět sovětský člověk. A proto v Lunochodu není žádná automatika, ale jen rám z kola Sport, kterým bude Omon prohánět Lunochod po Měsíci. A takových technických vymožeností je v sovětském programu ještě více. Ale vše je tajné. Veřejně je celý Lunochod plně automatizovaný a po dojetí k cíli začne do celého vesmíru vysílat LENIN, SSSR, MÍR.
Pelevin skvěle vyobrazil děsivost totalitního režimu, kde je lidem vymývaný mozek, ale kde to dospělo do takového stádia, že i sami vymývači mozků podlehnou svému bludu. S trochou nadsázky můžeme říct, že „Omon Ra“ je vlastně taková humorná verze amerického filmu „Kozoroh 1“.
Kdo nezažil, úplně nepochopí
Hrdinný voják Matrosov, kapitán Meresjev, letec Pokryškin, Mladá garda, pravý dialektický materialismus ve svých orwellovských vrcholech… nic vám to neříká? (Nebojte se to přiznat, moje slečna je dost mladá na to, aby skutečně nevěděla, co to byl Komsomol.) Pak si Pelevinovu knihu bohužel nevychutnáte ve všech nuancích. Ale i když vám ujde občasné mrknutí autora (určené spíše pamětníkům), VŘELE DOPORUČUJI. Vtipné a přitom tragické (zejména scéna s majorem Popyněm), hezkou literární zkratkou předvedená zrůdnost sovětského režimu. Plus skvělý Dvořákův překlad, plus šedesát rozkošně naivních ilustrací z padesátých a šedesátých let. Takových SF je na našem trhu sakra málo.