Star Trek a my I: Jak se stát fanouškem Star Treku

Pak jsou tu samozřejmě kamarádi, kteří už jsou fanoušky Star Treku. Ti vám mohou půjčit film nebo nějaké díly na videokazetě nebo CD, knihu a úplně nejzajímavější možností je asi to, že vás vytáhnou na výlet – na nějaký con.

Ovšem naprosto základní podmínkou ke všem těmto předpokladům je, že vás musí Star Trek zaujmout. Nějak, jakýmkoliv způsobem a pro začátek klidně stačí jen trošičku. Mohou se vám líbit vesmírné lodě, příběh nebo herečky, které v něm vystupují, to je vcelku jedno. Jakákoliv míra počátečního zájmu stačí k tomu, abyste se mohli počítat za fanouška Star Treku a vlastně čehokoliv. Později tyto podmínky vykrystalizují v to, jak moc velkým fandou se stanete.

Uvedu příklady, to je vždy nejlepší a nejnázornější.
Mám na škole spolužáka, který má velmi rád Voyager, protože se mu zdají absolutně fascinující příběhy a dobrodružství, která tato posádka prožívá. Nicméně je jen oním druhem ‚konzumního‘ diváka, který se dívá s radostí, vychutná si příběh, ale svět Star Treku ho v podstatě žádným významnějším způsobem neláká. Také je tu dalším faktorem to, že nemá čas a snad to ani není v jeho povaze (pokud mohu posoudit), aby si vyhledával další informace. Toto je bezpochyby fanoušek Star Treku a pokud mohu říct, tento druh fanouškovství je tím nejlepším, protože tohoto člověka zaujal hlavně příběh, myšlenka a charaktery postav, které utváří příběh a které mu dávají myšlenku.

Možná trochu úsměvným příkladem budou mí rodiče, konkrétně má matka. Ta se prostě se mnou na Star Trek dívala tak dlouho, až nyní už ví, že tahle loď je Voyager a ne Enterprise a jejím oblíbeným kapitánem je Jean-Luc Picard. Star Trek ji dokázal nějakým způsobem zaujmout. Z počátku tolerovala to, že pořád čučím na nějaký divný sci-fi seriál, četla si u toho, ale neodešla. A pak, jednoho dne, ji pravděpodobně na obrazovce něco upoutalo, ona na ni hodila jedno oko, pak druhé a nakonec zjistila, že ten příběh není zas až tak špatný a že ničím její dceru nekazí. Dnes už mi pravidelně nahrává epizody na video když nejsem doma a při té příležitosti se na ně sama dívá. Pokud ji díl zrovna nijak nezaujme, čte si, pokud ano, dobře se u něj pobaví.

Nejsem si úplně jistá, jestli tahle kategorie spadá do onoho ‚fanoušek Star Treku‘. Prostě jsou to lidé, kteří se u něj pobaví, ale i to může být důležité. Nevadí, že je tak úplně nezaujme, proč se stalo zrovna tohle a proč pak museli vytvořit warp bublinu a dokonce jim může i vadit, že z televize uslyší něco tak prapodivně znějícího jako je právě warp bublina, čemuž vůbec nerozumí. Hlavní ovšem je, že se prostě u Star Treku baví.

Třetím příkladem vám bude samotná autorka tohoto článku. Jak jsem se tedy já stala fanouškem Star Treku?
Na počátku byl víc než zájem. Byla to fascinace. Fascinace něčím, co se dokonale shodovalo s mými sny, s mými vizemi, s mou fantazií. Byla jsem polapena jiným světem.

Bylo to… už si ani vlastně přesně nevzpomínám, kdy a jak to přesně bylo. Jestli jsem první viděla TOSku na rakouské televizi ORF nebo TNG u nás na ČT1. Myslím ale, že to byla ta TOSka. Matně si vzpomínám, že když u nás šel první díl The Next Generation, tak jsem ho očekávala s napětím a byla jsem ohromena tou úžasnou lodí, která se objevila v úvodní znělce. Ale už tehdy jsem věděla, že je to nějaký nový seriál ze světa Star Treku.

Pravděpodobně jsem si to přečetla v nějakém časopise, tehdy se takové horké zajímavé zahraniční novince navazující na stále ještě nevychladlý fenomén z šedesátých let věnovalo více pozornosti než dnes.
Nemyslím si, že to byla právě TOSka s kapitánem Kirkem, kterou jsem tedy viděla jako první, co mě k Star Treku tak připoutalo. Důvod může být jednoduchý: bylo to v němčině a já v té době ještě tolik německy neuměla, abych mohla úplně pochopit byť alespoň jeden dialog. Přesto je nepochybně pravda, že mě vesmírné dobrodružství lodi Enterprise velmi zaujalo a ač byl už seriál starý a ne zcela přesně odpovídal mým mladistvým představám o moderní zábavě, byla tu ona počáteční špetka zájmu. No, spíš to byla hrst.

Pak tedy následovalo TNG a to už bylo naprosto jasné. Rozuměla jsem tomu (bylo to koneckonců česky) a bylo to zahaleno v plášti modernějšího střihu. Jak už jsem se zmínila, na Enterprise-D jsem zůstala zírat málem s otevřenou pusou, ale samozřejmě to byly hlavně postavy a jejich příběhy, co mě tolik oslovilo. A nebudu se tajit ani tím, že mou nejoblíbenější postavou je neustále kapitán Picard. (Nemylte se, zde neplatí ono přísloví „Jaká matka, taká Katka“, u nás v rodině to neplatí. 🙂

V mém případě samozřejmě ale nezůstalo jen u sledování seriálu. Pocítila jsem doslova hlad po tomto novém světě, který mi byl představen, byla jsem jím uchvácena a to ve mně vzbudilo přirozenou touho vědět víc. Nesmím opomenout, že na naše obrazovky přišly i filmy a do našich knihkupectví knihy. Nevím, jestli jsem si to sama nějak odvodila nebo jsem se o tom opět odněkud doslechla, v každém případě jsem ale začala pátrat v knihkupectvích po startrekových románech a má snaha byla jednou korunována úspěchem. Byla to kniha TOS Sny o krkavcích a byla jen dalším krokem k tomu, aby si mě Star Trek zcela získal.

Tehdy jsem ale samozřejmě byla stále ještě sama. Sama samotinká dívenka, která tušila, že musí být další mladí lidé, kterým se Star Trek také líbí a kteří mají přístup k vytouženým informacím, o které by se mohli se mnou chuděrkou podělit. Tehdy se u nás také začal pomalu rozvíjet internet, ale stále k němu neměl přístup každý, kdo chtěl. Nezbývalo tedy, než navázat jiný – telefonický nebo poštovní – kontakt. Ale s kým? Kde mám sehnat na někoho adresu? Kdo mi pomůže?

Jednoho dne se na mě usmálo štěstí. V časopisu Cinema, kterou pravidelně odebíráme, byla zavedena nová rubrika Bazar, kde zveřejnila svůj inzerát jistá mladá dívka a uvedla i svou adresu. První kontakt byl navázán! Už jsem nebyla slepá a hluchá. Mohu jen této osobě jen poděkovat, že byla ke mně tak milá a poslala mi poštou nějaké informace, kartičky a časopisy. Jak jsem se cítila najednou bohatá! A jak dnes vím, že to byl stále jen zlomeček… Tato osůbka mi také poskytla adresu na členku brněnského fanklubu Badlands, které jsem samozřejmě okamžitě a s radostí napsala. Psala jsem o tom, že neznám lidi okolo Star Treku a že bych se chtěla s nějakými dalšími seznámit a že také sháním všemožné informace o Star Treku. Ale ouha… odpovědi se mi nikdy nedostalo.

To mě samozřejmě neodradilo od toho, abych dále netoužila po informacích. Věděla jsem, že na internetu jich musí být plno a jelikož jsem nějak vytušila, že v počítačích je (tak trochu) budoucnost, přála jsem si jeden k narozeninám a s tím následně přišel i internet.

Tehdy jsem pomalu ani nevěděla, jak zadat do browseru adresu a jak hledat, ale jakmile jsem otevřela první okno, věděla jsem, co chci vidět jako první: stránku o Star Treku. Pak mi nějak, možná přirozenou ženskou logikou (ehm :-)), došlo, že by mohla existovat stránka www.startrek.cz.
Jo, to byly začátky…

Je jasné, že pak už to šlo se mnou prudce z kopce (zatímco telefonní účty se šplhaly prudce do kopce). Když se tak ohlédnu na tu cestu, kterou jsem ušla, vidím, že se změnilo mnoho věcí. Už nejsem slepá a hluchá, už znám spoustu lidí a mnoho lidí zase zná Leian. Mám vlastní internetovou stránku týkající se Star Treku, na conech mívám o Star Treku přednášky a sama se snažím těm stále ještě nevidomým otevřít oči a najít jejich vlastní cestu, cestu po hvězdách.