Jedním z děl, která nemohou zapřít inspiraci Tolkienovým Pánem prstenů, je i duologie Helská nístěj od Dennise L. McKiernana. Ač autor pro svůj čtivý příběh vytvořil vlastní svět a své postavy, nápadně však připomínají svět a postavy z jiné knihy…
Kdysi dávno jsem v jednom scifistickém časopise četl pojednání o historii vydávání Pána prstenů J. R. R. Tolkiena. Byla tam také zmínka o tom, že nedlouho po úspěchu trilogie se vyrojilo množství hobitích a elfích tlustospisů různých napodobitelů Mistra. Ovšem marně jsem nějaký ten tlustospis očekával i u nás. Snad tomu nepřála doba, ale až na několik výjimek – mimochodem nepříliš podařených, se smršť prací a la pan Tolkien nekonala.
Jedním z cyklů, které nemohou zapřít inspiraci Pánem prstenů, je i Hélská nístěj. Tato duologie na více než 1200 stranách zavádí čtenáře do světa, ve kterém mají sice různí tvorové nová jména, ale nápadně připomínají jiné tvory z jiné knihy.
Do pekla uzavírá duologii za první dílem Do předpeklí, který vyšel na podzim roku 2000. Putování dvou malých Warrowanů Tipa Thistledowna a Beau Darbyho. Tito mužíčci jakoby z oka vypadli oněm už výše zmiňovaným hobitům, a to výškou počínaje a chutí k jídlu konče. Ostatně Tipova a Beauova mánie pití čaje, kdykoli je to možné a nejlépe ve větším množství, je jedním z průvodních znaků celého příběhu. A když už není možné se dát nějaký ten šálek, alespoň na něj sebemrskačsky vzpomínají.
Oba se vydali na cestu, aby doručili jistou minci králi Agronovi. Přitom musí překonat lán světa a postupně se k nim připojují další. Nakonec cestuje malá družina, ve které nechybí ani Elfové ani drsný Trpaslík. Jen na Lidi se jaksi zapomnělo. Ale co, podle proroctví stejně musí hledat pomoc u tvorů, kteří lidmi nejsou.
Tip a Beau cestují zemí, v níž řádí válka. Zlotřilý čaroděj Modru, pohůnek to bohy Gyphona, povolal různé potvory – Mizeráky, proklatce, Hrůzomety i draky, aby ovládl celou říši Mithgar.
Naštěstí proti němu stojí síly různých ras, které se rozhodně nechtějí nechat podrobit a brání se všemi silami. Ale, že jejich osud budou mít v rukou dva „pidižvíci“, to nikdo z nich ani ve snu nepředpokládal.
Dennis McKiernan zalidnil říši Mithgar množstvím ras a národů. I přes zvláštní jména se u mnohých dá lehce vystopovat předloha, která stála u jejich zrodu. Dal jim do vínku to dobrou a tu zlou přirozenost a odvěká bitva mezi dobrem a zlem se opět rozhořela. Obě strany tohoto konfliktu jsou sice zobrazeny dost schematicky, ale příběhu to kupodivu nevadí.
Ačkoli se autor v mnohém u Tolkiena inspiroval, není Hélská nístěj pouhou napodobeninou. McKiernan do ní zabudoval své představy a nápady. Příběh je drsný a tvrdý, zejména v popisu válečných hrůz. Za své konečné vítězství musí dobro zaplatit krvavou cenu a ačkoli oba hlavní hrdinové nakonec dospějí k happyendu, ani jejich štěstí není úplné.
Líbilo se mi, že autor omezil kouzla a čáry, většina bojů musí být vydřena meči, kušemi a luky. Když už je nutné kouzla užít, platí za to Mágové velkou cenu. Zajímavá je představa Hrůzometa, který rozšiřuje kolem sebe vlnu hrůzy a obav. I taky je ovšem patrná ruka Nazgûlů, ačkoli Hrůzomet nemá jejich inteligenci.
Sympatické je rovněž, že se tady nejedná o pátrání nebo užívání mocného magického artefaktu, který rázem změní poměr sil. Dokonce i ona mince, kvůli které se oba Warrowané do války zapletou, má pro Agrona překvapivý význam. A konečné střetnutí rovněž nerozhodně síla nýbrž chytrost a lstivost.
Děj se posunuje v jednoduché linii sledující osudy obou Warrowanů. Zachycuje jejich cestování říší Mithgar a snahu nejprve doručit minci a poté pomoci ve válce. Přitom procházejí mnohými nesnázemi. Dobře jsou zpracované bojové scény, který jsou napsány s citem pro realismus a míru. Do těla příběhu autor zabudoval několik povedených vtípků, které využívají některých vlastností hrdinů příběhu. Mimo to se v textu objevují i hrdinové jiných McKiernanových knih a samozřejmě i narážky na jiná dobrodružství.
Přestože Hélská nístěj zdaleka nedosahuje kvalit Tolkienových příběhů, stojí zato si jí přečíst. Je to poměrně slušná fantasy.
