Ken Wood a perly královny Maub – Walker George P.

Ken se stal vládcem větší části Gamebu. S princeznou Sooles má syna Rona a ve snaze získat přehled o celém povrchu planety vysílá velké výpravy do odlehlých končin. Poslední dobou ale výpravy začaly beze stopy mizet. Vyprávění (po stručném úvodu rekapitulujícím předchozí díl) začíná v okamžiku, kdy se do přístavu Rewera vrací jediná loď z početné výpravy do západních moří. Mandragora je prakticky vrak s hromadou mrtvol na palubě, do přístavu ho přivedl poničený Stříbrný stroj doslova v „posledním tažení“.

Tímto kuriózním způsobem oznámila svou nadvládu nad Fialovým oceánem tajemná královna Maub. Ken okamžitě zorganizoval odvetnou akci, jeho flotila je však donucena k ústupu tajemnou černou stěnou, která postupně obklopí téměř celé Kenovo království. Mezitím je napaden Kenův týl a pomocí magie unesen  Ron. Tajemná Maub ovládla moře, Ken provedl protiúder po pevnině. Jeho křížová výprava přešla celý kontinent a oplatila Maub vpád do týla, aby svedla konečnou bitvu o osud Gamebu.

Perly zmíněné v názvu jsou magické artefakty, umožňující existenci černé stěny, obklopující Kenovu říši. K její úplné izolaci a následné likvidaci chybí jediná perla. Jejím vlastníkem je Kenův syn Ron, ale díky jisté Ronově vlastnosti ji Maub nemůže získat.

I v tomto dílu se setkáváme s celou plejádou nejrůznějších potvor, tajemných bytostí, zrůd a nejrůznějších překvapení. Ke slovu opět přicházejí zrůdy čarodějnice Xylly (nyní v masce Maub), známé z prvního vyprávění, jejich řady rozšiřují nejrůznější mořské potvory (hadi, chobotnice, atd.), ale ty nejhorší zrůdy mají víceméně lidskou podobu. Ken má na své straně své poddané, draky, trpaslíky a v průběhu děje získává další spojence – skalní skokany Oltégy a národ mořských trpaslíků Wruulů. V boji rozhodují vedle klasických sil a magie též Kenovy znalosti pozemských válek a jejich nekonvenční využití (o morálce bojovníků nemluvě).

J. W. Procházka využil  ve svém příběhu motivy a „osvědčené“ postupy z prvního dílu. Opět namixoval neuvěřitelný koktejl z magie, technologií, odkazů na historické události, morálku, boj dobra a zla a četná literární díla. Barvité líčení nepostrádá spád, počet bitev i osobních soubojů proti předchozímu dílu ještě narostl (ač se to zdá neuvěřitelné), množství zničené techniky, prolité krve a jiných tělních tekutin (hlavně slizu) nemělo asi ve své době obdoby. Přesto „Perly“ proti „Meči“ cosi podstatného ztratily. Pryč je kouzlo neočekávaného, ale to si čtenář uvědomí až poté, co tenhle sešit Rodokapsu zavře. Text sice skrývá všelijaká překvapení, přináší různé novinky (zdaleka ne tolik jako v „Meči“), ale svým způsobem už to není „nic nového“. Převážně díky tomu jsou „Perly“ považovány za slabší, přesto by ještě dnes měly šanci na velmi slušné umístění na žebříčku fantastické literatury.

Celková hodnocení obou příběhů byla a jsou značně rozporuplná (od „vynášení do nebes“ po absolutní zatracení), shodují se ale v jednom – jde o zatraceně „nadupanou“ záležitost, která by (z hlediska použitých námětů) průměrnému autorovi vystačila na zaplnění celé knihovny. Z tohoto úhlu pohledu zůstává otázkou, jak by byl čtenáři přijat avizovaný, leč nevydaný třetí díl, nehledě na skutečnost, že před deseti lety byly poměry na trhu i požadavky čtenářů poněkud jiné než dnes.