Vlad 1,2 + GoldenCity 1,2

VLAD (Swolfs + Griffo)
Díl první: Můj bratr Igor
Díl druhý: Pán z Novijanky

Vlad patří mezi lepší série zvláště pro svou atmosféru, která je umě zvýrazněná šedohnědě laděnými barvami. V prvním díle, kde se seznamujeme se stejnojmenným hlavním hrdinou, je atmosféra hutnější a výraznější, druhý díl už hledí (bohužel) trochu více na akci a dramatické scény. Těch ale rozhodně v prvním díle není málo. Hned na první stránce sledujeme honičku v autech, která má čtenáře ujistit, že Vlad není žádné ořezávátko. Hlavní zápletka je poměrně jednoduchá. Vlad musí nalézt svého nezvěstného bratra Igora, aby se mohli usmířit a společně převzít zděděný majetek. Alespoň takto zní podmínka v závěti. Jak Igora najít už tak lehké nebude. Zjevně se zapletl do mafiánských sítí, které obklopují showbyznys, jeho působiště. Na rozdíl od Igora, Vlad rozhodně se showbyznysem neměl nic co do činění, i když jeho drsné hlášky, které občas utrousí jeho pevné rty, rámované hranatou bradou, by jistě měly u diváků úspěch (a určitě ho mají u čtenářů komiksu). Zato je to bývalý voják, jehož nabyté zkušenosti o zbraních, bojových uměních a výbušninách mu budou při pátrání po bratrovi velmi k užitku. A ještě vám dlužím důležitou informaci, tenhle příběh se odehrává v drsných podmínkách Ruska v budoucnosti, která je v mnohém podobná drsné realitě dneška, protože špatné lidské vlastnosti budou žít tak dlouho, jak dlouho budou žít lidé.
Scénárista si moje sympatie získal i působivými zvraty. Například se nebojí odpravovat sympatické (i když nedůležité) vedlejší postavy. Takovéhle „maličkosti“ dost odlišují Vlada od většiny ostatních, stereotypních francouzských sérií.

GoldenCity (Pecqueur + Malfin)
Díl první: Vykradači vraků
Díl druhý: Banks proti Banksovi

Série GoldenCity asi většinu zájemců o koupi „obrázkového příběhu“ zaujme kresba a barvy. GoldenCity je na špičce moderní komerční kresby a u nás se příliš často s tímto typem nesetkáváme – v Česku se zatím vydávaly spíše zajímavosti (od Rosse přes Millera po Otta) nebo černobílé komiksy. Práce s barvami je velice působivá a to vůbec ne jenom proto, že převládá oku lahodící modrá, protože se příběh odehrává na moři a pobřeží. Inteligentní, precizní přechody a kombinace velkého množství odstínů dává tušit, že se jedná převážně (ne-li zcela) o počítačové kolorování. I kresba je však v porovnání s většinou ostatních sérií výrazně lepší.
Ani příběh rozhodně není špatný. Ocitáme se v mořském prostředí. Na jedné straně je pobřeží obývané spíše chudšími a na straně druhé je obrovská loď, kde přebývají ti úplně nejbohatší. Sledujeme osudy dětských hrdinů z pobřeží, jejichž život je zasvěcen honbě po tom, urvat si pro sebe co nejvíce, jenom u některých z nich však nikoliv za cenu podrazu přátel. Zvláště druhý díl se však zaměřuje na problémy, které byly naťuknuty v prvním dílu, kde mámě možnost číst více o důsledcích, zatímco příčiny začnou vyplouvat na povrch až v díle druhém. Co určitě mohu prozradit, protože to vyplývá z podtitulu druhého dílu (Banks proti Banksovi), mladý majitel lodi (že se jmenuje Banks snad opakovat nemusím :o)) je podveden, přijde o manželku, po které pátrá, na jeho místo na lodi je nasazen dvojník a nezbývá mu, než se potloukat po pobřeží a hledat řešení. Samozřejmě se dostane do kontaktu se zmíněnými dětmi, kteří mu:
a) pomůžou
b) nepomůžou
Zkuste hádat, nebo si přečtěte GoldenCity. Příběh není komplikovaný, ale různá „naťuknutí“ problémů, minizápletky a (občas trochu podivné) zvraty nás stále udržují napětí. U Vlada jsem uvedl, že se jednotlivé díly trochu liší. Tady je to naopak zcela souvislý příběh, který by měl po čtyřech dílech skončit (a pravděpodobně se zase rozjet s novou zápletkou), a nějaké rozdíly (v kresbě, atmosféře, prostředí…) byste hledali marně.

Francouzské série od BBartu sice nepatří mezi klenoty komiksové tvorby, ale svůj význam pro pozici komiksu u nás mají. Možná větší, než si uvědomujeme. Pokud si čtenář, který už vyrostl z Disneyovských komiksů pro děti, vezme do ruky takové série, jako je Vlad nebo GoldenCity, můžou se mu stát branou do celého žánru, což komiksy pro děti rozhodně nikdy nebyly a nebudou. Stále je totiž naprostá většina obyvatel přesvědčena, že komiks je obrázky odlehčený text, aby s ním neměli děti problémy. Že komiks je prostě pouze pro děti. Pokud tedy někdo z dětských komiksů vyroste, netuší, že se může poohlédnout po něčem dospělejším.
Minule jsem mluvil o sériích Norge, I.R.S. a Niklos Koda. Záměrně jsem k sobě dal série, které jsou podle mého názoru nejslabší (uvidíme, zda to další díly vyvrátí nebo potvrdí) a tak mohla vzniknout mylná domněnka, že jsem proti francouzským sériím. Naopak. Teď jsem vybral ty lepší, abych ukázal, na které by se měli mladší čtenáři nebo jejich rodiče v knihkupectví podívat. Pokud se BBartu podaří své komiksy prosadit do nejširší distribuce (má pro to předpoklady), mělo by to u nás jedině vylepšit pozici komiksu jako takového. Sice pak série typu Norge dají věčným kritikům do ruky „argument“, že komiksy jsou o ničem, a série jako Vlad zjištění, že nemusí být úplně hloupé, ale nic výborného rozhodně nejsou (ostatně to si myslím i já), mnohé však přivedou k lepším komiksům, které už nejsou tak… hmmm… tuctové?