Nový vydavatel na trhu s komiksy, nová barevná série po vzoru BBartu. KRC comics pro české čtenáře připravil zatím jeden s dílů poměrně populární série o Jeremiahovi od Hormanna Huppeho.
Protože jsou autor i jeho série pro českého čtenáře asi jenom málo známé, nebo spíš úplně neznámé, je potřeba je trochu uvést. Hermann Huppe (podepisuje se jenom jako Hermann) se narodil v roce 1938 v malé vesničce v Liége a většinu života prožil v Bruselu. Kreslit začal v roce 1964 pro magazín Spirou, později pracoval na sériích Bernard Prince a Comanche, avšak záhy se rozhodl, že ho kreslení cizích scénářů nebaví a začal si je psát sám. Jeho první a zároveň nejrozsáhlejší autorskou sérií je právě Jeremiah, jehož první album “Noc lovců” vyšlo v roce 1979. Od té doby jich vzniklo celkem 23. “Puška ve vodě”, které se bude týkat tato recenze, nese v originálu pořadové číslo 22 a vyšla v roce 2001, je tedy ukázkou pozdního, už hodně (věřte mi, hóóódně) vykresleného a originálního Hermannova stylu.
Toto pokročilé číslo bude možná taky důvodem, že se budete ze začátku cítit, jako by vás někdo hodil do vody ve snaze naučit vás plavat. Děj začíná jakoby “in medias res”, postavy nejsou nijak zvlášť představeny ani charakterizovány, neznáme jejich minulost ani cíl, skoro nic se taky nedozvíme o post-katastrofickém světě, ve kterém se příběh odehrává. Na pochopení obsahu tohoto konkrétního alba to však nemá valný vliv, takže není potřeba se tím zatěžovat. Případné souvislosti vyplují na povrch, až se někdo rozhodne vydat v ČR předchozí díly.
A teď už k samotnému comicsu:
Jeremiaha a jeho přítele Kurdyho potkáváme poprvé krátce poté, co unikli skupince pronásledovatelů chtivých odvety za prohranou hospodskou bitku. Zběsilý úprk je zažene do močálů, kde se ani jeden z nich nevyzná, a jenom šťastná náhoda (a to pro obě strany) je dá dohromady s mladíkem jménem Jason, který bydlí nedaleko. Po spatření jeho rodinky však oba naši hrdinové začnou o svém štěstí pochybovat. Posuďte sami: stárnoucí nynfomanská maminka Marge, nemluvný manžel Less (čtvrtý v pořadí) s deset let starými novinami, despotický synáček Shank, jeho týraná manželka Angela, obtloustlý Will, mírně retardovaný Todd, šilhavá vnučka Líza, no a samozřejmě, frustrovaný Jason. Ukázková rodinka, není-liž pravda? Na přátelské atmosféře přidává ještě krvavé tajemství, o kterém sice nikdo přímo nemluví, ale o to víc se na něj dělají “tajuplné” narážky.
Samotný základ scénáře není špatný, ačkoliv je hodně obehraný. Netradiční postavy a poměrně dobrá gradace zápletky převažují misku vah lehce do plusu, únavné a zmatené dialogy zase do mínusu. Celkový střih a rozvržení scén by více slušely filmovému scénáři, v comicsu působí trochu křečovitě a zmatečně. Překvapivá je taky malá iniciativa hlavních hrdinů. Celý příběh se jim tak nějak spíš “přihodí”, než že by se na něm sami aktivně podíleli. Na závěr si sice odstřílejí svoje, ale ani o výsledku boje vlastně nerozhodnou.
O něco lépe než scénář vychází z hodnocení kresba. Ta je velice osobitá a odvážil bych se i tvrdit, že doposud v těchto zemích nevídaná. Hermann téměř úplně upouští od používání obrysových linek, a to především u nočních scén. Pokud už se nějaké linky vyskytnou, působí spíš dojmem tenkých, nejasných a roztřesených náčrtů, jakoby autor nanášel barvy a stíny přímo na skice. Právě barvy jsou na celém díle tím nejdůležitějším. Jsou měkké, pastelové, s úžasně jemnými přechody a tóny, jenž dávají předmětům a postavám plastický vzhled. Dokonale vystihují paranoidní a pochmurnou náladu příběhu, a zároveň umocňují pocit podivnosti a stísněnosti, vzbuzují dojem, že se na dění téměř celou dobu díváte přes jakýsi zamlžený filtr.
Ačkoliv to u recenzí obvykle nedělám, musím se v tomto případě pozastavit u technického a redakčního provedení české verze. Mezi pozitiva je nutno zařadit dobrou kvalitu tisku, a to jak obálky, tak samotného comicsu (mohl jsem srovnávat s polskou verzí, která vedle té české působí opravdu vybledle a mdle). Na první pohled by vás mohl zaujmout i obrázek na předsádce alba, ovšem jenom do okamžiku, než si uvědomíte, že se jedná o zvětšeninu obrázku ze strany 40. Pak už budete albem listovat o něco opatrněji, a to po právu, protože opravdové hrůzy vás teprve čekají…
Téměř okamžitě na vás s vidličkou zamířenou na vaše oči zaútočí český (až to slovo váhám použít…) překlad. Naskýtá se otázka, nakolik přispívá k výše zmíněné nesrozumitelnosti dialogů, protože k dokonalosti má opravdu daleko. Nechce se mi věřit, že by se v originálu vyskytovaly věty typu: “Pokud máš pravdu, že ty chlapíci jsou tajný, to se brzo ukáže.” “Nechci být na překážku.” nebo “Ještě jenom déšť chybí!” Autor překladu také zjevně nepochopil, že užívání hovorové řeči a slangu neomlouvá gramatické patvary typu “poťme”, “skouška”, “spátky”, “spomínám” a další. Gramaticky správné a nesprávné tvary jsou navíc využívány nejednotně, například “všechno-fšechno”, nebo “bála jsem se” a o dvě bubliny dál “sem ti řekla”. Korektury textu neproběhly patrně žádné, jinak by v něm nemohly zůstat věci jako “hiena”, “upřímě”, “proč mě vždycky chceš ubližovat”, a naopak by na mnoha místech přibyly čárky, které vesměs úplně absentují (nebudu uvádět příklad, ale prakticky ani jedno oslovení není odděleno čárkou, zhusta čárky chybí i u vedlejších vět.) Nebudu se už radši rozepisovat o přebytečných anglicizmech (málo kdo asi běžně říká “čeknout”), nebo o tom, že i samotná jména (např. Jeremiah, který se hrdě skví i na obálce) by se přece dala přeložit. Není se pak čemu divit, že se pod něco takového nechtěl nikdo podepsat, takže v tiráži kromě originálního copyrightu a adresy vydavatele už nic dalšího nenajdete.
Můj závěr teda zní: Průměrný scénář, zajímavá netradiční kresba a úplně odfláknutá redakční práce.
Článek převzat z www.comx.cz
