Stalker – Strugačtí Arkadij a Boris

Jak se nějaká kniha dostane do školních osnov, získává automaticky od většiny žáků a studentů nálepku čehosi nezajímavého, čím bylo pouze nutné naplnit učebnice a školní knihovny. Dříve nebo později všem dojde, že tento odpor je vyvolávaný uměle a že ty knihy jsou na tom naprosto nevinně. A aby bylo absurditě učiněno zadost, začnou ti samí usilovat o to, aby se kvalitní sci-fi a fantasy dostávalo do širšího povědomí a tedy i do těch zpropadených učebnic. Piknik u cesty (Stalker) je právě jedna z těch knih, o kterých se dnes ve školách učitelé zmiňují (alespoň by měli).

Minulý režim sci-fi moc nepřál. Už jenom kvůli tomu, že většina spisovatelů pochází ze západu. Ale i východ dal světu dva (resp. tři) skvělé spisovatele – Poláka Stanislawa Lema a Rusy Arkadije a Borise Strugacké. Jejich knihy naštěstí u nás vycházely a stávaly se tak malými biblemi fanoušků sci-fi. A dnes je to prostě klasika. Klasika, ke které má cenu se vracet nejenom ze zvědavosti (“jak se tenkrát asi psalo?”), ale i proto, že ty knihy za to stojí. Kdyby Stalkera napsal nějaký současný spisovatel a vydavatel na obálku umístil barevný komerční obrázek s polonahými slečnami, kniha by šla na dračku nevídaně. A právě nejen kvůli té obálce.

Děj se odehrává ve městě Harmond, které leží blízko Pásma. Pásmo je zvláštní zakázané území, kde se nacházejí pozůstatky po (pravděpodobně) nárazu mimozemské kosmické lodi. A Stalkeři jsou jacísi noví kovbojové, jejichž úkolem není nic jiného, než podivné mimozemské artefakty vynášet z Pásma pryč a prodávat je tajně na černém trhu nebo vědcům do laboratoří. Všechny předměty z Pásma jdou na dračku, platí se za ně horentní sumy, ale Stalkeři za svou práci platí životem. Dříve nebo později na ně dojde.

Nepočítáme-li prolog, je kniha rozdělena na čtyři části, které jsou od sebe dosti odlišné. V první se dozvídáme pouhé minimum informací jenom proto, abychom si mohli užít nejakčnější části celé knihy. Sledujeme kroky Stalkerů a zvláště pak jednoho z nich – Rodericka Shoehardta, který nám bude na celém Pikniku u cesty hlavním hostitelem.
V druhé části se již autoři více věnují celé společnosti, která kolem pásma žije. Odkrývají nám další kousky ze „skládačky,“ provázejí nás nejen po cestách Stalkerů ale i po jejich radostech a starostech.
V třetí části dostanou hlavní slovo jiní, protože Rodericka zašili na několik let do vězení. Je to nejméně dějová část, zato asi nejzajímavější. Ke slovu se dostávají ruku v ruce vědecké teorie s filozofickými zamyšleními. Tedy dvě věci, z které vás prostě minimálně jedna musí nadchnout, zvláště pro jejich působivé podání. Strugačtí se zabývají hlavně stavem společnosti, psychikou a motivy postav a nezapomínají ani na otázku mimozemšťanů. Sledují tím mimozemšťané něco, nebo to byla náhoda? Pomůžou jejich podivné předměty z Pásma lidstvu a jeho pokroku, nebo lidstvo zahubí?
Čtvrtá část je napínavé finále opět v Pásmu. Roderick a další stalkeři se vydávají za nejtajemnějším artefaktem, o němž mezi stalkery už léta koluje legenda. Ta cesta jim bude osudná, ale jak? Přečtěte si knihu.

Stalkera loni vydaly ve spolupráci vydavatelství Laser-books a Triton v edici Trifid, která se snaží dostat na trh hlavně starou sci-fi klasiku. Kniha by tedy v nové pěkné úpravě měla být k dostání v každé speciálce. Pokud bratry Strugacké neznáte, nebudu vám spílat do hambářů, ale raději vám jejich knihy doporučím. Loni také vyšla kniha Je těžké být bohem a připravuje se Ničivá vlna. Tyto tři knihy jsou prý to nejlepší, co autoři napsali (píši prý, protože jsem jejich knih zase tak moc nečetl, abych mohl srovnávat).

Není bez zajímavosti, že i tato kniha byla zfilmována. Kým jiným, než Andrejem Tarkovským, který režíroval i předchozí filmovou verzi Lemova Solarisu. Film se jmenoval Stalker, proto se již dnes nepoužívá pro knižní vydání původní název Piknik na cestě (stejný osud jako třeba u Blade Runneru).
A hráče počítačových her jistě potěší, že se vytváří hra „S.T.A.L.K.E.R. Oblivion Lost“ v ukrajinském studiu GSC Game World. Hlavní předlohou budou asi první a čtvrtá část knihy, protože se bude jednat o 3D střílečku. Ostatně, z příběhu nezbude prakticky nic a i základní věci budou zcela pozměněny (Pásmo vzniklo výbuchem Černobylu…). Sami tvůrci rozhodně neříkají, že převedou knihu do počítačové hry, ale že jim pouze sloužila jako zdroj inspirace. Kéž by to alespoň byla dobrá střílečka.

Stalker rozhodně není příběh, který by měl padnout v zapomnění. A to se snad nikdy nestane, pokud se bude číst dál a dál. Má pro to jasné předpoklady.