Řeka zmrtvýchvstání – Svět Řeky I. – Farmer Philip José

Svět Řeky se mi do rukou nedostal poprvé. Vyšel už v roce 1993 a tehdy jsem první díl taktéž přečetl. A protože v současnosti mám u sebe všechny tři nově dosud vyšlé knihy, rád vám zprostředkuji, jak na mě první část zapůsobila.

Hlavním hrdinou se stává sir Richard Francis Burton, který byl ve své době slavným cestovatelem a současně velmi diskutovaným spisovatelem, který, jak už to tak na světě chodí, zemřel v roce 1890. Úvodní stránky vám možná hodně připomenou Matrix, ale jednoznačné prvenství v originalitě má P. J. Farmer. Burton se totiž ocitne v jakémsi prostoru ve vzduchu, ze kterého se nedá lehce dostat, a pod, nad i vedle něj se do nekonečna táhnou další buňky s lidmi. Poté, co jej „údržbáři“ opět uspí, se už definitivně probouzí v nezkrotném pětadvacetiletém těle nahý na trávě a všude kolem něj leží bezpočet dalších mužů a žen. Po chvilce bloumání a uspořádání jakési partičky různých osobností pro lepší obranu před agresivními jedinci zjistí, že se nacházejí v údolí obehnaném horami a uprostřed plyne obrovská řeka. Dál je děj docela jednoduchý. Respektive myšlenka děje. Dostat se k pramenům Řeky a zjistit, kdo a co s nimi na tomto podivném světě, kde neexistují nemoci, nikdo nestárne, jídla je dostatek a smrt nic neznamená, zamýšlí.

Ovšem příběh zde je zamýšlen jako druhotný cíl. Sice se určitě v dalších dílech dostane mírně do popředí, ale pořád je zde jen ta původní myšlenka dostat se k pramenům a zjistit, “o co tady sakra vlastně jde.” Protože Bůh tento svět určitě nestvořil, a i kdyby ano, musel by k tomu mít nějaký důvod. Co pan Farmer v knize tak mistrně podává je něco zcela odlišného a v době vydání (1971) způsobil pěkný rozruch na sci-fi scéně. Zabývá se zde různými myšlenkami typu: co se stane, když se smíchají různé rasy z různých dob? A to klidně i „lidé“ z doby několika milionů let před naším letopočtem třeba s inženýrem z dvacátého století. A co teprve, když se může tváří v tvář setkat třeba Hitler s Napoleonem? A co takový rasista může znovu natropit, když má nespočet příležitostí vybudovat opět otroctví, vraždit a mučit dle libosti a nikomu to nebude ani moc vadit, protože člověk se po smrti znovu někde u Řeky „narodí“ (ale třeba sto tisíc kilometrů od přátel)? Co má vůbec běžný člověk dělat, když třikrát denně dostává dobré jídlo, alkohol, cigarety, žvýkačku (halucinogenní droga), nemusí do práce, nestará se o děti (ženy jsou sterilní) atd. Co potom? Jediná zábava se už vyskytuje jen v interakci s jinými lidmi a i ta se z více než padesáti procent uskutečňuje se zbraní v ruce. Nespočet malých státečků od demokratického režimu po diktátorství se snaží přežívat a každý vládce musí nějak zabavit své občany. Jednoduše řečeno, veškeré hodnoty známé na Zemi se mění v prach. A právě styl, jakým je vše podáno, dříve mírně šokoval, protože zde veřejně zcela zničil jakákoliv náboženství, tabuizovaná témata se náhle otevírají, protože nemají ve Světě Řeky žádný smysl, násilí i války jsou zcela běžné, a i když mohl být dotyčný za svého prvního života mírotvůrcem, tak na téhle planetě může klidně nechat vyvstat na povrch všechno, co byl dříve mucen tajit. Je totiž opravdu velmi nepravděpodobné, že zhruba v 37 miliardách nově narozených lidí bude komunikovat s těmi samými, s nimiž se denně setkával v původním životě.

Dalším nepřehlédnutelným faktem je, že hlavní postavy jsou převážně spisovatelé, umělci, vládci nebo jinak zvláštní osobnosti. Takže neustálé narážky na díla, která vydali, místa, jež navštívili, osobnosti, s nimiž se setkali, budou na denním pořádku. P. J. Farmer zde pravděpodobně vyjadřuje jejich ústy své názory (personifikuje se do SF spisovatele Petera Jairuse Frigatea) a nechává vyplývat na povrch myšlenky, které by jinde stěží publikoval. A zcela jednoznačně pochopíte, že jeho historický i literární přehled byl obdivuhodný.

I když je toto dílo vcelku staršího data, v žádném případě nezastaralo a zůstává pořád originální a dokáže mnohé říct. Jen absolutně nechápu větu na zadní straně knížky, případně v doslovu, že byli oživeni jen lidé, kteří žili na Zemi do roku 1984, když takový mimozemšťan Monat a mnoho dalších zemřeli až po roce 2000!

Každopádně pokud máte chuť na docela pohodovou scifárnu, kde nelítá nikdo vesmírem, necestuje časem ani nepoužívá telepatii, rozhodně koupí neprohloupíte. Pokud jste ovšem spíše na space-opery a potřebujete k dobrému pocitu akci, honičky a střílečky, vůbec se Řeky zmrtvýchvstání nedotýkejte.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Triton.