Pasqualův anděl – McAuley Paul J.

Je rok 1518.  Geniální Leonardo Da Vinci svůj mocný intelekt už dávno nezaměřuje na umění, ale věnuje se jen svým vynálezům. A ty jsou, na rozdíl od naší reality, opravdu realizovány a rychle se rozšiřují do celého známého světa.

Důsledky jsou obrovské. Průmyslová revoluce začala o 300 let dříve, moře brázdí parníky a ulice parní vozy. Pokrok v technice zapříčinil i posun v oblasti mezinárodní politiky. Ameriku neobjevili Španělé, ale Italové, přesněji řečeno občané městského státu Florencie. Ten teď zápasí se Španěly o světovou hegemonii.

Hlavní hrdina románu, malíř Pasqual, se náhodně zaplete do vyšetřování vraždy. Stane se pomocníkem novináře Nikoly Machiavelliho a spolu s ním zapadá stále hlouběji do bahna velké politiky. Zdá se, že vražda je součástí většího spiknutí proti Florencii. Pokud se dopustí chyby, je válka se Španělskem a Římem na spadnutí. Pasqualovi i Machiavellimu rychle začíná jít o krk  – už není cesty zpět. Jejich nejbližší budoucnost se zdá být zajímavá, avšak velice krátká a asi i bolestivá. Zachránit je může jen jejich inteligence a odvaha.

Musím přiznat, že mi nějakou dobu trvalo, než jsem přijal autorovu hru a přestal uvažovat nad tím, že jím předkládaná alternativní minulost je z různých příčin nemožná. Paul McAuley své fantazii rozhodně nekladl žádné zábrany. Výsledkem je, že mi nabízená minulost nepřišla věrohodná. Dovolím si uvést příklad. Představte si, že by se Napoleon dohodnul s Fultonem a postavil by flotilu parníků. S nimi by smetl z hladiny moří Royal Navy a hladce dobyl  Britské ostrovy. Taková situace je docela dobře akceptovatelná a nabízí mnoho zajímavých možností. Je tedy pro mě zajímavější než McAuleyho fantazie. To však může být jen můj – velice subjektivní – názor. V Pasqualově andělu jsou rozdíly proti našemu světu takové, že se má hlava musela nějakou dobu přizpůsobovat, ale pak jsem se začetl a s chutí  sledoval eskapády hlavních hrdinů. Jejich dobrodružství je tak trochu ve stylu starých románů z 19 století. Spiknutí stíhá spiknutí, děj rychle postupuje vpřed, pistole a dýky nezahálejí. Hrdinové dostávají co proto, osobně mě velice potěšila (a pobavila) scéna z mučírny, kde se jejich kati dohadují, jaké rafinované útrapy by jim měli připravit.

Je dost těžké tuto knihu s něčím srovnat. V nedávno vydané knize Paula Andersona “Bouře noci svatojánské” se objevil podobný nápad. I když se její děj odehrává v 17. století, používá se zde parní stroj, ale jinak je tato kniha někde úplně jinde. V Gibsonově a Sterlingově “Mašině zázraků” způsobilo podobný vývojový skok použití počítače už v 19 století. A jsou zde i jiné paralely s recenzovanou knihou, například motiv finální lidové vzpoury. Mašina zázraků je ale o hodně věrohodnější a seriozněji napsaná. Tudíž nezbývá než srovnat se steampunkovým nářezem Tima Powerse  “Brány Anubisovy”. Mě osobně se však zdá Powersova kniha o něco zábavnější. I tak ale stojí Pasqualův anděl za povšimnutí. Je to dobrá dobrodružná četba a pokud máte alespoň základní ponětí o světové historii, bude váš požitek z ní ještě větší. Rozhodně v něm najdete dost materiálu na přemýšlení. Ještě musím pochválit opravdu pěknou kresbu na obálce, Laser investoval do originálu od Jima Burnse a ten se opravdu vytáhnul.