Vláda Ištaru – Dragonlance Příběhy II./1 – Weis Margaret, Hickman Tracy

Všechny povídky zpracovávají téma vlády Kněze-krále Ištaru, muže který ve jménu dobra a světla nakonec přivodil jednu z největších katastrof – Pohromu. Muže, který si osoboval rozhodnutí nad tím, co je vlastně dobré a co má právo na existenci. Svým fanatismem a nesnášenlivostí dokázal nakazit i mnoho ostatních lidí, takže nakonec Bohy svou arogancí tak rozzuřil, že na Ištar svrhli ohnivou horu a tak ho zničili. Ještě dlouho se lidstvo vzpamatovávalo z této události.

K tomu nejlepšímu patří samozřejmě novelka dvojice Weis-Hickman Hedvábná vlákna, ve které se Královna temnot snaží vytěžit něco i z Pohromy. Prostřednictvím prolití krve nevinného Solamnijského rytíře se mají její kněží vrátit zpět na svět. Proti černému čaroději, který uskutečňuje plán bohyně stojí jen rytířova sestra a kněz Mišakal. A vlastně ještě někdo, někdo v plášti stejné barvy jako je ten čarodějův. Povídka je výborně napsaná a vypointovaná. Přítomnost jednoho starého známého z Kronik jí dává pikantní příchuť.

Skvělá je také povídka R. A. Knaaka Barva víry. Jako vždy je neobyčejně čtivá a má naprosto nečekané vyústění. Je to příběh mladého naivního Solamnijského rytíře, který navštíví „svatý“ Ištar. Poznává, že tu není vše v pořádku a dostává se do sporu s jedním z nejmocnějších inkvizitorů a „strážců dobra“. Končí v aréně, kde má zemřít pro pobavení davu. Ale v poslední chvíli mu svitne jiskřička naděje.

Překvapivá je i práce Nicka O´Donohoea. Šotek zmetek je nečekaným pohledem jak na výuku dorostu Solamnijských rytířů tak i na šotky. I tady je pointa nečekaná; navíc je celý příběh částečně v humorném duchu. Komická, avšak s nádechem tragedie, je i povídka Dana Parkinsona Den volna věnovaná tupým trpaslíkům, které si čtenáři tak oblíbili v Kronikách. Ačkoli to není nikde vysloveno nahlas, zdá se, že podle Dana právě tupí trpaslíci a jejich „dolování“ vína pod sídlem Kněze-krále bylo nechtěně příčinou Pohromy.

To Skřetovo přání Rogera Moorea je tragickým příběhem skřeta, minotaura a elfa, jež se jsa zachráněni šotkem před pronásledováním lovci skalpů, snaží vyjít spolu a nějak přežít. A nebýt magického meče snad by se jim to mohlo i podařit. Tři životy Horgana Podmanitele Volů Douglase Nilese zase i přes poněkud podivný název příběhem o tom, že smysl pro čest mají nejen lidé a že společný nepřítel může dát dohromady i odvěké rivaly.

Konečně Nancy Berberick přispěla povídkou Vyplnění prázdných míst. Je to příběh lovce odměn, který je vnitřně vyprahlý a jen živoří. Když ale dostane příležitost, postaví se na tu správnou stranu a prázdné místo uvnitř se zaplní.

Období, do kterého je děj povídek situován, dalo autorům velké možnosti, které většina z nich plně využila. Čtenář se tu setká s inkvizitory, jejichž jedinou touhou je mít moc nad ostatními, proradnými kněžími, kteří myslí jen na to, jak zvětšit své bohatství, fanatiky, pro něž je cokoli odlišné také i špatné. Proti nim stojí těch pár odvážných, kteří se nebojí mít vlastní názor. Kteří se zlu pod rouškou světla dokáží postavit, i když občas za cenu nejvyšší. Ale stejně tak se tu setkají s těmi, kterým je to jedno a jen přihlížejí. Svět Kněze-krále s jeho fanatismem a nesnášenlivostí je v mnohém podobný tomu našemu.

Všechny povídky jsou velmi čtivě napsané a mnohé mají nečekaná rozuzlení. Je tu hodně dobrých prací, ovšem mě nejvíce nadchla Knaakova povídka. Autor tu podává velmi čtivě zajímavou zápletku s naprosto nečekaným vyvrcholením. Mimoto nenásilně nastiňuje i témata morálky a svědomí. Knaak je známý svým pojetím šlechtických postav řídících se kodexem cti s pevně danými pravidly, do kterých přidává i trochu naivity a vše doplňuje hlubokou lidskostí. Už se těším na jeho román Legenda o Humovi, kterou avizuje Návrat na příští rok.