V Malé knižní řadě Poutník vyšla nová sbírka conanovských povídek od Leonarda Medka. „Meče zrady“ jsou složeny ze čtyř povídek, z nichž každá je uvedena krátkou epizodou z příběhu o putování osadnické karavany. Tyto epizody se skládají v pátý, do jisté míry otevřený příběh, provázaný s již zmíněnými čtyřmi povídkami.
Příběh první – „Potměšilec“ je vyprávěním z počátků Conanovy kariéry. Patnáctiletý Conan prchá z otroctví v Hyperboreji a cestou k jihu se zaplétá do pokusu o vzpouru proti hraběti Borgovi. Vzbouřenci jsou zrazeni a ocitají se v pasti. Conan z pasti shodou okolností uniká. Setkává se s oslepenou dcerou hraběte Borga a s její pomocí se vydává zachránit poslední přeživší druhy před krutým osudem – byli totiž předurčeni jako krmivo pro démona.
Příběh druhý – „Kyziljarské scimitary“ nám ukazuje Conana jako mladého turanského důstojníka, který je vyslán do Kyziljaru, nově budované pevnosti, kde má sloužit pod velením Kásima Bega. Již cestou na lodi se objevují první problémy (kormidelník proměněný v zombii) a do děje vstupuje další zajímavá postava – básník, opilec a trochu čaroděj Yasír. Po příjezdu do Kyziljaru se objevují další potíže – jeden zrádný námořník je sežrán mořskou
obludou, pevnost je větší, než jakou může skrovná posádka uhájit a Kásim Beg je typický
bohatý darebák, který se náklady na výstavbu pevnosti snaží zaplatit lovem otroků z řad
domorodých kmenů. Ve vzduchu visí vzpoura, kterou mají vést tajemný Smrtící a Krvavý
luk. Když dojde k útoku na pevnost, mnozí aktéři příběhu odhazují nebo alespoň mění masky
a Conan má plné ruce práce jak s magií, tak s vrahy a zrádci.
Příběh třetí – „Ekkimova mastaba“ zastihuje Conana již jako vůdce pouštních nomádů. Na
jeho počátku se Conan setkává s Korinnou, slepou dívkou z prvního příběhu, nyní již
pověstnou věštkyní a posléze s Yasírem, který po změně na turanském trůnu přišel o
postavení. Ač varován věštkyní před zradou se Conan vydává spolu s Yasírem a několika
společníky do hor za Ekkimovým pokladem. Yasír ovšem utajuje některé informace a po
dosažení cíle mizí i s jedinou skutečně hodnotnou částí pokladu, zatímco Conana zanechává
na pospas původnímu majiteli pokladu – prastarému upírovi.
Příběh čtvrtý – „Nože pod černým měsícem“ je vyvrcholením celé sbírky. Conan
je stále ještě velitelem pouštních nomádů a je nucen řešit řádění „škodné“ ve svém revíru. Do
děje aktivně vstupuje slepá věštkyně Korinna a z konkurenčního boje pouštních nomádů se
náhle stává boj o záchranu světa, ve kterém po Conanově boku bojují dokonce i Stygijci!
Jistý vládce pouštního městečka se totiž spolu se svým čarodějem (ze kterého se ve finále
vyklube nám již známý Yasír) snaží vyvolat prastaré temné božstvo a Conan tentokrát
zasahuje málem „pět minut po dvanácté“.
Autor v celé sbírce využívá své bohaté praxe (tedy nejen conanologické) a všechny
povídky obsahují kromě patřičných náležitostí conanovských příběhů i celou řadu odkazů na
další díla, kultury a nejrůznější historické skutečnosti. U sečtělejších jedinců budou některé
pasáže vyvolávat nejrůznější asociace (v mém případě průvodní příběh vyvolal vzpomínky na
Žambochovo „Na ostří čepelí“, titul „šóft“ v poslední povídce pak na „Runeround“ a
„Archimaga“). Jinak znamenitě podané příběhy ale postrádají jistou jiskru a lehkost, kterou
měl Evansův příběh „Conan a Krvavá hvězda“. Medkovo podání Conana sice nepostrádá
jistou dávku humoru, ale celkově působí téměř smrtelně vážně. Nejlépe mé dojmy z tohoto
stylu vyprávění asi vystihuje prohlášení někoho z účinkujících na koncertu Asonance, kdy na
téma skotských písní dotyčný pronesl do publika: „…a kdyby se Vám zdálo, že to skončilo
dobře, tak jste špatně poslouchali!“
Redakční práce je na dnešní poměry celkem dobrá, i když pár drobností korektorovi uniklo,
Fibigerův obrázek na obálce celkem vystihuje scénu ze čtvrtého příběhu, ale jinak není nijak
lákavý. V zásadě tedy mohu knihu doporučit nejen příznivcům Conana, ale i řadovým
čtenářùm, neboť bez ohledu na mé vcelku drobné osobní výhrady jde o velice solidní dílo.
