Tak je tu nový příběh nezničitelného kapitána Marka Stona. Je náležitě svižný, nápaditý a pravděpodobně bude dostatečně zajímavý nejen pro čtenáře, ale i pro klasické konzumenty tohoto oblíbeného seriálu. Už začátek příběhu je svým způsobem netradiční.
Mark Stone nastupuje do (pracovního) procesu po vyčerpání celé (!) dovolené a může si dokonce vybrat (!!), kam poletí na misi. Vybere si Šámat a dobrodružství začíná…
Nejprve je po příletu k Šámatu napaden neznámou lodí a přes úspěšný protiúder je jeho služební loď Neptun vážně poškozena. Odepsaný je nejen podprostorový pohon, ale i vysílačka. Po nezbytných opravách se Mark s Rayem vydávají do království Ferrum, aby splnili úkoly mise. Po několika drobnějších dobrodružstvích (mimo jiné čistě náhodou polapí obávaného piráta Šíleného Klíčníka) Ray překvapivě zachycuje v největším chrámu signál vysílačky a při pokusu o její odcizení je polapen. Pro získání vysílačky musí naši oblíbení hrdinové splnit celou řadu úkolů (podle Héraklova vzoru), zadaných královým rádcem a na závěr je Ray, coby dopadený zloděj, nucen vybojovat svou svobodu v aréně. Mark s Rayem si samozřejmě nenápadně pomáhají moderními technologiemi a občas i porušováním zákona o nevměšování (pokud se to dá ututlat), přesto bývá jejich další fyzická existence dost často ohrožena. To pravé „zdrcující“ finále má ale teprve přijít.
Vlado Ríša v tomto díle oblíbeného seriálu rozehrál skvělou, ač intelektuálně nenáročnou (jinak by se to neprodalo – že myšlení některé konzumenty bolí prokázala již „Jablka z Beltamoru“) partii, plnou (kromě osvědčených schémat a zavedených reálií) svérázného humoru, skrytých i nepokrytých jedovatostí a více či méně nápadných odkazů na další literaturu a reálie. Inspirace legendou o Héraklovi je evidentní, její posunutí do „stoneovské“ roviny jí ale dodává teprve tu správnou šťávu. Vedle notné dávky profesionality a povinných úliteb reáliím dané série má „Mise na Šámat“ i onu jiskru, se kterou jsem se dosud setkal jen ve starém dílku „Conan a Krvavá hvězda“. Ray je čím dál tím poruchovější, lidštější a úspěšnější u žen, stejnou měrou, ale z pozice superhrdiny je polidšťován i Mark (hrdinky padají i do jiných náručí a kocoviny jsou občas opravdu zlé). Svůj díl zde dostává svým způsobem i naše scifistická scéna, ale toho si běžní čtenáři nemají šanci všimnout.
Ač by se mohlo zdát, že 68. svazek řady Mark Stone je dokonalý, není tomu tak. Příběh a jeho zpracování z mého hlediska téměř nemají chybu – je to jedna z nejlepších věcí ve své kategorii, ale má i své mouchy. Čeština na několika místech pláče (ale zdaleka ne tolik, jako v jiných knihách podstatně vyšší kategorie), občas jsem ale nabyl dojmu, že v textu někdo úřadoval nůžkami, nebo alespoň silně odflákl korektury. Evidentní je to na str. 48, kde je kousek za polovinou stránky naprosto z kontextu vytržená zmínka o zajatcích – předtím ani potom už o nich není v textu nikde ani slovo a nezbývá než doufat, že „Misi na Šámat“ nepostihla stejná pohroma, jako „Jablka z Beltamoru“.
Bauerova ilustrace na obálce celkem slušně přibližuje zájemcům jednu z důležitějších scén knihy. Je o to zajímavější, že se nikde nevysvětluje, kde se na Šámatu vzaly potvory z druhého konce galaxie. Redakční práce je tentokrát mírně pod průměrem, ale není zase tak špatná, aby zkazila celkový dojem. Tento díl seriálu mohu tudíž doporučit jako skvělé oddechové čtivo všem zájemcům o svižnou sci-fi.
