Ačkoli jsem v recenzi na první část románu prohlašoval, že by mělo pokračování vyjít do konce minulého roku, nestalo se tak. Milovníci tvrdé akční sci-fi museli počkat do března, než jim nakladatelství Triton naservírovalo další nášup pořádného šťavnatého počtení. V podstatě vše, co jsem napsal o prvním díle, platí i u jeho pokračování. Tak, a je to, můžu si jít zase číst… cože, proč na mě ten šéfredaktor tak řve? Že musím napsat víc? Tak dobře, pokračujeme.
Takže, pokud si dobře vzpomínáte, děj tohoto románu se odehrává v 26. století. Lidé (organizovaní v Konfederaci) úspěšně prozkoumávají a osidlují vesmír a zdá se, že jim v tom nemůže nic zabránit. Pravda, setkali se už s několika mimozemskými kulturami, ale krizový scénář nenastal, žádné hvězdné války se nekonají.
Jinoplanetníci neprojevují agresivní sklony a s lidmi úspěšně koexistují. Problémy nastávají ve chvíli, kdy se na čerstvě osídlené planetě Lalonde objevuje cosi neznámého. Cosi, co dokáže zabírat lidská těla a ovládat je. Něco, co dodává zabraným lidem mimořádné a nevídané schopnosti (na způsob Supermana). Ale není to nic takového jako sympaťák z Kryptonu, spíš něco přímo z pekla… Není to nemoc. Nejsou to výbojní mimozemšťané. Je to něco, co si lidé přinesli sami. A co je nejhorší, to něco je silně nakažlivé a s chutí se to začíná šířit i mimo Lalonde.
Konfederace má pořádný problém.
Jak už názvy knih naznačují, v první části jsme sledovali první známky výše popsaného jevu a také se nám představili hrdinové, s nimiž se setkáme i v pokračování. Rovněž jsme se seznámili se zajímavým a poměrně komplikovaným vesmírem, který autor vytvořil. V pokračování (i když je to vlastně druhá část rozdělené knihy) už čtenář nasedne do rozjetého vlaku a bez dalších průtahů bude sledovat napínavá dobrodružství svých hrdinů. Opět se setkáme s Jozue “Klikařem” Calvertem, pilotem a majitelem kosmické lodi Lady Macbeth, otcem Horstem a dalšími. Autor z jejich osudů vytvořil složitou, ale zajímavou a čtenářsky přitažlivou mozaiku. Zručně před námi odhaluje kousíčky jejich životů a ukazuje nám různé (i ty méně příjemné) aspekty života v budoucnosti. Života ve vesmíru neomezených možností, kde je možné vše. Pokud na to máte dost peněz, že ano… Neboť určité věci platí stále. Osudy hrdinů se proplétají a opět rozdělují, někteří umírají a místo nich přicházejí noví.
Konec této knihy je otevřený a v dalším pokračování se můžeme dočkat čehokoliv. Ti “hodní” jsou v defensivě, ale zdá se, že existuje určitá naděje. Na další pokračování s názvem Neutroniový alchymista si musíme počkat. Jak dlouho, těžko říci.
První část Poruchy reality nastavila pomyslnou laťku kvality v poddruhu sci-fi zvaném space opera velmi vysoko a její druhá část se jí úspěšně drží. Autor neztratil invenci a zápal a vytvořil velmi čtivou knihu, která nijak neustupuje podobné konkurenci, například mé oblíbené Bujoldové, kterou vydává konkurence. Pokud hledáte kvalitní “čtivo” se spoustou akce a promyšleným dějem, tak se u téhle knihy nespletete a z novinek nic moc lepšího asi nekoupíte. Pokud Vám jde o něco náročnějšího (ale stejného žánru) , u čeho se chcete i zamyslet, tak jste vedle a zkuste třeba Hyperion Dana Simmonse nebo pokračování Cardovy Enderovy hry. Neberte to jako kritiku Petera F. Hamiltona, který se prostě snažil o něco jiného než zmínění klasikové. Vedle tematicky sobě rovných bude konkurenci hledat jen těžko. Nu, počkejme na jeho další knihy a uvidíme, zda si povede stejně dobře. Pochvalu zasluhuje i nakladatelství za šťastnou ruku při výběru titulů. V tomto roce by u něj mělo vyjít i Lundwallovo “Nic pro hrdiny”, skvělá parodie právě na militaristické space operky. Kéž by tak vyšlo i se skvělou obálkou Joshe Kirbyho. Moc se za ni přimlouvám.
Dlouho jsem se odhodlával ke koupi a čtení téhle knížky, protože mě odrazoval strašná délka celé série. Nakonec jsem do toho šel a nelituju. Pravda je, že trochu proškrtat stránky tak o 100-200 by neškodilo a stálé líčení Jozua jako sexuálního akrobata a nadsamce mi taky nějak nesedělo (asi závidím:)). Tedy Raynolds se mi líbil přeci jen o něco víc, ale Hamilton je taky správná volba a Triton má další skvělý úlovek.