Choking Hazard

Od tvůrců krátkometrážní komedie Byl jsem mladistvým intelektuálem lze čekat cokoliv. Všechno jejich počínání (povídky, komiksy…) vedlo k nevšedním humorným zážitkům. „Intelektuál“ je již kultovní snímeček, na jehož hlavní téma se snaží Choking Hazard navázat. Obávám se však, že s navázáním na úspěšnost „Intelektuála“ už to bude slabší.

Hlavní téma zůstalo stejné – konfrontace intelektualizmu a braku. Jak v rovině myšlenkové (chtě nechtě, autoři takovýchto protiintelektuálních děl sami dostatečně pádné a přínosné myšlenky prezentují), tak v čistě tělesné. Také v Choking Hazardu se totiž dostávají do popředí jako symbol „nízkého umění“ a „primitivní zábavy“ zombie. Tento jednoduchý, ale velice výstižný a nosný kontrast je perfektní základ pro hororovou komedii, jakou se scénárista Kopřiva a režisér Dobeš snažili natočit. Tohle hned na úvod musím uvést na pravou míru. S hororem tento film nemá pranic společného, jedná se o špinavokrevnou komedii.

Hned na začátku jsou titulky, které jako by vypadly z traileru. Hlavní hrdinové jsou v nich ukázaní rovnou ve svých „nejlepších“ záběrech, takže víme, co nás zhruba čeká. Téma je jednoduché. Pod vedením slepého filozofa Reiniše se v odlehlém hotýlku koná kurz o smyslu života. Zanedlouho jsou napadeni zombie myslivci a o zábavu je postaráno. Už jenom kvůli zmiňovaným úvodním titulkům se nejedná o žádný překvapivý vpád. Zombies jako by tu byli pouze “z nutnosti”, nejsou ani děsiví, jejich řádění není dostatečně gradované a bohužel nejsou ani nositeli těch vydařenějších vtipů. Přesto se na nás od začátku až do konce sype humor – od promyšlených dějových vtipů až po pohotovou situační zábavu (ve scénách bez zombíků) a hlášky. Některé scény opravdu jen tak nezapomenete, za všechny uvedu tu, kdy do hotelu přijede pornoherec a filozofickou „skupinu“ si splete se „skupinou“, na níž je zvyklý ze své profese. A jeho domácí video jako příspěvek k otevření diskuse také nebude nikterak podobné ostatním. Je vidět, že Kopřiva s Dobešem jsou filmoví kritici a mají značně „nakoukáno“. Vědí, které filmařské postupy jsou mezi diváky oblíbené a ty levně realizovatelné vhodně při natáčení uplatnili. Bohužel, kromě humoru a několika vydařených scén mám téměř ke všemu vážnou připomínku.

Od začátku bylo jasné, že s minimálním rozpočtem, který se více podobá pořádné, urostlé, macaté nule, než rozpočtu českého filmu, toho příliš vykouzlit nelze. Ale nikdo nechce zázraky. Sice před dvaceti lety vznikaly s podobně mizivým rozpočtem i filmy, na které Choking Hazard navazuje, ale je zjevné, že obrovský talent Petera Jacksona či Sama Raimiho nemůže být pro normální smrtelníky srovnávacím kritériem. Scénář se ale mohl více nízkému rozpočtu přizpůsobit a nechtít vydupat „alespoň něco“, když už to kvůli rozpočtu nemůže být vynikající. Jako příklad můžu uvést první kung-fu scénu v dějinách české kinematografie, jak ji tvůrci prezentují, která se však jen tak mihne a nezanechá žádný zážitek, protože se postavy absolutně ztrácí ve tmě a rychlém střihu, až by bylo lepší, kdyby tam tahle scéna vůbec nebyla. Divák také určitě nebude sdílet nadšení režiséra, že se mu do rukou dostala kamera pro natáčení ultra-zpomalených záběrů, takže nám ukáže pár samoúčelných efektů jako tříštění talířů apod. Jestli měly být zpomalené záběry naopak narážkou na všechna nesmyslná zpomalení v komerčních „cool“ akčňárnách, pak to bylo provedené bez dostatečné nadsázky. Místo takových snah si měli dát raději větší práci třeba s postsynchrony a ještě by si tím ušetřili pár šedivých vlasů.

Scénář na jednu stranu vítězí s geniálním humorem, nápady a tématy, které jste v našich kinech nejen neviděli, ale určitě zase dlouho neuvidíte, ale na druhou stranu se v rukou nezkušeného režiséra mění v táhlý příběh postrádající gradaci, napětí a emoce. Zatímco začátek filmu je opravdu famózní, postupně zábavy ubývá… až k trochu rozpačitému konci (nemám na mysli výborný epilog). Naopak zkušený režisér by jistě ze scénáře vydupal mnohem více. I když Choking Hazard nemá ani 90 minut, přesto je zdlouhavý a bojím se, že ke konci budou pro nezasvěceného diváka některé scény i značně nudné a bez šťávy.

Z hereckého obsazení musím vyzdvihnout charismatického Jana Dolanského, který je opravdovou hvězdou filmu. Líbil se mi  mnohem více než ve filmu Perníková věž (nejen kvůli Dolanskému by šly tyto dva filmy srovnávat). Perfektně mu sekunduje Jaroslav Dušek, který jako slepec neměl příliš velkou možnost k herecké realizaci, ale je natolik zkušený a talentovaný, že si se svou rolí poradil výtečně. Dobrý je i jeho kolega Kamil Švejda, zato tři dívky (Fialková, Janoušková, Nadaždyová) střídavě vynikají a chvílemi hrají neobratně, čímž ještě více splývají. Možná by bývalo nebylo marné obsadit typově odlišnější herečky. Jestli měl být pornoherec toporný tak nějak celý, ne jen jeho pracovní nástroj, pak se záměr vydařil. Ale někdy se na jeho „recitování“ nedá dívat.

Chybějící napětí a bohužel neměnnou atmosféru mohla ještě značně zachránit hudba, ale ani ta není příliš zajímavá. Hardrockové písničkové soundtracky se v dnešní době dávají hlavně do slabších teenagerovských komedií, tomuhle filmu by slušel rozhodně modernější sound. Buď tvrdší kytarový nu-metal (zde ho zastupuje akorát Dolores Clan), anebo více elektroniky (známe například se soundracků od Jana P. Muchowa). Také propagované hlavní hudební téma od Františka Fuky dá práci vůbec zaznamenat, natož zapamatovat si.

Už při natáčení muselo být jasné, že z Choking Hazardu bude ryzí komedie. Proto je mi líto, že se s tím tvůrci nesmířili a stále se snažili dostat do něj třeba akční scény, které absolutně nefungují. Některé pasáže, které mají vypadat vypjatě a napínavě, by rozhodně bylo vhod shodit nějakým improvizovaným vtípkem, než doufat, že to diváci spolknou. Na jednu stranu se ve mně mísí nadšení ze samotné realizace projektu, na druhé zklamání z promrhaného potenciálu. Rozhodně si od Choking Hazardu příliš neslibujte. Zato se vám odvděčí skvělým humorem, který bych měl raději ještě několikrát zopakovat, aby omylem ve výčtu menších nedostatků nezanikl. Při srovnání se současnými českými komediemi je na tom dobře, ale pokud vzpomeneme třeba na Čtyři vraždy stačí, drahoušku, což byl taktéž netypický snímek na netradiční téma, je nám líto, že se nepodařilo slibný projekt dotáhnout k dokonalosti. Film si dovedu představit více jako oblíbený videohit než jako kasovní trhák. Distributorovi se bude jeho vysněných 190 tisíc návštěvníků shánět obtížně, ale třeba téma samotné přiláká do kin dostatečný počet diváků. I přes veškeré výhrady totiž Choking Hazard musím doporučit. Zda obětavost nadšenců ocení i diváci, to jsem opravdu zvědavý.

PS: Na DVD prý bude mrtě bonusů. Chceme více mozků! :))