Je tomu už rok, co se u českých knihkupců dal poprvé zakoupit prakticky neznámý titul Alois Nebel – Bílý potok. Překvapením ale byla česká jména autorů na obálce, která začala dokazovat, že i u nás jde vydávat originální autorské komiksy. I když kniha nemá se SFFH nic společného, zvykli jsme si zde upozorňovat i na další zajímavé komiksové tituly. A Hlavní nádraží mezi zajímavé tituly rozhodně patří.
Bílý potok se dočkal příznivých ohlasů a též velké reklamní propagaci ve velmi druhově odlišných tiskovinách a na jeho prodeji to bylo znát. Nejenom bublinoidní fanoušci se postarali o zmizení prvního nákladu z pultů, ale zapojili se taktéž lidé, kteří komiksy pravidelně nekupují nebo nejsou někdy ochotni vytáhnout z rodinného rozpočtu větší částku za „obyčejnou“ knížku s obrázky. Základ měl Alois Nebel vynikající… a teď jen udržet lanko úspěchu stále dostatečně napjaté postupným natahováním až do třetí etapy (která se bude jmenovat Zlaté Hory), kdy se poté může bez studu přetrhnout.
Děj začíná něco málo po prvním dílu, takže se s panem Němým setkáváme již ve věznici a s Aloisem Nebelem, hlavním to hrdinou, v psychiatrické léčebně. Pokud vám tyto postavy nic neříkají, doporučuji zakoupit již zmiňovaný první díl, jinak bude vaše orientace v příběhu značně skomírat. Ale zpátky. Náš výpravčí sedí mezi skupinkou dalších chudáků na léčebných terapiích a retrospektivně nám dává nakouknout do svého života a především na cestu na hlavní nádraží, kde si splnil svůj celoživotní sen. Není obtížné najít sen muže stojícího na nádraží, který miluje železnice, na toaletě si čte jízdní řády a při půlnočním budíčku vám s ledovým klidem řekne přesné datum vynalezení parní lokomotivy spolu se seznamem osob, kteří v ní seděli při první okružní jízdě. Jeho sen je hlavní nádraží samo. Největší počet návštěvníků spolu s přesnou periodicitou jízd vlakových souprav dostává Aloise do blažené extáze. Stejně jako v jedničce, i zde se mu zjevuje občasná mlha před očima, znázorňující neznámé vize, které vidí pouze on. Na nádraží naváže kontakt s bezdomovcem Oldou, který mu představí Květu, do níž se náš starší mládenec zakouká po vzoru romantických snímků. Výsledek už si přečtěte sami, stejně jako druhou dějovou linii v podobě uvěznění pana Němého.
Oproti Bílému potoku má Hlavní nádraží výhodu, že už nemusí čtenáře seznamovat s postavami a prostředím. Díky tomu se děj rovnou vrhá do situací na hlavním nádraží. Ubylo míst s odstavcově dlouhými texty a naopak přibylo stránek pouze čisté kresby, maximálně s výstižnými popisky. Vzniká tím více prostoru pro citové informace a více možností popřemýšlet. Při čtení je znát klidnější (nebo spíše reálnější) atmosféra, za což může scénárista a spisovatel Jaroslav Rudiš (kniha Nebe pod Berlínem). Hlavní nádraží je místo plné příběhů hlavně díky každému jeho obyvateli (např. věštkyně představuje jen jednu z mnoha odlehčujících situací).
Za ztvárněním nápadů pana Rudiše drží pevnou ruku Jaromír 99 (zpěvák kapely Priessnitz, autor filmových storyboardů). Kresba se od uplynulého roku ještě zlepšila a rozvržení stran je skutečně krásné. Alespoň mezi českými kreslíři se prozatím vyjímá ojedinělým stylem. Jistě v ní najdete inspiraci mnoha zahraničními autory (nejviditelnější je samozřejmě Frank Miller a jeho Sin City ale i třeba Liga výjimečných kresbou Kevina O‘Neilla). Přechody mezi prostředími nádraží / vize / léčebna jsou tak plynulé, až si někdy až po chvíli uvědomíte, že již neshlížíte na léčebnu ve sněhové vánici, ale na vláček čekající v třetí koleji. Zajímavým zpestřením nádražního života je využití koláží z fotografií a kreseb, které ještě více specifikují kreslířovu zručnost.
Titul vydalo nakladatelství Labyrint, které se zabývá především literární tvorbou (autoportréty, povídky), ale když se pustí do komiksu, dokáží se jeho vydání chopit s péčí (narozdíl například od Egmontu). Kniha je v brožované vazbě a bez nejmenších, oku nelahodících, závad, takže ti, co si potrpí na přepychový vnější vzhled a mají smysl pro estetické cítění, si mohou začít dělat místo v knihovničce. Pouze pár chybek v textu uvnitř tohoto 130 stránkového díla (nárůst 30 stran za stejnou cenu) kazí dokonalé zpracování.
Druhý díl přichází od minule s ještě větší porcí zábavy a snesitelného povídání o železnicích. Díky svému stylu mě párkrát nechalo tápat, jestli se jedná o autory z našich končin, spolu s hrdostí při ujištění, že tomu tak je. Konec správně naladí na další díl, kde se snad konečně dozvíme odpovědi na všetečné otázky, které se samy vnucují. Bohužel až opět příští rok. Šancí dostat do rukou původní český komiks je bohužel minimum, ale když už se poštěstí, je to zážitek. Nenechávejte Aloise Nebela bez povšimnutí.
