Vzdor. Jak jste si mohli už dříve u názvů všimnout, tak za každým se skrývá více než jen zrnko pravdy. Ale je tady opravdu takový odboj? Nemyslím si…
Je sice pravda, že král i všichni zúčastnění se drží stále na svobodě, respektive na útěku, a přemýšlí, jak Černému králi zatopit. Jenže než něco takového budou moci udělat, potřebují k tomu víc než jen chtít. Proto se všichni přesunují do jednoho místa, které je přitahuje a bude jim moci pomoci.
Zde se mi opět vyjevila naivita paní spisovatelky, když píše, že se musí Dara s Ariannou naučit ovládat svou moc, a na druhé straně říká, že Rugad má desítky let náskoku, ovládl téměř celý svět a je to největší Černý král, který se kdy zjevil. A současně je jasné, že hlavní hrdinové mají velmi omezené časové možnosti a prostě nemůžou být schopni se mu postavit. Potom je tady Coulter, který ze stínozemí uprchl už jako dítě, ale v knize se zjeví a přímo říká, že je vycvičený a dokáže svou moc ovládat. Jak toho dosáhl? Ve dne pracoval na poli a v noci tajně s někým cvičil? To samé Počisťa. Je zde podáván jako jakýsi rádce v oboru magie, ví více než samotní kouzelní Feyové a zároveň dokázal nastudovat o Modrém ostrově celou historii, geografii a vše potřebné, co se jim zrovna hodí. Opět, jak? Pracoval téměř po celý život na Modrém ostrově na farmě, a i když měl dejme tomu dvacet let na studium, kde to dokázal? Do styku s Ostrovany přijít nemohl, protože ti ho a jeho rasu stále nesnášejí. Pochybuji, že dostal do rukou nějaké knihy. Tak, že by se bavil s farmáři, kteří mu řekli i to, co sami neví? Jak jsem psal v recenzi na minulý díl, určité části příběhu prostě postrádají logičnost. Také jsem vám slíbil ukázku:
V určité chvíli (strana 25, svazek druhý) se Luke plíží k farmě obsazené Feyi a chce jim něco škaredého natropit. Trápí se, že kdyby ho chytili, bude po něm.
Ani nevěděl, co by řekl, kdyby ho tu Feyové našli. Že tady krade sousedovi seno? Že sousedovi ničí úrodu? Že nemohl spát? Ničemu takovému by neuvěřili. A on na jejich místě také ne. Takže mu zbývá jediné: Nenechat se chytit.
Nyní se přesuneme na stranu 100. Zde opět přemýšlí o tom samém.
Potřebuje si vymyslet nějakou historku pro případ, že by ho chytili. Třeba by se mohl pokusit vydávat se za nějakého Feye, který předstírá, že je ostrovan. Za nějakého převtělovače. Byla taková tma, že by mu Feyové neviděli do očí, a Počisťa říkal, že převtělovače prozradí jen oči. Luke věděl o feyském zřízení dost, aby je dokázal obalamutit. A třeba by se mu tak povedlo uniknout. To pomyšlení ho uklidnilo. Teď měl plán i pro případ, že by ho chytili.
Nezdá se vám to trochu nelogické? Navíc při té samé situaci si Luke říká pro sebe, že Feye musí vystrašit, nahnat strach, dát Nicholasovi šanci znovu získat vládu, a že ví, jak na to. Ovšem u farmy se opět krčí na zemi a už přemýšlí „trošku“ jinak, přestože žádný psychologický moment neproběhl, aby jeho postoj zvrátil.
Vše je smotané do jednoho celku. Hrdinové každý díl přibývali a jen pár ubývalo. Sice bylo pěkné, když někdo překvapivě zemřel, ale i tak to nebylo nic moc. A když se nad tím zamyslíte, tak všichni mají neustále ohromné štěstí, situace jim hrají do karet a zemřít je prakticky proti přírodě, tedy spíše Rocovi a Mystériím. Preferoval bych více promyšlené situace, i když vím, že dát dohromady takovou ságu, kde je všechno špičkové a předem do posledního puntíku „nalajnované“ (aniž by se cokoliv dalo odhadnout předem), je téměř nemožné.
Ale nechci jen kritizovat. V tomto dílu se dočkáte už průběžného postupu k finále. Všichni se jako můra na lampu stěhují na jedno jediné místo, kde se nakonec dočkáte i shledání celé rodinky. Oba svazky popisují především problémy při snažení dobelhat se k té vysněné metě chráněného místa a do všeho se někdy objevují problémy stvořené ať už Černým králem, nebo samotnými ostrovany. Nějakých velkých zvratů se nedočkáte, stejně už předem tušíte, co vás čeká. Jen chcete vědět, jak to všechno dopadne, a jestli nakonec budou všichni bojovat na stejné straně. Hrdinové se postupem času setkávají i s dalšími přáteli a mírně se rozrůstají. Ovšem cílová rovinka nakonec všechny čeká až ve Vítězi.
Dříve jsem kritizoval samotnou autorku, která však přes to všechno patří mezi schopné spisovatelky a dělá svou práci, jak nejlépe umí. Ale co musím opravdu pohanit, i když normálně to nedělám, je korektura prvního svazku (zdůrazňuji jen první). Paní nebo slečna překladatelka zůstala ta samá, takže se jedná vyloženě o korekturu. Protože najdete v souvětí více chybějících čárek, než by bylo omluvitelné. A to v naprosto do očí bijících hrubkách. Postupem času si totiž zvyknete, že před „že“, „když“ a podobně není přece potřeba psát jakousi zbytečnost, že když má souvětí tři samostatné přísudky, tak dvě čárky tam také nemusí být a podobně. Možná to někomu nebude vadit, ale když jich je tolik, tak to opravdu neskutečně ruší při čtení. Hrubky ve slovech tam prakticky nejsou, našel jsem jich pár, např. “mně” místo “mě”, ale těch je opravdu jak šafránu. Ovšem ty čárky… Pokud ve Walesu máte pořád toho samého korektora, prosím, příště mu dejte více času. (Je mi jasné, jak sleduji situaci v komentářích u Proměny, že bude opět někdo protestovat. Ale za svým názorem si stojím.)
V každém případě na mě Vzdor působil možná lépe než Rival. Je trošku akčnější a už opravdu vbíháme do posledního kola. Proto se všechny nitky splétají a konečná konfrontace na sebe nenechá dlouho čekat. A na tu se opravdu těším :-).
