Román Jizva je volné pokračování „Nádraží Perdida“, knihy, jež u nás vyšla zhruba před rokem. A je skoro stejně dobré. V tomto okamžiku bych mohl přestat psát, neboť bylo sděleno vše podstatné. Pokud jste „Nádraží Perdido“ četli a byli jste jím nadšeni stejně jako já, stejně nemáte jinou volbu než jít a koupit si Jizvu. A pokud se Vám nelíbilo nebo ho – z jakýchkoliv důvodů – číst nehodláte, tak vám stejně není pomoci a můžete se jít bodnout.
Fakta jsou jasná. Nádraží Perdido minulý rok pobralo snad všechny literární ceny, jaké mohlo dostat. Ruku v ruce s oceněními a oslavnými recenzemi přišel také komerční úspěch, kniha se vyprodala a byl udělán dotisk, jistě ne poslední. Úspěch zavazuje a očekávání jsou velká. Podařilo se autorovi, Chinu Miévellovi, udržet vysoko nastavenou laťku kvality?
Autor na to šel od lesa a v Jizvě se vydal poněkud jiným směrem než v Nádraží Perdidu. Ve skvěle vymyšleném a propracovaném světě, který jsme poznali už v předchozí knize, sice zůstaneme i nyní, ale rozhodně ho nemůžeme obvinit z pouhého plagiátu nebo vykrádaní sama sebe. Z megapole Nového Krobuzonu se přesuneme do nekonečných prostor moří a oceánů. Na předchozí román zůstala zachována ještě jedna vazba – hlavní postava, lingvistka Bellis Chladnovína, je bývalá milenka Izáka Dan der Grimnebulina. Po neblahých událostech, na kterých měl její bývalý milenec hlavní podíl, prchá v obavách z trestu z Krobuzonu do dalekého vyhnanství. Její loď však shodou velice podezřelých náhod přepadli piráti a přeživší jsou uneseni do plovoucího města Armada. Armada se skládá z tisíců vraků uloupených lodí a volně pluje na hladině oceánu. Její obyvatelé žijí v jakémsi zvláštním druhu komunismu – všichni, kdo chtějí, mají práci, všichni jsou si rovni. Hlavním zdrojem obživy je pirátství a obchod, což se navzájem skvěle doplňuje. Přesto jsou si někteří obyvatelé rovnější než jiní a ve zdánlivě náhodném a chaotickém pohybu města je jakási hlubší, temnější logika. Obyvatelé města už stovky let shromažďují vědomosti a bohatství – k čemu asi? Zahořklá a zoufalá Bellis začíná pokradmu tajně pátrat, co mají vlastně vůdci Armady v úmyslu. Ano, správně tušíte, že ji výsledky jejího pátrání nepotěší… Přesto končí Jizva v podstatě happy endem. Bellis sice nezíská moc, nezbohatne, není moudřejší, ani nenajde muže svého srdce, ale přežije. Sice s jizvami na těle a na duši, ale zůstane naživu. Mám takové tušení, že se s ní setkáme i ve třetí knize z tohoto cyklu, která má v Anglii vyjít letos v létě.
Myslím, že pro mnoho čtenářů bude Jizva přitažlivější než Nádraží Perdido. Děj je přímočařejší, ne tak složitý a Miéville se tentokrát vyvaroval sáhodlouhých popisů. Nádraží Perdido obsahovalo vlastně dva plnohodnotné romány, což část lidí zmátlo. Jizva je kompaktnější, sevřenější a ne tak temná. Pokud jste četli jeho předchozí knihu, tak jste sice ve výhodě, že znáte mnoho z reálií jeho světa, ale zároveň jste připraveni o část překvapení, údivu a ohromení. A též o potěšení z jeho objevování. Autorovi však nikdo nemůže upřít, že jeho fantazie má sílu a údernost bouracího kladiva a jeho představivost a invence mají takřka gargantuovské rozměry. Svět, který autor vytvořil, ostatně nabízí fantazii místa dost. Do sexy mixu science fiction, fantasy, steampunku a hororu se dá vměstnat skoro vše. V Jizvě však Miéville působí vyzrálejším dojmem, má text pevně pod kontrolou, nenechává se jím nekontrolovatelně unášet a nezahlcuje zbytečně čtenáře, ale bezpečně ho kormidluje tam, kam chce on. A – což je sympatické – nevysvětluje. Nevysvětluje polopatisticky čtenáři, proč se stalo to či ono. Nechává na něm, aby si z kousků mozaiky složil obraz, nebo alespoň jeho část. Z nedopověděných otázek a náznaků na nás mrká červík pochybností. Byla Bellisina loď přepadena náhodou? Byla Bellis celou dobu vlastně jen hračkou a nástrojem někoho jiného? A co měl ten někdo vlastně v úmyslu? Zničit Armadu? Nebo ji snad zachránit? Je jen na čtenáři, k jakým závěrům dojde.
Obsah je tedy velice zajímavý, ale pokud by neměl patřičnou formu, byl by zážitek poloviční. Jak už jsem napsal, působila na mě Jizva vyzráleji a uměřeněji. Autor ví,co chce a ví také, jak toho dosáhnout. I tak mě při čtení napadaly slova jako “mohutné”, “rozsáhlé”, “hutné” atd. O překladu do češtiny se raději rozepisovat nebudu, neboť angličtinou dostatečně nevládnu a nemám originál, ale překlad se mi zdál být povedený. Myslím, že Milan Žáček odvedl dobrou práci. Pokud tedy dávám knize o stupínek nižší hodnocení, je to jen proto, že autorův svět už pro mě nemá to kouzlo novosti, jako u předchozí knihy. Prostředí Armady pro mě není tak atraktivní, jako Nový Krobuzon. Ostatně, plovoucí město tu již bylo, konkrétně jde o Vor v nezapomenutelném Sněhu. Přesto jde stále o vynikající čtenářský zážitek. U téhle knihy se prostě můžete radostně věnovat své oblíbené zálibě – literárnímu obžerství, hostině slov, hodokvasu fantasie. Tahle kniha ostatně není žádná dietní dvěstěstránková jednohubka, ale pořádně tlusté sousto, které vystačí minimálně na víkend. A na několik dalších přečtení, při kterých si ji pořádně vychutnáte.
Hezká recenze, Perdido bylo super, dnes si pořídím Jizvu :o)
K recenzii
S mnohymi vecami v recenzii suhlasim, slova “Autorovi však nikdo nemůže upřít, že jeho fantazie má sílu a údernost bouracího kladiva a jeho představivost a invence mají takřka gargantuovské rozměry.” by sa dali do kamena tesat, ale akosi to uz nie je ono. Pestrost kulis ostala zachovana, ale samotny pribeh uz imho nema tu naliehavost a silu Perdida. Najviac ma nastvalo, ze vdaka jednej neobratnej a v zasade zbytocnej scene /vlamanie do tovarne/ mi v polovici knihy zaplo kto je kto a ako sa veci maju a uz som len sledoval, ako sa mi predpoklad potvrdzuje.:-(((Co sa postav tyka, ziadna nedosahuje hlbku a charizma Izaka Grenbulina, o Tkacovi radsej ani nehovorim. Niektore na to maju potencial, ale zas nedostanu dost priestoru, kedze je to postavami a mikropribehmi kapku precpate. Z tohoto hladiska sa mi zdalo kompaktnejsie skor Perdido, tu sa mi tie popisy osudov unesenych Kronbuzoncanov miestami zdali zbytocne. Nudne vsak nie, na to je Mieville prilis dobry spisovatel.Takze asi tak. Pozical som si to, precital jednym dychom, kniha sa mi pacila, ale na rozdiel od Perdida si ju nekupim. Stale je to dobre, mozno lepsie ako vacsina sucasnej sci-fi a fantazy, ale nejako ma nic nenuti citat to znova. Aj tak vsak Mievillemu vdaka za risu Anofelov a Vysoky Krombach, tam ma skutocne dostal do kolien. Akoze to…? Sila a udernost buracieho kladiva? Presne tak!
Máš samozřejmě pravdu. Po scéně s vloupáním do továrny na kompasy bylo jasno zbytečně brzy, což byla škoda.I tak je to ale silný nadprůměr. Určitě to však pro mě nebude kniha roku. V září totiž vyjde nový Sapkowski (v Polsku, samozřejmě)a já se těším jako malý fakan. Ano, jsem předpojatý a jsem na to hrdý!
Jo Sapkáč to bude zase mazec, to zase bude na hranicích do Polska narváno :o)
Miéville
Já můžu snad již teď dodat, že v letošním roce se Miéville objeví také na stránkách Pevnosti. Vedle exkluzivního rozhovoru půjde rovněž o krátkou povídku v překladu Milana Žáčka, máme se tedy na co těšit!
To ivo
;-)))) Myslis dalsi diel Miestnopisu Sliezska za doby husitskych vojen?:-)) No nic, ja uz mlciiiim, nebite ma, pomooooooc!:-D
to gollum
velmi trefná poznámka, ale musíš uznat, že tak čtivý místopis se jen tak nevidí
detail
Supr kniha mohu všem doporučit. Těžko říci jestli je lepší než Perdido protože obě dvě jsou natolik dobry ze rozdíl mezi nimi je zanedbatelný. Nejsem žádný ortodoxní rejpal a chápu že je to v dějové linii naprosto zanedbatelný detail, ale celkem by mě zajímalo kde do Drmola a probohy Armanda sháněla pitnou vodu. Určitě v tom bude nějaká thaumaturgie nebo voďanojské triky, ale když Miville vysvětlil zdroj ostatních surovin tak proč zapoměl na tu nejdůležitější ?
to sico
;-))Ano, v kategorii miestnopisov to rozhodne patri k spicke.;-)
Tak Jizvu jsem přelouskal a je to SUPER! Už aby tu byla třetí kniha z cyklu New Crobuzon. Nevítě někdo jestli se na IRON COUNCIL Laser chystá?
Iron Council
Samozřejmě ano, smlouvu na tento titul jsme měli již v březnu. Pokud vše půjde jak má, tak se Iron Council objeví zhruba v červnu příštího roku.
Naprosto souhlasím s Gollumem – Perdido byla bomba a tohle “pouhej” handgranát – nechci rejpat, ale romány stojí na figurách, a ty nejsou, nejsou jako v Perdidu – hlavní hrdinka, budiž, ale autor chlap jí pojal na mě moc jako chlapa (řeší věci jako chlap a nenechá se moc vláčet emocema – neznám takovou ženskou, a že jich znám hodně) – asi byla hezká a sexy, když jí chtěl každej a patrně i Uther Dúl vo… ehmmm chmmm, ale mě v tý knize nebrala. Narozdíl od zde zmíněnýho Sapkowskiho, kterej má snad jako jedinej chlap “pořádný” ženský, kde bych …ehmm klidně úplně všechny, včetně babky s roštím :)))Do ostrova anofelů jsem to hltal, ale pak už jsem se musel víc a víc nutit – nějak to vyčpělo…Jinak ale všem doporučuju. Tohle všechno jsou jenom drobné kazy a skvrnky v barvě čtyřiadvacetikarátového diamantu :)), přičemž Perdido je Koh-i-noor 🙂
No, ona hlavní hrdinka Jizvy není žádná cukrová panenka, spíš naopak.Na rande bych ji asi nepozval… Její příjmení ji docela vystihuje:-).
Já bych naopak řekl, že Jizva je lepší než Perdido. Atmosféra zůstala stejně magická a navíc celý román drží pohromadě. Nemůžu si pomoct, ale Perdido se rozpadalo až do ztracena, závěr nevygradovanej, děj zmatenej a nekonzistentní…, to Jizva stojí o stupeň výš
Sapkowski x Miéville 🙂
Sapkowského mám dost ráda, je to určitě jeden z nejlepších spisovatelů fantasy, ale Geralt se mi líbil o dost víc než Reynevan, zdá se mi, že si o něco pohoršil (myslím dějově, stylově je to standartně dokonalé), zatímco Chiva se mi líbí čím dál tím víc… Btw, nevíte, jak se bude jmenovat druhý díl Narrenturm?
Boží bojovníci, třetí pak Lux perpetua.A pro fanoušky Miévilla – Na podzim by pravděpodoboně měl vyjít jeho Král krysa.
Král krysa
Král krysa by měl vyjít snad někdy příští rok, na který je plánován i třetí díl série o Bas-Lagu – Iron Council. Milan Žáček teď začíná překládat jiný, myslím neméně skvělý román – The Light Ages od Iana R. MacLeoda.Pro příznivce New Weirdu (ten kdo neví o co jde nechť si přečte článek na stránkách Pevnosti) nemusím snad MacLeoda představovat, stejně jako China patří k nejvýraznějším osobnostech tohoto “literárního směru”. Nehledě na to, že Laseru se podařilo získat práva na většinu významných knih New Weirdu, vedle MacLeoda rovněž na Veniss Underground od Jeffa VanderMeera a The Etched City od K. J. Bishopové (všechny tři romány patří mimo jiné mezi nominované na letošní World Fantasy Award).
New Weird
A co Mervyn Peake a jeho Gormenghast? Toho v kontextu s New Weird také citují a v českých luzích a hájích ani stopa, ani zmínka! Má i toto dílo (slyšela jsem dobře že jde o trilogii?) Laser v plánu přiblížit českým čtenářům?
Gormenghast
Gormenghast vychází v Argu, první díl už je venku, tak hola do nejbližšího knihkupectví, lze jen vřele doporučit. Pokud jde o Laser a klasiku fantasy spojenou s New Weird, pak prozradím Viriconium M. Johna Harrisona, což je jakýsi Miévillův guru, osobně se na to moc a moc těším, stejně jako na Gormenghast!
Re: Gormenghast
Děkuji moc za info, již jsem zjistila, budu muset ale počkat až do příštího měsíce, každopádně jsem odhodlána si Gormenghast koupit a také se na něj moc těším. 🙂
Re: detail
presne, to me na Jizve vadilo asi nejvic. Kdyz pominu velkou primocarost deje, tak me prave nejvic zarazila absence jakychkoliv zminek o pitne vode a jejim pouzivani vubec. Nevim, jestli si Mieville dovolil predpokladat ze to nikoho nenapadne, nebo na to proste zapomnel, ale citelne mi to vadilo. Btw. ono by slo asi dost tezko rozvest vodovodni potrubi po neustale se kyvajicich a od sebe vzdalujicich/priblizujicich lodich :-)). Ale aspon nejakou jalovou poznamku o tom bych od autora cekal, kdyz uz se nimra v ostatnich podrobnostech (napr. o jidle a kvetinach na Armade tam ma dohromady snad 20 stran) :-)) Nicmene Jizva je skvela, ne tak jako Perdido, ale je porad skvela.
Uzasne postavy
Perdido jsem jeste necetla,ale zda se mi,ze v Jizve nebyly hlavni autorovou prednosti ony skvele popisy,jak vsude ctu,ale predevsim dej a neskutecne poutave vykreslene postavy jako např. Uther Dúl,Brukolak,Tanner,Milenka,Silas… Dokázala jsem si je strašně moc zamilovat.Nejhorší dilema bylo,když chtěli Brukolak a Dúl spolu bojovat… 🙂
+-
Perido z mého pohledu je lepší. Možná je to tím , že bylo první a takovou pecku jsem nečekal.Ale asi ne. Je několik “věcí”, které ve mně zanechaly pocity, o kterých jsem si mohl u Jizvy nechat jen zdát. Tak třeba.1) tkáč jako takový a zejména jeho “tkaní” NÁDHERA2) ten silný pocit nedočkavosti zjistit už konečně o co jde 3) rozhovor s pekelníky a mistrné navození atmosféry jejich nejistoty či nevšemocnostiCo se týká konce tak nemohl být lepší.1) Do ztracena – super – to nikdo nečekal. Každý podvědomě čekal něco “běžného” to co má “naučeno” z “normálních” knih, prostě tečku. Ale nasrat tečka je pro knížky do Perida nepatří.2) Žádný happyend – právě naopakZávěr : Perido – vynikající zákusek plný nových překapivých a mnohdy rozporuplných chutíJizva – běžný oběd s trochou exotického koření
Perdido X Jizva
Připojuji s k těm, kteří byli spokojenější s Jizvou. Perdido bylo úžasné, nečekané, s neuvěřitelně zachycenou atmosférou, ale měla jsem pocit, že autor měl natolik plnou hlavu nápadů a šílených vizí, a natolik nemohl odolat, že do knihy nacpal, co se dalo, na úkor plynulosti děje. Zpočátku jsem byla ohromena stále se znovu a znovu vynořujícími šokujícími novými zápletkami, ale když se na scéně objevil Konstrukt, už jsem jen sténala: “Probůh, už NE!” Právě proto se mi Jizva líbila více, pro větší sevřenost děje, leč nijak neumenšenou záplavu nečekaného, tajemného a syrového. Prostě geniální autor 😉 Nesmírně se těším na další avizované knihy.
Podla mna sa neda jednoznacne povedat ci je lepsia Jizva alebo Perdido, obe maju klady aj zapory… Perdido ma lepsie postavy, Jizva jednoliatejsi dej. Kazdopadne obe knihy koncia “do stratena”, v Perdide som sa s tym este vyrovnal, ale v Jizve? Mam rad ked sa dej konci nejednoznacne ale toto bolo prilis. A uz boli tak blizko…
Tak jsem dočetl a přidávám se do tábora properdidovského. Důvodů je několik, hlavní však tři.1. Jizva je znatelně “řidší” než Perdido, někteří tomu říkají “kompaktnější” a “přímočařejší” a “ne tak roztříštěná”, ale já tomu říkám řidší. Prostě na tu délku se tam toho neděje dost, Perdido bylo nacpané k prasknutí, to mi vyhovovalo, ale u Jizvy obsah v nadměrném obalu trochu chrastí.2. Dále postavy – vedlejší mi přišly stejně kvalitní a dobře vymyšlené jako v Perdidu, ale ty hlavní… k Bellis jsem si postupně vypracoval docela nechuť a u Uthera Dúla mi vadilo, že ho Miéville zkrátka dostatečně nevysvětlil.3. A s tím nevysvětlením souvisí i třetí, nejdůležitější důvod – Ivo Poledník si pochvaluje, jak autor nic polopaticky neobjasňuje a nechává interpretaci na čtenáři. A TEĎ POZOR, SPOILER:Jenže to trochu přehání – celou dobu to vypadá, že Miéville pomalu rozplétá jednu záhadu za druhou a vede příběh ke zdárnému konci, jenže pak se to obrátí a všechno je najednou jinak. Co chtěl Dúl? Jak to bylo s Hadrigallem? Jak skončila Milenka? Obvykle je příjemným zpestřením, když kniha obsahuje pár nezodpovězených otázek a neukonenčených vedlejších dějových uliček, ale roztřepená přece nesmí zůstat celá hlavní pointa! Je to jako by vás někdo vedl za ruku kouzelnou krajinou k neznámému cíli, celou cestu na vás vrhal tajemné a významné pohledy a nakonec se zastavil uprostřed louky, sedl na bobek, rozbalil svačinu a řekl “To je vše, díky za pozornost, zpátky se dostanete stejnou cestou, jakou jsme přišli. Nashle.” Zkrátka a dobře – na Jizvě je nádherně vidět, že vymyslet silný příběh se silnou pointou není jen tak. Připomíná mi to tak trochu montypythonovské scénky – celou dobu skvělá prča, ale když už komici nevědí, jak dál, přijde policajt, řekne “Tohle je stupidní scénka, všechny vás zatýkám” a naběhnou titulky.Ale přes to všechno je Miévillův svět nádherně vymyšlený a má zvláštní kouzlo a jedinečnou atmosféru. A to je o hodně víc, než co nabízí většina ostatních autorů. Nicméně Železnou radu si nejprve raději půjčím.
Zastesklo se mi… Nakonec jsem vyměkla a Perdido, které jsem měla kdysi jen zapůjčené, jsem koupila. Chjo. No, a co takhle Železná rada, četli jste to už? 🙂
Jak se vyslovuje China Miéville
Jak se vyslovuje správně China Miéville?
No taky víc líbilo Nádraží, u Jizvy mi přišel hodně podivný ten závěr. Jako kdyby si China odůvodňoval nevěrohodné jednání svých postav. Prostě takové deus ex machina, takové divné. Jinak popisy už mi nepřipadaly tak skvělý (armáda nebyla tak zajímavá jako NK), a ty odbočky od hlavnícho děje a nápady už mi připadli spíše jako natahování děje, než že bych z nich byl paf. No zkrátka je dobře, že ŽR ma jen 450 stran. Na druhou stranu musím přiznat autorovy, že chvílemi jsou v jeho textech záblesky tvůrčí geniality, které se ze současné tvorby nic nevyrovná.
Jizva
Prečítala som Jizvu odkedy vyšla už 2x. Čítala som aj Perdido, osobne však nemôžem súlasiť stým, že Perdido je lepšie. Nie je, je iba nové a neokukané. Nočné mory- to nie je nič neobvyklé, ani postava, ktorá chce lietať a musí sa zmieriť s tým, že ani nikdy lietať nebude. V perdide sú postavy jednoliate, ucelené, v škatuľkách, svojim spôsobom predvídateľné. Mieville v Jizve svoje postavy nevysvetľuje- necháva to proste plynúť, tak ako Bellis je osoba ťažko predstaviteľná, tak Uther Dúl, alebo Milenci, myšlienkové pochody všetkých týchto postáv sú nejasné. Hlbšia podstata významu Jizvy ako takej, čo to vlastne je za miesto a čo dokáže, takisto ako podstata Utherovho Možného meča sú neskutočne hlboké a občas ťažko predstaviteľné. Myšlienka Jizvy je úžasná a prepracovaná, kdežto pri Perdide to pre mňa bolo púhe fantasy /nechcem Perdido degradovať, bolo to skvelé čítanie/. Odniesla som si hlbší pocit z Jizvy, viac filozofickejší, ako z Perdida.PS: a čo sa týka železnej rad, nezvládla som ju v polovici…dosť ma to mrzí, ale nedalo sa…teším sa na Město&Město! 🙂
a na záver…
a ešte, čo sa týka záveru Jizvy, súhlasím, že som ostala mierne sklamaná, záver som si predstavovala rôzne, ale určite nie tak ako sa to skončilo!Záver teda trochu vyprchal…rovnako ako u Perdida, ale tu mi to prišlo výraznejšie, pretože samostatná myšlienka je skvelá a je škoda, že to nie je dotiahnuté.
Další stanice
Poněvadž zde mnoho lidí srovnává Jizvu s Nadrážím Perdido, tak mi to nedá a udělám to stejně. Nádraží Perdido byla bomba, a to velice milá a oku a mysli lahodící. Byla to kniha s velice dobrým příběhem (tedy vlastně dvěmi příběhy, ale mně osobně přišly poměrně dobře napojené na sebe) a především popisy podivného, ale nepřeplácaného světa. Jizva na mě působila především *jinak*. Najednou jsme se přesunuli z megapole do světa oceánů, který funguje po svém. Autorovi se podařilo vytvořit město v jádru podobné Novému Krobuzonu, ale zároveň zcela jiné. Atmosféra Jizvy ale dle mého názoru byla zcela jinde. Nový Krobuzon, to byla kalamita, zmatek a zoufalství, naléhavé hledání čehokoli, jak nepřítele, tak přítele. Jizva je tajemno, temnota černočerné hlubiny a neznámo všudypřítomného obzoru ploché hladiny oceánů. Postavy v Nádraží Perdido pro mě mnohdy působily ne zcela využitým dojmem, jaksi příjemně nadbytečně. V Jizvě mi přijde, že každý má své místo, svůj prostor, svoji adekvátní úlohu. Zatímco Nádraží Perdido mě příjemně bavilo celou dobu čtení, tak Jizva mě zpočátku mírně nudila a nic mi nedávao smysl, aby mě její druhá polovina (v podstatě od ostrova Anofelů dále) zcela strhla a pohltila pro mne dosud nevídaným způsobem. Ano, plovoucí město tu už bylo v podobě Voru v románu Sníh, ale přes to jsem se dokázal hravě přenést. Poznámka s pitnou vodou je trefná, ale vůbec jsem si toho nevšimnul, asi jsem se moc nechal unést dějem. Ve výsledku bych si Jizvu přečetl podruhé s radostí, zatímco nad Nádražím Perdido bych se musel nadvakrát rozmýšlet. Možná to bylo pouze pro mě sympatickým mořským prostředím, možná postavami, které mi sedly lépe a přišly mi i zajímavější, ale především u mě Jizva zabodovala svojí tajemnou a pro mě o dost temnější atmosférou.