Drakobijci VI. – ed. Bronec Michael

„Zrada,“ řekl jsem si, když jsem otevřel knihu a nenašel na začátku povídku obvykle hostujícího Vladimíra Šlechty, která byla po ty roky základním motivem ke koupi knihy. Úvodní soutěžní povídka Přízrak Smrti od Karla Englmaiera se sice shodou okolností zabývá podobnou tematikou, tedy životem „v krvavém pohraničí,“ ale zdaleka nedosahuje stejných kvalit. Na druhou stranu to ani nemůžeme po začínajícím autorovi chtít.

Ještě víc jsem byl rozčarován, když jsem na předních pozicích neobjevil jméno Pavla Renčína a jeho magický realismus. Po přečtení názvu některých povídek jsem se však ujistil, že ani o tento směr nebude sborník ochuzen. Nejvíce z podobně laděných povídek ve sborníku vyčnívá Jiskřivé víno, bílý sníh od Martiny Šrámkové. Příběh elfů žijících v naší době působí blahodárně na unavenou mysl. V podobném duchu je napsáno Zlato sluncem prolité od Terezy Možné i přesto, že se jedná o čirou fantasy. Variace na téma jezerní paní je napsán lehkou rukou a příměs detektivky působí ve spojení s určitou hloubkou příběhu celkem působivě.

Zato jako pěst na oko vyniká k výše zmiňovaným povídkám práce Ivany Blahutové Nonstop, která je natolik náročným čtivem, že jsem ji ani na podruhé nedal. Kdyby tento text někdo do komentářů podrobil analýze, byl bych mu vděčný. K této práci patří zdařilá ilustrace od J.D.Kočího a celkově se dá říct, že po grafické stránce jde sborník postupem času nahoru. Zároveň se tento rok vydařila i obálka, která je nejvkusnější od dob, kdy se po třetím ročníku změnila tvář sborníku.

Nevýrazně působí práce některých zkušených soutěžících. Zatímco povídka Martina D.Antonína příliš nezaujala svojí „andělskou“ tématikou, spoluautoři Lucie Lukačovičová a Martin Moravec nezvládli i přes osobní zkušenost kulisy Japonska, čímž velice utrpěla samotná atmosféra. Lépe z toho vyšla Legenda o vlku od Lady Candar, která se však poslední dobou trochu opakuje. Jako podpis jejího stylu už delší dobu slouží “stavba příběhu založená na vztahu dvou silných, pokud možno nadlidských osobností”. Je nutno dodat, že tentokrát příběh sličné ochránkyně vlků vyústí v zajímavý závěr a tak Lady Candar popřejme do dalšího snažení i trochu invence.

Český Jakub Vandrovec, napadlo mě asi ve třetině práce dalšího ze zkušených pisálků Josefa Štefana. Postava dědouška zaříkávače je sice spíše tragikomická, než věhlasnější komediant našich severních sousedů, ale to se autor snaží dohnat vypjatou rodinnou atmosférou a své si také získalo zasazení děje do ulic staré Prahy. Jen nad závěrem jsem příliš neplesal a možná kdyby byla povídka jinak zakončena, dostala by se ještě o něco víš.

Mořská krev od Konstantina Šindeláře má něco do sebe. Příběh odehrávající se na pozadí konfliktu mezi španělskými dobyvateli a národem Inků obsahuje přesně tu pravou dávku tajemna, aby byl stále ještě uvěřitelný. Jen škoda, že se autor pustil do romantizování a v textu nezdrsněl, že nepopsal masakr národa v rudých barvách, že neukázal muže trpící průjmy a Indiány trpící chorobami civilizace…, no prostě  tahle povídka je o něčem jiném.

Stal se malý zázrak, letošní ročník vyhrála akční fantasy. Začátečník Alexandr Kazda se do toho pustil s nebývalou drzostí, když si půjčil motivy Diabla a zpracoval je po svém. Pravda, kdyby autor zůstal jen u akce, asi by se úspěchu nedočkal a tak se akční část postupně vytrácí a nastupuje stránka psychologická. Zároveň nám autor představuje svět, v němž může existovat typický dungeon. Alexandr Kazda se už na stránkách FP objevil a pokud si přečtete i jeho povídky zde umístěné, všimnete si vzrůstu jeho spisovatelských kvalit. Co vím, tak v jeho snažení mu aspoň ze začátku pomohl M. Žamboch a nemůžu si nevšimnout lehké podoby jejich stylů. Uvidíme tedy za pár let, jestli žák překoná učitele, protože tento autor na to potenciál má.

Takže jací jsou šestí Drakobijci z pohledu čtenáře? Jako každý jiný soutěžní sborník. Asi se bude těžko hledat někdo, komu sednou všechny povídky ve sborníku. Člověk má potom pocit, že místo dobrého příběhu v soutěži rozhoduje spisovatelské řemeslo, které je u zkušených spisovatelů samozřejmostí. Jestliže se sejde dobrý příběh s obstojným stylem, pak jde taková práce v hodnocení hodně nahoru.