Clarková okouzlila Anglii

Na anglickém trhu se zrodila další literární senzace. Ještě než kniha Jonathan Strange a pan Norrell prvního září vyšla v nákladu 250 000 výtisků, prodala se práva na překlad do třiadvaceti zemí včetně České republiky. A filmová práva zase koupil Hollywood, konkrétně společnost New Line Cinema, která se proslavila adaptaci Tolkienova románu Pán prstenů. Román samotný se těší velkému zájmu čtenářů i kritiky. Spisovatel Michel Faber o ní v deníku Guardian napsal: „Před Jonathanem Strangem a panem Norrellem už brzy neutečete. Již dnes je v Americe bestseller, zástupy dospělých fanoušků Harryho Pottera se vyhladověle poohlížejí po další literární hostině a nakladatelství Bloomsbury spustilo masivní reklamní kampaň. A navíc je ten román dost dobrý.“

Samotná Clarková je z přirovnání k Harrymu Potterovi nesvá. „Neberu to moc vážně,“ prohlásila v rozhovoru s BBC. „Nic jako nový Harry Potter už myslím nevznikne, ten fenomén je naprosto unikátní. A také si nemyslím, že by mohlo vzniknout něco jako ,Harry Potter pro dospělé. Harry dokáže děti zcela pohltit. Bylo by hezké, kdyby můj román okouzlil mé čtenáře stejným způsobem, ale dospělí se nenechají okouzlit jen tak. Přijde jim zatěžko vypnout kritické myšlení a nechat se unášet příběhem.“

Cesta k literárnímu Olympu nebyla pro Clarkovou úplně typická. Je nejstarší dcerou metodistického pastora, dětství se svým otcem kočovala po severní Anglii a Skotsku. Vystudovala na koleji svaté Hildy v Oxfordu a pak pracovala jako redaktorka non-fiction v několika nakladatelstvích (například Gordon Fraser či Quarto). V roce 1990 odjela z Londýna do Turína učit angličtinu vystresované manažery automobilky Fiat. Roku 1992 se vrátila do Anglie a zbytek roku strávila v Durhamském hrabství, kde v domě s vyhlídkou na Severní moře začala pracovat na své prvotině. Tehdy ještě netušila, že jí práce na něm zabere celých deset let, prakticky veškerý volný čas vždy po návratu z redakce nakladatelství Simon and Schuster, kde redigovala kuchařky.

Cesta k vydání první knihy bývá málokdy jednoduchá. Margaret Mitchellovou odmítli s románem Jih proti Severu v sedmnácti nakladatelstvích, Stephen King neuspěl s Carrie u třiceti redaktorů, Jonathan Livingston Racek Richarda Bacha nenašel pochopení rovnou ve sto čtyřiceti nakladatelských domech. O to podivuhodnější je fakt, že Susanna Clarková získala vynikajícího agenta Gilese Gordona na základě několika počátečních kapitol Jonathana Strange a pana Norrella a že s jeho pomocí zakotvila v nakladatelství Bloomsbury hned na první pokus.

„Vzala jsem si ten mamutí rukopis v pátek,“ uvádí redaktorka Bloomsbury Alexandra Pringlová. „Měla jsem neblahý dojem, že mi to zabere celý víkend. A já přitom fantasy normálně nečtu, nejsem blázen do Pána prstenů a nejsem ani blázen do historických románů – často mi připadají vykonstruované. Ale Jonathana Strange jsem začala číst v sobotu ráno a ten neobyčejný svět, který Susanna vytvořila, mě úplně pohltil.“

O kvalitě rukopisu svědčí i to, že se vedení nakladatelství rozhodlo pro počáteční náklad ve výši 250 000 výtisků a před vydáním rozeslalo u nás neuvěřitelných 1500 recenzních výtisků (zabalených v hnědém papíru a zapečetěných pečetním voskem).

Děj románu zasazený do alternativní Británie na počátku devatenáctého století je založen na jednoduché premise: v tudorovské Anglii bývala magie poměrně běžná záležitost, od té doby však postupně upadala, až se z ní stal zcela akademický předmět. Pak se ale v Hurtfewském opatství objevil pan Norrell, yorkshirský gentleman, vlastník ohromné knihovny čarodějných knih, praktikující mág (a navíc nesnesitelně marnivý pedant). Zprávy o návratu magie do Anglie se brzy rozšíří, pan Norrell se nakonec nechá přemluvit a odcestuje do Londýna pomáhat vládě v boji proti Napoleonovi. Při tom ovšem nečekaně narazí na brilantního mladého mága Jonathana Strange a společně ohromí celou zemi svými podivuhodnými skutky.
Do jejich partnerství se však brzy vloudí rivalita – pan Norrell žárlí na svého talentovanějšího učedníka, jehož přitahuje ta nejdivočejší magie a temná postava starověkého Havraního krále. A právě Strangovy experimenty s dávno zapomenutou magií ohrozí nejen jeho partnerství s Norrellem, ale i všechno, co mu je drahé.

„Chtěla jsem napsat co nejpřesvědčivější román o magii a kouzelních,“ řekla Clarková stanici BBC. „Nejbližším modelem mi byly romány Ursuly Le Guinové o Zeměmoří – když je čtete, magie vám připadá naprosto reálná. Máte dojem, že prostě musí existovat a že je přesně taková, jak ji Le Guinová popisuje.
Připadalo mi, že magie se dá zpřítomnit, když z ní uděláte něco prozaického, trošku těžkého a neuspokojivého – nikdy není tak přitažlivá, jak si ji ostatní lidé představují. Jak jedna moje postava říká: Magie! O magii mi ani nemluvte! Je jako všechno ostatní, plná překážek a zklamání! To je věta přímo klíčová.“

A čtenáři takový přístup ocenili. „Clarkové se skvěle povedlo zapracovat dějiny magie do anglické historie,“ píše v komentářích ke knize na Amazonu Robert M. Tramuto. „Všechny postavy i události jsou skutečné, ať už jde o šíleného krále George, nebo bitvu Waterloo. Díky takovým autentickým informacím je snadné uvěřit, že magie v Anglii skutečně existovala.“

Žádný čtenář nepomohl Clarkové tak jako Neil Gaiman, vlivný autor románu Američtí bohové a komiksu Sandman. Na svém blogu www.neilgaiman.com, který každý den čtou tisíce jeho fanoušků, se o kvalitách knihy vyjádřil hned několikrát, mimo jiné takto:  „Jonathan Strange a pan Norrell je bez diskuse nejlepší anglický fantastický román za posledních sedmdesát let. Je radost ho číst, neboť Susanna Clarková zachází se slovy tak přesně a elegantně, rozmisťuje je tak moudře a nebezpečně, jako kdysi Wellington rozmisťoval své jednotky. Příběh je rozmáchlý a zápletka stejně spletitá a temná jako ulice starého Londýna či anglické hvozdy… Nakonec jsem litoval jen toho, že kniha není dvojnásob dlouhá.“

Na tuto literární hostinu si budou Češi muset ještě nějaký čas počkat – nakladatelství Alman knihu pravděpodobně uvede příští rok před Vánoci.