Je tomu jen pár týdnů, co Polaris vypustil na pulty našich knihkupců román „Stahovač“ od Neala Ashera. Zajímavá, leč s obsahem naprosto nesouvisející obálka od Steva Rawlingse, ani stručná anotace na zadní straně obálky nepřipraví čtenáře na to, co kniha přináší. V mírné výhodě je ten, kdo četl povídku „Spatterjay“ v Pevnosti č. 11/2004 a je díky tomu alespoň rámcově obeznámen s poměry v dějišti příběhu.
Vyprávění začíná v okamžiku, kdy na planetu Spatterjay přilétají první tři hrdinové příběhu – Erlin, která kdysi vědecky zkoumala zdejší svět, materializovanec (elektronicky oživená mrtvola) a cosi jako policista Sable Keech, který si přiletěl vyřídit 700 let staré účty a vyslanec Úlové mysli Janer. Příjezd této poněkud kuriózní trojky na Spatterjay je kamínkem, který spouští lavinu událostí. Událostí, které mají kořeny před 700 lety.
Tehdy zuřila válka mezi lidmi a korýšovitými Pradory a na Spatterjayi se usadili piráti, prodávající Pradorům lidské otroky. Jejich vůdcem byl Jay Hoop a jeho přezdívka „Spatterjay“ dala planetě jméno. Jak už to tak bývá, pirátské hnízdo bylo po nějakém čase vyčištěno a piráti, kteří přežili se rozprchli do vesmíru. Sable Keech byl jedním z členů vyčišťovacího komanda a po skončení operace pronásledoval zbylé piráty po celém známém vesmíru. Sice při tom byl zabit, ale to mu nezabránilo v dalším pronásledování uprchlých pirátů. Po 700 letech se vrátil na Spatterjay, aby zakončil svůj dlouhý lov likvidací samotného Jaye Hoopa, neboť se mylně domnívá, že ostatní piráti jsou beze zbytku likvidováni.
Erlin před 200 lety zkoumala přírodní záhady Spatterjaye, nakazila se při tom místním „virem nesmrtelnosti“ a nyní přijíždí, aby se se svým „darem“ naučila žít. Specialitou Spatterjaye je místní ekologický systém, jehož základním kamenem je „bakterie nesmrtelnosti“, obsažená ve všech živých organismech planety a napadající i lidi. Její účinky na lidi jsou různé, společný jev je, že roste průměrný věk, síla a odolnost proti jakýmkoliv zraněním. Při příliš velké koncentraci v organismu ale fyzicky a psychicky přizpůsobuje lidi místním formám života (v místní žargonu „stát se domorodcem“). Účinek bakterie mírní nekontaminovaná potrava. Postižený jedinec se jen těžko likviduje, optimální je v takovém případě granát, nebo speciální jed zvaný „sprim“. Pirátský kapitán Jay Hoop, řečený „Stahovač“, byl po účinkem „neředěných“ bakterií příliš dlouho, změnil se v jakousi obrovskou obludu, jejímž koníčkem je stahovat místní obyvatele („Hoopery“) z kůže a nechat je v tomto stavu na pospas osudu.
Vyslanec Úlové mysli Janer nemá zpočátku ponětí, proč je vyslán na planetu, která je pro hmyz, včetně sršňů, jejichž „mysl“ zastupuje, krajně nepřátelská, velice rychle se ale ukazuje, že Úlové mysli jde o kolonizaci.
Příběh se velice rychle rozjíždí, do děje vstupují další klíčové postavy – Pradoři, zbylí piráti, nejrůznější umělé inteligence a celá řada Hooperů a všelijakých místních potvor, ať již inteligentních, nebo pouze nenažraných. Záhy se začíná střílet a o různá překvapení a zvraty není nouze.
Děj je poskládán z mnoha epizod a logicky propojených pasáží, přebírá v duchu nejlepších tradic dobrodružného románu klasické prvky pirátských příběhů, space opery i archetypální motiv pronásledování, pomsty a věčného mstitele. Jsou zde souboje, přátelství, láska (byť ve stopovém množství), exotické a zároveň krajně nebezpečné prostředí, zrada a spiknutí, notná porce klasické romantiky a dokonce i jedna bitva. Přitom je vše důkladně propracováno, osudy, pohnutky a charaktery jednajících postav nejsou vůbec přímočaré a průhledné, jak bývá v podobné literatuře většinou zvykem. Téměř každá postava má nějaké tajemství, problémy či specifika, daná i jinými okolnostmi, než je prostředí či určená společnost. Vedle vlastního příběhu jsou zde i promyšlené popisy prostředí a přírodních dějů, je jen možno litovat, že závěr knihy nedoprovází dodatky s mapou a tématicky roztříděným slovníkem pojmů. Každou kapitolu uvádí vzájemně navazující scénky ze života na dně místního oceánu, které svým obsahem zhusta naznačují následující děj.
„Stahovač“ je svého druhu špičkové dílo (nejen) dobrodružné sci-fi, které potěší srdce každého čtenáře. Dokonalý příběh skvěle skloubený ze zdánlivě naprosto různorodých prvků téměř nemá chyby a těch několik málo úletů, které unikly bdělému oku korektora, nestojí opravdu za řeč. Překlad Petra Kotrleho je vydařený s minimem zjevných chyb, což při množství nevídaných termínů ze zcela nového světa můžeme považovat do značné míry za zázrak. Knihu uzavírá medailon autora od Martina Šusta.
Stahovač je jedna z knížek, které bych rozhodně chtěl najít pod stromečkem.
K obálce – jistě, nemá přímý vztah k ději, ale je to původní obálka z britského vydání Skinnera a mně osobně se moc líbí. Taky jsem se za ni přimlouval. Samozřejmě by se dalo najít něco v tradičním provedeni SF obálek, ale malá změna neuškodí. Navíc, Steve Rawlings dělal v podobném duchu obálky k zatím všem Asherovým románům, takže by z toho nakonec mohla být pěkná série. Jediné, co mě snad mrzí, je použití toho obrázku. Originály jej mají orientovaný přes celou obálku, odpředu dozadu, takže titulní strana ukazuje pravou (resp. horní) polovinu. Je tak vidět něco, co trochu evokuje obsah knihy – v případě Stahovače to připomíná díky modrému pozadí nějaké mořské živočichy, což se jistě hodí. Hlava se ukáže pouze při rozevření celé knihy. Přiznám se, že já jsem na “hlavy” přišel až po několika měsících, a to jsem měl doma tři knihy! Trochu mi tady ten fór chybí. Pokud jde o pojmy, padá to trochu na mou hlavu. Některé jsou vysvětleny v Gridlinked, v úvodech kapitol (podobně jako ve Stahovači místní fauna). Gridlinked sice vyšel v Anglii jako první a odehrává se ve stejném vesmíru, ale dějově a postavami souvisí s dalšími knihami, proto jsem pro začátek doporučil samostatného (zatím) Stahovače. Ale myslím, že nic není nepochopitelné, a pokyd by snad bylo, čtenáři by se měli Gridlinked dočkat příští rok 🙂
Původní technické řešení obálky muselo být opravdu zajímavé. Co se týká chybných termínů: Plachta Větroplach využívá při letu “termiku” a ne “termální proud”. “Hammer” je u zbraní typu mušketa většinou překládán jako “kohout”. Výraz “kladívlo” se používá jen velmi zřídka. příslušenství, případně střelivo k takové zbrani se transportuje ve “střelecké brašně”, ale to je termín známý většinou jen členům Trappers corralu WI a spřízněným duším. Mušketa s hlavní rozšířenou na konci se vyskytuje pod různými názvy (blunderbuss, musketon), česká literatura používá název “trombón”, současný lidový název je “rumcajska”. Tahle “hračka” (tedy spíš ZHN) mi visí doma na zdi, takže pokud byste si chtěl z téhle obludnosti bouchnout, bude největší problém sehnat střelnici, kam nás s tím pustí.
a já to pod stromkem najdu, heč….
Tohle musíte mít! je tu absolutní bomba a skwost mezi knihami! Squělý děj! Geniální nápady autora! To si pořiťte! Fakt!
Nezbývá než souhlasit s Incomem. vynikající záležitost, nemyslím, že bych v loňském roce četl něco lepšího. I v rámci avizované deflace hodnocení na Fantasyplanet si to těch 9/10 zaslouží.
Bomba
Jojo, tahle kniha je naprosto úžasná.
Kromě jiného napsal N. Asher i povídku Snížek v poušti, která vyšla v ikarii 9/2004. Podle mně nejlepší povídka v Ikarii za dlouhou dobu.
Tak nakonec jsem těch dvou stovek nelitoval, nic podobného jsem fakt nikdy nečetl. Sice se mi zdá, že kniha neprošla jazykovou redakcí, protože mě sem tam zatahaly za oči nvěci, které by tento proces určitě odfiltroval, aletěch nebylo naštěstí nijak moc a překlad byl jinak skvělý (ty názvy nejrůznějších potvůrek – dokonalý!). Když se k tomu připojí parádní obálka (která mě vlastně ke koupi zlákala), je spokojenost veliká. (Btw – nepřipadá vám, jako by se tihle mladí Angličani předháněli, kdo napíše ujetější a bizarnější věc? :))
Tak vyloženě nadšený jsem ze Stahovače nebyl, ale je to opravdu hodně zajímavé čtení, autor má fakt neuvěřitelnou imaginaci. Je to neskutečně pestrobarevná, divoká a krvavá jízda, kořeněná pořádnou porcí exotiky a vizuální fantazie. Kdybych chtěl mermomocí zašťourat, tak bych dodal, že nic víc ale v knížce k nalezení není. Asher sice ohromuje a oslňuje efektními a originálními nápady, ale něco…něco mi tam chybělo. Nenudil jsem se, to ne, ale po přečtení jsem měl takový lehce prázdný pocit, asi jako při odchodu z kina po efektním hollywoodském spektáklu.
ač je mi to líto, nemuho s tebou Aiaxi souhlasit.Je to jedna z nej knih, co sem kdy četl.
MATEMATIKA
AHOJ MA
NIC
NIC
Matika
NIC
Já jen k té “termice”.. to je studium proudění vzduchu, to slovo se používá. Jak jsem pochopil, “termický proud” se rozhovorově nazývá “termikou”. Možná nejen rozhovorově, nevím. “Termální proud”, jsem používat neslyšel, možná je to jen chybka vzniklá z “termálního pramene”, což se týká vody.