Kronika obce Strašna

Jednotlivé zápisy byly vybrány z originálu Kroniky obce Strašna uloženého na okresním notářství. Na publikovaném textu nebyly kromě redakčního krácení činěny žádné jazykové ani obsahové úpravy. Zapisovatel si je vědom závažnosti zveřejněných písemností a za přítomnosti notáře prohlašuje, že vše, co je zde uveřejněno, je doslova opsáno z existující kroniky zmíněné obce.

•  •  •

Tato pamětní kniha pořízena jest usnesením zastupitelstva obce Strašno v říjnu r. 1920 od knihaře pana Chodce nákladem 99 Kč. Ke psaní této kroniky zvolen byl Alois Vápeník, syn kováře Antonína a učitel školy místní, který také první zápisy úvodem do této knihy činí.

1924 – 1. ledna 1924 večer vypukl požár obecního domku č. 31. Pohotovostí hasičů a tím, že střechy sousedních domků byly pokryty mohutnou vrstvou sněhu, bylo zabráněno, že oheň se nerozšířil. Obecní domek shořel celý a obci bylo vyplaceno celé pojistné 1300 Kč. Nový domek stavěn nebyl a požářiště bylo urovnáno. Příčina ohně zůstala nevysvětlena.
Osvětová činnost tohoto roku byla nevalná. Sokol pořádal dvě divadelní představení s kratšími proslovy. Legionář Josef Koťátko proslovil pěknou přednášku o Bedřichu Smetanovi. Velmi poutavá tato přednáška byla navštívena přes účinné zvaní jen asi 50 osobami z naší obce a blízkého okolí.

1926 – Rok byl katastrofálně mokrý. Od polovice května až do konce srpna pršelo denně neb ob den a mnoho. Mnohá pole na nižších místech zůstávala dlouhý čas zatopena a úroda velmi slabá tím ničena.
Změny v osídlení: do obce přibyl nový řemeslník cechu kovářského, Arnošt Maputo Bauman. Sám jest Čech, jako všickni obyvatelé obce, prostřední jméno však mu dala matka na počest děda, zahynuvšího na misionářské misii v dalekých krajích afrických. Pan Bauman od obce zakoupil místo po vyhořelém domku a již ke konci tohoto roku přes nepřízeň počasí je vystavěna nová chalupa s dvouřadým hrázeným štítem a velikým podsklepením, na skladování dobrých vín určeným.

1933 – V tomto roce se počíná objevovati slovo „krise“, a to v průmyslu i v zemědělství. Zemědělská krise se projevuje klesáním cen zem. produktů, následkem toho klesají úspory zemědělců. Krise průmyslová se dotkla naší vesnice jen nepatrně. Jsou zde také nezaměstnaní, ale hlavně jen v zimě.
Kovář Bauman nabízí zadluženým zemědělcům určité částky bezúročné. Nabídka přijata jest srdečně a na počest dárce oslava uspořádána. Při této příležitosti se občané dozvědí, že náš spoluobčan jest mistrem ve vědách astrologických, biologických a v řadě neposlední i okultních. Osvětová komise do svého čela volí v létě pana Baumana. První přednáška „Africké pohřební obřady“ bohatě navštívena.

1935 – Tento rok se podobal roku předešlému i co se týče úrody a charakteru počasí, které bylo opětně suché. Úroda obilí poměrně dobrá, monopolní ceny tytéž jako roku minulého.
Pan Bauman pořádá cyklus okultních přednášek již jedenkráte v měsíci, začíná vybírati se vstupné, jež jde na fond obce. Všechny bohatě navštíveny. Na radu zastupitelstva se však kontrolují neznámá individua, docházející na osvětové akce z daleka, a to poté, co po ukončení přednášky v měsíci dubnu byla rvačka mezi cizími způsobena a jeden mrtvý výsledkem toho. Při přednášení pana Baumana „Jest svět záhrobí vskutku nemožný?“ neblahé výtržnosti se udály. Poškozeny náhrobky na místním hřbitově. Zásluhou přímé subvence pana Baumana škody okamžitě napraveny kameníkem p. Vypísklem z Černé Lhoty. Rada zastupitelstva obce pozvala p. B. ku návštěvě své schůze. Tam ustanovena pravidla pro osvětovou činnost. Lidé místní alotria cizáků těžce snášejí a nápravy se po právu dožadují.
Švestek se urodilo hojně, puklice poněkud mizí, zato úroda jablek byla velmi slabá. Hub rostlo opětovně mnoho. Ve Věžových skalách byl nalezen hřib vážící 2,80 kg. Cena hřibů byla 8 Kč za 1 kg, později již jen 2 neb 3 Kč za 1 kg.

1936 – V tomto roce byla ukončena osvětová činnost místního kováře. Policejní stanice v okresním městě již třetí případ zabití v naší vesnici zaznamenává. Vše zdá se býti spojeno s okultními obřady p. B. Přednášející dokáže prý oživiti člověka zcela mrtvého. Svědci zkoušeli totéž na základě podrobného návodu na sobě vzájemně. Oživení se vždy nezdařilo, uvádí se ve zprávě pol. sboru města.
V tomto roce nabyl platnosti zákon o úlevách v míře úrokové a o úlevách pro dlužníky zemědělce.

1937-1938 – V těchto letech postihla obec nebývalá měra úmrtí – zemřel p. Ant. Popov, hraběcí hajný na odpočinku, p. Vlad. Všehrd, rolník a hostinský na výměnku, dále zdejší dlouholetý farář, děkan Frant. Weber, kterýžto sám před smrtí varoval ves naši před ďábelským vlivem kováře Baumana.
Obecní zastupitelstvo se při srpnové schůzi usneslo vyhostiti neblaze působícího občana p. Baumana. Ten s výsměchem přijal rozhodnutí a ve sklepení jeho domku se dlouhé dny odehrávaly orgie nejen pijácké. Mnoho cizích zvaných bylo obec. strážníkem vyhnáno. Však některým zdařilo dostavit se.
Tělocvičná jednota Sokol, která se rozešla, zanechala 1000 Kč obecní škole k zakoupení radiového přijímače k potřebám vyučovacím, 1900 Kč na opravu památníku padlých ve Světové válce a 900 Kč na opětovnou opravu poničených některých náhrobků neznámými pobudy.

R. 1938 měl býti rokem oslav 20-ti letého trvání republiky, ale stal se rokem neblahým pro její celistvost a v r. 1939 po odloučení Slovenska a Podkarpatské Rusi staly se Čechy a Morava částí říše Německé s názvem Protektorát Čechy a Morava. V této pohnuté době dosavadní kronikář, odcházeje do výslužby, vzdává se veřejné činnosti a kroniku předává obecnímu úřadu k volbě nového kronikáře.

•  •  •

Léta 1939 – 1945

Já, kronikář Josef Tloukal, zvolený na schůzi místního národního výboru ve Strašně dne 1. května 1951 začínám psáti tuto historickou knihu a zachytím chybějící léta. Většinu pramenů jsem získal ze školní kroniky, některé z laskavě zapůjčených policejních zápisů a některé z vlastní paměti.

1938 – O žních bylo počasí příznivé. Od konce srpna bylo většinou deštivo. Na polích zůstal tu a tam nějaký oves, který se sklízel až začátkem září. Otavy se špatně usušily. Kovář Bauman se ve značné opilosti pokoušel podpáliti kostel. Byl zadržen, vsazen do obecní šatlavy a odsouzen k pokutě 50 Kč.

1939 – V měsíci lednu a únoru byla zima celkem mírná a téměř beze sněhu. Teprve 15. března, kdy německé vojsko obsazovalo Čechy a Moravu, byla velká sněhová vánice. Cesty byly zaváty a proto byla nařízena pracovní povinnost na odstraňování závějí. Do ústavu choromyslných dána rodačka Alžběta Všehrdová, která následkem nachlazení při odstraňování sněhu spatřovala prý nejen svého muže zesnulého, ale i další zemřelé.
Následkem dešťů, které trvaly od časného podzima až do 10. prosince, se objevila v některých sklepech voda. Voda způsobila jevy nezvyklé. Plíseň z ní vzniknuvší se rozrůstala převelice a byly doloženy případy, kdy vodní krysy či kuny byly chyceny do chuchvalců této plísně a jí pozřeny.

1941 – Zima tohoto roku byla dlouhá a velmi tuhá. Noční teploty klesaly až na -20 °C. Na jaře bylo velké sucho. Řepy špatně klíčily.
Pan Bauman přislíbil na návsi pod sochou Matičky Boží, že dokáže déšť přivolati, za to však odpuštění obyvatel za kousky předchozí své neblahé žádá. Bylo mu toto slíbeno radou obce. Několik nocí p. B. v kostele pořádal modlitby podivné, nežto stalo se opravdu toto: 16. června odpoledne se přihnal velký liják, avšak s kroupami. Kroupy hodně roztloukly řepný chrást. Taktéž byla poškozena střecha kostela a některé hrobky byly tak zaplněny velkou vodou, že zpod kamenných desek vytékala kalná, podivně se linoucí hustá kapalina.
P. Bauman na protesty občanů obce odvětil, že déšť přivolal, jak přislíbil.
Koncem října byl takový mráz, že se vůz naložený řepou na poli nebořil.

1943 – Už během února mělo počasí jarní ráz. Březen byl suchý. O sv. Josefu, kromě řepy a bramborů, byly veškeré polní práce skončeny. Rolníci tvrdí, že tak po mnoho let nebylo. I v dubnu bylo trvalé sucho.
Cech myslivecký na své letní schůzi prohlásil, že pod obcí směrem od hřbitova, v lesní úžlabině na Lhotu, jest trvalé jezírko vzniklé. Na něj se veškerá sucha nevztahují. Slovy nimroda Al. Pecháčka bylo stvrzeno, že srna postřelená do světel brokovnicí po pádu do tůně oživla a uprchla. Její běh byl však podivný. Připomínal pohyb loutky z teátru dřevěného.

1945 – Dne 14. února byla zabrána škola pro německé uprchlíky z Horního Slezska. Třídy byly vyklizeny, připraveny slamníky a příštího dne všechny tři třídy plně obsazeny 100 -140 lidmi. Transporty byly ve škole přes noc, ráno odjely, a večer přijeli zase noví uprchlíci. V sále hostince „U hřbitova“ byli také. Koně byli po vsi ve stodolách.
Pan Bauman nabídl opět své služby obci. Podivuhodnými způsoby léčil těžce nemocné a raněné. Dle výpovědi Ant. Horáka vyhlížela léčba spíše jako „mord“. Nicméně poté, co nemocný na převelice dlouho dýchati přestal a dále nedýchal, po léčebném zásahu nikomu známém, se strnule posadil na lůžku, skelným pohledem přehlédl okolí a trhaným krokem odkráčel do tmy. Ke svým předešle takto vyléčeným občanům. Tak se zdařilo, že nikdo z těžce postižených uprchlíků v naší vsi nezemřel a úřady toto ocenily „sociální pomocí“ naší obci ve výši 1.100,- Kč.
Od 7. do 14. května 1945 se nevyučovalo pro nebezpečí situace z ustupující německé armády.
Již v prvních revolučních dnech v květnu byl ustaven v naší obci revoluční národní výbor, jehož členy byli významní občané naší obce. Předsedou zvolen František Nedopil, dělník. Na schůzi MNV konané 9. VII. byla provedena volba komisí: finanční, hospodářské a živelné, osvětové a naposled hřbitovní. O předsedu této komise byl vskutku lítý boj v hlasování demokratickém. Přesto o jeden hlas pan Bauman byl zvolen předsedou.

1946 – S úpravou měny stouply i životní náklady. Ceny některých životních potřeb jsou tyto:
                1 krabička zápalek                1,- Kč
                1 l mléka                             5,50 -“-
                1 kg másla                           90,- -“-
                1 kg masa                         40-60 -“-
                1 vejce                                3,80 -“-

Na schůzi konané 4. 8. přidělil MNV Svazu české mládeže na zřízení hřiště pěkný obecní pozemek před hřbitovem. Úpravu hřiště si provede mládež sama. Pan Bauman se nabídl ku pomoci a vedení naší omladiny. Ta jej po několika estrádních představeních s tak zvaným „oživováním“ uhynulých myší či králíků velice obdivuje. Triky jsou to vskutku působivé. Pan B. si získává čím dál více příznivců v naší obci. A dle soudu některých občanek prý na něm není znát ni stopa stárnutí.

1949 – Po 7. lednu bylo dáno na volný trh některé textilní zboží za vyšší ceny.
                                Ceny na volném trhu                   na šatenky
pánská košile               1.600 – 1.800  Kčs               350 – 500 Kčs
kapesník                            100 – 150  -“-                     20 – 40 -“-
pánské boty                 1.500 – 4.000  -“-                 400 – 600 -“-

V měsíci lednu byli prověřováni členové KSČ. Byli prověřeni buď kladně nebo se lhůtou 3-6 měsíců nebo jako kandidáti strany na 2 roky.
Pan Bauman se podílel na pořádání třetího dobročinného maškarního plesu. Zvítězila jeho skupina masek „O životě, kde včera znamená již zítra“. Komické převleky působily u přítomných občanek veselé výkřiky hrané hrůzy. Několik občanek během maškarního plesu na sebe vzalo stejný převlek. Na závěr byl předveden estrádní tanec stejně maskovaných občanů a občanek za hromadného potlesku „pozůstalých“, jak přihlížející obecenstvo ve svém vtipném projevu nazval soudruh Bauman.

1953 – Zima byla dlouhá, mírná, hojně sněhu, jaro velmi suché, chladné, léto mokré, chladné noci, podzim katastrofálně suchý.
Senoseč začala v první polovině měsíce června. Žně začaly 19. VIII. Byly to první společné žně. Družstevníci byli rozděleni do tří pracovních skupin. Během žní však pod traktory ve třetí skupině pana Baumana upadli na prudkém svahu čtyři družstevníci. Navzdory těžkým zraněním i vyhřezlým vnitřnostem se však vesele, s písní na rtech, vrátili spokojeně ke svým rodinám.
Dne 17. a 18. prosince sehrála místní skupina ČSM divadelní frašku dle námětu pana Baumana „Noc veselých mrtvých“. Představení mělo úspěch. Je nutno poznamenati jednu zvláštnost. 18. 12. se nad kraj snesla bouře. Hřmělo a blýskalo se, elektrické vedení bylo přerušeno a představení „Noc veselých mrtvých“ bylo hráno při lucernách a při svíčkách.
Tragická úmrtí Velkých soudruhů Stalina a Gottwalda byla velkou ranou pro naši obec. Pan Bauman však prohlásil, že oba zesnulé přivede zpět do světa dneška, či do vsi naší – a spolu popijeme. Okamžitě byl prohlášen za nepříčetného a nebezpečného šílence a odveden příslušníky Státní bezpečnosti.
Téhož roku byl vyvrhel obce Strašna popraven a pohřben v zadní části obecního hřbitova.

1955 – Dne 13. 3. byla v naší obci provedena podpisová akce pod výzvu Světové rady míru proti přípravám atomové války. Výzvu podepsali všichni občané. Pouze byla z podpisové komise vyloučena s. Vyhlídová, která komusi umožnila podepsat se jménem Bauman. Tento drobný incident však nemohl zviklat pevnou soudržnost naší obce proti silám světového imperialismu.
Jarní polní práce začaly 2. 4. na pozemcích se sklonem k jihu. Pozemky rovinaté byly stále vlhké. S jednocením řepy bylo započato 23. 5. a bylo ukončeno 11. 6. Počasí bylo velmi studené. Žito začalo kvésti 12. 6. Žně byly ukončeny v první polovině září.
Ve snaze připraviti návštěvníkům filmových představení ve škole dokonalý poslech i jasný obraz promítaných filmů, rozhodlo se Rodičovské sdružení při zdejší škole zakoupiti nový promítací přístroj z peněz získaných za heřmánek, který pěstovaly školní děti. Dne 4. II. byl koupen v Hradci Králové promítací přístroj zn. „Alma“ za 7.000 Kčs. Pravidelné promítání filmů pokračuje i v letošním roce a byly promítány tyto filmy:
                 3. 1. Císařův pekař a Pekařův císař          ČSR            22 návštěv.
                 11. 4. V dobách míru                               SSSR          31 -“-
                 20. 6. Dobrodružství v Rudém moři          Němec.       19 -“-
                 8. 8. Tajuplný ostrov                                SSSR          52 -“-
                 4. 9. Pevnost na Amuru                            SSSR          27 -“-
                 13. 11. Příběh opravdového člověka        SSSR          40 -“-
                 25. 12. Naši furianti                                 ČSR            41 -“-

1957 – Dne 4. října byla v Sovětském svazu vypuštěna první umělá družice Země, která plné dva měsíce opisovala dráhu kolem Země. Tento velký úspěch sovětské vědy a techniky vyvolal v celém světě i v naší vsi velký rozruch. Začátkem listopadu vypustil SSSR druhou umělou družici Země, ve které byl umístěn pes Lajka.
V roce 1957 zemřely tři osoby, nebyl uzavřen žádný sňatek a nenarodilo se žádné dítě. První ze zemřelých osob, strýc hostinského M. Trojníka, nabodl se na kříž v době půlnoční, když z restaurace se prý šel poklonit na hřbitov svému dědu. Druhá zemřelá osoba, s. Švoncová, byla nalezena ve stodole s vidlemi zaraženými v těle. Příslušníci SNB vyšetřili, že zde nepochybně jest v podezření sama soudružka, která se prý podnapilá snažila honit s vidlemi drůbež po stodole, a následkem uklouznutí si sobě sama způsobila smrtelné zranění. Třetí zesnulý jest podivný, poněvadž jedná se o již jednou oplakaného občana, s. Ant. Popova. Členové pohřební komise MNV dali tuto skutečnost k řádnému prošetření.
První televizor v naší obci si pořídil Květoslav Jandák, soustružník z čp. 21 v červenci 1957.
Zadrženy byly tři vdovy, jež se pomátly a tvrdily, že na počest psa Lajky běhají po vsi jejich mrtví mazlíčci, prý jako živí mrtví. Tři obluzené je nazývaly „neživými“. Všechny tři jsou nyní v bezplatné péči našeho socialistického zdravotnictví.

1959 – Rok byl převážně suchý. Podzim byl katastrofálně suchý. Příznivě se to pak projevilo ve vysokých ha výnosech u obilovin, nepříznivě pak v nízkých ha výnosech u brambor, cukrovky a pícnin.
Dne 2. ledna způsobilo mezi obyvateli velký ohlas vypuštění kosmické rakety směrem k Měsíci Sovětským svazem. Raketa se přiblížila k Měsíci na vzdálenost 7.000 km a stala se z ní jeho umělá oběžnice.
Během roku se rozhodnutím stavebního úřadu v Jičíně přestavěla místní kostelní fara na sklad nábytku a v kostele byly provedeny nezbytné úpravy k zachování piety pro žalostný zbytek tzv. věřících. Neboť my, dělný lid žijící v socialistické společnosti, již známe, kam vedly zlořádné kroky církevních funkcionářů. Během určených úprav na kostele (zrušení sakristie, moderní válečková malba přes ideově pochybené fresky) byli smrtelně zraněni tři dělníci z okresního města a dva místní občané, taktéž původu dělnického. Všichni posléze skonali na následky svých zranění. Podivné bylo, že na závěr roku manželky dvou pohřbených místních občanů slavily „Jolku“ vskutku s veselými tvářemi a v domech jejich zjistily místní obecní hlídky nebývalý rozruch. Hlídky tyto však nebylo možno vyslechnout, protože všichni čtyři muži umrzli v nečekaném sněžném poryvu, který nastal po počáteční prosincové oblevě.
Jinak první špačkové přilétli 24. 2., první skřivan se ozval 26. 2., rackové přibyli 6. 3., první vlaštovka se objevila 10. 4. A první kukačka se ozvala 4. 5.

1961 – Dne 15. února bylo částečné zatmění Slunce. Protože bylo zamračeno a mlha, nebylo možné je sledovat. Podivné však bylo, že nad hřbitovem záře slunce silná byla a při zatmění jen trochu zeslábla, ale poté se vše opět v normál vrátilo a hroby se oděly zpět v mlhu nevlídnou.
V září blesk uhodil do jasanu na dvoře v čp. 31, sjel do hromady kamene a v blízké králíkárně zabil 3 králíky. Blesk nezapálil ani nezabil nikoho z obyvatel tohoto domu. Obyvatelka domu však byla druhého dne pokousána mrtvolami králíků, když se je chystala vyhodit na hnojiště. Manžel, který toto přišel oznámit, byl ještě téhož dne ubit sekyrou od své zešílevší ženy. Oběť zrůdného činu se ještě stačila doplazit na náves a tam sdělit svědkům, že vražedkyni napomáhala i zemřelá Švoncová. Jeden ze svědků, s. Všehrd, svědectví však rezolutně prohlásil za chorobné výmysly, poněvadž dle jeho slov není možno, aby právě s. Švoncová se podílela na tomto zločinu. Výpovědi dalších svědků a hřbitovní komise však tvrzení s. Všehrda zpochybňují, poněvadž on sám jest již 23 let mrtev a jako oficiálně zesnulý a pohřbený nemá co zasahovat do šetření orgánů činných v trestním řízení.
Dne 12. 4. vypustil Sovětský svaz kosmickou loď o váze 47 q, na jejíž palubě byl člověk, major letectva ruské armády Jurij Gagarin, 27 roků stár. Loď s prvním kosmonautem světa 8× obletěla zeměkouli a na povel ze Země se vrátila a šťastně přistála na předem určeném místě SSSR.
Počátkem listopadu bylo započato s výkopem základů pro novostavbu kravína pro 105 ks dojnic. Stavba se provádí na pozemku č. 28 směrem východním.

•  •  •

Jsem třetím, kdo má pokračovat v psaní pamětní knihy obce Strašna. Jmenuji se Rostislav Wagner a jsem účetním v JZD.
Můj předchůdce, dobrý a svědomitý soudruh, dopsal kroniku do r. 1964. V posledních létech se psaní kroniky nemohl věnovat nejen pro nedostatek času, ale zvláště pro zdravotní potíže. Svými nemocemi působil lékařům veliké problémy. Byl během několika vyšetření prohlášen za mrtvého a nadále za živého. V roce 1968 zemřel. Vedení pamětní knihy bylo opomenuto. Byla nalezena v kanceláři družstva. Roky 1965-1968 nebyly dopsány. I poznámky se ztratily. Pokusil jsem se o získání písemného materiálu a nabídl mi jej s. Bauman, o kterém, jak jsem pochopil, šly špatné řeči, i když on byl vždy dobrým občanem naší obce. Nyní jest na mně, abych kroniku dle mých i písemných znalostí doplnil.

1966 – Zájezdy a výlety posledních dvou let se týkaly zejména účasti Okresní spartakiády, dále kutnohorské Kostnice, poté naučný výlet za mumiemi do Písku. Soudruh Bauman zajistil slevněné vstupné do Náprstkova muzea v hl. m. Praze, kde si naši občané a občanky mohli zblízka prohlédnout zmenšené lidské hlavy tsan-tsa. Po kulturním večeru v sále „Na Vlachovce“ jsme se vrátili do naší obce. Pro připomínku snad stojí zapsat, že s. Bauman ještě týž večer vyrobil tsan-tsy ze tří dobrovolníků. Na základě povolání manželek dotyčných soudruhů přijeli z okresního odd. SNB, ale nezjistili nic podezřelého. Všichni tři manželé se probudili ve vedlejší místnosti a s veselými gesty vtrhli do vyšetřovací místnosti. Pouze jim chyběly hlavy. Jejich tsan-tsy jsou však dodnes řádně uloženy na úřadě MNV. Soudruzi ze SNB se záhy připojili k našim občanům a zpět se již nevrátili.
V listopadu provedl Místní národní výbor opravu veřejného rozhlasu. Byla přebudována vysílací skříň i rozvod po obci. Oprava si vyžádala celkových nákladů 17.172,90 Kčs. S. Bauman vyzkoušel funkce rozhlasu pokrokovými písněmi Pochod padlých revolucionářů a Requiem od s. Mozarta.

1968 – Mírná zima se protáhla do března. V květnu nastalo oteplení. Červen deštivý. Také podzim deštivý. V říjnu nastalo zlepšení a sklízely se brambory a řepa. Velká úroda švestek. Všechny nebyly sčesány, zůstaly na stromech. Vánoce teplé, beze sněhu. V rámci výstavby socialismu družstvo letos postavilo čerpací stanici na naftu pro 10.000 litrů. Oplocení hřbitova věnoval místní národní výbor hodně péče. 24. 9. odstranili brigádníci plot starý železný. S. Bauman sám dokončoval brigádnické práce v noci na neděli. Byl údajně spatřen traktoristou Hrožkem, jak rozmlouvá s občany v posledních letech pochovanými.
Soudruh Vlastimil Hrožek zemřel Na Dušičky. Na hřbitově ho sklátila mrtvičná nemoc. Rozloučení s naším občanem proběhlo v obřadní síni v okresním městě. Na oslavách Nového roku byl s. Hrožek přítomen a vesele se bavil se všemi zúčastněnými.
Dále se roku 1968 z hlediska naší obce nic zvláštního neudálo.

•  •  •

V naší obci se za poslední léta událo mnoho změn. Vedle budování obce i spravedlivého společenského zřízení jsme také zmodernizovali hřbitov. Hrobky jsou nyní izolované proti působení spodní vody, podobně jako běžně obývané přízemní místnosti. Na jejich údržbě a dalších úpravách pracují všichni obyvatelé obce v rámci akce Z. Místní národní výbor v čele se s. Všehrdem, jenž byl zvolen předsedou na mimořádné schůzi 21. srpna 1969, podporuje veškeré brigádnické akce týkající se hřbitova, kostela a školy. Vždy je zajištěno občerstvení a vždy jsou občané zváni místním rozhlasem melodiemi pohřebních dechových písní ku práci. Obec vzkvétá, počet obyvatel vzrůstá, ačkoliv se dětí rodí méně a někteří již se odstěhovali.

1975 – V květnu byly pořádány oslavy k 30. výročí osvobození Československa. V obci byly organizovány tyto kulturní podniky:
     21. ledna: přednáška „Leninův odkaz – aneb mrtvý stále žije“.
     21. dubna: konal MNV školení civilní obrany na téma „K atomové bombě zády – aneb když tě žár nespálí, přežiješ ve zdraví“.
     12. června: přednáška s diapozitivy: „Po stopách padlých bojovníků“, které se zúčastnilo několik vojáků z I. a II. světové války. Poutavě vyprávěli nejen o svém životě před smrtí, ale i po ní.
     11. září: politická přednáška „Smrt imperialismu!“ s poutavým výkladem s. Baumana o porušování lidských práv v kapitalistických zemích, se zvláštním zaměřením na etnické menšiny a neživé občany, jejichž základní práva jsou potlačována nejbrutálnějším policejním terorem a pseudouměním, tzv. horory. Ke všem přednáškám byly pořádány tématicky zaměřené výstavy literatury z knihovny s. Baumana za jeho ochotného souhlasu.

Mírná zima beze sněhu. V červnu deštivo. Seno hodně pokažené. Řepa zarostla plevelem. Sláma nebyla včas sklizena. Řepa byla dobývána ručně pomocí brigád do konce listopadu. Ze sklizně řepy pořídila záběry v JZD čs. televize. Družstevníci je uviděli v ten den ve večerním vysílání. Kameraman cestou zpět byl zabit při dopravní nehodě nedaleko Lhoty. Stal se naším obecním fotografem.

1985 – Z rozhodnutí MNV bude kronika doplňována opravdu jen v naléhavých případech. Obyvatel neubývá. Pohřby jsou hojně navštěvovány stejně jako opětovné přivítání zesnulých do našich řad. V SSSR se generální tajemníci během posledních let zřejmě pokoušejí o totéž (soudruzi Brežněv, Andropov, Černěnko). Naše obec však potřebuje hlavně klid k práci.
Velký klid. Ticho.
Jen šelest větru nad hřbitovem, jediným živým místem.

•  •  •

1992 – Kromě tři novinářů, kteří se 28. 2. vydali do naší obce hledat pochybné senzace do bulvárních plátků, nikdo nový do naší obce nepřibyl. Všichni tři se po našem vysvětlení a fyzické ukázce naší existence na jejich příkladu nastěhovali do podkrovních místností v opuštěném statku čp. 29. Minulý rok se do domku silničáře nastěhovalo 23 obětí blízké nehody vlaku s autobusem, která se udála 5. 9. mezi naší obcí a okresním městem. Signalizační zařízení obsluhoval náš spoluobčan.

1995 – Naše obec stále vzkvétá. Navzdory vysoké úmrtnosti je počet obyvatel stabilní. Ekologické nebo hospodářské problémy nejsou našimi problémy. Netýká se nás ani přirozený úbytek obyvatel, i když by to tak podle vystavených úmrtních listů mohlo vypadat. Naopak – ve Strašně obyvatelé přibývají a obec má rekordní počet obyvatel během své existence.
Toto a loňské léto bylo rekordně suché. Teploty dosahovaly tropických hodnot. Většina koupališť byla zavřena hygienickou stanicí. Naši občané však tabule se zákazem koupání strhali a umožnili tak koupání chtivým turistům svlažit svá těla v morové vodě. Naše obec se díky tomu rozrostla o další desítky spokojených občanů. Hřbitov dnes již zabírá dvě třetiny zastavěné plochy obce. Stavební firmy budují velké a pohodlné, i když, pravda, někdy až zbytečně přepychové hrobky.
Zeleň v naší obci má v péči osvědčená firma Tři vdovy, spol. s r. o. Vkusně sestříhané tůje, popínavé břečťany a svlačce stejně jako smuteční vrby dokreslují naši obec do krásna.

1997 – Tento rok se do naší obce v rámci mezinárodní humanitární pomoci přistěhovala rodina uprchlíků z Transylvánských Alp. Našli nový domov u p. Popova. Ostatní naši občané přihlížejí s nedůvěrou k novým příchozím. Nejde jen o jejich poněkud odlišný fyzický vzhled, ale o jejich podivné zvyky. Část rodiny Comancieových se vůbec neobjevuje mimo domov, kromě nočního času.
Pan Bauman při příležitosti importovaného, nicméně populárního svátku „Halloween“, měl na místním, stále se rozšiřujícím a vzkvétajícím hřbitově plamenný projev, v němž žádal zastupitelstvo obce o jasná pravidla soužití a zvláště o jejich dodržování. Zejména vyzval další tři z rodiny původem opět z Transylvánských Alp k opuštění nelegálně obsazených hrobek. Poté byli narušitelé pořádku vyvedeni z dosud nedostavěných hrobek a odvlečeni do místní obnovené šatlavy.
Tři dny po této události bylo několik našich pokojných občanů přepadeno. Okamžitě se hlásili v okresní nemocnici s drobnými zraněními na krku. Přes léčení se však i tito občané nakazili alergií na denní světlo.
Léto bylo poněkud deštivé a chladné. Zvláště na Moravě, kde byly největší povodně za posledních sto let. Naše obec uspořádala finanční sbírku pro postižené oblasti.

1999 – Letos se v naší obci přihodilo několik zásadních změn. Stále více občanů je postupně alergických na sluneční svit. Toto však není jediný důvod k opatření, které pan Bauman radikálně vyhlásil na den Díkůvzdání. Zřídil obecní domobranu a hájí nově přestavěné hrobky před vetřelci. Dne 13. 11. t. r. dokonce tito „horští kousavci“, jak je s despektem nazývá p. Bauman, napadli hlídku v čele s panem Všehrdem. Obětem prokousli krky a obsadili jižní hrobky.
Během té noci byl sveden zásadní boj o obecní hřbitov.
Jinak úroda tohoto roku byla díky dlouhotrvajícímu suchu v okolních obcích podprůměrná. Naše obec již několikátým rokem nepěstuje zemědělské plodiny, protože je nepotřebujeme. Na obecní pole sázíme tůje, vrby a jalovce. Také udržujeme a zavlažujeme pečlivě sestříhaný travnatý porost.
V prosinci byla uzavřena dohoda o neútočení. Horalé se podřídili nátlaku místní domobrany a podepsali memorandum, ve kterém se zavazují, že budou využívat jen určenou část hřbitova. Ta byla posléze obehnána vysokou zdí.

Konec tisíciletí není v naší obci důvodem ke zvláštním oslavám. Horalé se opět rozpínají. Obec byla i s okolními pozemky obehnána ostnatými dráty a zátarasy. Bojujeme o holé životy a hrobky. Policie i armáda nám nadávají do smradlavých mrtvol a upírů…
Nevíme, o co jim jde, ale jedno dokázali: po projevech takové arogance jsme svolali první společnou schůzi naší obce. Obě znepřátelené strany se dohodly na dočasném příměří.
Zítra, tj. 21. 8. ve tři hodiny ráno zahajujeme drtivý útok proti zbytku našeho okresu. Vědomí věčného života nás žene kupředu. Je jen málo zbraní, které nám mohou ublížit. A policisté ani vojáci je nevlastní.
Jen Vládce ví, že naše mise bude úspěšná.
Další zápis kroniky obce Strašna bude již psán krví…

KONEC