Zážitek: Fénixcon 2004

V pátek jsem ještě před tím, než jsem s Dárečkem a Lucasem opustil Prahu v autě P. Pavelka, stihnul ještě ve škole ulovit jeden zápočet, což mi dodalo pocit, že si ten con zasloužím. Okluzní fronta byla docela v pořádku, u benzinových pump jsme se nefotili, zácpa jen malá, nezdržela nás dlouho. Brno je rozkopané, to proto, aby v něm nebyla nuda. A ten jejich jediný tunel, ve kterém tak nudně srazili Donutila, ten taky pro jistotu zavřeli.

Hotel Avanti je hned u Boby centra, docela střed města, dalo by se říct. Rozhodně je všude spousta hospod, což národ sci-fi ocení kdykoli a kdekoli. I cena ubytování byla velice příznivá. Kdyby vás zajímalo, proč místo obvyklých 1200 stála noc pouhých 350, tak za to může Honza Kantůrek. On se vždycky vymlouvá, že za nic nemůže, do Brna dokonce nedorazil, ale levně jste bydleli jen díky němu. Pán, jenž smlouvy podepisoval, je totiž scifista a byl těsně před rozvázáním pracovního poměru. Jeho jedinou podmínkou bylo, že chce vidět Kantůrka. Bohužel Honzík nám onemocněl, takže pán měl smůlu, což je mrzuté, pomalu bych se přimlouval, aby mu byla domluvena osobní audience u Mistra v Praze, jelikož by si to zasloužil.

Hotel Avanti se totiž ukázal jako ideální volba a to nejen díky již zmiňované ceně, ale také pro skvělé rozmístění prostor. V přízemí restaurace v křídle jednom, v křídle druhém pak bar. Mezi nimi recepce, která tímto byla ve středu dění. K tomu do prvního patra vedlo jen pár schodů a v něm veliké předsálí s dalším barem a desítkami pohodlných čalouněných křesel a pohovek přímo nabádajících k lenošení a klábosení. Snad jediný problém byl s malým sálkem, kde nebyly zvukotěsné dveře a v pokročilejších hodinách byl hluk z foyer velice rušivý.

Fénixcon je, stejně jako byly Dracony, scifistický svátek, nejen proto, že je Mikuláš (…a že má Richard narozeniny. – pozn. šéfr.). Sjedou se zde dinosauři a mají dostatek klidu, aby probrali celý uplynulý rok, nakladatelé odloží spory, a jelikož jsou zde skoro všichni z nich, může se fan dozvědět mnoho zajímavých věcí nejen o vydaném, ale i o připravovaném. V Brně vládla pohoda.

V pátek jsem se přihlásil do soutěže Hvězdná vrána, kterou naprosto rozbořil a dalo by se říci i ztrapnil Klikin a jeho banda, a tímto je veřejně kárám jak za soutěžící, tak za diváky. Bylo to vážně moc, chlapci. Z poroty jmenujme odborníka na filk Marvina a ctihodného předsedu Nalima Lidochaze. Ti byli objektivní a Vránu získala Helenka Šebestová se svou písní a pantomimou Perníková chaloupka (pomáhala jí J. Čermáková). Chabá konkurence s hitovkou o Gumídcích ani s trpasličím šlágrem Zlato (o Klikinovi už nemá cenu hovořit), prostě neměla šanci. Já jsem zabojoval s písní Nejsem neofan z muzikálu Pravdula, čímž jsem si od poroty vysloužil zvláštní ocenění v podobě dvou litránků hodonínského, docela dobře pitelného veltlínu. Helenka má svoji vránu a všichni jsme spokojeni.:)

Pak už jsem se věnoval jen velmi lehkému popíjení, pozorování opilců (Byl jsi skvělej, Bidlo!:) a hovoru s Kájou Soukupem a inventářem brněnských conů Monikou. Vydržel jsem do dvou do rána, šetře se na sobotu, která bývá vždy náročnější.

Hvězdou večera byl ale bezpochyby Martin Maxa, který zažíval Jiříkovo vidění, když se ocitl zcela náhodou v hotelu plném scifistů, kteří nejen že si z něj nesedli na zadek, ale díky Drákulce dostal zpět i svou dávku „nadhledu“ a arogance. Ke cti mu budiž, že četl Stalkera. Ale stejně, díky Draky!

Vstal jsem docela brzy, neb Egon Čierny a Láďa Kejval, u kterých jsem, já mizera stará, bivakoval, měli zaplacenou snídani a já povstal s nimi. Stihnul jsem proto kus Pagiho přednášky o recenzování, jen jsem jaksi nepochytil, pro koho byla určena, když ti, kteří tam seděli, to stejně všechno věděli (aspoň doufám). Ona linie workshopu byla stejně jaksi podivně zapadlá a prostorově nevýrazná.

Pak jsem si na chvíli zaskočil do téže místnosti, tentokrát na besedu s nakladateli, ta byla zajímavá více než velmi. Komparace poznatků z různých stran a velmi pěkně zabalené konverzační ostny dodávaly povídání dynamiku a živý rozměr, takže se posluchači rozhodně nenudili. Zde se zúčastnil Laser, Polaris, Poutník a Talpress (jsou podle abecedy, aby se nehádali!:o))

Na řadu přišlo prohlížení oživlých mrtvol, tedy vstávajících přátel, plkání na křeslech, úsměvy a vražedné pohledy, upřímná radost ze setkání i famózní herecké výkony a přetvářka, tedy přesně to, co činí con conem.
Zmiňme čtení Helenky Šebestové z obou překladů Hymana Kaplana, jen je škoda, že se dostavili jen samí dinosauři, kteří knihu beztak četli a to ne jednou. SF omladina, jež by měla číst tuto knihu povinně, aby pak poznala kvalitní překlad a nebyla s to tolerovat to, co se občas na pultech objeví, pochopitelně hlučela ve foyer a řezala se po hlavách klacky.

Následovala ukázka z připravované Zeměplochy uvedená omluvným dopisem Honzy Kantůrka, v němž nás ubezpečil, že se ho ještě tak lehko nezbavíme a že na nás na všechny myslí. Má velké (nejen) srdce. Nová Zeměplocha bude z klasičtějších, podle námětu by mohla připomínat Pravdu.

A pak následovala tajná výprava do Ivančic, kde se konala schůze Klubu přátel uzeného Richardova tatínka. Zasvěcení vědí, nezasvěcení se v noci převalují, aby se dozvěděli. Přivezli jsme zpět proviant na mou tradiční oslavu narozenin, kde se opět mihnul téměř každý, jenž pro mě něco znamená a já jim tímto děkuji. Ti, kteří se nedostavili, prohloupili, teplé uzené a čerstvé klobásy byly vynikající. K tomu nová tradice vylepšeného ananasového kompotu a pohoda byla úplná. Jen doposud každý rok oslava trvala celý večer, zatímco letos pouhé asi tři hodiny a už nebylo co jíst a pít (Podle Zdeňka Rampase se již natolik institucionalizovala, že si ji lidé zařadili do programu jako další z přednášek, popřáli, poměli se a vyrazili na další program. Podle mě to bylo i tím, že letos bylo odpočinkové kolo před mým čtvrtstoletím příští rok.:o))

Ale abych byl upřímný, uvítal jsem to, neboť Lidochazova přednáška o původní verzi Pána prstenů i s originálními ukázkami znamenala bezesporu vyvrcholení sobotního večera a já ji díky rychlosti gratulantů také stihl. Nalima nelze než pochválit za jeho úžasnou invenci a skvělé nápady, kterých je doopravdy mnoho a na rozdíl od jiných recesí a parodií drží vysokou úroveň bez byť nepatrného zaškobrtnutí či šlápnutí vedle. Jeho verze se dozajista vyrovná i parodii Za pár prstenů a je z ní cítit vysoká znalost tématu, bez čehož se parodie dělat nedají, což bohužel v české komice chápe málokdo. Nalim na Novu! křičím já. A nebo alespoň na Sauronnovu!

Následovala tombola pod taktovkou Jardy Mosteckého, opominul bych klidně všechny ceny (sám jsem vyhrál Primitivní astronauty, takže je mám už třikrát), za ocenění stojí ale přidávání marcipánových hádků, kteří byli velice jedlí. V Brně je marcipán tradiční, běžně je k dostání Brněnský drak. Asi byl pro potřeby conu příliš veliký, byli hádci. Hlavní cenu tvořil talíř kuřecích řízečků, vyhrál ji Dáreček, jediná a pravá povolaná osoba, entusiasticky se s námi podělil. Vymluvil jsem se na narozeniny a šel si víckrát.:)

Pak už zase klasické coní veselení, tentokrát s poněkud rozostřeným pohledem, nešetřil jsem se zas tolik jako v pátek, ale díky svědomité přípravě v podobě klobás a uzeného jsem byl dostatečně uzemněn, aby se mi nemohlo nic stát, takže poté, co jsem odešel asi o půl čtvrté spát, probudil jsem se cca v půl deváté a měl strašný hlad. Jinak jsem byl křepký jako… hádek?

Pak už jen naložení do auta, zneužití JWP k cestování v prostoru (Jiří nejel zrovna pomalu a míjeli jsme pět radarů. Vždycky už si chystal peněženku, ale když jsme jeli kolem odchytu, policisté se teprve chystali zahájit lov. Bylo to jak z Indiana Jonese, když se za ním vždy zřítí strop!) a návrat do Prahy.

Con byl doopravdy pro náročné a znalce. Náročnost hodnotím dokonce známkou 8/10! A kdyby se porouchaly výtahy, bylo by to 10/10! Díky, Šamane! Přeji ti do nového roku o několik řádů lepšího zaměstnavatele a klidný spánek až do příštího Fénixconu!