Stalo se všeobecně rozšířeným zvykem (do jaké míry jde o zvyk chvályhodný, nechť posoudí čtenář sám) nabalit na každou fantasy či scifi sérii, které se podařilo vydobýt celosvětovou popularitu, různorodou směs povídek a krátkých textů. Ani Enderův cyklus není v tomto směru výjimkou – důkaz v těchto dnech na pulty knihkupectví dodává nakladatelství Laser-books.
Příslušnost čtveřice Cardových povídek z Prvních setkání k obvyklým ‚naplaveninám‘ ovšem není zase tak jednoznačná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Důvodem je především přítomnost Enderovy hry – původní povídky, podle níž o osm let později vznikl stejnojmenný román. Asi jen málokterý z Wigginových příznivců odolá možnosti srovnat obě verze – a rozdíly tady skutečně jsou. Ostatní texty už sice umělým rozšiřováním cyklu skutečně jsou, ale kvalitativně jsou na úrovni.
O jaká že první setkání se tedy v knize jedná?
V Polském chlapci má čtenář příležitost se poprvé setkat s Enderovým otcem Johnem Paulem Wigginem (toho času Janem Pawlem Wieczorkem). Jak zjistíte, nebyli Ender a jeho sourozenci zdaleka prvními Wigginy, o které Vesmírná flotila a plukovník Graff (byť jeho ramena zatím zdobily jen frčky kapitánské) projevili zájem. A pětiletý Jan Pawel si se svými potomky v ničem nezadá.
Obtížný student popisuje první setkání Johna Paula s Theresou, Enderovou matkou. Vzhledem k sotva třicetistránkovému rozsahu povídky jde samozřejmě o lásku na první (nanejvýš druhý) pohled. Autorem povídky je ovšem stále ještě Orson Scott Card, takže se ohrožení slabomyslným slaďákem nekoná. Připravte se na vysokoškolské prostředí, intelektuální rozhovory, trochu té politiky (a nový úhel pohledu na existenci Hegemonie a některých jejích zákonů) – a ty dva polibky koneckonců také nejsou na škodu.
Již zmiňovaná Enderova hra byla pro americké čtenáře první příležitostí k setkání s geniálním Enderem Wigginem. Výborné čtení, byť ve srovnání s mladší, rozšířenou verzí přece jen znatelně ztrácí.
Investiční poradce se odehrává nedlouho (cca 400 let:)) po vyhrané válce s termiťany a nalezení termiťanské královny. Endera tentokrát čeká první setkání s virtuální entitou vystupující pod jménem Jane. Povídka o tom, že daňová přiznání dokáží zamotat hlavu i těm nejschopnějším ze schopných, a o tom, jak se z Mluvčího za mrtvé stal mluvčí za mrtvé.
Cardův styl je nezaměnitelný a povídky navíc obsahují všechny základní koncepční prvky známé z románové Enderovy hry, což by teoreticky mělo zaručit vynikající čtenářský zážitek. Bohužel se však do omezeného rozsahu povídek Cardovi nepodařilo vtěsnat opravdu “silné” a strhující příběhy. Ano, opět se to čte prakticky samo, takže se pravděpodobně od knihy neodtrhnete, dokud nenarazíte na závěrečný autorský medailon, ale s nečekanými zvraty ani náznaky pointy raději nepočítejte. Ty se v žádném z textů v knize obsažených nekonají – pochopitelně s výjimkou Enderovy hry – a obsah jedné každé povídky v hrubých rysech odhadne každý, komu se již některé knihy o Wigginovi dostaly do ruky. Přesto je příjemné hlouběji proniknout do událostí ve vlastní sérii naznačených, avšak nepopsaných. Překvapení (dlužno dodat, že příjemné) pro mne představovala snad jen postava Johna Paula Wiggina, která příliš nekoresponduje s obrazem nepříliš bystrého, společenskými ústrky zlomeného a vlastními dětmi manipulovaného člověka, který Card vytvořil v úvodním díle ságy.
První setkání sice nejsou pro příznivce Enderova cyklu povinností, jako příjemný zákusek však poslouží dokonale. Nejsem si ovšem jistý, zda je doporučit i jako předkrm těm, kteří se s Enderem Wigginem dosud nesetkali – přece jen zde hrozí jisté nebezpečí přesycení ještě před samotným hlavním chodem.
