Něco z Noční strany – Green Simon R.

Každé město má svou odvrácenou tvář. Každý, kdo bydlí ve větším městě, ví, kde jsou čtvrtě či oblasti, kterým je záhodno se v noci vyhnout, které se možná nevyplatí navštívit ani za dne. Londýn má takových míst víc než dost. Osobně jsem před lety navštívil přes den East End a připadal jsem si jako poslední člověk po jaderné válce, a stejně naivně jsem se po půlnoci rozhodl projít Hyde Park a s děsem v očích jsme s kamarádem utíkali na nejbližší osvětlené místo.

Kdo se už nějakou dobu pohybuje ve fantastice nebo kdo prostě má štěstí na kvalitní knihy, ten určitě ví, že na toto téma je nepřekonatelná kniha Nikdykde od Neila Gaimana. Kniha, která už u nás vyšla několikrát, a stále je po ní sháňka. Osobně si myslím, že je to jeho nejlepší dílo vůbec, i když se najde dost lidí, kteří to tvrdí o Amerických bozích (A pak jsou tady ještě čtenáři komiksů. 🙂 – pozn. šéfr.).
 
Simon R. Green je u nás známý svým cyklem Jestřáb a Rybářka, který už několik let vydává nakladatelství Polaris. Tento už několikadílný seriál má celkem dost příznivců, ale jedná se o čistou akční fantasy. Románem Něco z Noční strany (orig.: Something from the Night Side) se Green ale vydal na jinou cestu. Už od doby, co nakl. Polaris začalo avizovat tento titul na svých webových stránkách, jsem si říkal, že by to mohlo stát za přečtení. A jak to vypadá podle komentářů na Fantasy Planet, nebyl jsem toho názoru jediný.
 
Jde o příběh soukromého detektiva Johna Taylora, který má jednu velmi zvláštní vlastnost. Dokáže najít věci, které se už v našem světě najít nedají. Dokáže hledat v tajemné odvrácené tváři Londýna, zvané Noční strana. Co to ta Noční strana je? Místo, které vám dokáže splnit jakékoliv přání, i takové, na které se v našem světě nadá ani pomyslet. Je to místo, kde nikoho nic nezajímá, místo, kde váš život nemá žádnou hodnotu. Tedy místo, které normální člověk raději nevyhledá. Protože smrt je zde stejně přirozená jako dýchání. A právě v tomto světě se ztratila dcera velmi bohaté Joanny Barrettové.
 
S takovou anotací jsem samozřejmě po knize rád sáhl a ještě téhož dne se do ní začetl. Ale už od prvních stránek jsem byl trochu zaražený. Začal jsem mít podezření, jestli jsem se nesekl. Když kapitola začíná větou: “Jmenuji se Taylor, John Taylor“, nepřímo to naznačuje, že se asi bude jednat o nějakého super tvrdého hrdinu. A když první kapitola popisuje Taylora a jeho kancelář stejně jako R. Chandler svého Phila Marlowa, začínal jsem si v duchu říkat, že tato kniha není pro mě. S postupem času se přece jen můj názor změnil.
 
Děj nás zavede do Noční strany, toho prokletého místa Londýna, do kterého se Taylor už nikdy nechtěl vrátit, protože se tam narodil a ví, co se tam člověku může stát. Ale prachy jsou prachy, domov je domov. I když je to proti jeho zásadám, nakonec s sebou vezme i svou klientku, která je mu od pohledu nepříjemná, protože její vůle je její vůle.
 
Simon R. Green nás provede díky této dvojici po světě, který si vytvořil sám, ale ruku na srdce, určitě četl Nikdykde několikrát. Podobný námět, podobné prostředí, jen trochu slabší zpracování. Postavy jsou zajímavě pojaté, ale mnohé nemají svou jedinečnou charakteristiku dotaženou. Třeba Eddie Břitvák kontra Suzie Brokovnice. Eddie je dobře vytvořená postava zabijáka s výjimečným vražedným uměním, s kterým si Green pěkně vyhrál. A na druhou stranu Suzie Brokovnice je prostě převzatá postava Lary Croftové z Tomb Raider – „tvrdý“ zabiják, ale s nudnou, prakticky nijakou charakteristikou. Ale i jiné věci mi nějak nešly na rozum. Např. Trýznitelé, poutavě vytvořené smrtící bytosti, které jsou na jedné stránce nesmrtelné, ale hned na druhé stránce stačí pár tahů břitvou, a je s nimi amen. Nebo proč je John Taylor tak prokletý a na Noční straně obávaný? Doufejme, že aspoň na tohle se pokusí odpovědět další díly.
 
Děj knihy se začne rapidně měnit k lepšímu v polovině, ve chvíli, kdy naše dvojce hledačů vstoupí do časové průrvy, která je zanese daleko do budoucna. V tomto momentě začne jít opravdu do tuhého a čtenáře příběh připoutá ke stránkám. Připadlo mi, jako by najednou začal psát někdo jiný, nebo se na to Green lépe vyspal. Už žádné stále stejně se opakující dialogy, až satiricky pojaté popisy reálií… prostě vyměněný pisatel. Ale závěr knihy, který připravoval zajímavou pointu, se vytratil v otázce, kdo, nebo co vlastně vtáhlo Taylora zpátky do Noční strany. A proč se hledaná dívka s takovou extatickou radostí nechala zavést někým do prokletého místa? To jsou jen další a další motivy, které nám vysvětlí až další díly. Doufal jsem, že se tomuto řešení autor vyhne, ale nestalo se.
 
Green napsal netradičný příběh, který si podle reakcí na Amazon.comu našel dost obdivovatelů, ale v porovnání s Gaimanovým Nikdykde jde o druhou ligu.