Co vás na této knize zcela jistě upoutá hned zpočátku, je obálka. Barevná, z dálky žadonící o pozornost. A když se podíváte zblízka, uvidíte spanilou děvu v rozmarném oblečku, chlapce v koženém kabátku a za nimi na obloze elektronický měsíc (či co). Takže prvopočáteční zmatení máte za sebou. Zbývá už jen rozhodnout se, zda do toho prásknout a obětovat pár kaček. Snad vám toto dilema ulehčím.
V prvé řadě opravdu všem doporučuji přečíst si autorovu předmluvu. Pokud to neuděláte a budete pokračovat bez znalosti jeho motivací a cílů, po chvíli byste určitě začali sprostě nadávat. Ve zkratce vysvětluje, proč je kniha psaná tak nebo onak, a že na prvním místě se ocitá humor a nadsázka. Logika příběhu apod. se toulá všem daleko za zády. Nečekejte žádný originální příběh. Nehledejte zcela jednoznačné nelogičnosti, nedomyšlenosti, bláboly, nevyužívání schopností a další běžné skutečnosti. Jak pan Simmons říká, čtěte a bavte se. Každý si to své najde. I když jde především o Ameriku, ani my, především fantasy milovníci a určitě nějakým tím RPGčkem dotčení fandové (stolního či počítačového), se neztratíme a narážek nalezneme víc než dostatek.
Také uběhla dlouhá doba od prvního vydání. A i když je vše znovu přepsané, stále jsou zřejmé narážky na Sovětský svaz, USA a ledové bariéry mezi nimi. Ve své době určitě úspěšné dílko se v dnešní době stává „pouhou“ četbou, která pobaví. Ale pokud máte v plánu jen jednoduchou zábavu, nebudete mít nejmenší obtíže listovat posledními stránkami.
O co tedy jde? Hlavní hrdina, kulhavý Robert Ripley, bude unesen a vržen do problémů, které vznikly s jeho dítkem. Pracoval jako hlavní programátor pro Cephtronics a v organickém mozku vytvořil Virtuální realitu. Jednoduše si lehnete do matrixovského lehátka a šup, jste tam, kde jste si přáli zažít pořádné dobrodružství. Realit je více, ale zmiňovány jsou především Válečná a Fantasyworld – prioritně v něm se budou naši hrdinové pohybovat. No a to vše se pokazí. Nějakým záhadným způsobem se lidé nemohou jen tak probudit a odejít domů. Jejich smrt ve virtuální realitě se projeví i v té pravé. A vzhledem k zákonu padajícího, hmmm, trusu, je z této „chybky“ viněn právě pan Ripley. Takže se jako správný jinoch vypraví k jádru pudla a naloguje se.
Robert je ve Fantasyworldu archdruidem a nadto i programátorem. Má tedy schopnosti, které jen tak leckdo neovládá. Proto záhy opouští s partou nadržených amazonek, sarkastickým trpaslíkem a sukubou svůj stromek za účelem nalezení a opravení nechtěné chyby. Ta se ovšem časem jeví čím dál problematičtější a komplexnější. Z tohoto a dalších důvodů dá dohromady, jak už to tak v Dračím doupěti bývá, svou skupinku z minulosti. Bojovník, zloděj, kněz, paladin a zbytek dle chuti. Za doprovodu dalších různorodých postav se potloukají po Fantasyworldu, čelí pastím, útokům, často se ocitají daleko od sebe a především se snaží najít jiného, již nějakou dobu mrtvého, hlavního programátora. Ten totiž dle všeho má se vším hodně společného a prakticky zůstává i jedinou stopou. Což je velmi zjednodušeně celý děj. Samozřejmě proložený mnoha epizodami, konflikty, souboji a humornými i trapnými situacemi.
Co bych měl ještě zmínit, jsou programy. Vlastně osobnosti. Ve Fantasyworldu nežijí jen „pravé duše“ – hráči, ale i běžné potvory. A pokud jste zrovna off-line, váš Avatar se chová dle naprogramování. Proto se stává docela zvláštním, když si programy samotné uvědomují svou osobnost, a že jsou o něco ochuzeny. Z toho vyplývají další poznatky a následná nutná protiopatření.
Na jedné straně opravdu mohu prohlásit, že se zasmějete. Sice ne na celé kolo, ale určitě se vám koutky úst minimálně pozvednou. Svět je vymyšlený dobře a skýtá neskutečné možnosti, které s ním může spisovatel provést. Na straně druhé právě tento potenciál není plně využit. Samotní hrdinové jsou buď naprosto neškodní a nemohou se ničemu a nikomu ubránit, nebo vystupují jako polobohové a jen svým přáním nebo schopnostmi boje dokáží, co se jim zachce. Toto mi připadalo jako úder od sto dvaceti kilového boxera na oko. Robert např. jednu chvíli lehce levituje a létá, jindy vůbec neví, že by to dokázal. Někdy bojuje zbraní jak válečník na dvacáté úrovni, jindy s ní mává jak s klacíkem. Prostě tato kniha je opravdu, a to zdůrazňuji, psána jako odpočinkové čtivo, kde se přímo zakazuje přemýšlet. Pokud se s tím smíříte, dobře se pobavíte.
