Objevilo se nové dílo Roberta Fabiana, autora proslulých „Mariňáků“. Nová kniha, nesoucí příznačný název „Carpe diem“, je prvním dílem románu, samotným autorem rozděleného kvůli značnému objemu na dvě části. Druhý díl obdobného stranového rozsahu by ho měl následovat ve velice krátkém intervalu. U Carpe Diem si přijdou na své zejména příznivci military SF.
Porter je poskokem jedné s četných mafií v Landsbergu na Měsíci. Při jedné policejní akci namířené proti překupníkům zbraní skončí v cele. Vzápětí se vychází najevo, že šlo o připravenou provokaci, jejímž účelem bylo vylepšit statistiku „vyřešených případů“. Porterovi hrozí smrt v solných dolech na Proximě, ale na poslední chvíli si vybírá zdánlivě lepší možnost a podepisuje žádost o vstup do armády. O jeho budoucí specializaci a délce služby ale proti všem předpokladům rozhoduje soudce, který ho s notnou dávkou zlomyslnosti posílá na 25 let k námořní pěchotě.
V průběhu dalšího děje se tudíž důkladně seznámíme s mariňáckým přijímačem, s jistou konkrétní skupinkou rekrutů a s nejrůznějšími detaily výcviku, výzbroje, výstroje, doškolovacími kursy… V závěru se skupinou hrdinů absolvujeme jejich první „ostrou“ akci.
Tato kniha není, jak by si někdo mohl myslet, pokračováním známých Mariňáků. Je sice ze stejného vesmíru, dokonce od stejné složky, ale odehrává se podstatně dříve, s jinými hrdiny a (prozatím?) i jiným stylem. Tomu, kdo četl Profesionálního válečníka od Richarda Marcinka, bude asi množství detailů známých nebo alespoň silně povědomých. Autor má o svém oblíbeném tématu solidní přehled, a tak dokáže vedle vlastního příběhu zahltit čtenáře značným množstvím zajímavých údajů a odborných termínů. Samotný děj postupně graduje, přesto na mě všech 447 stran textu (450 i s vysvětlivkami) prvního dílu působilo jako sice zatraceně svižný, ale přeci jen “pouhý” rozjezd. Nezbývá než doufat, že ve druhém díle přijde to správně explozivní finále. Tím ale nechci tvrdit, že jednička je “něco slabšího”. Postavy, prostředí, příběh – vše je tak, jak má být. Nikde nestraší evidentní nesmysly, postavy jsou povětšinou uvěřitelné (zejména přerod ústřední postavy z pouličního grázlíka s láskou k bouchačkám ve vojenského profesionála), stejně jako jsou některé prvky děje (i charaktery důstojníků) univerzálně nadčasové a starší čtenář si při tom ještě zavzpomíná na svou vlastní “vojnu”. Vývoj sice zatím není tak dramatický jako u Mariňáků (což je dáno celkovou délkou textu), ale i tak si čtenáři military sci-fi přijdou na své. O dramatické situace, dobrodružství a občas i záhady zde opravdu není nouze, detaily z „veselého“ vojenského života mají patřičnou „šťávu“ a zároveň notnou dávku realismu.
Za poněkud problematické body knihy budou považovány: 1) obálka od Davida Spáčila, která se sice dokonale hodí k úvodním pasážím, ale z toho důvodu nekoresponduje se zbylými třemi čtvrtinami obsahu; 2) citát z projevu vrchního seržanta Bracketta, použitý místo anotace na zadní straně obálky (ač se to nezdá, dokonale vystihuje charakter obsahu).
Závěrem mohu jen suše konstatovat, že nakladatelství Straky na vrbě tímto počinem opět potěší milovníky klasického drsného dobrodružství
Tahle knížka je zručně napsaná a čte se opravdu dobře, ale… pár věcí mi vadilo. Za prvé, není to moc originální. Takových věcí z vojenského prostředí jsem už četl a viděl (Hvězdná pěchota, Tucet špinavců, prvorepublikové legionářské romány, první díl Bratrstva neohrožených…) mohl bych pokračovat. A za druhé, v podstatě to nemá děj, který by stál za řeč. Hrdinu chytnou, projde peklem tábora, prožije první nasazení. Pořád jsem čekal, kdy se NĚCO stane. A ono nic. Čtení bez překvapení… Pokud bych si půjčil kteroukoli knihu o reálných speciálních jednotkách, počtu si stejně. Zkrátka a dobře, dal bych tomu v nejlepším případě tak 6 z 10.
no, možná právě tohle se mi na tý knížce líbí, ta evoluce, od klidných rozjezdů do vyrcholení, pak zase oddych, rozjezd, akce…. průběh výcviku pomalu den za dnem …. ach, proč ta naše vojna nebyla takhle zajímavá … a že by nebyla akce .. je jí tam dost a myslím, že v dílu 2 jí bude až moc. dost různě roztroušených poznámek tomu nasvědčuje …pokud tedy fabian je fabian. no ale můžeme mít různý vkus, že. já už taky radši vdolky spíš než holky. před 30 lety to bylo naopak!
Vtip je v tom, že jsem kdysi tyhle militaristické věci hodně žral (než jsem se jich přesytil) a přečetl jsem jich opravdu hodně, takže mám s čím srovnávat. Akce jak akce, ale dějová linie je prostinká, to snad nemůže nikdo popřít. Ale pokud ti to stačí… Na druhý díl jsem taky zvědavý, určitě si ho s chutí přečtu.
no, možná právě tohle se mi na tý knížce líbí, ta evoluce, od klidných rozjezdů do vyrcholení, pak zase oddych, rozjezd, akce…. průběh výcviku pomalu den za dnem …. ach, proč ta naše vojna nebyla takhle zajímavá … a že by nebyla akce .. je jí tam dost a myslím, že v dílu 2 jí bude až moc. dost různě roztroušených poznámek tomu nasvědčuje …pokud tedy fabian je fabian. no ale můžeme mít různý vkus, že. já už taky radši vdolky spíš než holky. před 30 lety to bylo naopak!
já jsem jednoduchý člověk. hned se nadchnu a taky se směju každý blbosti… to víš, bejvalej dělňas. i když mám dvě vysoký, stejně tíhnu nejvíc k těm dělňasům …
Děj naprosto dostačující. A řekl bych, že NĚCO se stalo. Ja hodnotim 9z10, nadchlo mě to uplne stejne jako marinaci. Nevite presneji, kdy ma vyjit druhy dil?
Finta je asi v tom, že se to opravdu nesmí brát jako samostatná knížka ale jen jako první část. Prostě seznámení se s postavami, prostředím, … pravda, většina spisovtelů to zvládá na dvaceti stránkách, Fabián to má na 450 :-), ale už se těším na ten konec.
pokud vím, druhý díl má vyjít snad příští týden(???)tak ňák
snad prej v pondeli. knizka se mi zda dobra (ohodnotila bych ji vys)i kdyz je spis “uvodni”..:-)
od nakladatele
Carpe diem 2 by mělo být na trhu od pondělí. Do speciálek mimo Prahu asi dorazí o pár dnů později v závislosti na rychlosti pošty. Dvojka na jedničku navazuje hodně těsně, je to opravdu spíš jedna kniha rozdělená v polovině, i když oba díly lze s přimhouřenýma očima číst samostatně…
Zdravim. Jenom by me zajimala jedna vec, a totiz narazka na zmenu stylu knihy… Marinaky jsem cetl dvakrat a pokazde jednim dechem. Planeta dvou slunci me minula, protoze podle ohlasu s Marinaky mela jen malo spolecneho. Je tedy z prvniho dilu videt, jestli v druhem bude “Fabian Fabianem”?
Fabian je porad Fabian. Precti si Planetu mezi dvema slunci a tohle taky! A jeste k te planete mezi dvema slunci, neni pravda, ze je spatna. Jen je o dost mene akcni, ale bavil jsem se u ni skvele. 😉
tož ten konec nápadně připomíná První planetu smrti (mimochodem první dva díly se teď daj koupit ve slevněných knihách za dvě pětky a já je obě vřele doporučuji) a hodnicení tak zhruba odpovídá.Jinak mi to na Fabina připadá dost rozvláčný, nemastný, neslaný, jsem trochu zklamán, ale uvidíme.
Musím říci, že je to zručně napsané, ale v něčem má ivo pravdu, takových filmů už jsem viděl spoustu, američani je z nějakých důvodů milují. Mě tam ale vadí hlavně to nadužívání zkratek. Je to spíš jako opsaná výcviková příručka, kouskuje to děj a pokud člověk nemá fotografickou paměť, tak rychle ztrácí přehled.
Já bych řekl takhle – i takové knížky mají na světě své místo. Pokud jsou řemeslně dobře napsané, mají styl, nehemží se gramatickými nebo jinými chybami, dokáží pobavit, tak proč ksakru ne. Kdo by občas rád nevypnul mozek a nenechal se jen tak nezávazně unášet nějakou dobrou fantasy ságou nebo akční scifi. Fabiana, Kulhánka, Žambocha si přečtu vždy rád. Na druhé straně by člověk měl číst i náročnější věci, nezůstat trčet na téhle čistě zábavné úrovni, aby získal přehled, aby zjistil, jak vypadá skutečně velká literatura (které je mimochodem spousty i v rámci sci-fi). Není nic trapnějšího, než když na diskuzních forech někdo vykřikuje “Kulhánek je Bůh, nejlepší spisovatel všech dob” a podobně.
2 Aiax
Já osobně čtu tuhle odychovou literaturu protože když se dovalím večer z práce tak prostě na nic jiného mozek nedonutím myslet. Strasně rád bych si přečetl něco, čemu říkáš (velká literatura), jenže mě to spousta starostí prostě nedovolí :(.Když vždycky vidím jak se tu lidi rozlívají třeba nad “Šifrou Mistra Leonarda” tak jím hrozně závidím, já to prostě nejstem schopen přečíst, po 20 stranách nevím o čem sem četl :((.Měl bys nějaké doporučení na “Velkou Literaturu” (autory nebo tituly)? zkusím se do toho ponořit a zapomenout na starosti, přiznám se že mi už z Kulhánků,Žambochů,Kopřivů apod. měkkně mozek :o)díky
LEmy – “měkne mozek” – to je přesně ono, velice trefně řečeno. Přesně tohle hrozí, když člověk jen “kozumuje čtivo” a nekombinuje to se “čtením literatury”. Jenže velká literatura je velkou literaturou hlavně proto, že dává člověku náměty k přemýšlení, a problém je v tom, že člověk s náročným pracovním a rodinným životem má námětů k přemýšlení až nad hlavu i bez literatury. Na to recept bohužel nemám (asi nikdo).A pokud jde o nějaké doporučení, to se dává hodně těžko. Sto lidí, sto chutí. Zůstaneme-li u sci-fi, tak myslím, že “klasici” mají i dnešnímu čtenáři stále co říct. Jestli jsi ještě nečet ty nejslavnější věci, zkus Clarka (1. až 3. Vesmírnou odyseu, prvního Rámu, Konec dětství), Asimova (první tři Nadace, Ani sami bohové), Herberta (první Dunu), Pohla (Gateway, Obchodníci s vesmírem), Simaka (Město, Přestupní stanice), Millera (Chalozpěv na Leibowitze), Tevise (Zpěv drozda).Z novějších bych rozhodopádně doporučil Simmonse (v češtině jen Hyperion, ostatní jeho věci jsou taky skvělé, ale trpí děsným překladem), Connie Willisovou (IMO nejlepší ženská autorka SF vůbec, její “I když půjdu roklí šeré smrti” je nezaslouženě opomíjená věc, ale naprosto skvělá, propaguju to, kde se dá), Grega Egana (to pokud chceš něco extra náročného), Vernona Vingeho nebo Alastaira Reynoldse (perfektní, supermoderní space opery), no dalo by se toho vyjmenovat ještě spousty, každý má určitě vlastní favority a vlastní tipy. Takže až budeš mít nemocenskou, nebo budeš ležet na dovči u moře, zkus na něco z toho mrknout, myslím, že nebudeš litovat.
Mně připadá jako taková syntéza textu pro pobavení a pro zamyšlení skoro vše od Sapkowského…
to Aiax
jak tak koukam, tak zustanu u “oddechove cetby”, protoze knihy od uvedenych “klasiku” jsou pro me nezezivne…originalni pribeh, latka k zamysleni, ano….ale je to hrozne nudne…je to jako koukat se na cernobily film misto barevneho…
2 Aiax
Díky za tipy, jakmile bude chvilka klidu (nejlépe chřipka :o)) tak se na to vrhnu. Clarka, Asimova jsem zkoušel to mi nešlo vůbec. Simaka a Pohla všude chválí takže je to jasné :), třeba mi začne fungovat mozek jako normálním lidem a konečně si přeču něco pořádného :).”nebo budeš ležet na dovči u moře” :o)) co to je, to bych chtěl někdy zkusit :)…už abych byl v důchodu.
gladness – hehe, no jo… Já bych měl jiné přirovnání – jet 40 kilometrů na kole je určitě méně pohodlné než v autě, ale srovnej ten pocit potom! Otupělost versus vzrušení, sladká únava a nádherná uvolněnost. Nemyslíš?
ještě pro LEmy – záleží kterého Asimova a Clarka jsi zkoušel. Mně taky přijde prakticky vše kromě toho, co jsem vyjmenoval, dost nezáživné. Od Asimova třeba absolutně nesnesu nic, co se týče těch jeho “robotů” (Robohistorie, Já robot, cyklus s Baleym) a od Clarka je nečitelné skoro všechno, co napsal od 80. let nahoru.
to Aiax
Ne, nemyslim.Ty kladny pocity mam prave z “oddechovy” cetby…:-)Mysli si treba, ze jsem ztracenej pripad, ale takhle to urcite vidi vic lidi..
Musím říct, že většina toho, co nabízí Aiax, mi už dneska přijde jako člověku, který tyhle knihy kdysi hodně četl, jako konzervativní a nudné. Podle mě nejsou Kulhánek a Žamboch tak čteni jen proto, že by to byla nějaká pokleslá literatura, ale prostě proto, že jako tvůrci mají určitý cit a vystihují ducha moderní doby.
to Michael Bronec – nikdy jsem neřek, že Kulhánek nebo Žamboch je pokleslá literatura, to ani náhodou. To je prostě lehké, oddechové čtivo bez větších ambicí, ale má to spád, švih a i jistou originalitu (třeba Na ostřích čepelí – už dlouho jsem nečetl tak osvěžující fantasy), což je nekonečně víc, než se dá říct o nejrůznějších zahraničních šuntech ála Warhammer, Warcraft, Diablo, Doom apod. (na což se výraz “pokleslá literatura” hodí dokonale).No a jestli ti taková Duna, Gateway, Ráma, Nadace nebo dokonce Hyperion připadají nudné, no tak na to vážně nemám co říct.
Aixovi
Tak to se omlouvám, nechtěl jsem Ti vkládat do úst něco, co jsi neřekl.Zrovna nedávno jsem se z nostalgie pokusil rozečíst pár starých a kdysi dost oblíbených knih a zjistil jsem, že mi jak Ráma, tak Nadace přijdou v principu strašlivě nudné a tezovité. Proto jsem tady ten osobní dojem ventiloval. Duna je podle mě nad běžnou literaturou, ve zvláštní kategorii, stejně jako třeba Pán prstenů…
Odporucil by som cyklus o Chtoranech od Davida Gerrolda a to aj napriek tomu, ze je to od Classicu.
no, abych řekl pravdu, pán prstenů je taky kouskama pěkná dřina …jo jo, na tu dunu a některé clarky holt bývalo malé srovnání. teď je u nás k dispozici prakticky vše a každý jistě najde … přiznám se, že u mě starce už ta náročná díla moc neprocházej…
Já mám pocit, že Duna se neztratí ani v současné konkurenci. Momentálně ji čtu počtvrté a rozhodně nemám pocit, že bych ji dobrovolně odložil před dočtením posledního dodatku. Těch dvaačtyřicet let jí na čtivosti nic neubralo. Nádherný příklad nadčasové literatury.(Což bohužel neplatí pro pokračování.)
Komu přijde Clarke nudný, tak by měl zkusit Měsíční prach, to se čte jedním dechem. Jinak já od něj favorizuju Rajské fontány. Co se týče 2 a 3 Odysey, to mi přišlo jako dost nastavované kaše. Asimov podle mého názoru psal mnohem lepší povídky nežli romány, čehož dokadem je cyklus o nadaci. První díl byl spíše sérií povídek a byl skvělý, u dalších dílů kvalita prudce klesá.
Jo Duna je vážně fenomén, i když pokračování jsou neuvěřitelné sračky, dokonce i ta, co napsal přím Herbert (Spasitele jsem rozečetl asi pětkrát – můj absolutní rekord – ale nikdy jsem neměl sílu přetrpět víc než prvních deset dvacet stránek). Měsíční prach je dobrá věc, hlavně proto, že nic podobného už se dneska nepíše. Křišťálově čisté, prosté, jasné. Pro mně je ale jednoznačnou jedničkou jednička Odyssey, pak Ráma, geniální hříčka Konec dětství a paradoxně asi nejlepší a nejsilnější protiválečná knížka, jakou jsem kdy četl – Světlo Země. To, jak Clarke totálně zesměšní představu mezihvězdných bitev, to je prostě brilantní.Asimov – skvělý autor, ale rozhodně ne geniální, v tom je IMO dost přeceňovaný a přehypovaný (když vidím výkřiky na přebalech jeho knih ála “nejslavnější autor SF všech dob!” nebo “Nadace nejgeniálnější SF trilogie všech dob!” je mi směšno).
jo, měsíční prach … dostal jsem ho k vánocům někdy v roce 62 … a očetl tak, že už písmena nejsou vidět … kecám, jistě. moje první setkání s clarkem … na dlouhých 10 let, než vyšla odyssea …
Na těch Asimovech, Polech, Herbertech a Clarkecích je nejlepší, že je maj pěkně zadarmo skoro v každý knihovně. Měsíčný prach si taky pamatuju, jo to se dá přečíst jedním dechem, myslím, že na něm je postaveno spoustu “záchranářských filmů” huliwoodu. Na druhou stranu Dunu asi nikdy nepřečtu. Viděl jsem ji v Lynchově podání a tak mi to úplně stačí.A co ten Ráma, on má myslím víc dílů, stojí to za přečtení všechno?
první díl rámy je super. druhý odvar, ještě se dá a každý další aspiruje na titul nejhorší kniha roku … a navíc, něco té pedofilie co se tam objevuje mě znechutilo úplně. a to vůbec nejsem puritán … ostatně sexuální orientace clarka?
První Ráma je naprostá špička, další díly už psal z Gentry Lee (Clarke nejspíš dodal jen námět, maximálně přibližnou osnovu) a jsou to totální sračky (asi první případ v literatuře, kdy se space opera plynule přeměnila na soap operu).
soap operu? snad shit operu…
to sicco
Nevim ,ale kdybych pred Lynchovym filmem necetla knizku, tak bych asi vubec nepochopila, vo co go. Takze bud jsem ja tak blba nebo ty genialni. Cimz nechci rict, ze je to spatny film, naopak. Je mnohem lepsi nez to nove serialove zpracovani.
no já předtím hrál Dunu hru, takže mi ten příběh nebyl úplně neznámý. Jinak neříkám, že znám všechny nuance toho příběhu, ale to podstatný je myslím celkem lehce pochopitelný.Nu což ještě, dal jsem na názor výše podepsaných a naordinoval jsem si zase jednou trochu klasiky: Rámu, Obchodníky s vesmírem a MěstoIak uvidíme, jestli pány klasiky za měsíc se skleslou hlavou nevrátím do knihovny, aniž bych je otevřel.
Ted jsem na konci druheho dilu a jestli 1. dil dostal 7z10, tak pokracovani musi mit min. 9z10. Je tam vsechno to, co nekterym chybelo v prvnim dilu… Vazne super …
Bude recenze i na dvojku?
Fabian proste sakra umi a jeho psani se mi moc libi a sedi mi. Je to maser! Od marinaku vzdy cekam na jeho new knizku i kdyz planeta mezi dvema slunci byla takova prapodivna,ale Graczyk, to byl muj oblibenec, a je doted:-)
Tenhle typ SF mi prostě sedí, obě knihy jsem přečetl jednim dechem a můžu jen doporučit. Až mě pobavilo jak si dvě knihy (Caprpe Diem 1+2 a Třináctá legie) mohou být dějově podobné, neli skoro totožné (ten oživlej prales už bylo moc) a přitom kvalitou tak vzdálené. Když jsem 13-tku vložil mezi oba Fabianovi díly, studem se rozpadla v prach :-)))
ach, ten druhej díl skončil… kdy bude další?vůbec, fabian byl k hrdinum nejak milosrdnejší než jindá… jakoby připravoval další příběhy…teda, tu devítku to má!!!
pokračování
Je mi líto, co se týče pokračování, autor se vyjádřil v tom smyslu, že ho (na rozdíl od Mariňáků) nemůže vyloučit, ale v současnosti pracuje na něčem jiném….
Chtěl bych jen vzkázat Aiaxovi, že zřejmě rámanský cyklus buď vůbec nečetl, nebo vůbec nepochopil. Jinak by nemohl napsat ten výše uvedený nesmysl se soap operou, který navíc zveřejnil …
NIC
Přišla jsem, přečetla jsem, znudila jsem se… Druhý díl je o fous lepší, ale pořád ztráta času a peněz. Mariňáci, ikdyž místy až drzá kopie filmu “Aliens”, byli mnohem lepší.