Ted Direádh, Čas konce, nadchází přímo v dubnové Pevnosti! Fenomenální Zaklínač vyráží na její stránky pod rozsáhlou tematickou lupou a sám Andrzej Sapkowski vám přináší ukázku ze svého nového románu Boží bojovníci, odehrávající se v kališnických Čechách. A jako vždy, i tentokrát jde o excelentní kousek!
Andrzej Sapkowski je v současnosti v životní formě. Ač mohou být jeho romány z Geraltova světa považovány za skvělé, to nejlepší vzniká právě teď. První díl jeho husitské trilogie s prvky fantastiky Narrenturm získal neuvěřitelný ohlas. Ukázku z druhého dílu, který vyjde závěrem roku, si můžete přečíst v dubnové Pevnosti.
Jiří Popiolek připravil v tematické části rozbor Sapkowského díla. A vedle obligátní chvály zahraje i na kritickou strunu, takže rozhodně nepůjde o pojednání, na jaké jste zvyklí. Do třetice na téma Sapkowski zavrzá Pevnost na virtuální housličky v recenzi na počítačovou hru Zaklínač, v němž Geralt i jeho komplexní svět ožívá v dokonale graficky zvládnuté formě. Už jen ty obrázky stojí za to.
Se zuřivým zaječením se mezi filmy měsíce vedral Klan létajících dýk. Sice milostný, ale o nic méně akčnější nářez čínské kinematografie z podobného ranku, do nějž spadají Tygr a Drak či Hrdina. A že vyskakovat se dá i z jinačích věcí, než je historie, dokazují další dvě filmové adaptace. Jednou z nich je Constantine, ve které ožívá cynický mág s věčně zapáleným žvárem v hubě, jenž se vyloupl z komiksové série Hellblazer, a tou druhou mnohem méně cynickou adaptací je film Letopisy Narnie Tolkienova souputníka C. S. Lewise. A aby toho nebylo málo, právě se rozbíhá seriál o japonském kresleném fenoménu anime (ano, to jsou ty velké oči a velká ňadra)!
A literatura a literatura a literatura…
Nic se nebojte! Nejde jen o ni, ale i tentokrát je oku čtenářovu sneseno modré z nebe. Vedle polského velmistra fantasy nastupují i zdatní borci z českých stájí: dobře známý Svatopluk Doseděl, tentokráte jízlivě parodický Filip Gotfrid a nakonec Lady Candar s povídkou, která se umístila na druhém místě v literární soutěži Kaleidoskop.
Pod přívalem otázek se tentokráte ocitne Brit Paul Kearney, jehož černobílé obálky knih rozhodně v žádném knihkupectví nepřehlédnete. A jako vždy vás zavalí nejnovější dění na knižním trhu prostřednictvím rubrik Novinky a Knižní recenze.
Vladimír Šlechta zatím úspěšně pokračuje ve své populární učebnici pro začínající autory a přidá i jednu mrazivou historku, po níž budete chtít raději skákat padákem než psát.
Ve hrách přijdou na přetřes Citadela a BANG! a v Legendě se dozvíte něco o Dračích říších. Historická část tentokráte neopomene třetí díl runové magie věnovaný přivolávání vítězství a úspěchů tak, jak to jistě museli dělat Odinovi kněží. Mytologie se pro změnu podívá na zoubek hrdinům, kteří se přes všechny protivenství dokázali vydrápat na nebesa, a krásně se zalesknou i ostří legendárních mýtických zbraní. Zkušený šermíř Pavel Diviš poradí, jak připravit dobré šermířské vystoupení, a Jaroslav Mostecký poodkryje něco málo ze slavného soupeření dvou mocných rodů – Přemyslovců a Slavníkovců. Připočítejte si historii velkolepého hradu Týřov a další pokračování Brány světů a máte číslo nabité jako hrom.
Ale ať už v něm najdete cokoli, bude to stát ve stínu Sapkowského ukázky z Božích bojovníků. Vážně stojí za to.
Apríl
Je mi akorát líto, že jsem tak tupě naletěl na zprávu ohledně Soumraku nad Ardou a stačil to už říct desítkám lidí…Ale o to vlastně šlo, ne ;-)?
Mám jedno zbožné přání: At neni ta ukázka z novýho Sapkowskiho tak sraxkoidní jako byla ta z Narrenturm.
ja mam taky prani, at Bozi bojovnici nejsou tak sra*koidni jako Narrenturm 🙁
ja jsem s panem Sapkowskim rozloucil ve druhem romanu o zaklinaci…povidkove sbirky (at uz se zaklinacem nebo bez mi prisli super, prvni kniha cyklu jakz takz, tu druhou jsem uz nemel silu docist) a IMHO rikat ze je jeho dilo excelentni je i v PR clanku trochu moc…
No pokud vim, tak obalky ceskeho vydani Kearneyho knih nejsou od neho, ale od Martinickeho, takze obrat “Jehoz cernobile obalky knih” je blbost.
Při vší úctě, to že vy si to nemyslíte, ještě neznamená, že tomu tak není (upřímně řečeno neexistuje autor, jenž by se zalíbil všem – někdo nemá rád Tolkiena, jiný není schopen dočíst Mievila, atd..).
to het2
no nechcu žbrmblat, každej máme jiný vkus. Jen chcu konstatovat, že, když některé díly zaklinačského cyklu mají páté vydání, tak to asi něco znamená. Například jenom mích pět knih prošlo šesti sedmi rukama a jsou v žebříčku “top opotřebení” na prvním místě.Tahle kniha je taky jedna z mála, kterou čtou i lidi fantasy neholdující.Ale proti gustu…
Já osobně bych třeba nesouhlasila,že je Narrenturm lepší než Sága o Zaklínači (kterou miluju a řadím mezi nejlepší fantasy),neříkám,že byla špatná,ale přišlo mi,že je to skoro pořád o tom samém,takové celé zmatené,na druhou stranu zas výborně napsané,takže se to vlastně dobře četlo 🙂
Četl sem od Sap. pár prvních povídek, některé byly fajn, ale pár nestálo za dočtení. Ze Zaklínače znám první díl, číst se to dalo, ale moc se tam nedělo, příběh se asi rozjel až v dalších dílech, ale nějak se mi nechtělo v nich pokračovat:))) Z Nar. sem se za ukázku v Pevnosti nedostal, fakt mi přišla děsná. Jistě, Sap. je asi to lepší z aktuální fantasy. Co z toho plyne? Problém není v knize, problém je ve mně – nějak nemusim Geralta :=)
ToZipik
Vsechna ucta tobe, kdyz dokazez priznat, ze by chyba nemusela byt v knize. I presto nemyslim, ze by tutne chybya musela byt v tobe. Je to presne, tak jak napsla sicco ve svem komenari. Kazdemu se libi neco jineho, ale Sapkowski uz vychazi pomalu na tuny a ne na kusy:) Takze to asi nebude uplny brak. To, ze Zaklinace ctou i nefantasy lidi, to sice neni argument pro presvedcovani nekoho, ze je to fakt dost dobra kniha, ale asi z toho opravdu neco vyplyva: Zaklinac rulez!
Prave v tehle Pevnosti je o tom dost dobry clanek, doporucuju precist. Rozebira jak klady tak zapory a bere to docela do hloubky. Doporucuju!
No, šklebí se už z titulní stránky:)Upřímně, tohle je ta nejhorší titulní stránka, jakou Pevnost měla. (A nejlepší? Červenej drak a zelenej mutant; já chci další obrázky, herci sou bleé, bůůů!)
članek přečtu, ale IMHO (mam tuhle skratku rad:) si nemyslim, ze to, ze se neceho vydava hodne je ukazel kvality… viz nejprodejnejsi cesky denik, ze?
a harlekýni:)(a taky přečtu)PS: co je IMHO?
Obálka
Asi mám dnes nějakou úchylku na obálky, a tahle obálka se mi líbí…Horší teda rozhodně byla, třeba Guinevre, nebo ty staré s Třískou…
nojo, Tříska byl hroznej, sem zapo…
Boží bojovníci
Jen me stve, ze to vyjde az tak pozde tady u nas, uz to bylo planovany na vanoce(na Vanoce 2004 :)) a ted az na konci roku, chjo…
IMHO=in my humble opinion=dle mého skromného názoru (tak asi bych to přeložil)
Obrana Zaklínače
Re Ondrej Jires a autor clanku v Pevnosti 4/05 o Zaklinaci: Chtěl bych důrazně protestovat proti tomuto článku! Autor článku IMHO zaútočil na Sapkowskiho tvorbu jenom protože ji nepochopil a vadila mu jeho popularita. Dovolil bych si rozdělit svou kritiku do několika kategorií: 1) KRITIKA FAKTOGRAFICKÁ, TUDÍŽ OBJEKTIVNÍ: – autor naprosto očividně ignoruje esej A.Sapkowskiho “O králi Artuši”, která vysvětluje mnohé pozadí Zaklínačské tvorby, zejména pátého dílu ságy a také “podivné” chování Yennefer – též se očividně nezajímá o názory samotného romanopisce, neb jinak by si například na serveru http://www.sapkowski.cz mohl přečíst, že povídka “Něco začíná, něco končí” je alternativním koncem ságy, nikoliv plánovaným! Tudíž není vůbec nelogické, že s koncem Jezerní paní nekoresponduje!!! – dále si autor očividně nepřečetl ani rozhovor s A. Sapkowskim v Pevnosti 1/02. Tam autor vysvětluje důvody vzniku jeho díla o Zaklínači: Ve stručnosti – celé Geraltovské dílo má být jakousi anti-pohádkou, pokoušel se vyvrátit “happyendy” z pohádek a nastínit, jak by se asi mohli události udát, kdyby se skutečně odehráli 2) KRITIKA NÁZOROVÁ, TUDÍŽ SUBJEKTIVNÍ: – celkově bych si dovolil nesouhlasit se základní myšlenkou celého článku z níž se v podstatě odvíjela velká část negativní kritiky knihy – totiž, že fantasy je jen zábavná literatura… Dovolil bych se hájit tím,že fantastická literatura dostala do povědomí lidí a jako první začala řešit důležité problémy jako ekologie, rasizmus i přijetí sexuálních menšin – právě protože na fantastickém prostředí daná témata přestávají být kontroverzními a je to tudíž dostatečně neutrální půda k tomu, aby se tam mohlo o těchto problematikách polemizovat. Lze to označit za manipulaci, či propagandu, ale dovoluji si upozornit, že v průbehu dějin k tomu byly využívány jak eposy (král Artuš byl ve středověku jasnou propagandou křesťanství) tak pohádky (vzpomeňme na Pyšnou princeznu či Byl jednou jeden král za minulého režimu). Navíc, pokud si přečteme několik povídek z předtolkienovské éry (např. ve sborníku Otcové Prstenu), zjistíme, že fantasy měla již od počátku mravoučné tendence, později se jen zjemnily a skryli do pozadí!!! – Osobně chápu Zaklínače především jako dílo alegorické a podle toho je nutno k němu přistupovat: Jednou z nosných myšlenek ságy je nesmyslnost války. Pro polské autory je tato myšlenka neustále aktuální – stačí se podívat na jejich historii a zjistíme, že se přes ně od středověku přehnali snad všechny velmoci světa a několikrát ho vydrancovali (tato věc je BTW znát téměř ve všech polských dílech, která jsem četl). Rasizmus, kterým je jeho dílo prosáklé je jen alegorií našeho světa – vždyť v minulosti tomu bylo často tak, že jak velmoci vyhráli válku, již se ke svým spojencům neznali…. Alegorie by se dala najít na mnoha řádcích Geraltovského díla a IMHO nebyla samoúčelná.
to Thomas Morta
Tak konečně se ozval někdo, komu a priori vadí, když se řekne na Zaklínače něco špatného. Docela jsem čekal, kdy to bude. K několika omylům v obraně:1. Sapkowského popularita mi nevadí, špatně čtete. Naopak jsem rád, že někdo takovýmto způsobem propaguje slovanskou fantasy. Ale to byste musel dočíst až do konce mého článku.2. Esej O králi Artuši pochopitelně znám – ostatně o spojení Artuš – Zaklínač jsem loni v Pevnosti taky psal. A četl jsem i “názory samotného romanopisce” na alternativní konec ságy. Bohužel ani to, ani zmínka o tom, že Zaklínač má být “antipohádka”, nevysvětluje, proč je pátý díl tak špatně napsaný. Něco jiného je záměr, něco jiného realita.3. Já netvrdím, že fantasy je jen zábavná literatura, jen říkám, že NÁSILNÉ zavlečení celospolečenských problémů do fantasy je špatné – a to se právě stalo Sapkowskému. Znám spoustu alegorických knih, které toto zvládly. Sapkowski ne.4. Pokud jste si z mého článku vzal opravdu jen to, že Sapkowského kritizuji, je mi líto. Ale jedině správné a jedině dokonalé věci už jsme tady jednou měli a nebylo na tom nic dobrého. Ale je to pochopitelně názor proti názoru.
A ještě dodatek pro TM
5. Myslím, že jsme se nepochopili v jedné věci: já považuji za značně nešťastné, že se Sapkowski pustil do takhle rozsáhlé ságy, aniž by si předem ujasnil, JAK ji chce napsat. Proto všechny ty zoufalé pokusy zachránit, co se dá, od Věže vlaštovky. A proto to neustálé bobtnání postav a dějových motivů (a opravdu si nepleťme to, co sám autor ŘÍKÁ, s tím, jak to ve skutečnosti dopadlo na papíře). Čili – aby bylo jasno – já v prvním plánu vůbec nekritizuji to, CO Sapkowski napsal, ale JAK to napsal – a konkrétně hlavně to, jak si vše kompozičně rozvrhl – nebo vlastně spíš nerozvrhl. A ještě jinak: vůbec mi nejde o to naházet na Sapkowského špínu, ale spíš poukázat na to, že se to sice skvěle čte, ale po literární stránce to žádný extra zázrak zase není. Recenzenti fantastické literatury u nás totiž často propadají pocitu, že knihy jejich oblíbenců patří k nějakým přelomovým literárním událostem. Ve většině případů to není pravda. Je jenom dobře, že se u Sapkowského jeho inteligence snoubí s prodejností, protože Sapkowského knihy inteligentní jsou, ale Sienkiewicze, nebo dokonce Eka (jako Klíčník u Narrenturmu) z něj proboha nedělejme. Je to přeci jenom jiné literární patro.Proto i moje výhrady k té takzvané alegoričnosti – tady z toho čiší mentorství na sto honů – a navíc je to celé strašně zjednodušené, průhledné, nepropracované (pogrom na trpaslíky na konci Paní jezera). A jako jakýsi vzor fantasy (nebo směr, kterým by se snad měla ubírat) uvádět křesťanské agitky George MacDonalda, no nevím, jestli je to to pravé ořechové… jakkoli chápu, co jste tím chtěl primárně říct – že fantasy neměla za úkol jenom bavit – podle mého názoru, než TAKHLE mentorovat, raději opravdu jenom bavit…
hm zajímavý, právě ten způsob, jakým je ten děj poskládanej, mě naprosto dostal. A jestli ten článek sapkáče kritizje, tak ho číst nebudu. Přece si nebudu kazit nejlepší zážitky, jaký jsem zatím ve fantastice zažil.
jen subjektivni nazor
Jak ctu nektere ohlasy, mam pocit, ze jsem kazdy cetli jinou knihu resp. ze jsou tu dva tabory: ti prvni cetl super sagu o zaklinaci a ti druzy, cetli nejaky brak, ktery napsal jakysi polak jmenem Sapkowski.Jinak jsem rad, ze jsem se konecne potkal s nekym komu se Sapkowskeho saga nelibila. Protoze do te doby jsem znal jen jednoho cloveka, kteremu se Sapkowski nelibil (je to ucitelka JČ od kamarada), ale jinak vsem ostatnim(pres 10 lidi) se to libilo.Dve technicke: 1)Umberto Eco se pise s “c” a nevim, jestli se to da “počeštit” na Eka, ale me osobne to pripada horzne. Tedy za predpokladu, ze mluvime o stejnem autorovi. 2)Povidku “Něco končí, něco začína” jsem objevil na konci noveho vydani povidek o Zaklinaci (2 knihy misto puvodnich 3 knih) a pochopil jsem ji jako vsuvku do sagy a ne jako alternativni ukonceni. Navic se domnivam, ze v Pani jezera je na ni odkaz(v uvodu jedne z kapitol je napsano, ze byla svatba). Proto jsem to bral jako dalsi povidku, ze ktere vychazi Saga. Jinak Pani jezera jeden muj kamarad povazuje za nejlepsi fantasy jake kdy cetl.
Ad Shako:Když nepočítám sebe, znám ještě dva lidi, kterým se Sap. nelíbí:)Ad Článek J. P. v Pevnosti: Přijde mi výstižný, pokud to srovnám s Krví elfů (kompozice podivná), dál srovnávat nemůžu. ,,Sap. rasismus” mi čtení kazil jako že hodně, jestli je tam i pogrom na trpaslíky tak potěš prd…:(
různé
ad Shako: Eco by se měl skloňovat podle pravidel 2. p. Eka. Taky se mi to ani trochu nelíbí, ale česky to je bohužel správně. “Něco končí, něco začíná” napsal Sapkowski ještě v době, kdy se o sáze buď jenom mluvilo, nebo byl napsaný – rozepsaný maximálně první díl (přesnou dataci neznám – možná Thomas Morta by to věděl, když Sapkowského tak dobře zná… protože si už přesně nevzpomínám, kdy se mi ta povídka poprvé dostala do ruky, ale bylo to někdy v polovině 90. let). Podle mě si onu zmiňovanou verzi o “alternativním konci” S. vymyslel až v době, kdy pochopil, že to k takovémuhle happy-endu nemůže dovést. Ale to je jenom hypotéza. V každém případě byl onou povídkou při dokončování ságy podle mě dost limitovaný – ale to je zase na delší rozbor.Já osobně nemůžu říct, že by se mi sága vysloveně nelíbila, jenom jsem byl velmi zklamaný tím, jaká mohla být, kdyby Sapkowski nepropadl megalomanii a představě o vlastní dokonalosti, respektive dojmu, že zvládne všechno, aniž by se na to dobře připravil. V tomhle směru si myslím, že je to obrovská škoda.to sicco: Nemyslím, že bych ságu jenom zkritizoval, spíš jsem poukázal jak na to dobré, tak na to špatné, s tím, že to špatné jsem se pokusil trochu rozvést a uvést do souvislostí (to dobré už bylo rozvedeno mnohokrát).
reakce na reakci
To Zipik: A kolik dalsi lidi znas, kteri Sapkowskeho cetli a libilo se jim to at prumerne nebo z toho byli nadseni? Jen pro mou kompletni predstavu:)Sapkowski vytvoril svuj svet, tedy svet, ve kterem se vyskytuje rasismus. A my(ctenari) ho bude akceptujem nebo ne. To zalezi, na kazdem z nas. Zatim jsem se s rasimem ve fantasy nepotkal, takze mi to prislo jako zajimavy napad.To Popiolek:diky za info o Umbertu E. Nebranil bych se ani delsim rozborum, jestli vis o nejake delsi vysvetleni zakonceni sagy, tak bych si ho rad precetl. Konec sagy byl takovy divny, prestoze zacatek Pani jezera vypadal hodne zajimave.
rasismus
rasismus je pasé, každej nácek, kterej chce bejt aspoň trochu in musí bejt dneska tvarista 🙂
to popielok:
no nevím, pokud vím tak povídka Něco končí, něco začíná byla, co si pamatuju, napsána mnohem dřív, než poslední díl ságy a zmiňoval se o ní jako o alternativním konci hned od počátku. Zároveň by mi připadalo malomyslené uveřejnit závěr ságy předem a koneckonců, kdyby A.S. chtěl, tak ta sága mohla klidně dopadnout dobře.A to, že Zaklínač není žádnej polobůh, snad každýmu časem dojde. I když po přečtení sbírky Magické střípky nemá k extratřídě zas tak daleko.
Re: Jiří Popiolek
Po Vašem vysvětlení jsem nucen složit omluvu – a celkem rád. Na druhou stranu a svojí obranu bych si dovolil říct, že mi nevadí negativní kritika. Popravdě – trvalo mi docela dlouho, než jsem pochopil, co vlastně chtěl S. posledním dílem ságy říci. Co se týče mých výtek ke kritizování – po Vašich řádcích sice chápu, že to tak nebylo myšleno, na druhou stranu – můj výsledný dojem skutečně byl, že cílem bylo dílo odsoudit. Může to být můj subjektivní pocit – možná by stálo za to, zjistit, kolik lidí mělo podobný dojem. Na Vaši obhajobu však musím přiznat, že jsem se dopustil zjevně stejné slohové chyby – totiž že jste také pochopil, že se do Vás chci jen navážet. Dovoluji si připomenout, že jsem část své kritiky označil za subjektivní. Abych se jen nezamotával do plácání o věcech už zmíněných – podle mě si stejně Zaklínač stejně zaslouží označení za převratné dílo: Sice jeho kvality jsou sporné, avšak pochybuji, že se najde někdo, kdo by označil Zaklínače za dílo průměrné. Důležité bylo, co autor říci chtěl – zda to bylo formou násilnou či nikoliv, to už záleží na vkusu jednotlivce. Sapkowski má svůj specifický způsob sdělování informací a vždy si najde dostatečný okruh lidí, které osloví (a tím rozhodně nejsou myšleni kluboví příznivci). Pokud bych měl zůstat u srovnání s U. Ekem (hm, také se mi to skloňování nelíbí) – Eco je zástupce tzv. nového románu, který se vyznačuje mnohovrstvostí, čili tím, že různí lidé ho pochopí z různých pohledů a třeba i naprosto odlišným způsobem. Výsledek sice je, že je vpodstatě všemi přijímán pozitivně, ale každý člověk si z toho odnese něco úplně jiného. Sapkowski pravděpodobně patří do skupiny lidí, kteří se snaží sdělit něco určitého a s omezených či přesně vyhraněných úhlů pohledu. Podle mě není ani jeden způsob sdělování informací špatný a každý má své využití, ale je jasné, že omezený počet pohledů na věc s sebou nese přímo úměrně omezený počet lidí, které to osloví. Dalším důležitým prvkem, na který jsem narazil, když jsem spracovával materiál do školy na téma fantasy (odkud také čerpám své informace), je, že U FANTASTICKÉ LITERATURY ZÁLEŽÍ NA POŘADÍ, VE KTERÉM ČTEME JEDNOTLIVÁ DÍLA! Protože už z charakteristických vlastností tohoto literárního směru vyplývá, že jednotlivá díla si mezi sebou nejen povýdají (viz odkaz na Jméno růže od U. Eca), ale často také rozvýjí myšlenky nazanačené v nějakém předchozím díle, či se na něj více či méně odkazují. Chápu proto například, že v dnešní době, přímo zaplavené high fantasy jsou i lidé, kterým prof. Tolkien již skutečně nemá co říci! Upřímně – kdybych Tolkiena nečetl jako jednoho z prvních autorů, udělal by na mě podstatně menší dojem. Tím nijak nesnižuji jeho význam – naopak, jsem jeho příznivcem!!! Stejně tak je potřeba chápat i Zaklínače a vůbec celé dílo A. Sapkowskiho. Je vhodný jako dílo počáteční a vstupenka do fantasy. Pár poznámek OFF TOPIC – omluvte mou češtinu, je pozdě večer a nemám u sebe ani pravidla; dále se chci omluvit za pozdní reagování na příspěvky, ale v poslední době jsem rád, když se dostanu k Internetu jednou za týden.
ad Shako
Počet lidí co znám, kterým se Sap. líbí: nula!Ale je fakt, že většina lidí co znám sou bud vůbec líný číst nebo čtou jen scifi a těch málo co čtou i fantasy zrovna Mistr nezaujal. Ale moje kámoška, který se Sap. nelíbí má kámošku, která ho čte moc ráda:) Tu ale osobně neznám.
No, mně se třeba Sapkowski docela líbí. Jeho staré povídky považuji za naprosto geniální – pentalogii, no, za poněkud nezvládnutou, ale hodně zajímavou a Narrenturm za opětný návrat k tvůrčí genialitě. Myslím, že k Umbertu Ecovi (pravidla nepravidla, to K je zvrhlost) jsem ho v Pevnosti první přirovnal právě já. Boží bojovníky jsem ještě nečetl, poněvadž nemám vůbec čas, ale snad se k nim dostanu.Myslím, že už jenom skutečnost, že nějaký autor dovede svým dílem rozvířit takovouhle diskusi, ukazuje, že jeho dílo je kvalitní, protože nutí lidi nad ním přemýšlet. Myslím, že odstup mezi jednotlivými díly ukazuje, že Sapkowski – spisovatel na plný úvazek – jim věnuje značnou péči.Ideologicky se mi Sapkowski příliš nelíbí, zvlášť jeho feminismus mě nesmírně sere, ale to je takříkajíc můj osobní problém.
To Thomas Morta
Mam trochu vyhradi vuci tve terminologii…. Umberto Eco rozhodne nepisel “novy roman”. Umberto Eco a jeho dilo Jmeno Ruze je doslova citankovy priklad dila, ktere se oznacuje jako postmoderni. Postmodernismus: Roman Jmeno ruze je citankovym prikladem postmoderniho romanu. Mame zde vlastne vse: dobrodruzny pribeh, detektivni zaplatku, mystifikaci, slozitou symoliku, dvoji rovinu romanu(syžet i filozofujici stati), erotiku, problematiku stredoveku, promyslenou kompozici – je to skorocitace(trochu jsem to upravil a neni tam diakritika) z me ucebnice na gymanaziu. Mezi dalsi predstavitele patri filosofove Derrida, Lyotard a spisovatele Eco, Vonnegut, Nabokov, Kundera + filmy Woddy Allena. Jinak jako postmoderni je oznacovana i Pani jezera, prestoze Sapkowski to oficialne popira…. ale opravdu se tam daji najit posmoderni znaky(treba prolinani svetu – Artusevka legenda, Sap. svet, dalsi jine svety, kterymi procestovava Ciri = mystifikace, ze artusovy rytiri se nekdy setkali s Ciri). Dalsi typicky znak postomderniho dila: muzeme ho chapat a vyklada mnoha zpusoby, takze z toho by mohla pramenit nase neshoda ohledna del Sapkowskeho. Samozdrejme nechci Sap. srovnavat s Ekem. Je to trochu jinak kategorie, ale stejny smer. To by mohlo stacit k postomoderne. Zatim co “novy roman” tez oznacovany jak antiroman ci objektivni roman… skutecnost je redukovana na popis veci a jevu. dalsi pseudocitace z me ucebnice Svet. lit. 20. stoleti. Podle me dost necitelne narozdil od postomderny, existencionalismu(Camus, Sarte) nebo magickeho realismu(Marquez). Precetl jsem jen ukazku z citanky a vubec nemam chut to cist, ale je to jen osobni nazor. Doufam, ze to stacilo na vysvetleni pojmu s trochu subjektivniho nazoru. Kdyz tak doporucuju se podivat do nejake novejsi ucebnice literatury, tak by to melo byt dostatecne vysvetleno.
Postmoderní (ať už to znamená cokoli 🙂 ) je určitě i Narrenturm. Ať už svým úvodem nebo některými drobnými vychytávkami v textu.
Postmoderni
Asi bych souhlasil, i kdyz jsem to jeste necetl…ale co jsem slysel je to v obdobni Husitu a je to dost mystifikace a je to napsana po Pani jezera, takze postmoderni dilo rozhodne:)))Postmodernu jsme brali i ve ZSV(v ramci filosofie) a nas profesor na stedni skole, tak radil i dila jako Pulp fiction od Tarantina, Matrix, Amber od Zelezneho, špionažni romany Toma Clancyho…. kdybych mel uvadet duvody, byl bych tu do rana:)
“Postmoderni” je hodně gumovej pojem. V jedne z nedavnych Pevnosti jsem do toho nacpal i Koprivovo Zabijeni, Zambochovu Lihen a Kulhanka. (ale to se mnou nemusite souhlasit, to byla spis otazka do pranice. :))
různé podruhé
1. ad “Něco končí, něco začíná” – pokud vím, měla to být původně jenom taková hříčka, a znovu opakuju, osobně si myslím, že ji psal v době, kdy ještě příliš netušil, kam ságu povede, vždyť třeba podle původních prognóz měla být sága trilogie…2. ad Shako – podle mě se určitě dá najít spousta interpretací konce Ságy na různých Sapkowského oficiálních i neoficiálních webech, konkrétně o ničem zajímavém nebo kontroverzním nevím. 3. to Thomas Morte: Tolkien se v dnešní době, kdy dopisy nahradily SMS a celý život je takový… reklamně klipovitý, čte těžko (mluvím pochopitelně o valné části dnešní generace teens). Podle mě vede k němu cesta čím dál víc spíše naopak – že člověk začne něčím jednodušším a postupně se propracuje až k Tolkienovi… a dostane se k němu až v době, kdy má aspoň nějaké ponětí o tom, co čte a co může čekat. V tomhle směru byl Jacksonův film (jakkoli se mi i přes všechna ale líbil) kontraproduktivní, protože přivedl k Tolkienovi spoustu lidí, kteří jaksi nebyli připraveni na to, jak těžko se to čte – a pochopitelně Tolkiena odsoudili. Na druhou stranu, i kdyby Jackson přivedl k Tolkienovi třeba jenom pár lidí, je to dobře… V našem životě je té magie a pohádek nějak proklatě málo (a to píšu s vědomím toho, že v KONVENČNÍ PODOBĚ mám osobně raději spíš sci-fi než fantasy – čili si raději přečtu nějakou průměrnou space-operu než průměrný příběh o tom, kterak pasáček ovcí pět dílů putuje, aby nakonec zjistil, že je dědicem mocné říše… o)))).4. Jméno růže je postmodernismus jako vyšitý. Ale souhlasím s Ondrou, pod pojem postmodernismus se dá v současnosti, když prakticky všechno z něčeho vychází, nacpat cokoli…5. to Michael Bronec: Mně se Narrenturm nelíbil. Fakt ne. Uznávám, že se v něm Sapkowski kontroloval trochu víc než v Paní jezera, ale jako celek mně přišel strašně řídký… dokonale vykreslené kulisy – všechna čest, celé je to čtivé, ale uvnitř velké prázdno – ale hodnotit trilogii po jedné knize nejde. Proto jsem na Boží bojovníky docela zvědav. A znovu opakuju – je to věc názoru. Zatím se mi od Sapkowského nejvíc líbily všechny povídky z Posledního přání a většina z Meče osudu. Pak podle mě začal moc mentorovat – a nejde mu to tak, aby to bylo přirozenou součástí příběhu, příliš to z toho trčí.
a dodatek
to MB: Jasně, pokud je spisovatel schopen vyvolat takhle bouřlivou diskusi, něco na něm je. Je jenom škoda, že Sapkowski není ve své tvorbě trochu pokornější… věc názoru.k fantasy: Tím osobním srovnáním sci-fi x fantasy jsem pochopitelně neměl na mysli špičky žánru – Eriksona, Martina, LeGuinovou nebo z poslední doby třeba Miévilla mám pochopitelně HODNĚ rád a přečíst je můžu kdykoli. O Tolkienovi ani nemluvě.
odpovědi
ad Postmoderna: Přiznávám, že mé zařazení U. Eka do nového románu vzniklo chybným rozdělením učebnice, kterou ve škole používáme – tam nový román, postmodernu a magický realismus hodili do jednoho pytle… No, není to první známá chyba učebnice. Neboli, vyhněte se oranžové knize Odmaturuj z literatury:-)ad Tolkien: Jeho dílo je natolik různorodé, že bych rozhodně neřekl, že je to těžká literatura – rozhodně ne všechno. Jeho genialita spočívá právě v tom, že příběh se nestupňuje jenom dějem, ale také formou – tedy od přechodníku fantasy/pohádka (Hobit), přes klasický high-fantasy epos (Pán Prstenů) až po kroniky (Silmarillion)… Znám několik skupin lidí a každá preferuje od Tolkiena jiné dílo pravděpodobně kvůli rozdílným způsobům vyprávění. Navíc – jsou i představitelé současné špičky žánru, kteří se hlásí k tomu, že Tolkiena nemají rádi (konkrétně China Miéville)ad Magie v našem světě: Osobně bych řekl, že jí je tu dost, jenom ji nechceme vidět:-) Ale to je hodně subjektivní názor a nehodlám ho nikomu nutit:-)))
Vrátím se ještě k myšlence, že Jacksonův film přitáhl kvantům lidí, u kterých se v určitém procentu nesešel s nadšením. To mě celkem udivuje. Podle mě totiž spoustu lidí díky tomuto filmu otevřelo knihu, tedy kromě učebnice, buď úplně poprvé, nebo abych někoho neurazil, označím je za nepříliš sečtělé.Když si pak vzpomenu na dobu, kdy jsem otevřel první fantastickou knihu a jaké světy a možnosti se mi otevřeli, jak sem prokládal totální brak s klasiky sci-fi a byl jsem nadšený úplně vším, tak se prostě divím, že první fantasy kniha nedostala všechny ostatní. Nevím čím to je, buďto se s fantastikou musí začít do určitého věku, nebo jen nedostatkem obrazitvornosti.Každopádně bych tolkina rozhodně nepovažoval za nestravitelného, na to jsou tu jiní machři. Konkrétně já ho čet bez potíží tak ve třinácti a myslím si, že nejsem zdaleka jediný. ad konec zaklínačské ságy:pokud vím, sapkowskí se někde zmínil, že věděl, jak to všechno skončí, po napsání poslední povídky předcházející pentalogii. Možná se mu mezi tím příběh trožku rozrostl, ale rozhodně bych ho neobviňoval ze lži.
to sicco
Já jsem taky rád, že Jacksonův film Tolkiena zase připomněl – moje poznámka spíš směřovala k tomu, že dost lidí, kteří to viděli, na to šlo jenom proto, aby byli “in”. Fascinovalo mě, jak pode mnou na Návratu krále nějaká dívčina po celou dobu filmu posílala SMS. A aby byli ještě víc “in”, rozhodli se, že Tolkiena otevřou (babička v Domu knihy, případně Librexu k Vánocům koupila, tak co, že…), a zjistili, že nedojdou dál než za stranu 10… Pro mě, pro Tebe, pro valnou většinu z těch, co sem píší, pochopitelně Tolkien nijak náročný není… ale pro lidi, jejichž obzor ve fantastice končil před Jacksonem tak u Xeny, v lepším případě u Hvězdné brány (čímž hlavně ten druhý seriál nijak nechci hanět), si myslím, že to pecka mezi oči byla…Ale tohle je akademická diskuse, protože čtenáři fantastické literatury jsou obecně natolik specifická komunita, že je nějaký zástup popcorn chroupajících teens nijak z klidu nevyruší.Ale na tom, že cesta k Tolkienovi vede stále více oklikou, trvám. Být mi dnes jedenáct dvanáct, začal bych asi Morressym a pak až pokračoval hlouběji. o)))naposledy k Zaklínači: Já si nemyslím, že Sapkowski lhal. Jenom si myslím, že se mu to setsakra vymklo z ruky…
Tolkien
To Thomas Morta: Nase ucebnice z literatury taky stoji za …..(nechci byt sprosty).Ad Tolkein: Osobne jsem ve fantasy zacal Tolkienem a nemam pocit, ze bych ho nestravil, ale priznavam, ze kdybych zacatek Hobita neprecetl z nadseni pro Draci doupe a zacatek Pana prstenu z nadsenim ze jsi prectu dalsi pribeh od Tolkiena, tak bych to asi zabalil. A myslim, ze jestli nekdo zacne Sap. nebo treba Warhammer, kde je to sama akce, dialog a ne moc zadny popis, tak by zacatek Tolkeina nemusel prekosnoust, tedy pokud nebude pocatacne nadsen do cteni. V teto verzi by mohl byt nadsen z filmu, ktery videl… No, a kdybych Tolkiena neprecetl, tak kdo vi, co bych cetl dneska jestli vubec neco. Musim fantasy a taky scifi priznat, ze nebyt techto “brakovych” zanru, mozna by nekteri lidi necetli nic:(
Elfonika?
Myslim, že dubnová Pevnost se vyvedla, i když jsi se mnou redakce nepěkně pohrála.:) Poraďte mi, mám věřit, že skutečně existuje kapela Elfonika? Objevila jsem totiž několik aprílových žertíků a už se nechci nachytat na švestkách.
Elfonika?
Myslim, že dubnová Pevnost se vyvedla, i když jsi se mnou redakce nepěkně pohrála.:) Poraďte mi, mám věřit, že skutečně existuje kapela Elfonika? Objevila jsem totiž několik aprílových žertíků a už se nechci nachytat na švestkách.
já se radši božím bojovníkům vyhnu
Re: Elfonika?
Elfonika je taky apríl. Tak už to chodí.
To já jsem ságu o Zaklínači dočetl až ke 4. knize, než jsem jí navždy odložil. Tohle dílo se fakt moc nepovedlo – ale každý máme jiný vkus
Pro Zipíka : asi to bude tím ,že neumíš dočíst žádnou knihu, kteráma více jak stran ..
tak jsem se nakonec k dubnové pevnosti dostal a bylo to velmi podnětné.Na Boží bojovníky se už těším jak malej, je radost číst, když někdo umí tak božsky psát, (i když v této ukázce jsem měl poprvé pocit, že Sapkáčova mocná zbraň – ironie působí jako klišé), ale každopádně nečtivější kus textu za hodně dlouhou dobu.Ještě víc mě zaujal článek od Šlechty, netušil jsem, že Rigor Moris byla taková bandička nedobrých lidí.Ještě jednou k Popiolekovu článku. Bez urážky, ale takhle nějak to dopadne, když se ohromnými argumenty člověk pustí do knihy, které to nepřísluší.Většinu odzbrojujících argumentů, jsem já bral jako klad. Klad v tom, že se táhle sága stále nepodobá ničemu, co jsem do dnes četl. Argumentace, že první vrchol knihy přichází už v druhém díle mi připadal až směšný – no a co? Copak existuje nějaké schéma,podle něhož musí ságy vznikat. Možná právě tyhle zažité literární zvyklosti způsobují, že anglosaské fantasy ságy člověkovy časem připadají všechny stejné. A opravdu je až tak podstatné, že části ve kterých nevystupují hlavní postavy jsou nejlepší? (mimochodem já například za ty nadčasové myšlenky považuji rozhovory Dikristi s králem z Kovíru). Ještě nechápu, proč by fantasy nemohlo obsahovat rasismus a ekologie, chamtivost, touha – copak je fantasy jednou provždy zapovězeno, aby čtenáři sloužila k sebereflexi? Na druhou stránku je v tom článku hodně pravdy, poslední díl byl skutečně slabší, ten “zásah vyšší mocnosti” působí jako pěst na oko to a vůbec celý poslední díl není úplně košér. A je taky dobře, že jste pokořil Sapkáčův mýtus (bohužel pro mě pozdě, já ho pokořil po přečtení Narrenturm, když jsem si poprvé připustil, že Sapkáč není bůh) Jenže směšně působící závěrečný boj s Vilgortzem? A ty pindy o tom, že Emhyrovo odhalení vymyslel až ve čtvrtém dílu? Vždyť náznaky k tomuto vyústění jsou patrny už v první části a mimochodem je tohle rodinné řešení klíčové zápletky typickým příkladem, jak se zakončují příběhy odnepaměti (vždycky to dopadne tak, že je někdo něčí otec). Prostě nemůžu se zbavit dojmu, že jste byl placen od slova, protože přinejmenším půlka Vašich argumentů je nevěrohodná a článek by si zasloužil zkrácení jen na to podstatné. Každopádně za ten článek děkuji za to, že jste pojmenoval to, co považuji na Sapkačově pentalogii výjimečné.
Re.: Michael Bronec
Jestli feminismem byly myšleny řeči čarodějek při zakládání Lóže, tak já to vnímám spíš jako naopak kritiku jistého druhu femninismu, musí se ale Sapkowskému nechat, že pokud chtěl vystihnout realitu, tak některé ženy se o mužích opravdu baví přesně tímhle způsobem.
Ono to prostupuje celým Sapkowského dílem. Konkrétně jsem třeba překládal jeho teoretickou stať pro Ikarii, která byla o feminismu ve fantasy, napsaná v nikoli odtažitém, leč velmi jásavém tónu…
NIC