Imzadi – ukázka z románu

Mary Mac zkroutila Rikerovi paži a zakousla se do ní. Riker zařval bolestí a udeřil ji do tváře tak silně, jak snad ještě nikoho neudeřil. Mary Mac uvolnila svůj stisk, zapotácela a setřela si krev, která jí prýštila z úst.
“Zničíte úplně všechno!” vykřikla.
“Tohle ’všechno nemá’ právo na existenci!”
“Vy nemůžete o takových věcech rozhodovat!”
“Naopak! Jsem jediný, kdo může!”
Znovu se na něho vrhla a z hrdla se jí ozvalo šelmí zavrčení. Riker se sklonil a ona přes něho přepadla. Rychle se zvedl a popadl ji, zatímco byla v pohybu. Než se zmohla na odpor, prudce se zaklonil a přibil ji celou vahou k zemi. Rychle se otočil, aby využil toho, že je na chvilku bez sebe, a vší silou ji uhodil do spánku. Oči zelené ženy se obrátily v sloup a znehybněla.
Riker jí spěšně sáhl pod bradu, aby nahmatal puls. Nebyl si tak zcela jist, co Orionka vydrží, ale tohle se zdálo být dostatečně silné. Stačilo to.
Sebral trikordér, který mu vypadl, a přinutil se chladně uvažovat, tak, jak si předsevzal. Opatrně začal kalibrovat přístroj podle obrazovky, která byla vyvinuta speciálně pro přehrávání Strážcových údajů. Trikordér mu měl umožnit měřit skutečnou rychlost Strážcovy ukázky oproti zpomalenému přehrávání vybraných momentek zachycených na obrazovce. Jakmile bude všechno uloženo a porovnáno, trikordér mu přesně poví, kdy má proskočit branou.
Přesto nebude mít stoprocentní záruku, že se strefí přesně. Ale byla to jediná možnost, kterou Riker měl. Byl rozhodnut vskočit dovnitř co nejblíže k události, která ho zajímala. Věděl, že čím déle zůstane na Enterprise 1701-D, tím spíše ovlivní věci, které chtěl nechat na pokoji. Musel se tedy přenést co nejblíže k Deannině smrti, ale tak, aby ji nepropásl… a zároveň si ponechal dostatek času, aby s tím mohl něco udělat.
Prsty se mu rozběhly po ovládání trikordéru, zároveň sledoval oba displeje. Naprogramoval něco jako odpočítávání. Když se přiblíží správný okamžik, rozsvítí se na trikordéru zelená kontrolka. Až se tak stane, Riker bude muset skočit přesně za pět vteřin… předpokládaný faktor zdržení, který spočítal podle toho, jak dlouho mu potrvá samotný fyzický akt dvou kroků před sebe a skoku branou.
“Strážce!” zvolal. “Děj, který jsem právě sledoval – na můj povel, začít znovu. Tři… dva… jedna… teď!”
Ve Strážci věčnosti se s blýskáním začaly přehrávat obrazy. Byly to stejné závrať působící šmouhy, které Riker už jednou viděl. Původní rozkaz byl prostý: Riker požádal o shlédnutí dějin Enterprise. Strážce mu to umožnil – až na to, že běh začínal první událostí, kterou Strážce pokládal za důležitou pro pochopení vzniku mocné hvězdné lodi. Bohužel pro Rikera šlo o vynález ohně. Odrazy bytostí, sotva k rozeznání jako předchůdci člověčenstva, hrbící se nad hromádkou hořícího dřeva, nebyly zrovna to, co Riker potřeboval.
Strážce byl však naštěstí proslulý svou rychlostí. V mžiku byl Riker svědkem vynálezu kola a výroby nástrojů. Bylo to tak úžasné, že by to za jiných okolností Rikera zcela jistě okouzlilo. Ale teď se nemohl dočkat, až to skončí.
Naprogramovaný trikordér se rozběhl, jakmile začal Strážce přehrávat záznam. Tiše bzučel, vyhodnocoval a měřil čas výjevů. Soustava obvodů už začala odpočítávat.
Riker se dotkl lahvičky, kterou měl ukrytou v kapse uniformy.
Kdosi za ním vykřikl. “Admirále!”
Riker se otočil a spatřil, jak se k němu blíží Blair a Dat. Na chvilku se polekal, či spíše vyděsil, že se jim podaří ho zastavit, tak blízko cíle… a on už nikdy nebude mít podobnou příležitost. Ale pak si vzpomněl na silové pole, které bylo stále poklidně vztyčené. “Je to zbytečné, Date!” zvolal Riker. “Už jsem se rozhodl!”
Dat a Blair se zastavili těsně u silového pole. Blairův tlustý kožich vlál sem a tam ve větrné smršti, která je obklopovala. Dat zvolal: “Mary Mac je v pořádku?”
Riker mrkl Strážce. Leonardo da Vinci se zamyšleně hladil po bradě a prohlížel si vlastní návrhy primitivních létacích strojů.
“Nic jí není, Date! Nechtělo se jí spolupracovat, když jsem ji s namířeným fázerem nutil zrušit silové pole. Řekl jsem jí, že ji prostě omráčím a použiju otisk její ruky a rohovky, i kdyby nebyla úplně při vědomí. Rozhodla se zůstat při vědomí a doufala, že se jí podaří mi to vymluvit. A když zjistila, že to nepůjde, využila mé chvilkové nepozornosti a pokusila se mě oddělat. Skoro se jí to povedlo,” dodal a smutně si třel zátylek.
“Admirále, musíte se toho nebezpečného úmyslu vzdát.”
Riker se znovu podíval na Strážce. Alexander Graham Bell právě oznámil Watsonovi, že ho potřebuje, a na obrazu, který ho částečně překrýval, se Tomáš Edison okouzleně díval na zářící světlo před sebou.
“Zachráním ji, Date! Čtyřicet let mě sžíral pocit, že jsem měl něco udělat! Prosila mě… slíbil jsem, že ji zachráním, a pak jsem tam jen stál a přihlížel, jak umírá!”
“Tohle by ona nechtěla, admirále! Je to příliš velké riziko!”
“Copak si nevzpomínáte, Date?” zvolal Riker. “Jak se jmenoval vlastní životopis Jamese Kirka?”
Datovi to trvalo jen chvilku: “Nazýval se Riziko je naše práce.”
“Přesně tak! Nedlužím Deanně nic míň než tolik, že vyzkouším všechno! Slyšíte, Date? Nic míň!”
“Admirále, jestli odtamtud ihned nevyjdete, vydám povel na Enterprise, aby zahájila palbu a použila lodní fázery k proražení silového pole! Jestli k tomu dojde, může to být vaše smrt!”
“Strážcova jakbysmet!” odpověděl Riker. Pokročil k časové bráně. Před pár vteřinami se od rampy odpoutala raketa Saturn V. Zephram Cochrane se právě chystal uvést do chodu první loď s warp pohonem. “To byste udělal, Date? Riskoval byste zničení Strážce? Copak to nechápete, Date? Vždycky jste toužil chápat lidi! Toužil jste po duši! Nuže, pane Date – Strážce je místo odpočinku všech duší, od věku do věků! Je to boží okno do věčnosti! Kdo jste, že ho chcete zničit?”
A Dat s ledovým klidem odpověděl: “Už jsem kontaktoval Hvězdnou flotilu, admirále. Jejich rozkazy jsou zcela jasné. Ochraňte tento časový proud, za každou cenu. Deanna Troi musí zemřít… a kdyby to mělo být za cenu zničení božího okna, pak kdo jiný by si to měl vzít na svědomí, admirále? Konec konců… mě nestvořil Bůh.” A Dat zvedl hlavu a ohlásil: “Enterprise… zaměřte štít přímo přede mnou… Na můj povel… pal.”
“Nedělejte to, pane Date!” vykřikl Riker úpěnlivě: “Nezabíjejte Deannu!”
“Já jsem ji nezabil, admirále. Ale kdyby bylo v sázce zachování integrity časoprostorového kontinua, vzal bych jí život vlastníma rukama. Nepůsobilo by mi to žádné uspokojení. Byla mi vskutku svým způsobem drahá, tak jako je svým způsobem drahá vám. Ale jsem ochoten přijmout fakt, že její smrt je nutná pro přirozený pořádek věcí, a já udělám všechno pro to, abych tento pořádek zachoval.”
Dat mluvil jistě, jako někdo, kdo se nedá zviklat ve svém rozhodnutí. A Riker věděl, že kostky jsou vrženy. “Já také, pane Date.”
“Enterprise,” řekl Dat bezbarvým hlasem. “Pal.”
Mocné fázery Enterprise na oběžné dráze vystřelily. Zasáhly silové pole přímo nad Rikerovou hlavou. Bariéra po nárazu zajiskřila a otřásla se, ale síle zbraní odolala.
Bylo to nejsilnější silové pole, jaké mohla technologie Federace nabídnout… vyrovnalo se obranným štítům samotné Enterprise. Navíc byla samotná Věčnost vybavena vlastním těžkým ochranným mechanismem a obklopena podobnými štíty. Kdyby se objevilo nepřátelské plavidlo, vědci na planetě o sobě mohli dát velmi nepříjemně vědět – pravděpodobně rozstřílet útočící loď na kusy.
Avšak Chance nebyla nepřátelským plavidlem a sotva mohl někdo považovat návštěvu známého a ctihodného admirála Williama T. Rikera za nežádoucí. Vědci udělali chybu, když uvěřili, že Riker s nimi potřebuje projednat naléhavou věc pro Hvězdnou flotilu.
Když svou chybu poznali, bylo už pozdě. Dat se nyní pokoušel tu chybu napravit. S kamennou tváří přihlížel, jak Enterprise soustřeďuje fázery na silové pole. Vůbec nepochyboval, že nakonec prorazí. Otázkou bylo, zda prorazí včas.
Riker ustoupil a s bezmocným zoufalstvím vše sledoval. Nemohl dělat vůbec nic. Byl uvězněn uvnitř a navíc, kdyby vyšel ven, měl by ke Strážci ještě dál. Zaslechl za sebou tiché zasténání – Mary Mac se probírala. To bylo to poslední, co ještě potřeboval.
Pole začínalo selhávat. Viděl, jak se zapínají poslední rezervy energie a integrita pole se hroutí. Jaká neuvěřitelná ironie: stál u brány všech časů a sám čas neměl. Podíval se na trikordér.
Zelená kontrolka svítila.
Vyrazil ze sebe výkřik plný děsu. Měl celou tu dobu stát před Strážcem, dívat se, hlídat, čekat na signál. Rozsvítila se kontrolka teď? Nebo už pár vteřin svítí?
Příliš daleko! křičela jeho mysl. Příliš daleko od Strážce!
Otočil se a rozběhl se k bráně. Písek mu skřípal pod podrážkami. Ve Strážci krátce zahlédl Q, jak tančí s Lwaxanou Troi, a pak situaci, v níž Locutus ohrožoval loď, a všechno splývalo a přecházelo jedno v druhé…
“Admirále, my vám v tom zabráníme!” zaslechl Datův hlas, který překřičel vítr a řev fázerů z Enterprise, a slyšel ještě Blaira, jak také něco křičí.
Není čas! Není čas!
Pomoz mi, Imzadi… ten hlas jako by překlenul všechna ta uplynulá léta.
Riker skočil.
A pak mu došel čas.
Doslova.