Nahý Bůh I: Útok – Úsvit noci 5 – Hamilton Peter F.

Kdybych si chtěl ušetřit práci, mohl bych napsat, že tahle kniha přímo navazuje tam, kde skončil předchozí díl, děj se v ní posune zase o kousek kupředu, ale na finále si musíme ještě chvíli (respektive do okamžiku, kdy ho Triton vydá) počkat. To by mi však zřejmě u šéfredaktora neprošlo, takže budu muset být trochu podrobnější.

Na konci minulé části zaútočili posedlí na ohrožený vesmírný habitat Tranquillity, jenž se zachránil hyperprostorovým skokem do sluneční soustavy. Tento manévr, u tak velkých těles nevídaný, pochopitelně všechny značně překvapil. Bezpečí  však může být jen značně iluzorní. Lidé dál vedou nerovný boj s invazí posedlých duší a i přes dílčí úspěchy není k optimismu důvod. Posedlí už dorazili i na Zemi a vedou si více než zdárně. Zdá se však, že lidé mají ještě šanci. Někde daleko ve vesmíru by se mohla nalézat odpověď na otázky, které si vědci zkoumající posedlé kladou. Cesta je však daleká a cíl se navíc nalézá v soustavě, kterou ovládají mimozemští Tyranthové. Tito xenoci sice nejsou za normálních okolností příliš agresivní, ale jejich psychologie je od té lidské hodně odlišná a své teritorium si tvrdě brání. Hazardní výprava představuje ideální úkol pro našeho starého známého, kapitána Jozue Calverta a jeho loď… Vzhůru na palubu, dobrodružství čeká!

Pochopitelně nejde o jedinou dějovou linii, paralelně můžeme sledovat osudy více známých z minulých dílů, leč jde o linii nejdůležitější, která nejvíc ovlivňuje děj a proto dostává nejvíc prostoru. Musím také dodat, že první část hlavně připravuje půdu pro další díl s názvem Utěk , takže si na rozřešení musíme ještě počkat. A jsem opravdu zvědavý, jak to dopadne. Po výborných prvních dílech totiž  Peter F. Hamilton neztratil tvůrčí invenci a sílu, takže si pokračování drží až překvapivě vysokou úroveň. Což vůbec není málo, na delších ságách si už vylámali zuby jiní borci, ale Hamilton zatím děj kočíruje se zručností zkušeného matadora. Bůh ví, jak se v tom babylónu postav a paralelních dějových linií dokáže neztratit…

Hamiltonovým silným místem je schopnost čtenáře překvapit náhlým obratem děje. Člověk si už už myslí, že ví, co se stane, ale v tom spisovatel s bravurou estrádního kouzelníka vytahujícího z klobouku už po tisící králíka postaví celou situaci na hlavu nějakým zvratem a čtenářův domeček z karet jde k zemi. Nejlepší je, že Hamilton příliš nepodceňuje jeho inteligenci, takže nejde o nějaké deus ex machina, ale o poměrně logickou (v daném kontextu) věc. Je tedy velice těžké odhadnout, jak sága skončí. Bodové hodnocení pod recenzi berte s rezervou. U první třetiny jedné knihy lze jen těžko dojít k nějakým závazným závěrům.