Když jsem ve svém článku o příručce Středověký svět podotknul, že by stála za zhodnocení historika, ozvala se jako na zavolanou historička Jana Jůzlová, která v této recenzi knížku podrobně rozebrala. Neodpustila si ani kritiku problematických pasáží. – pozn. OJ.
S názorem, že fantasy se obrací k historii, či dokonce, že fantasy vychází ze středověku, jsem se setkala již mnohokrát, a jsem z něj vždy poněkud rozpačitá. Obávám se, že s výjimkou skutečné historické fantasy (do níž bych však začátečníkům vrtat rozhodně nedoporučovala), se ostatní subžánry mohou obracet úplně kamkoli. Ale dobře, ne každý začínající autor má invenci na vytvoření osobitých funkčních kulis pro svůj příběh, a tak využívání barvitého a chytlavého středověku je oblíbenou výpomocnou taktikou. Mě osobně neuráží, když se v rádoby středověké fantasy měří na kilometry, říká „zkolabovat“ či páchají další více či méně anachronická zvěrstva, ale chápu, že někdo to může vnímat jinak. Aby se zamezilo žaludeční nevolnosti těchto citlivých čtenářů, a především, aby se pomohlo začínajícím autorům nalézt odpověď na otázky „co, když ne kilometr“, „čím, když ne vidličkou“ či „kam, když ne do kina“, k tomu by měla pomoci útlá brožurka Míly Lince Středověký svět. Pomůže?
Jedna věc je zarážející na první pohled. Rozsah knížečky. Formát A5 (malý sešit) a 75 stran textu i s obrázky. Nevím, zda rozsah byl autorovi nějak předem zadán nebo zda prostě Míla Linc napsal, co byl mocen uspořádaně sepsat, a takhle mu to vyšlo. Každopádně zpracovat na 75 stranách tisíc let lidské každodennosti vyžadovalo obrovský kus odvahy, ale ukázalo se jako nereálné.
Ujasněme si to: žádný konkrétní jednotlivý údaj v knize není v zásadě chybný. Míla Linc hodně přečetl a poctivě si udělal výpisky, které následně zpracoval. Stručnost a zjednodušování však bohužel uživatele příručky mnohdy mohou dovést na scestí. Kniha trpí velikou nevyvážeností a vzbuzuje dojem hybridní puzzle složené z kousků, které k sobě nepasují velikostí, tvarem ani barvou. Například kapitoly o zbroji nebo koních jsou informačně výtečné a ke všemu velmi čtivé! Je vidět, že se autor měl s kým poradit a načerpal neotřelá fakta. Většina ostatních kapitol působí dojmem nahodile sesbíraných údajů a trpí i značnými stylistickými nedostatky. Asi nejhůř dopadly kapitolky o odívání, děravé a sešité opravdu nakřivo. Chápu, autor je muž, móda stojí na okraji jeho zájmu. Už méně (od muže) pak chápu, proč jediná zbraň, jíž věnuje pozornost, je meč. Nebudeme tvrdit, že jiné zbraně ve středověku neexistovaly, že ne?
Vedle nevyváženosti a útržkovitosti vidím jako zásadní ještě jeden problém. Skutečnost, že středověk se v našich šířkách počítá přibližně od 6. do konce 15. století (tedy opravdu tisíc let), je pro autora fakt jaksi podružný a z brožurky se až na pár světlých momentů vytratil jakýkoli vývoj. Místy autor sice uvádí, že daný fakt je platný např. pro 14. století, ale už nepopisuje, jak to bylo jindy. Jestliže určitý jev popisuje podle 14. století, jiný ke 12., další k 10., uživateli nepomůže, naopak ho zmate. Ač se to často nezdá, středověký svět se za těch tisíc let vyvíjel sice pomalu, ale přesto ohromně. Minimálně členění na raný středověk, kulturně reprezentovaný dobou románskou, a vrcholný až pozdní středověk, symbolizované kulturou gotickou, je základní. Uživatel příručky se např. dočká poměrně podrobného popisu městského domu mázhauzového typu i s obrázkem, ale když by náhodou chtěl hrdinu poslat do města počátku 12. století, buď zůstane bezradný (to když si uvědomí, že mázhauzový typ použít nemůže), nebo ho použije a dopustí se právě toho anachronismu, jehož odstranění chtěla knížečka napomoci. Stejně tak narazíme u popisu městských hradeb, vývoje hradní architektury, turnajů (kde jakýkoli časový údaj dokonce zcela chybí), opět odívání a v mnoha dalších případech.
Zkusme to tedy jinak – většina informací se týká 14. až počátku 15. století, budeme proto psát příběh, který umístíme do světa inspirovaného tímto obdobím. Tehdy s pomocí Lincovy brožurky dokážeme bez většího uklouznutí vybudovat kulisy města, hradu a vesnice. Zvládneme se jakž takž obléknout, zajít do hospody, najíst se, potěšit se v nevěstinci. Víme dokonce, kolik co stojí! Na hradě se neztratíme (snad jen s tou knihovnou bychom mohli mít trochu problém), vesnice vypadá vyloženě přehledně. Skvělé. Spousta věcí však chybí – jakákoli zmínka o stavu a vzhledu středověkých cest, stejně jako řada praktických informací o vcelku běžných aspektech života – léčení, nemocech, hygieně, umírání, zrození, právu… Možná toho chci příliš, ale já myslela, že máme psát příběh. A to už se raději ani nezmiňuji o problémech středověkého vnímání světa, o jakémsi „duchu doby“, o jakékoli psychologii středověkého člověka…
Kniha popisuje (nevyrovnaně) pouze kulisy, ale až na mizivé drobnosti se vyhýbá člověku. Kulisy jsou jedna věc, ale zajímavost příběhu tvoří postavy a atmosféra. Proč by měl autor fantasy být věrný jakémusi skanzenovitému středověku v délkových mírách a nechat hrdiny se chovat zcela nestředověce?
Smysl knihy, od počátku pro mě trochu tajemný, mi v této chvíli definitivně unikl.
Vraťme se k úvodní otázce. Pomůže tahle knížka začínajícím autorům fantasy vyvarovat se anachronismů v popisu středověkého světa? Opravdu nevím. Osobně jsem podobnou brožurku nikdy nepotřebovala – historii jsem vystudovala, a proto se fantasy umístěné do historie (a zvlášť středověku) vyhýbám jako čert kříži. Pokud se na Lincovu knížku pokusím podívat očima potřebného začínajícího autora, vidím ji bohužel jako v mnoha aspektech nedostatečnou. Ale jestliže prozatím uskutečnění tohoto odvážného nápadu není příliš harmonické, neznamená to, že idea sama je nesprávná. Pokud budeme útlý svazeček Středověký svět považovat za jakýsi první nástřel, na kterém autor hodlá ještě dále pracovat, a pokud se autor se stejným zaujetím, s jakým zkoumal možnost soulože v plátové zbroji, bude zabývat i ostatními aspekty středověkého světa, bude se „fantasy dorost“ mít na co těšit.
Pár faktických připomínek:
– rámcový „příběh“ Martina a Iluve byl dobrý nápad a zpočátku cosi sliboval. Postupně se stává přítěží a nakonec téměř odstrašujícím příkladem. Jestli je něco v knize opravdu anachronického, je to tento příběh. Tuhle šanci autor jednoznačně promarnil.
– Seznam literatury je slušný, z klíčových titulů k tématu bych ráda doplnila České město ve středověku (František Hoffmann, Praha, 1992 – výborná věc!) a případně některé tituly k myšlenkovému světu středověkého člověka, kteréžto téma autor víceméně vynechal.
– Bylo by skvělé, kdyby autor u popisu měst, hradeb, domů, hradů a jiných architektonických záležitostí dokázal uvést příklady, kde v Čechách si člověk daný typ stavby může obhlédnout a osahat. Ty příklady jsou k mání a nic člověk nepopíše lépe, než to, co opravdu viděl a zažil. Na pár místech v knize to je, ale velmi nedostatečně, a příručce, jakož i jejím uživatelům, by to moc pomohlo.
– Doporučuji pro příště vynechat zavádějící odbočky do jiných epoch. Mně se také líbí barokní sekretáře a komody, ale v příručce o středověku působí trochu rušivě.
– Pokud by autor měl zájem o konkrétní připomínky k textu, ať se směle ozve.
– Korektorku prosím, aby si text přečetla ještě jednou.
Středověký svět
Na obhajobu autora:Asi nikdo neočekává, že mladí autoři fantasy po přečtení této knihy prozřou a začnou psát kyperrealistické knihy ze středověku. Ale mě osobně kniha potěšila jako řekněme finančně nenáročná sbírka drbů ze středověku. Navíc jestliže píšu fantasy z nějakého vymyšleného světa, tak nemusí reálie přesně odpovídat reáliím na Zemi, na druhou stranu by měly být funkčně a logicky konzistentní. A k tomu si myslím tato kniha pomáhá. Pohled Jany Jůzlové je velice zkreslený, protože je profík- těm se člověk fakt těžko zavděčí 🙂
A o to taky jde – tahle kniha je psaná nejen pro “neprofíky”, ale hlavně pro ty, kteří s velkým ulehčení se přestali dějepis učit někde na střední škole, případně se ho na té škole ještě stále se skřípěním zubů učí. Výsledek jejich studia je totiž ve valné většině ten, že nevím VŮBEC NIC. A právě pro tyhle lidi je tenhle absolutní základ určen. A dovoluju si poznamenat, že právě pro ně dělá dobrou práci.
Ano, ale to rika i Jana, jen upozornuje na nedostatky, ktere je treba si uvedomit, aby pouziti knizky vice neuskodilo nez pomohlo.
od nakladatele
Abych uvedl některé věci na pravou míru:Brožurka má takový rozsah prostě proto, protože jsem autorovi zadal, aby asi čtyřnásobné množství materiálu na tuto délku dílem zkrátil a dílem některá témata povyhazoval. Důvody byly ryze ekonomicko-finanční. Tahle věc je pokus a vůbec nebylo jasné, jak se na trhu ujme. Chtěl jsem proto omezit případné ztráty. Čtyčřnásobně tlustý sešitek by stál čtyřnásobnou cenu, tedy už pomalu to, co normální kniha. Kdybych jej nechal dělat v malé tiskárničce, kde se dělal, nebyl by sešitý sponkami, nýbrž lepený, a upřímně řečeno by se asi častým používáním začal brzy rozpadat. Kdybych chtěl jít do nějaké větší tiskárny, musel bych zvětšit náklad na cca 500 až 1.000 kusů (zde bylo 200)a z projektu, do něhož jsem investoval cca 6.000 Kč a dost práce, by se stal moloch s rozpočtem cca 30.000 tisíc a velmi nejistou návratností. Tož tak.
ještě od nakladatele
Sám text nemá být žádným shrnutím faktů, ale hlavně inspirací pro autorské uvažování. Jelikož osobně již léta hodnotím literární soutěž O železnou rukavici lorda Trollslayera, vidím, že příklon k historické nebo pseudo-historické fantasy tady je, ale mnozí autoři se s ní zároveň nevědí rady a sekají chybu za chybou, aniž by svůj svět nějak podstatněji odlišili od normálního středověku. Proto jsem sám Mílův pokus považoval (a považuji) za cenný.Vzhledem k tomu, že prvních 200 ks se vyprodalo a udělal jsem dotisk dalších 200, z nichž už je asi polovina rovněž pryč, dal jsem autorovi zelenou pro pokračování, tedy aby využil další informace, které má nastřádané. Třeba alespoň část čtenářů zaujme i “druhý díl”.Jediné, co mě na recenzi nemile překvapilo (jinak samozřejmě chápu, že studovanému historikovi může taková brožurka připadat zbytečná, ale dotyčná zase nemá ponětí, jaká zvěrstva se najdou v některých povídkách), je závěrečná zmínka o tom, že by si daný text měla korektorka přečíst ještě jednou. Byl pročítán několikrát a vcelku pečlivě a nejsem si vědom, že by do něj proniklo nějaké větší množství chyb.
Já děkuji za hezkou recenzi – čekal jsem mnohem horší :-)Když nad tím přemýšlím, Jana má skoro ve všem pravdu. To, čím bych se mohl obhájit, by byla opět pouze obhajoba – například, že jsem tam nemohl nacpat všechno, co jsem chtěl. Ale bojím se, že málokdo pochopil, proč jsem to psal (ach, to je ta největší hanba pro autora, je-li nepochopen). Důvodem MĚLO být pouze popsání kulis, protože myšlenkový svět má každý fantasy svět trošku jiný. Ať si jej autoři vytvoří, jak mají. Já jim poskytl jen možnost, jak kulisy, které tak často používají (skoro všude narazíme na rytíře, na hrady, města, jakoby těm středověkým vypadla z oka atd.), trošku vylepšit, poupravit chybičky a dát jim mnohem více atmosféry. Teď dělám na dvojce, snad bude zájem ji vydat, a mohu Janu potěšit tím, že mnohé z toho, co zmiňuje ve své recenzi, že v jedničce chybí, nalezne tam. Ještě jednou díky – získal jsem díky tomuhle článku i pár nových podnětů k zamyšlení…
Pokud mělo jít o popsání kulis, pak jako příručka pro kulisáky 🙂 je to v pohodě. Já jen, že obecně té inspiraci fantasy jakože středověkem nerozumím, nebo spíš nechápu, proč bazírovat na kulisách, když ten stvořený svět stejně není a nemůže být středověký (narážím na předmluvu). Ale ano, nevím, jaká zvěrstva páchají mladiství autoři v soutěžích a zřejmě jsem díky tomu zase o kousek blíž ke štěstí :-)))Ano, psala jsem: má-li to být první zkušební nástřel, pak je to moc fajn a držím palce při dvojce. Nabídka pronesená závěrem platí, pokud by ses, Roggy, o tom chtěl pobavit konkrétně, jsem ti k dispozici.Pane Bronče, potvrdil jste mi, co jsem potušila, na Vás obdivuju odvahu při vydavatelském počinu. Jestli najdu čas, přečtu to ještě jednou a pro případný další dotisk Vám ty chyby najdu, jsem holt profesionálně deformovaná redaktorka.
Dekuji za recenzi, jako studentovi historie a cloveku, ktery ma rad stredovek, nezbyva nez s vyse vypsanym souhlasit…Prirucku nezatracuji, jen mi uprimne receno pripada zbytecna… Tim ovsem neshazuji vydavatelske usili pana Bronce, jehoz si velice vazim, jen si myslim, ze pokud chce nekdo psat stredovekou fantasy, tak mu zadne podobne prirucky nepomohou a chce-li moci mermo byt realisticky nezbyde mu stejne nic jineho, nez se alespon jednim okem podivat do Le Goffa apod.
Zbytečná rozhodně není, je tam opravdu sposta drobností, které historickým laikům pomůžou. Viz http://www.nokturno.net/index.php?stranka=clanky/clanek&clanek=377
🙂
autorce: Díky, tahle recenze vyjadřuje můj názor skoro líp, než jsem ho dokázala sdělit já :-)))Roggymu:tys mi kdysi rozebíral povídku ve workshopu? Až teď jsem si spojila kdo jsi – možná by ses mohl občas i podepsat. Obyčejní smrtelníci obvykle nepoužívají tam, kde každý čeká jméno, svou přezdívku.:-)))p. Broncovi: myslím, že bychom vám tu měli poděkovat, že zůstáváte jedním z mála těch nakladatelů, kteří pro začínající autory něco dělají.:-) Nicméně ohledně téhle příručky trvám na svém. Mě by nepomohla, já ve svých povídkách dělám a nejspíš budu dělat zvěrstva bez ohledu na jakékoli pokusy o nápravu.:-)
Milá PP, nemohu vědět, jestli jsem Ti hodnotil povídku, protože ani ty, co se týče podpisů, na tom nejsi nejlíp 🙂 Ale je to možné, nezapírám. To,že by Ti nepomohla, já ji nikomu nenutím 🙂 Ale jsou i tací, kterým pomohla nebo pomáhá. Kdybychom byli všichni stejní, byla by nuda.
zvěrstva
Nedá mi to a musím napsat pár poznámek. Fantasy je svět sám pro sebe a nevidím důvod proč hned mluvit o zvěrstvech. Podle mě je důležité, aby si čtenář dokázel představit prostředí. Můžeme sice na padesáti stránkách popsat středověkou hospodu, ale bude to na úkor děje. Většina čtenářů to nazve vatou. A nebo použijeme klasickou hospodu, kterou zná každej a trošku ji demodernizujeme :-)) Ostatně jídlo se vždycky nosí odněkud z kuchyně a tak stejně nikoho nezajímá, jak se tam vaří. Prostě tu je a tečka. Pokud si nejsem jistý kdy bylo objeveno pivo, tak nechám hrdiny chlastat medovinu, nebo víno. Kocovina je stejně tak parádní jako po 12 Plzni. Můj názor je, že babrat se v archeologii a podobných vědách má u fantasy smysl jen tehdy, když ji za každou cenu chceme zasadit do nějakého konkrétního období minulosti. Naše chyba! :-)Knížka sama o sobě jako kompilace není tak špatná. Na druhé straně proč ji nevydat v plném rozsahu (četl jsem tu správně 400 stran??) třeba na CD? Inzerovat ji tady a potom zájemcům zasílat na dobírku přímo na placce. Důvod pro její knižní podobu mi není jasný. Jako interaktivní příručku v PC bych ji ocenil víc. Nebylo by to levnější? Ostatně amatéři kaktusáři a entomologové si takto vydávají atlasy a jde to!
zvěrstva
Třeba v nějaké povídce jsem pčřed nějakým časem narazil na tohle: V malé horské vesničce, kde žijí hlavně lovci a dřevorubci, mají velký zděný kostel, no a v tom kostele jim káže biskup, který v té vesničce taky bydlí. A mši tam mají podle všeho každý den. Nebudu už ani do podrobností zmiňovat, jaké hovadiny ten biskup kázal, aby mladý autor mohl pranýřovat církev…
Re: zvěrstva
Zatraceně krutej svět! :-))(Asi nečetl Kaplického…)
…
Karel Cedr: Souhlas. Většina čtenářů nečte fantasy proto, aby se pídila po nesrovnalostech v reáliích /to snad jedině pan Bronec :-)/.Roggy: To byla pouze řečnická otázka. Hodnotil. A pokud jde o můj podpis, stačí najet na můj monogram nahoře. To snad není až tolik mentálně náročná operace. Bohužel tvůj e-mail tuto možnost jaksi neskýtá.
PP + Karel Cedr: Já tady vidím takový malý problém, co se týče psaní – i když to v samotné povídce nezazní a nebude tam o tom napsaná ani řádka, autor musí vědět, co je v pozadí, v zákulisí. Autor musí vědět mnohem víc, než napíše. Protože pak se může stát, že v jedné scéně přinesou odněkud jídlo a o pět stránek dál, protože autor neví, jak jeho krčma vypadá, se zjistí, že tam žádná kuchyně není, protože hrdina uteče zadními dveřmi a šup, rovnou do stájí… já vím, není to moc dobrý příklad, ale snad pomůže k pochopení, jak jsem to myslel. Netvrdím, že si autor musí nakreslit plánek každého domku, v němž se něco děje, ale vyplatí se mu vědět, jak asi vypadal. Pro čtenáře potom scéna v takovém domě, i když ten samotný nebude popsán, působí mnohem lépe a věrohodněji. A to přeci jde :-)pp – omlouvám se, ale netuším (netušil jsem), zda šlo o přezdívku nebo příjmení… Ano, vzpomínám si na jistou Petru Purketovou, i když vůbec nevím, ke které povídce Tě přiřadit… 🙂 Jen doufám, že tvůj nesouhlas se středověkým světem není zapříčiněn tím, že jsem byl tehdy příliš ošklivý, jak už je mým špatným zvykem 😉
Roggy, ohledně toho, že autor ví vždycky x-krát víc, než naservíruje čtenáři, máš samozřejmě naprostou pravdu, jenže… Jenže vy si někdo fakt myslíte, že člověku, který píše takové ptákoviny, jako tu a tam naznačuje M. Bronec, takováhle příručka pomůže? Při té recenzi jsem na tuhle hru “pomáháme mladým autorům” přistoupila, ale já jí ve skutečnosti principielně nevěřím. Pokud je někdo líný na to, aby si jakkoli promyslel “reálie” (ať už jakékoli, historické nebo zcela fantaskní) svého příběhu, pak obvykle ten příběh stojí za h…. A věk neomlouvá, když jsem ve dvanácti psala rokokovou kriminálku, taky jsem si sehnala dobovou mapu Paříže a na nějakou dobu se v té době orientovala líp, než ve své vlastní.Jana
Jaguuu – právě proto jsem snažil všechny tyhle věci vecpat do jednoho sešitku, protože ti, kteří nechtějí hledat dobové mapy, by mohli alespoň občas se nahlédnout. Nebo to je pro ty, kteří si chtějí něco zjistit, ale nevědí kde – dokud mi to nenacpali do hlavy na vejšce, taky jsem nevěděl. Proto to vzniklo, ta naivní myšlenka byla, že ne všichni autoři, kteří píší hlouposti, to nedělají z lemplovství, ale jen z pouhé nevěděmosti, kde ty informace najít… (kdysi jsem do Pevnosti dával článek, kde jsem psal o některých zajímavých knížkách, ale asi se jim tam někde ztratil a teď už je to všechno stejně ve Středověkém světě.)Já té hře věřím, prostě proto, že kdyby něco takového existovalo když jsem začínal psát a informace si sháněl a nemohl je najít, utrhal bych mu ruce vděčností 🙂
Hledání dobových map a jiných reálií je náhodou veliká sranda. Víš jak se člověk vzdělá? Těch knih o anatomii, článků o schizofrenii, nákresů zámků a městských paláců, konstrukce krinolíny… :-))) Když je člověku dvanáct, má na takovýhle věci čas. Když ve třiceti strávím hledáním informací o výrobě olivového oleje tři hodiny a pak v povídce nic z toho nepoužiju (ale hlavně že v tom mám jasno já!), je to asi patologie, ale nemůžu si pomoct. Ale prostě autor nesmí být líný. Víš jak často při tom planém hledání narazíš na něco úchvatného, co si schováš na příště a použiješ to zase jinde? 🙂
wow, už vaše debata ja neuvěřitelně obohacujícíakorát, jak jsou ty komentáře tak dlouhé, tak se to v tom malém písmu blbě čteJaguuu: fajn, a kde mám jako hledat? Jít do knihovny? Ta naše stojí fakt za houby… (tj, ta u mého bydliště)Takže si myslím že vydání jakékoli takovéto “příručky” má smyslNavíc strašně obdivuju (Michaela? Michala? Míšu?) Bronce. Ten člověk by si zasloužil pusu za drtivou většinu věcí co udělal.(teď by mě zajímalo, proč jsem to sem napsal. asi se potřebuju vykecat nebo co. sem magor. %) )
SUPER pro DMs a PJ
Fantasticky svět přeci potřebuje mít reálie na kterých se stanoví, přeci i ve fantastickém světě musejí být věci logické a vycházení z naší historie je IMHO odeální. Když o někom řeknu že je baron, představí si to… Když mu řeknu že Ilumianter (třeba v nějakém fantasy settingu) bude vědět… víte co.Jde o to že ta příručka je začátkem pro hlubší studii a jako rozcestník pro začátek aplikování pseudohistorické věrnosti do fatnasy. Jako DějMistr DnD ji shledávám otevřeného hraní DnD pro veřejnost ji shlédávám jako velice pozitivní počin (ačkoliv ji také nepotřebujiú, spíše se hodící nám DM´s a PJ. Začíající PJ Dračího doupěte kterému je v průměru 15 let a školní DĚJEPIS mu rozhodně nepomáhá se má čeho zachytit aby nepsal úplné blbosti a zároveň má nenaročný portál k dalším vědomostem.Taková věc u nás pro hráče RPG chyběla, jen tak dál, Děkuji všem zúčastněným.
Literatura
Incomo: Autor by měl být v prvé řadě blázen bibliofil a většinu knih hromadit doma. Tam je potřebuje nejčastěji. Jinak vědecké a universitní knihovny a jejich čítárny jsou plné pokladů, které nikdo nečte. Paradoxně i v “blbé” městské knihovně se dá vyštrachat kde co. Jinak ke psaní obecně – podle mě záleží hodně na tom, do jaké hloubky chce autor jít. Když to má být trochu víc akční brak, tak bych asi vsadil na známé symboly a jasně a jednoduše představitelné reálie. Plánek nade vše! Jen se ho musí autor držet, což se většinou neděje. Hospoda může mt vchodů víc. Důležité je psát tak, aby to čtenář sežral a nepřišlo mu to :-)))
for Roggy: ehm….kdybys tuto diskusi četl pčelivě, zjistil bys, že nejdřív jsem tam sdělila svůj názor a pak teprv zjistila že jsi autor. for K. Cedr: naprosto souhlasím.
Kdo ví, jestli to tu ještě někdo přečte, ale třeba ano, a tak se dozví, že asi týden nebo dva zpátky vyšel druhý díl. Snad se brzy setkáme s recenzí i zde a budeme se moci znovu ponořit do vášnivých debat 🙂