Bláznivý vesmír – Sheckley Robert

Právě kratší práce Roberta Sheckleyho byly důvodem, proč se stal tak oblíbeným autorem 50.let. Publikoval nejen ve specializovaných SF&F magazínech, ale například i v Playboyi.  Sborník Bláznivý vesmír je po loňském Lístku na Tranai druhou publikací složenou z kratších prací známého Američana. Tu loňskou vydal Polaris, tentokrát si Sheckleyho vzal do parády Albatros a konkrétně překladatelé Petr Kotrle a Petr Janouch. Škoda, že se některá čísla stránek z obsahu neshodují s knihou…

I přes název Bláznivý vesmír nečekejte příliš čtení o mezigalaktických bitvách nebo cestování z jednoho koutu vesmíru na druhý, povídky jsou více než o čem jiném o vztahu jedince a lidstva, která je v Sheckleyho podání povrchní, bezcitné a naštěstí pro čtenáře stále ještě utopií. Jako třeba ve skvělé povídce Sedmá oběť , kde se mezi lidmi dávno rozšířila doslova smrtelná hra na vrahy a jejich oběti, nebo v Pasti na lidi, kde musí soutěžící bojovat o poslední volné akry půdy v přelidněném světě.

Hlavními hrdiny povídek jsou většinou mladí muži, nějakým způsobem nespokojení se svým životem a mnohokrát i uzpůsobením společnosti. Podnikají daleké cesty, aby se odpoutali od konvencí běžného života, kolikrát při poznávání nových věcí dost riskují… Prostředkem jsou jim k tomu kosmické lodě, ale i experimenty „šílených“ vědců a jejich nové vynálezy- psychotropní látky, předměty, zaručující romantické zážitky (Brnění z šedého flanelu), … Pod slovem cesty si nepředstavujte žádné fyzické přemisťování, spíš mám na mysli symbolický psychologický proces a uvědomění si, že něco je špatně (Zkamenělý svět). Skutečnost, že většina publikovaných prací pochází z 50. až 60. let, v důsledku vytváří kouzelný mix atmosféry bubínkových revolverů a fantaskních motivů. (Snad jistá nostalgie, nebo možná „prach“, který se na některých povídkách usadil, mi před očima vykouzlily obrazy jako z filmu Svět zítřka.)

Kvalita jednotlivých příspěvků je vyrovnaná, těžko byste hledali vyloženě špatný a najde se tu i jeden klenot, který je považován za jeden z nejpovedenějších jak v Sheckleyho bibliografii, tak žánru obecně – smutný postkatastrofický Obchod se světy (nemá nic společného s Obchodníky s vesmírem od Frederika Pohla :-)). Žel bohu jsou povídky podobného kalibru v minoritě oproti těm „jen dobrým“. Všechny mají výrazný nápad, jasné poselství a mnohokrát překvapující pointu. Jen rozsahem delší povídky mají sklony k občasné nudnosti (u mě se tenhle pocit nedostavil, nicméně ho nevylučuji u jiných). Taktéž špatných konců si užijete do sytosti. V případě, že si vyberete víc takových příběhů po sobě, vám to náladu rozhodně nezlepší.

Nabízí se srovnání s Lístkem na Tranai. V „polarisácké“ sbírce se našly i fantasy povídky o démonech a podobné havěti, také byly z valné většiny namířené proti společnosti a lidstvu jako celku. Naproti tomu Bláznivý vesmír je v tomto ohledu více technický a zabývá se hlavně přístroji, které lidé potřebují k (dříve či v naší době) naprosto běžným věcem, jako je namlouvání si partnera (Robot, který vypadal jako já) nebo navazování mezilidských vztahů, které je daleko snadnější s robotem než člověkem (Klidná místa u vod). V příběhu Země, vzduch, oheň a voda se zase musí kosmonaut, který ztroskotal na nevlídné planetě, vzdát „nejlepšího skafandru, jaký kdy člověk vymyslel“, aby měl vůbec nějakou šanci na přežití.

Tam, kde Lístek na Tranai nabízel vtipné hříčky (pamatujete si tu, jak dal bůh rozhřešení robotům, když za lidstvo vybojovali poslední bitvu?), zasazuje Bláznivý vesmír tvrdý knockout naší realitě a konce jsou v takovém případě ne hořce úsměvné, ale vyloženě depresivní (Noční strach, Cena za riziko v reality show nebo zmiňovaný Obchod se světy). Odlehčení nabízí snad jen Rybářská sezóna, dějově nejslabší Bláznův mat, důvtipná Vůně myšlenky a lingvistické Popovídáme si?.

Sheckley nám po desítkách let otevírá oči a pomáhá nám uvědomit si, že budoucnost z jeho knížek se až nebezpečně blíží naší přítomnosti. Moralizování ukryl mezi řádky a raději se jej snaží vyvážit zábavností. Bláznivý vesmír si zaslouží váš čas, nehledě na to, že útlá knížka má jen 230 stran. Jediným větším, a bohužel pro většinu dnešních čtenářů (včetně mě) neopomenutelným, minusem je Sheckleyho neslaně nemastný vypravěčský styl.