Pátrání po Jakeovi – Miéville China

V titulní povídce se bezejmenný vypravěč toulá ulicemi Londýna, který byl stižen „nepřesnou apokalypsou“. Pátrá po svém nejlepším příteli, jediném člověku, který by mohl být schopen přijít katastrofě na kloub. Základ přivádí na scénu muže známého jako „domovní šeptač“. Poté, co se krátce seznámí s vaším bydlištěm, dokáže rozpoznat všechny jeho konstrukční vady. Svůj talent však získal za děsivou cenu a teď přichází čas splatit účty. Našlo by se nevinnější místo než dětský koutek ve velkoprodejně nábytku? Říkáte, že nenašlo? Ale co když v Místnosti s míčky straší…?

Vypravěč Hlášení o jistých událostech v Londýně se jmenuje China Miéville. Ale pokud je totožný s naším autorem, potom vám ho musí být líto. Neboť se náhodou obeznámí s nebezpečnými informacemi o tajné kartografii světových měst a zdá se, že jeho dny jsou sečteny. Ve Familiárovi vytvoří kouzelník nadmíru neobvyklého učně, který však svého mistra pěkně převeze. Heslo z medicínské encyklopedie zaznamenává původ a projevy jedné prazvláštní nemoci. Malý chlapec musí sloužit jako spojovací článek mezi svou matkou a místní šílenkyní v Podrobnostech. Ženino šílenství však ve skutečnosti vhledem do povahy všehomíra.

Prostředník sleduje osud obyčejného chlapíka, který se náhodou ocitne v mašinérii bizarního systému poskytování informací. Postarší muž toužící po lehké změně a vzrušení v životě získá víc, než očekával, když mu podivuhodné okno poskytne pohled na Jiná nebe. Nezaplétat se s charitativními organizacemi je ponaučení plynoucí z Konce hladovění. Vánoce, Vánoce, přicházejí odhaluje skutečný význam Vánoc™. Do Nového Krobuzonu se vracíme v Jackovi, povídce o hrdinovi, který má hodně společného s Robinem Hoodem. Jedenáctistránkový komiks Cestou na frontu, nakreslený Liamem Sharpem, vypráví o letmém kontaktu civilisty s válkou. A nakonec v Amalgámu se zrcadlí apokalypsa z úvodu knihy, nyní při vylíčení Země obsazené bytostmi z našich vlastních zrcadel.

Postmoderní, a přesto tradiční

Miévillovo současné prosazování literárního stylu zvaného „new weird“ – ve spolupráci se svým spoluspiklencem M. Johnem Harrisonem, jehož vlastní literární dílo se vůči mladšímu spisovateli jeví jako inspirující blízký příbuzný – je prezentováno jako revoluční počin. Povídky v tomto svazku však každému objektivnímu čtenáři dosvědčí, že new weird vždy souvisel s prohlubováním zavedených postupů, nikoli s jejich nahrazováním něčím naprosto nevídaným. Je zřejmé, že Miéville má rád celou plejádu ikonických, klasických žánrových autorů, mnohému se od nich naučil a přetavil jejich vize, trópy a styly do něčeho specificky svého.

Titulní povídka se svou láskyplnou fascinací pohromami v mnohém odkazuje na rané katastrofické romány J. G. Ballarda. U Základu mám neodbytný pocit, že je napsán ve stylu Roberta Aickmana, spisovatele, který je v současnosti poněkud opomíjený a je přesně tím autorem, kterého by mohl new weird prosazovat. V Místnosti s míčky jsou patrné ozvěny M. R. Jamese. Hlášení… se svým černým humorem a fabulováním by mohla mít za dědečka Briana Aldisse nebo Iana Watsona. Familiár by mohl být variací na Sturgeonovo slavné To. Hlavní myšlenka Podrobností mi naopak připomíná The Boss in the Wall (1998) Avrama Davidsona, zatímco Miévillova pocta Lovecraftovi je jasně zřetelná v Jiných nebích. Satirici z éry časopisu Galaxy, jako je např. Robert Sheckley, se vznáší nad Vánocemi… Nelidská hlediska bytostí v Amalgámu, které se bez našeho vědomí tisíce let vyskytují v našem světě, mají řadu styčných rysů s tím, s čím se lze setkat v nejednom opusu Genea Wolfea.

Zkrátka a dobře Miéville, stejně jako i my ostatní, nevyklíčil v plné kráse z hlavy Dia ani se nezasazuje o odvrhnutí toho nejlepšího z minulosti. Naopak s úctou a láskou adaptuje tvorbu mnoha velkých spisovatelů a přetavuje ji do své vlastní svébytné vize. V této knize najdeme jeho precizní prózu ve srovnání s romány v relativně civilnější podobě, stále však hýří emocemi a filmovými obrazy. Například postup čarodějova familiára poznávajícího svět je sugestivně zvláštní a zároveň dojemný.

A právě o toto Miévillovi nakonec jde, ať už používá jakýchkoli nástrojů. Upřímně emocionálně zapůsobit prostřednictvím nádherně výstředních postav a událostí, v podivných kulisách, které nás nutí stáhnout si klapky z vnitřních i vnějších očí. A v tomto ohledu neomylně dosahuje svých cílů.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Milan Žáček
Původně vyšlo v Science Fiction Weekly

Poznámka: České vydání chystá nakl. Laser-books. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.