Nakladatelství Straky na vrbě vypustilo na trh novou sbírku fantasy povídek Vlada Ríši Putování za jantarovým drakem. Pět chronologicky řazených povídek popisujících příhody Bruna Zweigsteho, zvaného Bruncvík, nás zavádí do jakési paralelní středověké Evropy a Afriky, kde ještě funguje magie a na statečné bojovníky čeká spousta příležitostí k páchání hrdinských skutků.
Kratičký úvod čtenářům představí nejdůležitější postavy a seznámí je se skutečností, že obsah následujících příběhů má něco společného s historickou realitou jen čirou náhodou či omylem.
Příběh první – Případ pražských vodníků – začíná v lázni, kterou přepadnou náhle zešílevší vodníci. Bruno a jeho mentor, alchymista a čaroděj Rolland se chopili vyšetřování. Jak je možné, že býložraví vodníci napadli lidi? Jak s tím souvisí načervenalá břečka, kterou přinesla Vltava? Zatímco Rolland zkoumá vzorky v laboratoři, Bruno na lovu náhodně naráží na stopu. Stačí na vyřešení problému spojené síly pouhého panoše a jednoho, byť dobrého alchymisty?
Příběh druhý – Cesta za jantarovým drakem – je variací na archetypální téma „putování za vznešeným cílem“. Král byl otráven a k definitivnímu odstranění následků otravy je zapotřebí vzácného artefaktu – „jantarového draka“ – mloka zalitého v jantaru. Ten se ale nalézá ve vzdáleném klášteře kdesi na pobřeží Picardie a tudíž je pro něj vysláno poselstvo. Na cestě čekají četná protivenství – prakticky výhradně ze strany lidí. Jak poselstvo uspěje? Vrátí se včas?
Třetí příběh je čtenářům znám ze sbírky 2005: Česká fantasy. Je jím Pták Noh, povídka popisující pobyt českého poselstva v Kampánii, kde Bruno i jeho otec rytíř Stillfred předvádějí svou udatnost nejen na kolbišti a kde se Bruno zamiluje do místní princezny.
Čtvrtý příběh – Černé království – líčí Brunovu cestu za jeho vyvolenou. Cesta se díky bouři na moři a následnému ztroskotání o dost dlouhou dobu protáhla. Mimo jiné se zde dočteme, jak Bruncvík ke svému zázračnému meči, lvu a nakonec i ruce své vyvolené přišel.
Pátý příběh – Zločin německých rytířů – sbírku uzavírá. Spory českého krále a německého císaře se vyhrotily a císař zahájil záškodnickou válku. Berně z jihu Čech změnila majitele a (nyní již rytíř) Bruno musí se svým zbrojným houfem nepřátele zadržet a získat vybrané finance zpět. Ukazuje se, že Rolland není jen alchymista, ale i šéf zpravodajské sítě. Podaří se díky jeho informacím Brunovi splnit úkol?
Máme zde pět povídek, z nichž jedna vyšla před nedávnem jinde. Co nám přinášejí? Klasické atributy – dobrodružství, lásku, exotiku, nějakou tu bitvu či souboj, přiměřenou porci sexu, magie a alchymie, něco fantastické či magické havěti a hrdinu, který sice sem tam utrpí nějaký ten šrám (aby se neřeklo), ale jinak je v podstatě nezničitelný. „A co je tu proti běžné fantasy navíc?“ řekne si čtenář. „Vlastenecký“ námět vycházející z Jiráskových Starých pověstí českých, zpracovaný s obdobnou osobitostí, jako Psohlavci v podání Ivana Mládka, to znamená naprosto bez nároků na víc než mikroskopický ždibec historických skutečností (ostatně Jiráskovo dílo na tom v tomhle směru není o moc lépe), s notnou porcí humoru a občas s nějakým tím odkazem na naši realitu.
Provedení je profesionální, styl vyprávění lehký a kniha se dobře čte i přes skutečnost, že nejde o autorovo vrcholné dílo. Do jisté míry se nabízí srovnání s jeho starším počinem Mark Stone a mise na Šámatu, kde nosným motivem byla stará řecká báje o Héraklovi. Každý z těchto produktů sice patří rozsahem i zařazením do jiné kategorie, ale jsou srovnatelné z hlediska stylu vyprávění i zdroje inspirace (pověsti). Bohužel, ze souboje vychází lépe kapitán SDPP. Bruncvíkovy příběhy se ve srovnání s tímto konkrétním „stounovským“ zdají být příliš zatížené břemenem výchozího materiálu a díky tomu jim zřejmě chybí právě ona jiskra a švih, které z Mise na Šámatu dělají skvělé oddechové čtivo.
Z hlediska historických reálií nemá smysl dílo hodnotit – jde o čistou fantasy, a tak je Ríšova Evropa 13. století zcela fantastický guláš mixující řadu dob a stylů. To ovšem běžnému konzumentovi asi nebude vadit, protože pro něj je důležitý samotný příběh.
Obálka knihy od Martina Zhoufa se stala vděčným námětem kritických diskusí na téma „ještě horší, než jsme čekali“, takže další příspěvek na toto téma považuji za zbytečný. Máme před sebou knihu, která sice není vrcholem české fantasy tvorby, ale vcelku dobře poslouží k rozptýlení nudy na dlouhých cestách.
recenze se povedla, presne takto si knihu predstavuji i ja…
no, nebylo to špatný čtení, alespoň ne pro mě, dědka nemístně sentimentálního po českém středověku a starých pověstech českých.
od nakladatele Rackovi
Těší mě, že se to někomu líbilo… 🙂
Ríša je klasika v novým hávu, jednoduchý (nikoli prvoplánový) srozumitelný příběhy, občas humor, občas akce, sem tam provokující “reálie” a hlavně – vždycky nadhled… Jen tak dál, piš barde, střádej, až budeš mít milión, vyrovnáme se… (J. d. Cimrman)
proč 4 z 10?, kdyz podle te recenze to vyzni minimalne na 5-6 a dle jejiho autora jen o neco horsi nez Mise na Samatu, ktera dostala 7?
pro het2
Tady šlo tentokrát o diplomacii – čtete jen to, co zbylo po vymazání soudně napadnutelných výrazů a komentářů.
Střelec: Tomu nerozumím. Vysvětli, prosím. Pokud jsi knížku považoval za blbou, taks to holt měl napsat. Nemá smysl hrát si na diplomacii. Recenze je každopádně zdůvodněná docela dobře…
Za diplomacii
v tomhle případě považuju skutečnost, že jsem v hodnocení pominul detaily, které běžní čtenáři považují za nepodstatné. Jenom doufám, že tou knihou nebude chtít nějaký žáček argumentovat při hodině dějepisu:-).
od nakladatele
K tomu, že je to ahistorické, se tuším přiznáváme hned na počátku knihy… 🙂
za diplomacii
Jsem překvapený, že někdo argumentuje žáčky ve škole. U fantasy je celkem běžné, že historie je “poněkud” upravována. Předpokládám, že žádný žáček neargumentuje ve škole, Blanickými rytíři, kteří po patových volbách vyjedou z jeskyně… právě tak jako mnou upravenými “legendami” v Markovi Stoneovi.A jen tak mimochodem – na středních školách je SF v osnovách, takže i Bruncvíkem (mým) může některý žáček beztrestně argumentovat. A SF je dokonce i v maturitních otázkách.Za jsem nikdy nikoho nežaloval a žalovat nebudu. Chápu, že se některým lidem moje knížka nelíbí, radost z toho nemám, ale na druhou stranu jsou zase jiní, kteří si ji s chutí přečtou.
za diplomacii
Omlouvám se, ve větě: Za názor jsem nikdy nikoho… jedno slůvko vypadlo.
za diplomacii
Omlouvám se, ve větě: Za názor jsem nikdy nikoho… jedno slůvko vypadlo.
kniha je to dobrá, sice díru do světa neudělá, ale čte se krásněpravda je, že mám radši, když historická fantasy působí takovým tím drsným způsobem, tohle mi hodně připomínalo naše klasické pohádky
edo
jakse mate ja edward od turecka.jak mate ime?a gdı bıdlıte? napiştemi
Dotaz
Možná je to jen můj problém, ale poslední dobou na internetu těžko sháním recenze na knihy od Strak na vrbě. Dokonce i tady na FP skoro nic z novinek za poslední rok není… A dokonce ani na stránká nakladatelství samotného. Je to škoda, nedalo by se s tím něco udělat?
odpověď
Nakladatel se nemůže zabývatz produkcí recenzí na svá vlastní díla, těžko by mu někdo věřil, že jsou nestranné… 🙂