Garfield 2

Garfield je jedním z nejznámějších stripů na světě. Bylo jasné, že dříve nebo později se do filmu dostane. Dostal, ale příliš velké terno to nebylo. Chvilku se u něj dalo bavit, což bylo nevyhnutelné minimum. Nevyhnutelnému minimu se bohužel nedostává v pokračování.

Co se týče filmové adaptace Davisových stripů, film selhává naprosto na všech frontách. Když přimhouříme obě oči, lze o Garfieldovi mluvit jako o rodinném filmu s mluvícími zvířátky, něco na způsob mluvícího prasátka Babe.

Už jen z úvodu není vidět žádný posun vpřed. Nebylo přistoupeno k žádným inovativním krokům, a tak příběh pokračuje tam, kde skončil. Jon randí s Liz a uvažuje o svatbě. Línému kocourovi se to nelíbí a než stihne Jon tasit snubní prsten, Liz odcestuje do Londýna. Tady se příběh křečovitě drží všech těch teenagerských příšerností typu Eurotrip, takže si Jon sbalí svých pět švestek a letí do Anglie. Garfield a Odie jsou ubytováni ve zvířecím hotýlku, ze kterého samozřejmě zdrhnou, jinak by to nebyla sranda.

A tak se chlupatá koule a její psí kamarád dostávají do anglické metropole, kde se kromě následného ztracení a pobíhaní po nejznámějších londýnských monumentech Garfield zamění s identickou kočku. Z královské rodiny…

Každý si už asi dokáže představit, co bude následovat. Všechno se odehrává podle staromódní šablony, kde hraje hlavní úlohu záměna. Když už byl příběh tak odfláknut, mohou se diváci těšit alespoň na humor, sarkamus nebo hlášky, kterými Garfield v komiksech oplývá? Kdepak, tvůrcům se do filmu nepovedlo vložit nic z toho, přestože se na snímku podílel Jim Davis.

Nic originálního se tedy nechystá. Je to stále ta samá obehraná písnička, jaká byla v prvním díle. “Nesnáším pondělí”, tři krknutí, úchylná posedlost jídlem a pes zakousávající se někomu do zadku, případně genitálií. Jestli vám to připadá zábavné, pak je film právě pro vás. Ani zvýšený počet mluvících a tančících zvířat nedokáže snímek zachránit, jenom ho posunuje vstříc infantilitě a filmům pro celou rodinu, kde si zřejmě i domací mazlíčci užijí víc než nejmladší členové rodinky (pro ty je alespoň připraveno nějaké to nezbytné poučení).

Herecké obsazení se příliš pitvat nedá, film není postaven na živých hercích. Nejvíc odmakal jako minule Bill Murray, dabér digitálního Garfielda. Slabí Breckin Meyer a Jennifer Love Hewitt zůstávají na svém. Příznivce Monty Pythonů jistě potěší cameo Johna Cleese. Alespoň do té doby, než si všimnou, že to není John Cleese ale jemu extrémně podobný Billy Connolly.:-)

Všechny tyhle atributy vyprofilovaly film pro diváky do 10 let. Zrovna u téhle série by neuškodila změna tvůrčího týmu. Do kin se teoreticky mohlo dostat něco koukatelného, z čeho by nebolela hlava ani zadek. Příznivci Garfielda proto zatím udělají nejlíp, když zůstanou u komiksových sešitů, a Odie i pondělky nesnášející kocour u bublin.