Beowulf a Grendel

Anglosaský epos o Beowulfovi se dočkal dalšího a jistě ne posledního zpracování. Příběh z devátého století si našel své místo na slunci i dnes. Jak může vypadat takový film bez milionového rozpočtu a amerického štábu?

Prvním dochovaným textem anglické literatury je hrdinský příběh z časů, kdy bylo pohanství na ústupu, křesťanství se začalo rozmáhat a Dánský král Hrothgar měl problémem s trollem, který po nocích zabíjel jeho poddané. Byl to Grendel. Jeho nelidská síla dokáže přes noc připravit o život dvě stovky vojáků. Nezbývá nic jiného, než přivolat na pomoc hrdinu s blond hřívou, Beowulfa. Ten se snaží vyprovokovat Grendela k souboji, ale události, které se zdají natolik jasné, naberou po rozhovoru s mystickou čarodějnicí docela jiný spád.

Ze začátku se může zdát, že jde o film typu dobro vs. zlo, neboli hrdina vs. monstrum, jenže příběh je plný zvratů, i troll Grendel významně porušuje zaběhnuté archetypy. Ze strany režiséra Sturly Gunnarssona byl film řemeslně zvládnut. Adaptace se ortodoxně nedrží veršované předlohy, byly provedeny kosmetické úpravy, které filmu prospívají a dodávají mu svižnost, kvůli níž se diváci nebudou nudit, natož koukat na hodinky.

Scénář není jenom adaptací poémy Beowulf, při jeho vytváření bylo také nahlíženo do knihy Grendel od Johna Gardnera, kde je epický příběh vyprávěn z perspektivy zdánlivého nepřítele. I do filmu byly prvky grendelovské perspektivy implantovány, což z Grendela nedělá bezcitného vraha, nýbrž mu propůjčuje lidské emoce. Právě škála emocí, které Grendel obdržel, posouvá celý příběh na vyšší úroveň.

Gunnarsson dokázal natočitl hrdinský epos bez epické výpravy i nonstop akce. Popravdě řečeno, akce se v tomhle snímku nenachází. Ale deficit řežby není vůbec negativem, spíše pozitivem. Příběh se skvěle obejde bez amerických mlátiček a násilností, zůstává prostor pro lehkou zápletku a o to zajímavější rozuzlování. Do centra konfliktu se dostává i kněžna Selma, která dá příběhu zajímavý ráz.

Co se týče scénáře, měl jsem výhrady k Berzinsovým úpravám. V první řadě bych upřednostnil poetičtější mluvené slovo před f*ck nebo jeho obměnami. Tohle postihlo hlavně Skarsgårda, který jím bombarduje Beowulfa („Why f*cking troll does what f*cking troll does?”), takže z krále alkoholika je navíc ještě buran. I herec sám měl výhrady, ale ke konci už byl k užívaní slova f*cking celkem svolný a tvůrci dokonce ubezpečili diváky, že i v osmém století již existoval ekvivalent tohoto slova. Snímek také obsahuje až přehnaně mnoho rádoby humorných dialogů, které evokují otázku, proč si Monty Pythoni nenatočili taky jeden celovečerní film na motivy Beowulfa.

Co přidává na estetickém zážitku z kanadsko-britsko-islandské koprodukce, je drsná severská příroda, do které příběh skvěle zapadá. Ve snímku není kamera poletující nad neohroženými Vikingy na koních, spíše byly použity panoramatické záběry na severskou krajinu. A jsou nádherné. Lokace jako fjord, kde se skrývá malý Grendel; pobřeží, kde si odnese suvenýr od svého mrtvého otce; zasněžené pahorky, do kterých se Beowulf a jeho družina vydávají hledat trolla, dodávají příběhu drsnější atmosféru. Výprava nemá žádné chyby a nepotřebuje milionové náklady, Beowulf je neohrožený hrdina ve své zbroji, král Hrothgar správný Viking, čarodějnice Selma je bez debaty ta nejvíc sexy rusovlasá čarodějka, jakou jsme mohli na obrazovce vidět.

V případě Grendela se dlouho váhalo. Podle poémy to má být troll, který vládne silou třiceti mužů, ale není bůh. Sturla Gunnarsson udělal dobře, když se neuchýlil k CGI efektům, místo toho se na castingu objevil skvělý adept, Ingvar Eggert Sigurðsson, který sice nepůsobí nadpřirozeně, ale přináší do příběhu zvířecí přirozenost a zároveň i lidskost.

Beowulfa ztvárnil Gerard Butler, který si zahrál fantóma ve Fantómovi Opery nebo Draculu ve filmu Dracula 2000 (a za nedlouhou ho uvidíme jako krále Leonida v adaptaci Millerova komiksu 300 – pozn. red.). Butlerovi nedělá žádný problém ztotožnit se se svou postavou, stejně jako Sigurðssonovi nebo Stellanu Skarsgårdovi (Bill Turner z Pirátů Karibiku 2), který se vžil do role alkoholického krále Hrothgara. Za zmínku stojí i populární kanadská herečka, režisérka a scenáristka Sarah Polley (Úsvit mrtvých, eXistenz), která se objevila v roli vyhoštěné čarodějky Selmy, která má moc předpovědět smrt kohokoliv s přesností na 100% a většinu času tráví oškrabáváním podivně vyhlížejícího mechu.

Beowulf a Grendel je zatím nejzajímavější pojetí hrdinské poémy. Už příští rok ovšem vyrukuje Robert Zemeckis se svým mnohem nákladnějším Beowulfem. Kromě penízků má k dispozici schopné herce (Anthony Hopkins, Angelina Jolie, John Malkovich, Chris Coppola) a velmi zajímavou scénáristickou dvojici ve složení Neil Gaiman a Roger „Pulp Fiction“ Avery. Ale jak už jsem řekl, trollí dítko Sturly Gunnarssona se rozhodně nemá za co stydět.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. kdy to bude ?
    poběží to u nás v kinech nebo to bude alespoň v půjčovnách ?

  2. U nas ne
    …to je take uzkoprofilove zbozi…budes musiet objednat zvonku…

  3. tak ja len dufam, ze aspon par kuskov sa dostane aj sem…predsalen, nie kazdy ma doma TV s uhloprieckou 5,5 m 🙂

  4. da sa to stiahnut cez torrenty,uz to mam ale este som to nepozeral

  5. Už jsou i titulky a dá se to stáhnou ve výborné kvalitě.

  6. animace/ hraní
    Není to sice nejlepší film, který jsem viděl, ale oproti novému animovanému Beowulfovi je tohle lepší

Zveřejnit odpověď