Deník pána démonů 1 – Chi Hyong Lee, Lim Kara

Před časem u nás již vyšel jiný jihokorejský komiks, Kazatel, nebudu vás tu tedy zdržovat popisem odlišností mezi těmito dvěma odrůdami asijského komiksu. Ostatně jsem manhw nečetl tolik, abych dokázal za fakta, která si přečtu na wikipedii, dát ruku do ohně.
Hlavními hrdiny příběhu jsou Raenef, mladý pán démonů, a jeho mentor Eclips. Pán démonů je v Raenefově světě v podstatě démonní šlechtic. Jeho prací je tvářit se tajemně a zlověstně, být zlý, tyranizovat lidi a unášet princezny. Pokud bychom se bavili v terminologii RPG her, je to v podstatě boss na konci dungeonu.
Problém je v tom, že Raenef je velice naivní a v podstatě dobrosrdečné stvoření, neustále se usmívá a rozumu moc nepobral. I přes tyto zjevné nedostatky v jeho charakteru se však bohové rozhodli z něj udělat pána démonů a Eclips mu byl ex-offo přidělen jako komorník a učitel zodpovědný za fakt, že jeho pán bude řádně plnit své povinnosti. Jak si jistě dovedete představit, nebude to tak lehké, jak se řekne. Raenef zkazí, co může, ostatním pánům démonů je jen pro smích a nejhorší na tom všem je, že si to ani neuvědomuje.

Celkově na mě příběh působil dojmem… inu, jako by ho psala čtrnáctiletá slečna pro své vrstevnice. Množství žen v příběhu je kolísavé (o tom více v místě, kde mluvím o překladu), zato muži jsou přesně takoví, jaké by je dívky (asi) chtěly mít. Ostře řezané rysy u Eclipse a Raenefova až dívčí tvářička pak dávají tušit, že jejich vzájemný vztah nutně nemusí skončit ve stylu pán-poddaný nebo žák-učitel… Žánrově bych Pána démonů zařadil mezi komediální romance. Kombinace nevázaný nadřízený vs. vážný učitel přímo vybízí k humorným situacím a nemějte mi to prosím za zlé, ale pokud se v příštích dílech neobjeví výrazná ženská hrdinka, má tento komiks slušný náběh na shounen-ai (manga či manhwa s homosexuálními podtóny – pozn. red.). Což vzhledem k cílové skupině díla nemusí být nutně na škodu.

Nějakého závratného vývoje postav se v prvním díle nedočkáme, v podstatě jde o představení hlavních hrdinů a základní načrtnutí světa, ve kterém žijí. Kniha je ještě doplněna o dva uzavřené příběhy, které nemají s dějem Pána démonů nic společného. První, Křišťálové srdce, je o lásce a sebeobětování, a skutečně se již dá označit za latentní a velmi lehké shounen-ai. Druhá povídka s názvem Terra pak má lehce ekologický podtext, převážně je však opět o oběti, i když z jiného úhlu pohledu. Zásadní změna oproti hlavnímu příběhu je v tom, že zde se vyskytují i ženy. Přemýšlím, nakolik to může být zapříčiněno jiným scénáristou…

Kresebně celému komiksu v podstatě není co vytknout. Pevně se drží v konvencích žánru, takže můžete očekávat minimum pozadí, hodně odlesků ve vzduchu, záběry na rozkvetlé popínavé rostliny a obnažené hrudě bishounenů (slaďoučcí chlapci s výrazně ženskými rysy – pozn.red.). Z mého pohledu komiks obsahuje velmi malou rozmanitost obličejů a celý je až příliš klasický. Chápu ale, že přesně takový ho jeho čtenářky boudou chtít.

Nejslabší částí komiksu je určitě překlad Dany Krejčové, která již překládala výše zmíněného Kazatele. Celý se mi zdál jaksi kostrbatý a nepřirozený, dialogy mi chvílemi moc neseděly do sebe a naprosto zřejmé otrocké překlady z angličtiny bily do očí. Když jsem se na internetu snažil na paní překladatelku informovat, zjistil jsem, že to není v její práci tak úplná výjimka. Občasné nepochopení souvislostí a stylisticky nepěkné větné stavby jsou u ní možná ne častým, ale určitě známým jevem. Je to škoda, s kvalitnějším a plynulejším překladem by se kniha určitě četla lépe.
Musím se přiznat, že jsem také velmi zmaten postavou rytíře, který se objeví v závěrečné části příběhu. V české verzi se tituluje jako muž, v anglické se o něm mluví jako o muži. Dle wikipedie jde ale o ženu. Opravdu nevím, jestli se záměrně vydává za muže, je za něj ostatními považována, nebo je to chyba překladu. Na vyřešení této otázky si musíme počkat na další díly…

Celkově je Deník pána démonů roztomilé čtení, a byť mu přespříliš originality do vínku dáno nebylo, své čtenářky si jistě najde. Raenef je sladký k sežrání a Eclips je téměř za všech okolností „cool“. Přihlédneme-li k faktu, že na českém trhu krom Witch chybí komiksy zaměřené na dívky, není vydání tohoto dílka rozhodně zlým počinem. Takže pokud je vám dvanáct až šestnáct let a v peněžence vašich rodičů naprosto nechutným způsobem zahálí 249,- korun českých, určitě přijdete na způsob, jak je vyměnit za tuto knížku.

Článek převzat z www.manga.cz s laskavým (nikoli slaďoučkým) dovolením autora.