Řada čtenářů a lidí od „fochu“ se mě tázala, jaké antologie připravuji pro nakladatelství Triton, kde mi vyšly již čtyři tituly. A protože je již mnoho nových projektů v různém stadiu rozpracování, mohu se o některé informace podělit se všemi. V prvních dvou článcích se dozvíte o antologiích, které by mohly, pokud vše půjde podle plánu, vyjít ještě letos.
Čas psanců – Druhé, přepracované vydání
Čas psanců je můj první sborník povídek českých a slovenských autorů, který vyšel v roce 2004. Vzhledem k tomu, že náklad 1500 kusů je již delší dobu rozebraný a osamělé kousky lze nalézt už jen hodně těžko schované po různých knihkupectvích, přišel nakladatel Staso Juhaňák s žádostí o reedici, dokud nevyprší autorská práva. S tím jsem souhlasil pouze pod podmínkou, že se znovu vrátím k samotnému obsahu antologie a přepracuji ho do nové podoby.
Neočekávám, že by nové vydání kupovali i ti, kteří vlastní vydání první. Snad jen takoví šílenci, kteří kupují naprosto všechno. Proto jsem se rozhodl všechny nově zařazené povídky vytáhnout z archivu již vydaných prací. Z obsahu zmizí dvě povídky. Jednak novela O těch, kteří se vracejí od Lucie Lukačovičové a Lukáše Chalupníčka a také Legendární zbraň Vladimíra Šlechty. Rozhodl jsem se vyřadit je proto, že se nejvíce vymykají jinak kompaktnímu zaměření knihy. Jejich nesourodost se zbytkem obsahu se mi po letech nejeví jako výhoda, ale jako nevýhoda, která celkové podobě knihy nepřidává na hodnotě.
Místo těchto dvou textů budou do výběru zařazeny tři „staronové“. Kratičká městská fantasy s výbornou komorní atmosférou a „psaneckým“ motivem Černá a bílá kočka od sester Lukačovičových vyšla v roce 2001 ve sborníku vítězných prací soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera s názvem Drakobijci 3 (ed. Michael Bronec, Straky na vrbě). Je to již tedy dlouhých sedm let, co se tato povídka objevila na knižních pultech, a přestože zmíněnou soutěž nevyhrála a nedostala se ani do první pětice, zaujala mne natolik, že jsem se rozhodl vybrat právě ji.
Místo Legendární zbraně zařadím do nového vydání Boží kopírku, napsanou taktéž Vladimírem Šlechtou. Povídka vyšla v červencovém čísle Ikarie v roce 2001 a obdržela díky svým kvalitám cenu Akademie SFFH jako nejlepší domácí povídka roku. Svým tématem se také do Času psanců hodí mnohem lépe, než humorná hříčka Legendární zbraň, která by se navíc měla v nejbližších letech dočkat nového vydání v autorské sbírce „oggerdovských“ textů (což není jisté, ale velmi pravděpodobné).
Třetí přidaný text jsem hledal dlouhou dobu a nakonec jsem ho našel až díky doporučení Jana Vaňka jr. ve sborníku Kočas z roku 1990. Mladá generace čtenářů již nejspíš tento sborník vítězných prací Ceny Karla Čapka nepamatuje, ale starší čtenáři jistě mají tuto výbornou novelu stále na paměti. Napsal ji Petr Heteša a dal jí název Quag. Vypravěčem je jedenáctiletý chlapec, který se snaží pochopit postkatastrofický svět, v němž žije internován na francouzské škole.
Všechny povídky budou rozděleny do třech oddílů, které zvýrazňují obsahovou proměnu v průběhu celého rozsahu knihy. První oddíl „Čas byl“ (celkem 200 stran) bude obsahovat tyto povídky:
Alexandra Pavelková – Desítka
Miroslav Žamboch – Divoké zásnuby
Františka Vrbenská – Oheň v kostech, popel v očích
Ďuro Červenák – Černé srdce
Miroslav Žamboch – Poslední templář
Zde nenajdeme oproti prvnímu vydání žádnou změnu, a to ani v pořadí povídek. Vše jsou dobrodružné fantasy hrdinského typu, jež se výborně doplňují a získaly si velký ohlas čtenářů. Podle Divokých zásnub, které byly původně publikované na Fantasy Planet, dokonce před nedávnem vznikl amatérský film, který najdete např. na webu spisovatele (v sekci aktualit). Novela Černé srdce je vůbec prvním textem o Iljovi Muromcovi, jemuž Ďuro Červenák věnoval populární trilogii Bohatýr.
Druhý oddíl ponese název „Čas je“ (celkem 100 stran) a bude mít tuto podobu:
Lucie a Petra Lukačovičovy – Černá a bílá kočka
Leonard Medek – Smeťonoš
Richard Šusta – ALG Alg alg
lady Candar – Lovkyně
Všechny povídky tohoto oddílu se odehrávají zhruba v naší době a vytvářejí přirozený přechod mezi fantasy a sci-fi. První dvě patří do subžánru městské fantasy. První a třetí (vydaná původně na Fantasy Planet) jsou komorní, pocitové. Druhá a čtvrtá akčnější a dobrodružnější.
Třetí oddíl se skládá již pouze ze třech textů a ponese označení „Čas bude“ (celkem 100 stran). Jde výhradně o postkatastrofickou sci-fi, jak jinak s výrazným „psaneckým“ motivem.
Vladimír Šlechta – Boží kopírka
Petr Heteša – Quag
Ivana Kuglerová – Ze západu na východ
První dva texty budou zařazené nově, zatímco úplný závěr antologie bude opět patřit nepříliš dějové, zato velmi atmosférické a napínavé povídce od Ivany Kuglerové. Všechny tři texty mají humanistické poselství a tvoří tak logickou tečku za celým obsahem knihy plným povídek o psancích své doby a vyhnancích společnosti. Drsných desperátech peroucích se s osudem, nebo křehkých hrdinech hledajících svou identitu v nepřízni vlastní reality.
Nové vydání nebude obsahovat mou rozsáhlou předmluvu, která se již teď, pět let po napsání, tváří spíše jako dokument doby než aktuální reflexe stavu naší fantastiky.
Druhé vydání Času psanců vyjde ve stejně reprezentativní podobě jako mé předešlé antologie Legendy české fantasy a Pod kočičími hlavami. Nový obrázek na obálku, kterou graficky zpracuje Jan Doležálek, právě nyní vytváří Tomáš Kučerovský. Přibudou také vnitřní ilustrace, o jejichž autorovi ještě není rozhodnuto. Pokud vše půjde, jak má, vyjde kniha v září letošního roku a bude opět, stejně jako první vydání, za velmi příznivou cenu. Nevím proč, ale Triton se rozhodl na tomto titulu nevydělat. Náklad nedosáhne výše nákladu prvního vydání z důvodu obavy o nedostatek kupců kvůli tomu, že většina zájemců o Čas psanců již vlastní vydání první. Noví čtenáři se však mohou těšit na výpravně a reprezentativně pojatý titul plný výborných povídek naší autorské špičky.
jupíí
príma – ale co chystáš nového? Čas psanců jsem četla krátce po vydání na chorvatském ostrovu Hvar a dodneška si vybavuju úžasného Medkova Smeťonoše, jakož i Žambochovy Divoké zásnuby – i většinu ostatního.
Predbihas 🙂
Hmmmmmmm ked sme pri Tritonu a jeho vydavatelskych planoch: ako to vyzara s titulmy ako su druhy diel antologie Rudeho posuvu, pokracovanie trilogie od Nancy Kress – Probability Sun a Probability Space, vydavanie Reynoldsovych zbierok poviedok ci dalsich Hamiltonov? Len tak mimochodom…. (a to ma este napadaju dalsie veci ako je Cherryh, Bear-Heads ci Anvil of Stars a dalsie chutovky…) zda sa mi akoby Triton/Trifid uz stratil paru prvych rokov
Do nakladatelske politiky Tritonu nesaham, delam pouze externe antologie, ale rekl bych, ze Triton stale jeste klade duraz hlavne na rozsirovani zaberu produkce. Je mozne, ze nektere z uvedenych cyklu se natolik spatne prodavaly, ze uz nema nejmensi smysl v nich pokracovat, ale spise bych rekl, ze tyto cykly proste budou vychazet mene casto a mezitim vyjde spousta jinych zajimavych titulu. Jestli je to dobre nebo spatne, k tomu uz se vyjadrovat nebudu 🙂