Místo dovršení cyklu Gordonova země knihou Hořící přízraky nám Vladimír Šlechta a nakladatelství Brokilon nadělili pod stromeček Válečnou lest s podtitulem Příběhy vojáka z pohraničí. Sborník povídek sleduje osud Rogera Schniregy, jednoho z hrdinů Krvavého pohraničí.
V knize se ukrývá šest povídek a doplňující průvodní texty, které zajišťují časovou kontinuitu života hlavního hrdiny.
„Válečná lest“ – Roger Schnirega se představuje jako mladý desátník z pevnosti, která čelí orčímu nájezdu podporovaného temným mágem. Po smrti vyšších šarží se stává velitelem a musí vymyslet válečnou lest, aby zachránil svůj lid.
„Zbraň mého mrtvého přítele“ – Roger se vydává hledat do pustin kouzelný meč mrtvého elfího válečníka. Povídka se dá chápat také jako epilog ke knize Orcigard.
„Začarovaný les“ – Příběh navazuje na knihu Šílený les. Zdá se, že kouzelný hvozd přežil útok na jeho srdce. Lidé se vydávají z blízké dřevařské osady na útěk a Roger je jejich průvodcem.
„Děti lesa“ – Roger v pustině nachází dvě dívky. Ty propustil kouzelný les po svém zániku. Roger jim má pomoci s návratem mezi lidi.
„Spící obr“ – Osadníci se usidlují v kamenném městě vymřelého národa, které hlídá spící obr.
„Ex-orkista“ – Stejné město o sedm let později. Hlavní hrdina přišel o práci a nechává se najmout k vysidlování orků a goblinů z města. Není na svou práci hrdý, ale musí živit rodinu.
Roger Shnirega má zajímavý postoj k zásadám Prostě v pravou chvíli udělá to, co musí. Například v jednom okamžiku nevezme úplatek a v druhém bodne nepřítele do zad. Šlechtův svět ztrácí kouzlo panenskosti, zdá se, jako by kdejaké návrší bylo zarostlým městem a kdejaká bažina že ukrývá vypleněnou svatyni. Čtenář tak nabývá dojmu, že je v jeho knihách přePtterováno a možná by nebylo od věci s touto studnicí inspirace trochu šetřit.
I když autor používá ich formu, nedočkáte se u jeho textu dynamiky, jaká je vlastní například Mirkovi Žambochovi. Šlechtova ich forma je více výpravná, ztrácí se v jednání ostatních postav, až na ni kolikrát zapomenete, abyste si v další větě zase vzpomněli. V autorových knihách se mluví moderně, postavy používají hlášky a průpovídky z našeho okolí.
Vydat knihu jako sérii povídek spojených jedním hrdinou byl výtečný nápad. Díky tomu (a také díky odkazům na jiné knihy, dokonce na příběhy dosud nevydané, ba nenapsané – Thompsonův syn ze závěrečné povídky) se svět krvavého pohraničí stává ucelenějším, což by se u sbírky povídek naskládaných v řadě za sebou jistě nenastalo. I proto se čtenáři znalého cyklu Krvavé pohraničí budou více líbit povídky, které jsou přínosem pro celou ságu („Ex-orkista“), než povídky epizodní („Děti lesa“).
Kniha v závěru obsahuje i plány autora do budoucnosti, z nichž je zřejmé, že se máme na co těšit. Rovněž je příjemné, že nakladatel nezapomněl na vkus čtenáře, když knihu vydal s fantastickou obálkou a rozměrem svazku stejným jako jiné Šlechtovy knihy, vyšlé u Strak na vrbě. I proto dávám
65%
tak se těším …dostanu to k vánocům….
jan michálek
ps: kniha obsahuje i plány autora do budoucna. Věřte nevěřte, máme se na co těšit. Hlavně novej Orgrred je pro mě trhák.
Těžko říci…
Já právě MŽ opustil kvůli jeho stylu psaní a zaměřil se na VŠ. Příjde mi takový ne přehnaně macho, jeho ženy by mohli i existovat a je to vtipné. 🙂 A smrdí to westernem na míle daleko.Na Oggerda se také těším, stále si pamatuji mé překvapení, když jsem zjistil, že i u nás se píše dobré postapo.
Nechtěl jsem hodnotit tvorbu Mirka Žambocha, spíš jsem na praktickým případě ukázal, v čem se vyznačuje Šlechtova ich forma.
Osobně mi jsou hrdinové VŠ také mnohem bližší než superhrdinové MŽ. Recenze na mě působí až nezasloženě negativním dojmem. Pro je to alespoň 80%.
Já jsem ale pako: Samozřejmě “na mě působí až nezaslouženě” a “pro mě je to alespoň 80%”
tak to jsem nechtěl, aby recenze na mého oblíbeného šlechtu působila negativně. Ale 80% hodnocení je moc, podle pevnostního hodnotícího listu může oddychovka dostat maximálně 70%. A Šlechta je jenom oddychovka sice skvěle napsaná, ale nic míň nic víc
Proto nehodnotím
– muselo by to dostat dvojí procenta. Jedny ve “svý” kategorii a druhý podle obecný tabulky. Včera jsem se dostal někam těsně před půlku a “zatím je to dobrý”.
někdy je lepší asi nehodnotit procenty, i když podle mě je hodnocení v pohodě, mě se šlechta líbí a jiné oddechovky, které se mi taky líbí, třeba i víc, dostávají jenom okolo 60%, tak je to asi správně:-)
Ještě bych se chtěl zeptat, nechystá se v blízké budoucnosti sbírka i nePohraničních povídek? Jen scifi. Oggerd, Havran, Umírání podle… Nechal bych si říct.Jinak ty procentuální hodnocení, nezdá se mi to až tak košer. Přeci jen, hodnotím to podle toho, jak moc se mi to líbilo, ne podle toho, jak moc je to elitářské.
Díky za recenzi – to byla rychlost, od vydání knížky uběhlo sotva 10 dní a recenze už byla na světě. K hodnocení: konečně jsem pochopil tu schizofrenii Pevnosti, když označili Šílený les za “starý dobrý kus” a zároveň mu dali 60 procentních bodíků. On by se ani Sapkowski se svými zaklínačskými povídkami nemohl dostat přes 70. Takže jsem na tom dost dobře.K vydání “nePohraničních” povídek: Havran je zatím pasé, na většinu povídek bude mít ještě dlouho práva někdo jiný. Loni jsem chtěl dát dohromady sborník povídek s Oggerdem a s Emmou Richter (Emma Richter – to je takové napůl dobrodružství a napůl pornografie), ze strany nakladatele však nebyl zájem. Snad příště.Díky za kladné ohlasy, užijte si “Den bé” tak skvěle, jak jen dokážete.(Co je to “Den bé”? Asi takhle: “Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého – Bé bé bé bé!”)
A to je zajímavé, že Stroncium dostalo v Pevnosti 80% a Harry Pjotr číslo 7 dokonce 100%. Asi jsou to hluboce intelektuální knihy :-).
mě zas udivilo 90% pro Rtuť, asi to s tím překladem nebude tak špatný, jak je tady naznačováno
jinak tady je ta stupnice, ať víte o čem je řečhttp://neviditelnypes.lidovky.cz/literatura-nove-hodnoceni-knih-v-casopisu-pevnost-fwr-/p_scifi.asp?c=A070116_200416_p_scifi_pag
Sypu si popel na hlavu
Ten odkaz na hodnocení jsem tu měla dát už s první recenzí podle tohoto systému. Tedy nějaké dva měsíce zpátky. 🙁 Takže se omlouvám za zmatky a nedorozumění, moje poslední chyba to určitě nebyla, ale budu se snažit je minimalizovat. 🙂
Dostáno, přečteno. Docela spokojenost.
Ještě mě napadlo: Neexistuje velká mapa celého pohraničí? S co nejvíce detaily? Ty malé mapky jsou informativní, ale nejde se z nich snadno sestavit celek.
Mapa Pohraničí
„Mapy“ v knížkách jsou jenom náčrtky, nakreslené podle vyprávění někoho, kdo šel naslepo divočinou a sám nevěděl, kolik dní mu trvala cesta z bodu „á“ do bodu „bé“.Ve skutečnosti je to takhle (asi bych to neměl prozrazovat – ale když jsou ty Vánoce… ): Pohraničí pořád ještě vzniká já sám nevím, co v něm všechno je. Často, když se snažím napasovat nový příběh na „starou“ mapu, musím původní mapu natahovat a deformovat, aby se mi tam vešlo to, co potřebuju.
Tak jsem to dočetl a je to vcelku dobré, ale na mé nejoblíbenější kousky (Nejlepší den, Zahradu sirén a zejména nejlepší povídku Zimní zakázka) to nemá. Vzásadě se mi to líbilo, až na poslední povídku (Ex-orkista), kde mi Roger připadá úplně “out of character” a vůbec mi k němu nesedí že v ní dělá to co dělá…
Dostal jsem pod stromečkem a teď nedávno jsem i dočetl. Jsem spokojen, V.Šlechta je pro mě nejlepší český autor fantasy. Naštěstí jsem většinu povídek předtím nečetl, ani když vyšly poprvé, takže jsem nebyl zklamaný, že toho větší část už někde vyšla.Stejně jako Pipin nade mnou bych měl ale výtku k poslední povídce (SPOILER), kde se Roger opravdu chová s prominutím jak trouba, nechá se vyhodit a nic s tím nedělá, byť on sám i všichni okolo vědí, kdo za to může, a dokonce jen pasivně čeká, až Backer obskáče jeho ženu. To tak zesenilněl? (/SPOILER)
Ex-orkista
Koukám, že vám Ex-orkista utkvěl v hlavě, takže jsem ho asi (tehdy před deseti lety) napsal dobře. Ex-orkista je taková změna oproti předchozím povídkám. R. Sch. má problémy, které nemůže řešit obvyklým způsobem (metodou “jdi a zabíjej”). Naopak, kdyby Backerovi nafackoval, tak by to byl on, kdo prohrál. Backer přesně ví, co dělá a kam až může zajít, kdežto R. Sch. je z toho všeho opravdu “out of character”. Zmateně pobíhá, má pocit, že mu celý svět spadl na hlavu, dělá jednu chybu za druhou – no řekněte sami, není to půvabné?
Nevím, pamatuji si Ex-orkistu ještě z časopisu a tam mi připadala taková hodně mimo svět Pohraničí. Připadalo mi, že autor to s inspirací naším světem trochu přechnal. Na druhý čtení už jsem si asi zvykl a pokud mě paměť neklame, tak děj povídky je prodloužený a upravený.
V.Š. No asi jste to nenapsal špatně, ale jiné věci jste IMHO napsal i lépe:DMě nevadila celá situace s Backerem, to je v pohodě. Spíš mi vadí to samotné vystěhovávání goblinů. To mi prostě k němu naprosto nesedí, ať mu padá na hlavu svět nebo ne…
ještě ex-orkista
Vůbec mě nenapadlo, že by Ex-orkista takhle hodně někomu nesedl. Jediné, nad čím jsem sáhodlouze přemýšlel, byl závěr Dětí lesa – ale ten, jak to tak vypadá, je nakonec OK. To Jan Michálek: v Ikarii vyšla zkrácená verze, musel jsem tenkrát vypustit jeden ze dvou konců, abych se vešel do 40 normostran.
Děti lesa mi přišly v pohodě…
dobra recenze
Mne se kniha i recenze velice libila. Je to ctive a mel jsem sfouknute za chvilku. Vic takovychto povidek by neskodilo. Nebal bych se dat hodnoceni i 70 procent!