Minirecenze: Kniha hřbitova – Gaiman Neil

„Ve tmě byla ruka a držela nůž.“ Touto větou začíná kniha, která změní váš přístup k hřbitovu. Není to trest ani brána k nebesům. Je to místo čilého ruchu, místo k druhému životu. Bydlí zde duchové z různých staletí, různého věku, pohlaví i společenského postavení. A nejenom duchové. A právě do této společnosti se dostává malé, čerstvě osiřelé batole, které je po dlouhém rokováním přijato mezi obyvatele hřbitova.

V knize se seznámíte s malým chlapcem, jehož duchové překřtí na Nikdo Owense. Je to úplně obyčejný klučina – s tím rozdílem, že ho vychovali duchové a další bytosti nepatřící do světa živých. Jako batole přišel o svou rodinu rukou tajemného Jacka a jen shodou okolností neskončil stejně. Příběh se točí okolo dětství a puberty Nika. O tom, jak se seznámil s prvními lidmi, jak se učil neviditelnosti. Dozvíte se také podrobnosti o jeho setkání s ghúly, o jeho školních létech a o mnohém dalším. Nik měl zajímavé dětství a do tohoto období je vám dovoleno nahlédnout.

Autorem knihy je skutečný mistr svého řemesla. Zvolil prostředí moderní Anglie, které zná z vlastní zkušenosti, a formu, díky níž se neztratíte v pocitech malého chlapce. O tom, že je Neil profesionál, není pochyb. Čtenáři je předložen jednoduchý, líbivý příběh bez zbytečných kudrlinek, bez zbytečného textu. Zkrátka příjemná četba. Jenže pouze na chvíli – rozsah knihy je menší, než by si příběh zasloužil, a přitom nelze pochybovat, že se v životě chlapce udály ještě další zajímavé příhody. Stačí jedna delší cesta autobusem a máte knihu přečtenou.

Neil Gaiman je mistrem imaginace. V kulisách moderní doby často rozehrává příběhy, které si získávají čtenáře všeho věku svou uvolněností a přímostí. Kde na vás jiní vychrlí tuny akce a textu, Neil vám předloží pouze čistý příběh. Zdá se, že jako jeden z mála autorů pochopil, o čem je žánr fantasy. Píše o fantaskních postavách, bytostech. Nepíše o krvavých bojích jako jeho konkurenti. A tím nejspíš získává srdce čtenářů.