Tak jsme se dočkali. Dovršení trilogie Hradební mýty se objevilo na pultech knihkupců už v prvním měsíci nového roku. A je to dovršení nadmíru zajímavé. Nekoná se žádné svržení prstenu do hory Osudu. Ale nepředbíhejme událostem.
Uběhlo dalších pět let a jak se zdá, Čtyřzemí konečně našlo účinnou zbraň proti hmyzu. Je jí prachobyčejná voda – když Jinovatka vybudovala na hranici Zdi přehradu a sleduje, jak se krvelačný hmyz ve vodě topí. Je plánováno tažení, které má obsadit nově nabytá území po vypuštěné přehradě. Jenže Jant riskuje, vydává se hledat Bleskovu pubertální dceru do města Hacilit a později se dostane díky dívčímu předávkování i do Přesunu – světa, který se zjevuje feťákům Kočky. Když se vrací do Čtyřzemí, vše je jinak. Hmyzu narostla křídla, rojí se a do přehrady klade vajíčka jako obří komáři. Začíná boj s časem. Musí se vypustit přehrada, než se vyklube nová generace hmyzu.
Karty jsou rozdané stále stejně – Čtyřzemí v čele s císařem Sanem a Kruhem nesmrtelných proti papírovým krajům a Hmyzu. Příběh znovu sledujeme očima Janta – létajícího posla. Opět kniha mluví jenom o nesmrtelných z nejbližšího Jantova okolí, autorka zdaleka nevyužívá celou padesátku, nebo dokonce stovku nesmrtelných, kterou zmiňuje kniha.
Tento díl můžeme konečně označit tím, co trilogii vnucují anotace od samého počátku, a to nálepkou military fantasy. Bojům a přípravám na ně je věnováno nejvíce prostoru v knize. Nejpůsobivější jsou asi Jantovy souboje s létajícím hmyzem. Naopak světu Přesunu je až na krátkou počáteční epizodu věnováno jen několik stran a myšlenek. Stejně tak jsou zapomenuty intriky z předchozích dílů. Zkrátka je v sázce příliš mnoho, než aby si někdo dovolil riskovat intrikováním v rozhodující fázi boje proti hmyzu. A víc jak dřív se autorka zabývá i popisem prostředí, i když nedosahuje takové barvitosti jako MacLeod nebo Miéville.
Kniha obsahuje i několik retrospektiv ze života některých Nesmrtelných. Dovídáme se víc o Bleskově (střelcově) minulosti a o minulosti Kapky (lékařky) a nakonec tu je i jeden sexuální výstřelek samotného Janta.
Novodobý svět má stejné nešvary jako předchozí knihy. Pospolitost celé trilogie završuje dějově nevýrazný závěr. I když je nějakého konsensu dosáhnuto a kniha končí výraznou myšlenkou, na takřka tisíc stran textu celé trilogie je to přece jen málo. Zvlášť chybí výraznější propojení světa Přesunu se světem Čtyřzemí a spojení toho všeho s Hmyzem… Je toho vysvětleno příliš málo, jako by si autorka nechávala nějaký prostor pro budoucnost.
Přesto je pojetí autorčina new weirdu natolik zajímavé, že by bylo škoda nesetkávat se s ním do budoucna dál. Medailonek v závěru knihy prozrazuje, že autorka připravuje nový titul, tentokrát z Jantovy minulosti. Bude však záležet na prodejnosti celé trilogie, jestli se s dalšími knihami ze světa Čtyřzemí setkáme.
Snad se bude trošku vic prodávat, i když mám spíše obavy. 🙁
moje nejoblíbenější new wierd trilogie….fakt bych stála o tu “pre-” trilogii zmiňovanou v medailonku autorky
samozřejmě weird;)
Docela mě to láká, i když s Nádraží perdido jsem měl docela neshody (když mě chce někdo moralizovat, dobrá, ale ať to udělá alespoň dobře). Co můžu čekat od tohoto?
2 TNT:
No, nemůžu soudit detailně, protože zrona čtu teprve první díl, ale zatím mi to z celé řady new weird přijde nejméně divné:-). Nejspíše to tedy bude pro čtenáře podivnostem neuvyklého nejlépe stravitelné, nejkonvenčnější. Pro někoho plus, pro někoho mínus – mně se to zatím líbí, je to čtivé, ale “Nádraží Perdido” i “Veniss Underground” ve mně přece jen zanechaly hlubší stopy.
No weird určite táto trilógia bola a bola aj celkom dobrá, hoc sa nechytala na Miévilla, či Vandermeera.