Muž z Vysokého zámku – Dick Philip K.

Nyní je rok 1962. Z příslušníků SS jsou hrdinové, britští vojáci z dálkové pouštní patroly (1) byli dávno odsouzeni za své válečné zločiny, nacisté mají základny na Měsíci a pomalu osídlují Sluneční soustavu. USA jsou znovu rozděleny na Sever (pod okupační správou Japonců) a Jih, kde bylo (mimo jiné) znovu obnoveno otroctví. Zatímco evropským kolonistům trvalo 200 let, než se zbavili původního amerického obyvatelstva, Němci v Africe to zvládli za 15 let. Téměř. A v těchto alternativních dějinách se děj celého románu odehrává.

Kniha se čte poměrně dobře, což neznamená, že jde o triviální čtení – právě naopak. Děj je totiž tvořen sedmi navzájem se prolínajícími liniemi, které sledují osudy hlavních hrdinů, a aby toho nebylo málo, v románu jsou na různých místech roztroušeny věštby z čínské I-ťing – Knihy proměn a také odkazy na fiktivní knihu „Kobylka zalehla ztěžka“ od Hawthorne Abendsena, jež popisuje (víceméně) skutečný vývoj druhé světové války, jak jej známe z učebnic dějepisu. Struktura románu má však několik drobných nedostatků. Prvním je absence jasného hlavního hrdiny – každá hlavní postava má zhruba stejný prostor a nelze tedy říct, že třeba Frank Frink nebo Robert Childan jsou nejdůležitější postavy knihy. Nejblíže hlavnímu hrdinovi má Juliana Frinková, femme fatale, jejíž dějová linie je jako jediná víceméně ukončená. Čtenář tak má problémy se s někým jednoznačně identifikovat. Tím jsem se plynule dostal k druhému nedostatku – román totiž nemá konec. Muž z vysokého zámku má jasný začátek, to ano, ale ze všech dějových linií ukončuje pouze jednu tak, aby to mělo (alespoň zdánlivě) smysl. Všechny ostatní jsou víceméně otevřené a postavy dosáhnou jen dílčích cílů a někdy ani to ne. Z konce románu jsem byl rozladěn a přišel mi až nedůstojně triviální vzhledem k tomu, kolik se kolem něj vedlo řečí. Třetí nevýhodou románu může být čtenářova neznalost čínské Knihy proměn, kterou v románu používají ke správnému rozhodování všichni – Japonci, Němci, přeživší Američané, Židé. Vtip je v tom, že každá věštba je metaforou a dá se tedy vyložit různými způsoby. Pro větší požitek z románu bych tedy uvítal alespoň stručný výklad, jak přistupovat ke Knize proměn. Navíc mě fascinuje, že Knihu proměn používají všichni, že není v románu hlavní postava, která by se bez ní obešla. Proč došlo k tak masovému rozšíření věštění, autor nijak nevysvětluje a čtenář se tedy může jen domýšlet.

Tím ovšem nechci říct, že je Muž z vysokého zámku špatný. Obsahuje totiž řadu skvělých postřehů, týkajících se charakteristických rysů Japonců nebo Němců, Dickovi se povedlo dokonale vystihnout oba tyto národy v řadě hodnotících úvah pronášených postavami. Neodolám, abych necitoval alespoň dvě: „Juliana dospěla k názoru, že problém Němců je sex. Ve třicátých letech s ním provedli něco ošklivého a teď je to ještě horší. Začal to Hitler s tou svojí…co to bylo za přízeň? Sestra? Teta? Neteř? A v jeho rodině se už stejně křížili mezi sebou, jeho rodiče byli bratranec se sestřenicí. Všichni tam páchají incest už od prvotního hříchu touhy po vlastní matce.“ „Mají kosmickou perspektivu. Nevidí tady člověka, tamhle dítě, ale abstrakci: rasu, zemi. Volk. Land. Blut. Ehre. Ne čestné lidi, ale Ehre o sobě, čest. Abstraktní je pro ně skutečné a konkrétní neviditelné. Die Güte, ale ne jednotlivý dobrý člověk.“ Kromě těchto úvah obsahuje kniha také „muže v pozadí“, autora knihy „Kobylka zalehla ztěžka“, který snad žije někde v USA v sídle tak opevněném, že by Trocký zbledl závistí. Spisovatel se v náznacích objevuje v celém románu podobně, jako třeba legendární Gordon Fee (2) v románech Vladimíra Šlechty. Nebudu vám ovšem kazit překvapení.

Hlavním důvodem, proč nakonec knihu otevřít, jsou uvěřitelné alternativní dějiny světa před a především po druhé světové válce. Platí, že čím větší znalost historie, tím větší požitek čtenáře. A Dick podává svou vlastní verzi dějin velmi přesvědčivě. Aby bylo jasno, tak nacističtí vědci měli v mnoha směrech náskok až dvacet let před Spojenci a jen konec války (a všechny přidružené komplikace) jim zabránil nasadit některé zbraně ve větším rozsahu (třeba Me-262 Schwalbe). Často se hovoří o tom, že New Deal znamenal pro USA konec hospodářské krize. To je ovšem omyl! Ve skutečnosti byl Nový úděl ekonomickou pohromou, která neznamenala snížení nezaměstnanosti, ale pouze masivní přerozdělování (nejvyšší sazba daně z příjmu dosahovala v roce 1935 neuvěřitelných 79% a později byla ještě zvýšena na 90%, Roosevelt sám navrhoval 99,5%). Henry Morgenthau, tehdejší ministr financí, musel v roce 1939 přiznat, že: “Utrácíme mnohem více prostředků než kdykoli předtím a ono to nefunguje… Po osmi letech této vlády říkám – máme právě tak vysokou nezaměstnanost jako na počátku… A obrovský dluh k tomu!” (3) Jediné, co zabránilo dalšímu krachu USA s ještě horšími důsledky (stát neměl peníze), byl přechod na válečný průmysl díky vstupu USA do války na konci roku 1941, tedy těsně před bankrotem. To byl další bod zlomu – většina Američanů nechtěla válčit v Evropě a zastávala izolacionistické postoje. Roosevelt tedy zatajil před svými generály informace o plánovaném útoku na Pearl Harbor, protože dobře věděl, že po takovém masakru bude s izolacionismem konec a USA budou moci vstoupit do války s Japonskem. Za Japonsko se ovšem postaví Německo a díky tomu bude USA ve válce i s nacisty v Evropě. Za japonsko – americký konflikt nese větší část viny právě Roosevelt. (4)
Tohoto si byl Dick vědom, stačilo tedy odstranit Roosevelta a celý průběh druhé světové války se změnil. USA nejsou připraveny ani ochotny vést válku v Evropě, ta se ocitá bez jakékoli (především hospodářské) pomoci a na konci roku 1941 dochází ke zničení nekompetentní Rudé armády. Porážka Velké Británie je už jen otázkou času… buďme rádi, že jde jen o alternativní dějiny, nechybělo málo a nemuseli jsme dnes vůbec existovat.

Co se týká technické stránky knihy, mám jen malé výhrady – kvalitní překlad; malý slovníček použitých pojmů by si zasloužil rozšíření, zcela chybí alespoň stručný návod používání čínské Knihy proměn. Dobrá je i obálka Pavla Růta, jakási koláž japonských vlajek a znaku Thule-Gesellschaft v červené a zelené verzi s vousatým mužem v popředí, kterým není nikdo jiný než samotný Philip K. Dick.

Muž z vysokého zámku je jediná kniha, za kterou dostal Philip K. Dick prestižní cenu Hugo, udělovanou čtenáři za nejlepší sci-fi daného roku. Proč ji Dick dostal právě za Muže z vysokého zámku, když napsal spoustu daleko lepších knih, které oceněny nebyly, mi není příliš jasné. Na jedné straně kvalitní alternativní dějiny, na straně druhé slabé zakončení, kterému chybí výrazná pointa. I cesta však může být cíl. Muž z vysokého zámku na mne působí jako úmyslně nedokončená ukázka ze života v alternativním světě, kde válku vyhrála OSA a některé konspirační teorie (5) došly naplnění.

1) LRDP, Long range desert patrol, tedy dálková pouštní skupina, operovala především v Africe v letech 1940 až 1943. Jejím primárním úkolem byla rekognoskace, avšak LRDP se účastnila řady operací jako „běžná“ speciální jednotka, která útočila na vybrané cíle hluboko za nepřátelskou linií, přerušovala komunikační linie a vázala tak na sebe mnohem početnější jednotky nepřítele. Ve znaku měla škorpióna. Rozpuštěna na konci války.
2) ačkoli ani v případě Muže z vysokého zámku nejde o typický MacGuffin, byť je mu postava Abendsena velmi blízká. O tom, co to MacGuffin je, se můžete dočíst třeba zde.
3) zejména v čase finanční krize (taky vám ta fráze leze krkem?) by vaší pozornosti neměla uniknout starší, ale stále aktuální kniha CEPu, která rozebírá právě socialistickou politiku demokrata Roosevelta. A protože lidé jsou nepoučitelní, USA pod vedením Obamy si New Deal zopakují. http://www.cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=485
4) Svědčí pro to několik indicií: Roosevelt celý konflikt s Japonci vyprovokoval, když v roce 1941 přerušil dodávky ropy z USA do Japonska, ačkoli ho před tímto krokem jeho admirálové varovali. V červenci téhož roku začal Roosevelt utajovat zpravodajské informace o japonských aktivitách před velícími důstojníky na Havaji. Vlády Velké Británie, Holandska, Austrálie, Peru, Koreje a SSSR shodně varovaly USA o plánovaném útoku na Pearl Harbor, včetně pravděpodobného data a hodiny útoku. Roosevelt nehnul ani prstem. Při útoku nebyla v Pearl Harbor žádná letadlová loď – všechny kotvily v San Diegu – a potopeny byly tři zastaralé bitevní lodě (včetně USS Arizona).
5) řada konspiračních teorií tvrdí, že nacisté (spolu s Japonci) už dávno přistáli na Měsíci, že létající talíře jsou označeny svastikou, přičemž nacistické základny jsou na odvrácené straně Měsíce a jejich populace čítá až 40 tisíc lidí. Co všechno lidé nevymyslí za pitomosti… přesvědčit se můžete třeba zde.