Asfalt – Kopřiva Štěpán

To je nová představa posmrtné existence nadějného autora Štěpána Kopřivy. Po velmi úspěšném Zabíjení se po pár letech znovu vrací ve velkém stylu na literární scénu. Kopřiva nezklamal. Chyby, které mu byly vytýkány v předchozím románu, odstranil a nyní na vás čeká kompaktní, skvěle fungující román, jenž se natáhl na neuvěřitelných šest set stránek. V dobách „Kulhánkovského sucha“ je tato kniha něco jako příjemný déšť přinášející úlevu při nesnesitelném čekání na další mistrův titul.

Děj je velmi jednoduchý, dá se popsat dvěma větami: Parta vysloužilých žoldáků dostane úkol, který je ovšem léčkou, a všichni skončí v pekle. Z něho se pak prostřílejí ven. Ne nadarmo se však Kopřivovi přezdívá Kulhánkův učeň. Kniha se po počátečním velice vlažném začátku, kdy se člověk chvíli ztrácí v obrovském množství jmen, „rozjede“ a až do poslední stránky se nezastaví. Autor dobře kombinuje pomalejší scény s ryze akčními a nechává si tak dostatek místa na rozehrání vnitřních dialogů postav, ve kterých perfektně vykresluje charaktery šestice hlavních hrdinů. Do toho v uvážlivých dávkách posunuje děj dopředu. Natahuje akci na hranici únosnosti, aby si čtenář jen na chvilku odpočinul, a už se na něj vyřítí akce jiná, která se však podstatně liší od té předchozí, takže nedochází k nudnému stereotypu.

Charaktery postav, například velitel trpící pocitem viny za zpackanou akci, šílený lékař, perfektní střelec a další, jsou zčásti ohrané, avšak zároveň prodchnuty Kopřivovou vlastní inovací, která jim dodává nové rozměry. A nejsou to jen hrdinové kladní, spíše řečeno ti hrdinové, kterým fandíme, ale i ti na druhé straně barikády. Charaktery protivníků jsou všechno, jen ne ryze černé. Takže v průběhu románu na vás čeká spousta spiknutí, dohod, které se poruší, sotva se obě strany k sobě otočí zády, a různě velkých porcí zrady. Nepřátelé žoldnéřského komanda jsou do jednoho dobře napsaní, skvěle fungují a jde jim především o vlastní prospěch, čímž jsou uvěřitelnější a čtenář se občas přistihne, jak fandí „záporákovi“, který se dostal do problému a kterého před pár stránkami proklínal.
Všichni dohromady vytvářejí výbornou mozaiku osudů, jež rychle přiroste k srdci a s níž čtenář putuje s radostí až na konec knihy. Autor v románu střídá úhly pohledů na jednotlivé postavy a přitom rozehrává vnitřní mikrodialogy, které výborně dokreslují charaktery postav a dávají prostor pro sarkastické komentování celé situace.
Řeč vypravěče se mnohdy prolíná s myšlením postav, což jen stmeluje text a dělá jej ještě čtivějším. Vnitřní dialogy nejsou plastické a klišovité, jsou spíš perfektním záznamem toku myšlenek, který je nejenom dobře stravitelný, ale i uvěřitelný.
Násilí bere autor s jistým nadhledem. Nijak se v krvavých scénách nevyžívá, ač jich je celá kniha, ale bere ho jako prostou součást reality.

Štěpán Kopřiva skutečně prokázal, že je svého přídomku Kulhánkův učeň opravdu hoden. Můžeme jen doufat, že napíše i další knihu v podobném stylu a že ji nakladatelství Crew vydá s menším než půlročním zpožděním. Ale na Asfalt se skutečně vyplatilo počkat.