Letošní Animefest, již tradiční setkání příznivců mangy a anime nejen z Brna, ale i zbytku republiky, je za námi. Jaký vlastně byl letošní ročník? Stál vůbec za návštěvu? A máme se těšit na Animefest 2010? Nejen to se dozvíte z této reportáže.
Animefest oficiálně začínal v pátek v 18:00 zahájením v kině Scala (a souběžným, byť zkráceným zahájením v Bakale), ale již od 16:00 fungovaly šatny a pokladny, aby měli příchozí dost času na registraci, vyzvednutí materiálů (přívěšek, festovní zin, nově ještě Naruto corissant na posilněnou) a odložení nepotřebných zavazadel. Pro organizátory začínal Animefest ještě o dvě hodiny dřív, kvůli posledním přípravám před zahájením. Už na setkání organizátorů byla většina přítomných v kostýmech, takže následný přesun mezi jednotlivými sály byl nepřehlédnutelný: ostatně, kdy se vám stane, že uvidíte na ulici bok po boku cupitat roztomilé maidky, postavičky z Naruta, Inuyashi, Death Note (minimálně tři Misy Amane) nebo Final Fantasy. Rozhodně se bylo na co dívat.
Zahájení proběhlo kupodivu hladce a bez zpoždění, očekávaný nával masy diváků půl hodiny před začátkem se nenaplnil a pokladny i šatny fungovaly hladce. Letošní Animefest navíc poprvé umožnil návštěvníkům přespat i jinde než v kině (1), protože nevím o nikom, kdo by byl schopen vydržet celý Animefest „nonstop“. Místa na přespání byla zajištěna ve dvou relativně blízkých tělocvičnách, někteří otaku si přesto sehnali ubytování jinde, třeba na kolejích VUT. Díky mapám neměl být problém ubytování najít, přesto jsem musel několika návštěvníkům vysvětlovat správnou cestu. Ukazovat na minimapě člověku neznalému Brna cestu autem do bodu, který na ní není, ulicemi, které na mapě nejsou označeny, byl mnohdy nadlidský výkon, ale nakonec jsem poslal všechny správným směrem.(2).
Teď k programu. Rozložení promítání a přednášek mezi Scalu a Bakalu zajišťovalo, že si většina diváků vybrala to, co pro ně bylo nejzajímavější. Asi největší dilema museli návštěvníci řešit v sobotu, kdy přednášky probíhaly i v hotelu International. Kromě filmových novinek (třeba Sky Crawlers, Furusato Japan, Genius Party Beyond) se promítaly i klasiky (Princezna Mononoke, Poslední jednorožec, Ghost in the Shell 2.0, Mobile Suit Gundam 1) a samozřejmě i ukázky seriálů (obvykle dvě navazující epizody). Z mého pohledu byl nejlepším filmem Sky Crawlers, ačkoli jsem z něj viděl jen půlku, nenechal jsem si ujít ani znovu promítaný vynikající samurajský film Sword of the Stranger. Ačkoli námět nebyl příliš originální – rónin zachraňuje malého chlapce – vizuální i hudební zpracování je dokonalé.
Nelze nezmínit Genius Party Beyond. Pětice příběhů, která se nevešla do původního výběru Genius Party (ten obsahoval sedm příběhů), byla promítána od půlnoci do půl druhé ráno, přesto nenechala publikum usnout (3). Gala – první příběh popisující dopad obřího asteroidu, ve kterém se ukrývá život, vyvolal u publika salvy smíchu. Nejzábavnější byl pak Moondrive, zvláštní mix 2D a 3D animace o skupince kriminálníků, kteří se vydávají hledat zakopaný poklad. Štěně Wanwa už tak humorné nebylo, bylo dost divné – představy dvouletého dítěte a tomu odpovídající vizualizace. Tou Jin Kit měl opět normální animaci, ale jinak dost ponurý příběh z blízké budoucnosti. Poslední a nejpodivnější ze všech byla Dimension bomb, příběh o rozervání samotné reality, pouze hudba Juno Reactor a nejrůznější, dost depresivní obrazy. Po tomto příběhu už se nesmál nikdo. Divácky úspěšný byl i film Furusato Japan, který jsem bohužel neviděl, ale doporučuji si ho sehnat. Zamrzelo mě jen, že se nepovedlo sehnat Rebuild of Evangelion 1.0, ale třeba to vyjde příští rok. Jako obvykle se pak na Animefestu vyskytuje film, u kterého se diváci válí smíchy a předčasně odchází ze sálu. Minulý rok to byl druhý díl Appleseedu, letos to byla Zkáza Ecobanu, korejský sci-fi film plný klišé a nelogického finále. Ale uznávám, oproti Appleseedu: Ex Machina to nebylo tak strašné.
Ze seriálů mne zaujal Gankutsuou – Hrabě Monte Christo – se zajímavou, byť na můj vkus příliš barevnou animací a civilně se tvářící seriál Nana. Zajímavá byla i Erin, krotitelka draků a pro ty, kteří dosud neviděli GitS: Stand Alone Complex, tu byla dvoudílná ukázka, o co všechno přicházejí. Protože nakladatelství Zoner Press na letošním Animefestu křtilo první díl mangy Gravitation, promítal se v neděli od půl třetí ráno celý seriál (13 dílů).
Kromě promítání proběhla také řada přednášek a soutěží. Soutěž ve tvorbě AMV (4) byla letos slabší než loni, ale zato se nesla v humorném duchu (česká hudba, parodicky sestříhané anime), novinkou bylo SMS hlasování, které urychlilo vyhodnocení výsledků. Navíc byla soutěž v AMV doplněna o Cenu odborné poroty, ve které zasedl i legendární Jarník (který se tím pádem soutěže neúčastnil). Nakonec došlo i ke změnám na stupních vítězů, když se ukázalo, že autorka AMV s hudbou z muzikálu „Vlasy“ nesoutěžila s tak úplně vlastním videoklipem. Soutěž ve tvorbě RenAi (5) hry vyhrál po zásluze tým Astra9, protože hra Podzim všechny ostatní porazila rozdílem třídy – co se týkalo příběhu, grafiky i hudby.
Změnám se nevyhnula ani Cosplay soutěž, rozdělená tentokrát na tradiční cosplay, v němž soutěžili pouze jednotlivci, a na cosplay divadlo, v němž soutěžily celé týmy s nějakou scénkou. Cosplay divadlo mne poměrně zklamalo díky problémům s mikrofony, ale zájem diváků byl i tak obrovský – do Bakaly pro 350 diváků se jich nacpalo asi 400. Úroveň byla různá, mne osobně zaujala jen scénka z anime Loveless, která byla opravdu perfektní yaoi původního shonen-ai anime. (6) Tradiční hra Sedm samurajů, které se účastní celý sál, měla tentokrát velmi rychlý průběh, po devíti otázkách padli všichni samurajové (minulý rok vydrželi samurajové podstatně déle) a nebylo co řešit. Neuvěřitelná byla jedna z otázek s AMV ukázkou („Z kolika anime je složeno následující AMV?“), v níž hlavní roli hrála ženská ňadra. Počet anime v ukázce totiž hladce přesáhl 15 a podle mne se zastavil někde na čísle 45. Z dalších soutěží nechyběl Trpaslíkův Animekvíz, kromě toho byla vyhlašována řada soutěží probíhajících na webu (například Festovní Fanfikce).
Z přednášek a workshopů stály za návštěvu „Japonské mýty a legendy“ Jakuba Havlíčka (Filozofická fakulta MU), ačkoli ji autor nestačil dokončit a převážnou část přednášky věnoval šintoismu. Věřím, že pro lidi neznalé šintoismu to bylo přínosné, já čekal spíš ty mýty, ale i tak byla přednáška bezvadná. Zajímavá byla i přednáška Rinoi a Kalisto s názvem „Český otaku v Japonsku“, doplněná řadou fotek a vtípků. Podobně zaměřená byla i přednáška „Základy etikety anebo co (ne)dělat v Japonsku“ od Hitsujiho, na které jsem sice nebyl, ale dle ohlasů publika byla neméně zábavná a poučná. Workshopy týkající se sushi i kreslení byly narvané k prasknutí, navíc se ze sushi workshopu linula neodolatelná vůně. O křtu mangy Gravitation už jsem mluvil, kromě toho proběhly ještě prezentace Animaxu a distribuční společnosti Beez Entertainment. Divácky atraktivní mohl být Lolita blok, který jsem bohužel neviděl. Mimochodem, šlo o módní styl, nikoli o nějaké ecchi nebo hentai. Když už jsme u toho – hlavní organizátor Animefestu Skullman potvrdil, že fanoušky již několikrát navrhovaný hentai blok ani na příštím Animefestu nebude, a to kvůli sponzorům, kterým by se kreslené porno asi nelíbilo. Ale na ADVíku má být škola bondage, takže minimálně fanoušci netradičních (abych neřekl rovnou zvrhlých) sexuálních praktik si v létě v Praze přijdou na své (třeba nakoukne i Alraune, kdo ví).
Z doprovodných akcí stálo za to navštívit přísálí s DDR hrami a konzolemi, oproti loňskému roku přibylo několik prodejních stánků – ačkoli na své si mohli přijít i fanoušci Deníku vraha, prodávalo se na Animefestu pouhých 18 (sic!) placek s motivy ze hry Podzim – tohle podcenění zájmu nechápu, ale aspoň mám obě verze Yukine. Zoner Press tam nabízel své mangy, včetně soutěže týkající se třetího dílu Upířích polibků, které snad brzy vyjdou. Škoda jen, že se nepodařilo včas vytisknout mangu Padlý měsíc. Ve Scale se prodávali hlavně plyšáci a plakáty, z nichž mou pozornost upoutal pouze králík, jakého nosí TemaHina. Zajímavá byla i Manga knihovnička. Shodou okolností probíhala v době konání Animefestu i výstava „Japonsko, má láska“, takže pokud se někomu program Animefestu nezdál dostatečně „na výši“, mohl zavítat aspoň do muzea. Billboardy na výstavu však neupoutaly takovou pozornost, jako minulý rok billboardy s holčičkou pocákanou jogurtem (zvoucí na výstavu jiných fotografií).
Z organizačního hlediska se Animefest vydařil, největším problémem byla – kromě pár technických potíží v Bakale, které se však podařilo velmi rychle odstranit (7) – případná změna programu, o které se část návštěvníků dozvěděla až na poslední chvíli, protože vyměnit plakáty na asi dvaceti místech chvíli trvá. Ale příští rok už snad bude k dispozici „online aktualizace“. Co se nepovedlo, byla soutěž v dabingu (selhala technika) a potom Maido café ve Scale, kde se nepodařilo vyřešit placení a akce byla velmi rychle ukončena. Navíc někteří hosté byli z obsluhy – skupinky roztomilých maidek – poměrně vyděšení, zvlášť, když jim maidky během obsluhy sedaly na klín (pánové, styďte se! Bylo to ve vší slušnosti.). Škoda, že Maido café nevyšlo (maidky byly opravdu pěkné), za organizátory jen dodám, že to nebyla pouze jejich vina. Třeba to vyjde příští rok. Konečně, propagace tradičními způsoby (nejen na internetu) mohla být o něco větší.
Divácky byl letošní Animefest opravdu úspěšný. Kromě vysokého počtu návštěvníků i velmi dobré hodnocení – 91% respondentů z celkového počtu 636 hlasujících považuje letošní ročník za suprový nebo za dobrý s tím, že by mohl být ještě lepší, pouhých 5% ho hodnotí jako průměrný. Rozložení celého festivalu do tří dnů se dle mého názoru ukázalo jako funkční, zabránilo se tak nočně-rannímu (tudíž značně nepohodlnému) cestování. Pozitivně hodnotím i fakt, že se návštěvníci chovali slušně, takže ani letos nebylo nutné nikoho vyhazovat ze sálu nebo někoho ošetřovat – ačkoli různých „zbraní“ bylo na festu víc než dost (repliky katan, sekáčky na démony atd.). Mám dojem, že větrání ve Scale bylo účinnější než minulý rok – možná za to mohl větší pohyb diváků mezi jednotlivými místy, na nichž Animefest probíhal.
Jedinou divácky nemilou změnou byl nízký počet AMVček pouštěných před začátkem a po skončení promítání (tj. v době, kdy je kinosál sice přístupný, ale nic se v něm ještě neděje). Točit asi čtyři tituly pořád dokola nebylo nutné.
Myslím si, že návštěvníků mohlo být ještě o něco víc, pokud by je neodradila už relativně vysoká cena (400 Kč, pokud návštěvník nebyl registrován a přišel „jen tak“ mi spolu s menší propagací přišla jako omezující faktor pro náhodné návštěvníky, obzvlášť pokud to srovnám s částkou 300 Kč, pokud se návštěvník už předem registroval na webu a platil až na místě, 200 Kč, pokud se registroval a platil převodem z účtu). Nicméně uznávám, že bylo nutné návštěvníky motivovat alespoň k registraci, na kterou bylo dost času. Ale i tak – 400 Kč za třídenní program nebyla pro tento Animefest špatná investice.
Celkové zhodnocení letošního Animefestu: zase o dost lepší než předcházející ročník. Všechny novinky se ukázaly jako životaschopné.
Kvalitní propagace na webu, více míst, kde si mohl návštěvník koupit přívěsky, náušnice, plyšáky nebo plakáty, více soutěží, více festovních cen, vlastní maskoti (holčička s ledovým dráčkem, který je ve skutečnosti drsný ledový drak), dobrá organizace na místě, možnost přespání za přijatelnou cenu, žádný prostor pro nudu. Podařilo se mi strávit velmi příjemné tři dny ve společnosti mé milé Kitikary a spousty českých (a slovenských) otaku. Pokud jste se z nějakého důvodu nemohli zúčastnit letošního Animefestu, určitě to zkuste příští rok. Nebudete litovat.
0) za webovou prezentaci Animefestu si organizátoři zaslouží uznání, protože je na profesionální úrovni. Viz www.animefest.cz
1) přespávání v kině je zakázáno a organizátoři měli spáče v sále bez milosti budit. Tělocvičny k přespání obsahovaly sprchy a navíc byly organizátory hlídány.
2) opravdu není dobrý nápad vytisknout si minimapku, na jejímž horním okraji je křížek s poznámkou: „tímhle směrem furt rovně další dva kilometry“ a pak v noci hledat cestu k ubytovně. Brno nejsou Pardubice a ne každý organizátor má u sebe mapu Brna a okolí.
3) filmu předcházelo varování, že není vhodný pro osoby trpící epilepsií a pro osoby se slabší psychikou. Po shlédnutí Dimension bomb jsem si uvědomil, že varování bylo opodstatněné.
4) AMV je zkratka z anglického výrazu „anime music video“. Jde o videoklip, vytvořený fanoušky sestříháním nějakého anime a doplněním vlastní hudby a dalších prvků. AMV jsou problematická z hlediska autorských práv.
5) ren´ai je typ počítačové hry populární hlavně v Japonsku, kde hráč vystupuje jako hlavní hrdina a snaží se sbalit některou z postav, obvykle nějakou dívku (a vice versa). Grafika odpovídá manga stylu a hra samotná vydrží hráčům díky množství alternativních linií poměrně dlouho. Synonymem pro „ren´ai“ je pojem „visual novel“.
6) shonen-ai není to samé co yaoi. Rozdíl není ani tak v zaměření (obojí popisuje vztahy mezi dvěma muži), jako spíš v tom, že shonen-ai je originální tvorba, ve které primárně nejde o sex, yaoi je pak parodie shonen-ai dotažená ad absurdum.
7) sál Břetislava Bakaly musí být prokletý: minulý ročník trvalo půl hodiny zprovoznění promítání filmu Sword of the Stranger, letos blbly mikrofony a ani promítání některých prezentací neproběhlo bez problémů, když čas od času stávkovalo dálkové ovládání.
Fotil Gorthaur.
tak příští rok už ale opravdu pojedu 🙂
AF byl výborný, stejně jako ten minulý. Jen opravím. Hitsuji je žena…ne muž. 😉 Její přednáška byla opravdu velmi dobrá.
Aha, tak to mne nenapadlo ověřit si, že to bude žena, a ne muž. Z anotace to nešlo poznat. Ty zrádné japonské přezdívky…Ale jinak pohůdka =) a řekl bych, že letošní Animefest byl lepší než loňský.
No tak celkově byl v Cosplay divadle bordel. Kdo se připravil (třeba měl i člověka co se měl starat o zvuk) měl docela problém s tím, že se musel vyrovnat s naprosto jinými podmínkami než mu bylo řečeno. Příště by to chtělo vylepšit 🙂
ach jo mám to v Brně a ne abych se zašel podívat, jsem tak zahleděnej do knížek, že nevím,co se kolem mě děje achjo
Tak Cosplay divadlo byl docela průser, co se týkalo organizace a zvuku, třeba rezervní baterky do mikrofonu někdo šlohnul…ale jinak to celkem ušlo.To sicco: tos musel být zahleděný tak tři čtvrtě roku (po tu dobu fungoval web Animefestu).
k poznámce 6… tak nevím, co by třeba taková mangaka jako Yamane Ayano říkala na “parodii shounen-ai”… ujišťuji, že yaoi je plnohodnotný a mezi dívkami velmi oblíbený žánr. Dokonce se vyskytují i kousky s dobrým příběhem, viz např. zmíněná mangaka a její Crimson Spell 🙂
To warrion: je pravda, že tu poznámku číslo 6 jsem doplňoval s rozpaky. Ano, yaoi je plnohodnotný žánr, ale primárně v něm jde o sex, teprve sekundárně o příběh. Ano, jsou opravdu výjimky, kde je obojí na vynikající úrovni, ale je jich málo (již zmíněný Kirepapa).Mám pocit, že yaoi jako žánr původně vzniklo z parodie shone-ai a teprve dnes je to samostatný subžánr. Ale v této oblasti je expert spíš Hintzu, takže…
To, že jde v něčem (většinou XD) primárně o sex neznamená, že si to automaticky zaslouží cejch “(neoriginální) parodie dotažené ad absurdum” 🙂 Nevím, jak by se pak musela označit některá hentai XDPravda, shounen-ai a yaoi je moje specializace, ale o původu yaoi toho tolik nevím, abych mohla nějak reagovat, snad jen že mi tahle teorie vzniku přeci jen nepřijde tolik pravděpodobná, ale to je můj soukromý názor :)(Pochopila jsem správně Kirepapa jako příklad *dobrého* yaoi? Jak se lidské názory mohou různit… XD)A tím končím svoje rýpání; musím říct, že jinak se mi článek jakožto někomu, kdo na AF z důvodů studijních nebyl, líbil 🙂
Každopádně díky =). Na původ yaoi se ještě zeptám a případně sem doplním výsledek (pokud to někoho zajímá). Ano, Kirepapa beru jako příklad dobrého yaoi – už dlouho jsem se tak nezasmál, jako při sledování tohoto anime. Ale je mi jasné, že ne každý z toho bude odvázaný stejně jako já =)