Nakladatelství Laser-books si na rozjezd nové edice Moderní díla fantasy vybralo román Scotta Lynche Lži Lockeho Lamory a je třeba říct, že si Laser vybral správně. Lži působí jako zjevení z nebe a jediné, čeho se budete děsit, je dlouhé čekání na pokračování, kterých má být dohromady šest.
Locke Lamora se svou bandou zvanou Páni parchanti má drsný koníček. Okrádají totiž nejvyšší šlechtu, čímž porušují Tajný mír, který uzavřeli před desítkami let šlechtici a Capa (šéf) všech zločinců ve městě. Vodí tak úspěšně za nos celé město. Do jejich nejnovějšího plánu však zasáhne síla zvenčí. Je jí šedý král, který zabíjí šéfy zločineckých klanů a nakonec zahrne do svých plánů i bandu Lockeho Lamory. Páni parchanti tak musí bezuzdně improvizovat na více frontách a je jen otázkou jejich umu a štěstěny, jak se z toho všeho vylžou.
Struktura románu je trochu složitější. Autor používá vsuvek, občas se vrací zpět v příběhu, aby něco vysvětlil. Časovou osu knihy pak střídají mezihry, které odhalují části Lockeho dětství a více či méně souvisí s ústředním příběhu románu.
Lynch se nerozpakuje používat šťavnatých výrazů, což spolu se zlodějskými žargonem pomáhá k autentičnosti knihy. Camor je k sirotkům tvrdý, mor, jenž schvátil jejich rodiče, je nechává žít, aby si užili už od dětství peklo. V komunitě zlodějů mají nejnižší místo a cesta k pozicím vyšším vede přes mrtvoly pověšených kamarádů.
Jako inspirace snad spisovateli posloužil Jimmy Ručka R. E. Feista – zločinec až doposud ve fantastice nejznámější. Locke Lamora má reálnou šanci Jimmyho překonat, jeho zločiny jsou sofistikovanější, okázalejší a hlavně zábavnější.
Jestliže jste příznivcem akce, tak tuto knihu neotvírejte. Román je ve znamení zlodějských psích kusů a akčních scén je tu opravdu poskrovnu. Na druhou stranu se autor neštítí dát svým hrdinům nakládačku nebo protivníka bezostyšně nakopat do koulí, zkrátka se snaží být věrohodným tam, kde to jen jde. A když už na jedinou delší akci v knize dojde, nemůže si čtenář v knize nevšimnout, že tohle autorovi moc nejde. To je však jediná slabina, kterou nám Lynch na sebe odhalí.
Někdo může říct, že děj knihy brzdí rozsáhlejší popisy, jenže účel světí prostředky – to město žije. Spisovatel posbíral ingredience městské fantasy, položil své město na ostrůvky, takže zdánlivě navodil atmosféru Benátek, k tomu přidal historii města tvořenou neznámou rasou, která své stavby stvořila z nezničitelného staroskla, a nakonec to vše ponořil do období každoročních oslav, kdy se celé město pohupuje v opileckém vytržení.
Lži Lockého Lamory jsou především brilantní příběh a debut, u nějž budete jenom těžko hledat začátečnické chyby. Lynch vzal to nejlepší z městské fantasy a New Weirdu a přetvořil to k obrazu svému. Snad jen románu chybí silnější fantastický prvek, takhle se dá román označit (jen) jako zlodějská fantasy. Autor se sice rozhodl psát knihy ze stejného světa, avšak příběhy této série mají být uzavřené, takže se nemusíte bát toho, zda číst sérii až po vydání všech dílů.
No ja som to v 3/4 znechutene odlozil, neviem tomu vobec prist na chut. Asi preto ze mam rad klasickejsiu fantasy. Vseobecne mi vadilo, ze v knihe skace medzi dejom a vracia sa do minulosti, stracal som dejovu nit.
Me se to libilo, ale dejovy zvrat nekde v 3/4 knihy byl tak strasne nahly, ze pusobil krecovite a umele.
A já jsem zase bal nadmíru spokojen. Na rozdíl od některý ty\tulů, kde už člověk počítá stránky do konce, jsem tuhle knihu zhltnul a nemůžu se dočkat další. Navíc ten zvrat ve 3/4 nebyl umělý, prostě to někdy takhle v životě chodí. Právě to si na tom líbylo nejvíc, měli jste pocit, že ten příběh žije svým vlastním životem. Návraty do minulosti ušetřili autorovi celou řadu nudných pasáží, kdy by musel znovu vysvětlovat, proč byl Jean tak nebespečnej a jak se z Lockieho stal dvorní kuchař 😉
Kuchař? Nezvládá k tomu i aikido? To by byla dobrá role pro Stývna Sekala…
Kruci, nějak mě to nepoznalo