Zničený muž – Bester Alfred

Alfred Bester napsal Zničeného muže jako svůj románový debut v roce 1952, o rok později ho vydal knižně a odnesl si za něj první cenu Hugo v historii. Je nutné uznat, že – zvláště v závěru – je více než padesátiletá propast mezi současností a dobou vzniku knihy trošku znát, ale neberte to jako negativum. Zničený muž dokáže i v konkurenci světelných mečů, warpových pohonů a všelijakých weird či –punk nálepek čtenáře zaujmout, lapit a závěrem ho dostat do kolen.

Na knížce je zajímavý hlavně námět. Ne snad, že by byl příliš originální – vždyť telepatie je něco, do čeho autoři scifi šťourali, šťourají a budou šťourat vždycky (koneckonců podobné téma, jako má Zničený muž, najdeme i v povídce P. K. Dicka Minority Report, známé hlavně díky filmovému zpracování), autor ho však do hloubky propracoval a dal si záležet na každém detailu. Ve světě Alfreda Bestera existují vedle „obyčejných“ lidí i espeři, telepaté, jež můžou číst naše myšlenky. Tato schopnost je samozřejmě využita především proti zločinům, jejichž páchání je tak prakticky nemožné. Telepat dokáže zachytit vrahův plán a včas mu zabránit. Co když si ale zločinec najme jako komplice právě espera? Či spíš uplatí, protože za pomoc při vraždách jsou telepaté vyloučeni ze svého Společenství a ztráta možnosti mluvit beze slov je pro ně horší než smrt. A co když je někdo skutečně tak geniální (či šílený?), aby vymyslel a uskutečnil plán, jak espery obelstít a vraždu úspěšně spáchat…
Ben Reich je člověk, kterému se to podaří. Nočními můrami, v nichž se mu opakovaně objevuje muž bez tváře, dohnán téměř k šílenství se rozhodne zabít majitele konkurenční společnosti, o němž si myslí, že může za jeho potíže. Jenže i ten nejdokonalejší plán může zklamat. Reich je krátce po činu odhalen… avšak bez usvědčujících důkazů, které by ho umožnily anihilovat (v Besterově světě už dávno neexistuje trest smrti a pasáž, ve které se tato skutečnost jedné z postav románu vysvětluje, působí mile naivně a idealisticky). Proto se mu po stopě vydá policejní inspektor Lincoln Powell, přímý a čestný muž, odhodlaný Reichovi vinu dokázat. Za každou cenu.

Celý román je v podstatě o tomto stíhání. Plném propracovaných pastí a důmyslných smyček, které je zajímavé už jen proto, že autor si dokáže udržet vaši pozornost i přesto, že všechny karty odkryl už na začátku a čtenáře tak žádná detektivka při odhalování vraha nečeká. Povedlo se mu totiž vytvořit příběh, který má po celou dobu pod kontrolou a který do sebe zapadá v každém detailu. Plně využil potenciálu dvou hlavních hrdinů a umožnil čtenářům důkladně poznat zcela odlišnou povahu každého z nich. Chování nebezpečného a šíleného Reicha a zákony ctícího Powella sice nikdy nepřekvapí, to však románu na půvabu nijak neubírá, zvlášť když si uvědomíme, kdy kniha vznikala. Autor nezapomněl na to, že sebelépe vystavěná zápletka u čtenářů neobstojí, když se u čtení budou nudit a se zatnutými zuby počítat zbývající stránky, a že je třeba i román okořenit něčím skutečně zvláštním a zajímavým. V případě Zničeného muže je takovým kořením komunikace esperů, která je i v tištěné podobě velmi působivá a uvěřitelná. Autor se totiž nebál pro vyjádření bezeslovných rozhovorů použít různé symboly, jako je značka pro dolar, přeškrtnutí či mailový zavináč.

Přestože se román příjemně čte a má dostatečně zajímavý námět a originální děj, po celou dobu se nezbavíte pocitu, že mu něco chybí. Není přece možné, aby příběh jen tak vyšuměl. A tady přijde autorův největší triumf – překvapivá a dokonale promyšlená pointa, díky níž konečně s definitivní platností uznáte, že je první Hugo ve správných rukou a že si Zničený muž své druhé české vydání rozhodně zaslouží.