Před nedávnem přišel Polaris s další knihou Neala Ashera. Jmenuje se „Pradorský Měsíc“. Nový příběh z vesmíru Řádu se vrací v čase před dosud vydané romány.
Stanici Avalon čeká zanedlouho velká událost. Rozpínající se Řád poprvé narazil na jinou civilizaci, než je řádová kombinace lidí, jejich modifikací a umělých inteligencí. První setkání – fyzický mezicivilizační kontakt – se má odehrát právě na stanici Avalon. Od setkání se očekává mnohé, ale nikdo v Řádu nepočítal s tím, co opravdu přineslo…..
Nová Asherova kniha z vesmíru Řádu je tady. Uvádí nás do hluboké minulosti vesmíru umělých inteligencí a runsiblových bran – na samý začátek války s Pradory – inteligentními krabovitými masožravci. Pradoři sice nemají runsibly, umělé inteligence a klasické bojové roboty (řadili bychom je spíše mezi kyborgy), ale jejich válečné lodě a některé technologie stojí o několik tříd výše, než jejich paralela v Řádu. Sociální struktura a vztahy Pradorů jsou extrémní ukázkou darwinismu – přežívají jen ti nejsilnější a nejschopnější, ostatní jsou nemilosrdně likvidováni a občas i sežráni.
Jejich úder byl tvrdý a Řád náhle zjistil, že kromě lidí proti nim prakticky nemá co postavit. Začínající válka má své oběti, hrdiny i zrádce. Separatisté se snaží navázat s Pradory spolupráci, civilní obyvatelstvo i celé planety jsou likvidovány, lidské jednotky statečně bojují všemi prostředky. Přicházejí děsivé prohry i vítězství. Úspěchy speciálních řádových jednotek na povrchu planet ale nemohou vyvážit skutečnost, že dokonalejší pradorské lodě ovládají vesmírný prostor. Přinese zdokonalená kombinace lidské a umělé inteligence žádoucí zvrat?
Zatím poslední Asherovu knihu je možno vyhodnotit jako velmi kvalitní kombinaci space opery a military sci-fi. Na vesmír Řádu si již čtenáři zvykli, stejně jako na skutečnost, že součástí příběhů bývají jednotlivé bitvy či souboje. Tvrdé bojové střety jako jedna z hlavních dějových linií jsou ale v Asherových knihách novinkou. Vykreslení postav i jednotlivé dějové linie mají pro Ashera běžnou kvalitu, rozsah příběhu je ale výrazně menší (pouhých 182 stran), než jsme byli zvyklí. Přesto, nebo snad právě pro to má příběh švih a jiskru.
Překlad Petra Kotrleho i redakční práce jsou na špičkové úrovni, obálka s ilustrací od Steva Rawlingse se dá považovat pro tuto knižní řadu za tradiční. Knihu lze doporučit nejen příznivcům vesmíru Řádu a vyznavačům military sci-fi, ale i běžným čtenářům.
Prador Moon se mi velice líbil, uvítal bych od Ashera i čistou military sf, válečné pasáže mu šly velice dobře, viz. likvidace pradorů minami v džungli…
Jeví se mi to na první knihu z Polity série – rozumím tomu dobře, že není třeba mít od Ashera nic načteno k plnému vstřebání díla?
Pipinek: Ne, není potřeba mít načtené ostatní knihy. Chronologicky se to odehrává před všemi u nás vyšlými knihami a nemá to přímou dějovou spojitost ani s Cormacovkami, ani se spatterjayskými dvěma knihami (byť v těch si lze Pradory užít ještě šířeji :-). Ale i tak mě potěšilo, že se v knize člověk okrajově potká se dvěma starými známými.
Ta kniha byla původně napsána pro jiného vydavatele, než pro kterého Asher píše normálně (americký Night Shade Books místo “britského” Tor/Pan Macmillan), proto je rozsahem výrazně kratší než jeho ostatní romány, které tady vyšly a vyjdou. Také proto je “Pradorský měsíc” relativně samostatný, jak to dobře vystihla JanaJ. Podobně kratší by měl být i příští rok “Shadow of the Scorpiom”, který se věnuje mládí I. Cormaka.