Znovu vydané Zrcadlovky dostaly k Vánocům mladšího bratříčka. Je tlustší, ale stejně velký a v poličce spolu sourozenci vypadají moc pěkně. Jmenuje se Singularity.
Singularity jsou sborníkem šestnácti povídek zaměřených na postkyberpunk, který vychází z kyberpunku vymezeného dříve. V předmluvě se editoři Kelly a Kessel zmiňují, jakým směrem se kyberpunk transformoval. Jako nejdůležitější změny označili návrat k tradičnější nebo, chcete-li, zkousnutelnější literární formě a singulárnosti, tedy zahrnutí do subžánru Vingeho teorii o vyvinutí superinteligence, která ukončí lidské bytí na této Zemi. V podstatě lze říct, že kyberpunk absorboval nové myšlenky a vývoj posledních dvaceti let a jeho univerza se tak stala uvěřitelnější s ohledem na současného člověka a svět.
Jestli se myšlenkám editorů v předmluvě něco přibližuje nejvíce, pak je to duch hrdiny povídky „Humrové“ Charlese Strosse. Jeho altruismus převedený do extrémů je velmi sympatický svým buřičstvím, až je to chvilkami směšné. Hrdinova pozice se v šíleném světě stále nových technologií zdá neotřesitelná, ale vše se dá utnout, když se najde obstojný a chytrý protivník.
Druhého velmi sympatického kyberpunkera naleznete v povídce „Dva sny o vlacích“ Elizabeth Bearové. Pro stále více lidí na světě je pořád těžší zvednout se ze dna lidské společnosti a změnit svůj osud. Nic na tom nezmění ani budoucnost, v niž se lidstvu zpřístupní vesmír. Na mladém hrdinovi je moc fajn, že je mu to jedno, ač se to může zdát jako mladická nerozvážnost.
S kyberpunkem je spjat kyberprostor, takže se nevyhnutelně musí některé z povídek odehrávat v něm. Shodou okolností se tyto příběhy pojí s lidskou myslí. V povídce „Rudá Sonja a Lessingham v zemi snů“ od Gwyneth Jonesové jde o využití kyberprostoru k psychiatrickým účelům. Práce „Poslední remake Návratu Lehkého latinského Larryho s kompletně remasterovanou hudbou a s původním publikem“ od Pat Cadiganové, „Svatební album“ Davida Maruska a „Tátův svět“ Waltera Jona Williamse se pak zabývají využitím a úskalími zachycení lidské mysli do elektronické podoby.
Neméně důležití jsou pro kyberpunk ITáci. V textu „Když Zemi vládli systemáci“ Coryho Doctorowa je zachycen konec naší civilizace prostřednictvím internetové komunity. Naproti tomu svět v povídce „Co se šustí, Tygří LiLinko?“ Paula Di Filippa je dokonale pozměněn jediným vynálezem, jímž je počítač ve formě papíru. Hrdina-vynálezce se snaží zachránit svět, když někdo odhalí díru v softwaru papírového počítače. „Pátrač“ je pak soukromé očko, jež využívá k hledání lidí čistě síť. Mary Rosenblumová zachycuje v povídce přerod hrdinova smýšlení.
Ona zmiňovaná singulárnost je nejvíce patrná v povídce „Dobrovolný stát“. Christopher Rowe ukazuje, jak náročné může být hacknutí superinteligence. Dává tak slovu „hacker“ úplně nový rozměr.
Amorálnost velkých nadnárodních společností řeší povídky „Jejuka“ Grega Egana a „Kalorik“ Paola Bacigalupiho. Zatímco v první z nich je onou amorálností svět pozměněn jen nepatrně, ve druhé je jeho změna vidět na každém kroku. Oběma povídkám je pak společné, že se v nich najdou hrdinové, kteří jsou přesvědčeni chod dějin změnit, a taky je tu amorálnost představena způsobem, kterým už v menším měřítku ve světě podle všeho probíhá.
Otcové kyberpunku se pak ve sborníku příliš nevyznamenali. William Gibson si v povídce „Třináct pohledů na kartonovou kolonii“ hraje s formou, ale nepřesvědčivým způsobem text vypointuje. Bruce Sterling pak se svým textem „Opravář kol“ vyšel lépe, když shazuje některé motivy kyberpunku, ale ve svém podání je přesto vzhledem k rozmanitosti antologie až příliš tradiční, což se na druhou stranu bude některým čtenářům líbit.
Kromě zmiňované předmluvy povídky doplňují úvodní texty a chaoticky rozmístěná korespondence mezi Kesselem a Sterlingem. Oboje obohacuje knihu o další myšlenky už tak náročného čtiva..
Singularity jsou sborníkem příliš rozmanitým na to, aby se vám v něm líbilo vše. Přes kvality autorů se bude asi víc líbit druhá polovina knihy. V první se často objevují přemýšlivé práce, v druhé pak většina povídek klade důraz na příběh
