Nakladatelství Argo spatřilo potenciál ve vydávání fantastiky a ve spolupráci s nakladatelstvím Triton zavedlo edici zvanou jak jinak než Fantastika. Knihy v této řadě jsou různorodé – nevyhýbají se léty prověřené klasice (nové vydání Nadace aj.), ani prosazování nových jmen (např. Jméno větru) na našem trhu. Jedno je ale těmto svazkům společné: jde o výjimečné a reprezentativní tituly, a ani Řeka bohů, zatím poslední kniha edice, není výjimkou.
V Indii rozdrobené na provincie panuje sucho, dlouholeté sucho. Někdo chce monzun přivolat přitažením kusu ledovce do postižené oblasti, další se modlí. Mocní se chystají na válku, jejímž středem má být řeka Ganga, a normální smrtelníci? Ti se jen snaží žít.
Indie roku 2047 toho nabízí víc než jen rozmary počasí. V prostředí rozvojové země je dodržování zákona nejen v periferiích volnější. A tak se vyvíjí umělé inteligence zvané sintely s vyšším inteligenčním kvocientem, než je ve vyspělých zemích povoleno. Od určitého momentu se ale UI začnou rozvíjet sami a v tu chvíli nastupuji vládní exkomunikátoři umělých inteligencí. Dále tu máme nábožensko-politický konflikt mezi hinduisty a muslimy, který koncem knihy graduje. Román do kategorie scifi řadí existence podivného objektu starého sedm miliard let, kolem nějž se snad nejpatrněji zjevuje krása rozdílu západního a indického smýšlení.
Všechno se v koloritu prostředí Indie postupně spojuje a vytváří logický celek v katarzi s indickou mystikou. Autor dokonale napasoval svůj příběh do prostředí, i v tom je znát určitá velikost.
McDonald vypráví příběh očima zhruba deseti hrdinů, takže hned na úvod nás čeká povícero začátků. I proto je trochu obtížnější se do knihy začíst, než se v jednotlivých jménech zorientujete. Druhé úskalí je v hutné autentičnosti textu. Indické prostředí, kultura, náboženství, myšlení atd. si vyžadují ryze indické výrazivo, které se jen složitě překládá. V tomto ohledu kniha nabízí na konci slovník, kde sice není úplně vše, ale naleznete zde to podstatné. Ovšem pokud si před románem přečtete něco o Indii, nic tím nezkazíte.
Osudy hrdinů se vzájemně prolínají a nezáleží na tom, jakých jsou společenských vrstev. Narazíte na mladíka Šívu, který se snaží povstat ze dna kastovního systému nezákonnou činností, či se střetnete s úředníkem Chánem, jenž se pohybuje v nejvyšších politických kruzích. Bezpohlavní stvoření Tal si zase samo programuje většinou radostné emoce a vybírá si jen svoje reakce, zatímco pan Nadha je přísným policistou se silným pocitem pro povinnost, i když při tom skomírá jeho rodinný život. Ale najdete zde i Evropany, kteří vám zprostředkují kulturní šok, aniž byste zvedli oči od knihy.
Budete s postavami prožívat pocit déja vu, když se s jinou postavou na chvíli vrátíte v čase, abyste stejnou situaci prožili dvakrát. Jindy se zase s hrdinou ocitnete na stejném místě v jiný okamžik.
Řeka bohů představuje to, co tu od doby kyberpunkových románů Neala Stephensona chybělo. Nejde ani tak o pojetí kyberpunkového světa. V tomto směru bere McDonald na rozdíl od Stephensona svůj svět celkem vážně, i když i u něj se najde pár vtipných okamžiků. Spíše je jim společná nezvyklá uvěřitelnost blízké budoucnosti spolu s netradičním příběhem a inteligencí, která z textu čiší. I proto je potřeba si přát prodejní úspěch této knihy, abychom se dočkali minimálně zbývajících pokračování z volné trilogie, které budou zařazeny do stejně exotických zemí Brazílie a Turecka.
zrovna to čtu a je to zábavné. ten příměr ke stephensonovým starším dílům (sníh, diamantový věk) je na místě.
Proc?
Proc ma nekdo potrebu nazvat knihu stejne jako se jmenuje jina starsi kniha? Prijde mi to divne…
Re: Proc?
Protože W.Smith – River God a I.McDonald – River of Gods? Mi by zase přišlo divné kdyby měl autor kontrolovat jestli se nazev jeho knihy, tak jak ho chce, neshoduje z již už vyšlou od jiného
V pripade rozdilnych anglickych nazvu je tahle debata bezpredmetna. To je jasne. Navic jsem nevedel ze je I.McDonald renomovany spisovatel. Ale obecne a hypoteticky, pokud je starsi kniha dostatecne znama a tu druhou napsal zacinajici spisovatel, tak mi takove rozhodnuti prijde nerozumne. Jednak se to muze nekomu zdat jako snaha o zviditelneni, nebo proto ze si lidi renou ze uz to cetli a nebo se nevyhne srovnani.
Ač angličtinář amatér, tak mi připadá že River God = řiční bůh, kdežto River of Gods = řeka bohů.Asi potom záleží, jak s tím naloží u nás překladatel.Asi jako u filmů, kde to podobnými zhůvěřilostmi jen kvete.Passenger 57 přeloženo jako Přepadení ve vzduchu, do dnes mi při tom naskakuje husí kůže.
2 Herne:
Má pravdu, předsedo;-). Já dodnes marně bádám nad “Dark city” – Smrtihlav. Nebo “The Gift” – Téměř dokonalý zločin… Takových příkladů by se našlo hafo. Na “Řeku bohů” (tuhle, ne tu od Wilbura:-)) se každopádně těším. Nejspíš bude vyžadovat trochu víc času k přemýšlení, tak si čtení nechám až na letní dovolenou.
ať tak či onak, obě knížky jsou mňamka, Smithovu řeku bohů jsem čet jako třináctiletý a bylo to fajnové, ovšem tanhle Řeka bohů je prostě luxusní zážiek, na který jsem se těšil hrozně dlozho a moe očekávaní jaksi převýšil o tak padesát pater. Vzpomněl jsem si na tuto knihu všera, kdy internetem proběhla zpráva, že na světě existuje první neuter (člověk bez pohlaví), kterými se to v knize jenom hemží. Pro mě to je jasný kandidát na Huga.
Jana677: Za majstrštyk českých filmových distributorů považuji dvojici filmových názvů “The American Pie – Prci prci prcičky”. Podle mě je důkazem nedostižné imaginace. 😀
re: Jana677, Robert Pilch
“The Gift – Téměř dokonalý zločin” u mě hravě překonává Passenger 57 a dávám ho na vrcholek filmovo-marketingového kretenismu, to prostě nemá chybu :-)Prci prci prcičky bylo asi čistě marketingová záležitost, protože to v tomhle případě celkem reflektuje děj. Tak me napadá, že film byl asi původně bezejména a až scéna jak Jimbo přefikne v kuchyni ten American Pie tomu jméno dala 🙂
Myslím, že český název seriálu MOONLIGHTING (Měsíční svit?) nebo KNIGHT RIDER (Noční jezdec?) jen tak něco nepřekoná. Ovšem s překladem filmu PEACEMAKER se nikdo nenamáhal. Kde ty české názvy vymýšlí, v Jedličkově ústavu?
No, ono Red Cliff přeložit jako Krvavé útesy taky nesvědčí zrovna o věrnosti originálu. Já se lekla, že Woo natočil nějaký nový film, který mi unikl, a fakt v něm teče krev 🙂
Vinny
Pokud vim, tak Knight Rider se vysilal (a vysila) pod neprelozenym nazvem.
aj mne to miesami dosť pripomína Stephensonov Sníh…
Trochu moc hutne
Prave jsem to zacal cist, je to pro me docela obtizny text – moc postav a prilis mnoho cizich slov (temer kazdy predmet je pojmenovan indickym nazvem).Jsem teprve okolo strany 30 a textem se dost prokousavam. Autor se evidentne zhledl ve stylu vypraveni, kdy na zacatku mame nekolik navzajem nesouvisejicich dejovych linek, ktere se pozdeji (predpokladam) spoji. Tohle mi v literature moc nesedi, halvne proto, ze na rozdil od filmu (kde to s uspechem pouziva napr. Q. Tarantino) knihu proste nedate na jeden zatah.