Škola noci 1 – Označená – Castová P. C. a Castová Kristin

Hodnocení dalšího přírůstku dívčí upírské knihovničky se bude zřejmě diametrálně lišit podle věku, čtenářských zkušeností i pohlaví každého čtenáře. Pokud je ti okolo třinácti let, jsi dívka a zatím jsi četla jen Harryho Pottera, pravděpodobně tě Označená od P.C.Castové a Kristin Castové nadchne. Ostatní ji ocení jen pokud doopravdy nic jiného nebude po ruce a cesta vlakem má trvat několik hodin.
Žánr je jasný: „školní“ román nepostrádá klasické ingredience (rodinné problémy, konkurenční boj mezi dívkami, dobrá i zrazená přátelství a první nesmělá love-story), navíc sem autorky pro větší atraktivitu přimíchaly upíří kolorit – protřepat a podávat s ledem.

Plusem je, že knížka svižně odsýpá, místy obsahuje (více či méně) vtipné ze života odposlouchané hlášky a – a to je skoro dost. Pranepatrný děj se odehraje během několika dnů a bez větších problémů by šel vměstnat do jedné delší kapitoly.
Jednoznačným záporem je nedotažení upírského motivu. Máte jen dvě možnosti: buď přijmete předložené postuláty bez otázek a nebudete příliš hledět na logiku – anebo nepřestanete nad Označenou vrtět hlavou.

Posuďte sami: některé pubertální děti si stopaři označí a během jednoho jediného dne se z doté doby normálního teenagera stane upír. Vlastně pardon: upíří mládě. To má šanci přežít pouze za zdmi internátní školy pro upíry. Proč se tak stane, proč je škola nevyhnutelností, proč se s odvěkými démony lidé nevypořádají, maximálně je rodina vyvrhne ze svého středu, a co je na škole pro samotné přežití upířího mláděte tak důležité? To se v knížce nedočtete. Stejně tak se nedozvíte, co je zde vlastně podstatou upírství. Lidská krev je pro dospělé krvesajce nutná, česnek nevadí, slunce ano a zabíjení lidí zřejmě nepatří k dobré výchově. Z části upírů se stávají nejslavnější herci a hudebníci, příkladem budiž Nicol Kidmanová. (Co dělají ti zbývající, napadlo mě mimoděk). Některé upírské děti během dospívání záhadně umírají na selhání organizmu, některým se z krve dělá špatně, některým naopak chutná víc než alkohol. Ptáte se proč? Protože to tak autorky chtěly. Žádného bližšího vysvětlení se minimálně v tomto díle nedočkáte.

Škola, byť upíří, funguje přesně tak, jak to ze školních románů z anglofonního prostředí známe. Outsideři vedle hvězd, přísná, ale vnímavá učitelka, školní kluby a školní ceremoniály, i ty uniformy tady najdeme. Jen popis je trochu hektický a nic nás příliš nezasáhne. Po Harry Poterrovi je těžké přijít v žánru s něčím novým, ale i to „staré“ by mohlo být lépe podáno.

Také nesmělá love story s krvesajnými podtexty má svůj jasný předobraz. Málo platné, knihy Stephenie Meyerové jsou dnes podobnou ikonou jako sedmidílný Harry Potter a od koktejlu z obojího zřejmě nakladatelé očekávají strmé zisky. A zdá se, že právem. Ne, nechci na knížku házet zbytečně špínu. Pro svoji věkovou a genderovou adresu je Označená slušným čtivem, minimálně nehýří větami vymknutými z kloubů češtiny, ani té krve není tolik a (někteří) kamarádi jsou doopravdy kamarády.

Počkejme si proto na další díly. Slušela by jim jasnější a výraznější dějová linka a možná větší role rodiny hlavní hrdinky – zde je nám řečeno pouze to, že „tupčím“ (čti nesnesitelný otčím) je doopravdy nesnesitelný a že matka byla kdysi „mamulkou“, ale dnes už jí záleží víc na tom, co řeknou sousedi a manžel než na životě své dcery. Ani indiánská babička nemá šanci povýšit svou roli nad stokrát ohrané „babičkovské“ klišé.

Sluší se ještě dodat, že knihu Označená napsala matka s dcerou. Proto i já po jejich vzoru teď předám slovo své dvanáctileté dceři:

Knížku jsem otevřela ve vlaku, protože prostě nic jiného nebylo po ruce. Už po krátké chvíli jsem se však do ní absolutně zakousla a i při nedostatku času jsem ji ve volných patnáctiminutových chvilkách přelouskala za dva dny.
Hlavním mínusem knížky pro mě bylo, že příběh příliš stranil ženám. Kluci zastupovali snad až na Damiena s Erikem pouze menší roličky, celý příběh se odehrával v režii žen. Někomu to vadit nemusí, ale mě rušilo, že počet kluků holek zmíněných v příběhu jasně nadržuje děvčatům.

To, co podle mě dělá knížku Označená dobrou, je míchání skutečného světa s prvky fantastiky a nadpřirozena. Zamíchané do obyčejného dívčího románu působí, jako když dáte pytlík čaje do horké vody. Samotná voda, navíc horká, lidem moc nechutné, ale čaj si dají rádi. Navíc „oslazený“ puberťáckým nádechem psaní. To, že je příběh psaný v ich formě, je hezké. O to lepší, že Zoey přemýšlí i mluví adekvátně svém věku.

To, co se mi však líbilo na ději nejvíc, nebylo ani to, že Označená je fantasy příběh ani to, že se odehrává na internátě. Bylo to nezlomné přátelství Stevie Rae, Damiena, Erin, Shaunee a Zoey, jejich pouto, díky němuž byla Stevie Rae ochotná se obětovat kvůli Zoey a podstoupit něco, čeho se strašně bála a co kdysi odmítla. To, že se na ni kamarádi, kteří ji znali jen pár dní, nevykašlali ve chvíli opravdu extremní, mi přišlo nejlepší na celé knize. Navíc styl psaní všechny mé případné pochybnosti „smetl ze stolu“, což jen dokazuje, že autorky to „umí“, a já se moc těším na další díly.