Manga Shakespeare – Sen noci svatojánské

aha, takže Hilský vlastně Shakespeara povyšuje…..

jo, tohle jsem byl já. 🙂

willis: Prave naopak, ponizuje; vratim se k tomu niz.

Lucc: Takovahle transformace je nejen podle meho nepripustna. Konkretne treba prave takovy Shakespeare se vydava a cte porad dokola, protoze temata a vubec veci, ktere se v tech dilech odehravaji, jsou nadcasove. Evidentne tedy nepotrebuje zadne transformace…

skritek: Ja do divadla chodim a rozhodne se mi nezda, ze by sme my mladi do divadla nechodili, tohle je jenom takovy stereotyp asi stejne platny jako to, ze mladi nectou. A ted se nebavim o nejakem malomestskem divadle, ale divadlech ostravskych.

Svou kritiku Hilskeho a jeho prekladu muzu konkretizovat uplne jednoduse pomoc par slov. Jeho preklady jsou vulgarizaci (v sirsim slovasmyslu) Shakespeara, on se mnohdy ani nenamaha hledat spravne tvary a vyznamy a strili si to tak nejak od boku hlavne aby to bylo “ctive”. A “ctivost” neni atribut, ktery je sam o sobe dobry. Preklad musi odpovidat i puvodni myslence, kterou Hilsky proste casto potapi. Casto taky vykrada jiz drive vydane preklady (vyslo jich u nas uz strasne moc a nejsou nicim chraneny). Hilsky umi mluvit a je to dobry herec, takze je pro novinare/televizi vdecnym objektem, proto jsou on a jeho prace popularni. Skutecne to neni kvalitou prekladu. Je to rozhodne tema minimalne na dizertacku. 🙂

Vyborny prekladatel Shakespeara je u nas Jiri Josek, ktery si s nim nijak nehraje a preklada ho tak, jak by prelozeny byt mel. Jeho preklady vychazi v nakladatelstvi, tusim, Romeo. Vsak si bezte najit oba preklady jedne hry, prectete a dejte vedet, jak se vam to libilo i jen z pohledu ctenare.

Mimochodem, kdyz uz jsem u toho kritizovani prekladatelu, tak pridam jeste kamarady Viktora Janise a Richarda Podaneho. Jejich preklady jsou totiz zamerene na to, aby mely “stavu” (s timhle oduvodnenim dokonce dostal nedavno Podany i cenu za preklad McCarhyho), coz je sice hezke, ale nesmi to byt jediny atribut. Gaimanuv Sandman v Janisove prekladu dostal a dostava navic i pekne na frak neznalosti realii, anglicky psane literatury a vlastne celeho kulturniho evropskoantickeho ramce. Kdybyste vedeli, kolik je v nem aluzi treba na basniky Keatse a Shellyho, Danta, dokonce i Bibli a kolik z toho zustava prekladatelem neodhaleno a nasledne i spatne prelozeno. Ale to je jenom odbocka, zpatky ke komiksu.

Nesouhlasim, ze je spojeni divadelni hry a komiksu dobre, protoze komiks i divadlo jsou odlisne literarni zanry. Dobry herec dokaze hrat beze slov, protoze mu dokazeme ze tvare vycist doslova vsechno. Zachytit neco takoveho na papir je temer nemozne, prostor je vic nez omezeny. To same plati i pro text/repliky. Zatimco si Shakespeare hraje se slovy a vyznamy, v komiksu pro neco takoveho neni prostor. At si vezmeme klasicke sestipolickove, minimalisticke devitipolickove, ci snad jednolickove komiksi, nikdy nejde v takovych pripadech docilit stejneho pocitu. Komiks uz je proste castecna interpretace, zatimco u divadelni hry je interpretace na divakovi. Divadelni hru drzi pohromade neco jineho nez drzi pohromade komiks. Nechci nudit lingvistickyma a literarnima teoriema, natoz vlastni ctenarskou zkusenosti.

Nezkuseny ctenar urcite nesahne po Shakespearovi, protoze k tomu se musi zkusenostne dorust. Spousta lidi se tak vysoko ale ani nedostane… to je proste jako zacit cist literaturu Joycem, Faulknerem a koukat na to a vubec nechapat, o cem to jako je, kdyz se tam nic nedeje. Zdanlive.

Viktorianska doba je doba pokrytectvi, takze o nejake rigidite nemuze byt ani rec. Staci si precist par romanu z te doby a je videt, ze chlast, sex a opium frcelo na denim poradku ve vysoke spolecnosti. Pro ilustraci treba Dorian Gray.

Navic cely manga Shakespeare je udela formou manga komiksu, tedy literarniho subzanru, ktery u nas nema vlastne vubec zadnou tradici, u ktereho se da jenom tezko rict, ze jeho obliba vzrusta. Drtiva vetsina ctenaru (mladych lidi) ani nevi, ze takovy subzanr existuje.

Cely manga Shakespeare tak je proste jenom obycejnym zjednodusenim a tedy likvidaci puvodniho dila a dukazem upadku cele (soucasne) literatury.

Ja mam komiks rad jako puvodni zanr, dila treba Gaimana a Moorea dosahuji obrovskych kvalit. A to i presto, ze Moore rekne, ze graficky roman podle nej neexistuje a vsechno je to komiks a Gaiman se jenom usmeje, protoze pro nej je dulezite dilo a ne jmena.

Kazdopadne, kdyz se vam to libi, v poradku, respektuji. Ja rekl, ze se mi to nelibi, ted uz jsem i udal duvody proc. 🙂

Ten anonym jsem já, omlouvám se, zapomněl jsem se přihlásit.

vinky: Samozřejmě nejsem s Vámi schopen diskutovat na poli překladovové a literární teorie, ovšem názory jako ” převedení shakespeara do komiksu je nepřípustné” smrdí fanatismem. Také tvrzení, že drtivá většina mladých lidí neví co je manga komiks se zřejmě nezakládá na empirickém výzkumu…
Jinak narážky a souvislosti v dílech jako je Moore, Gaiman dochází jen minoritní skupině čtenářů a to i když jsou dobře přeloženy. Inteluktuálně na takové výši jako tito autoři je málokdo, přesto může mít i průměrný čtenář z takovéhoto díla nadprůměrný zážitek….Dobrý příběh jde zabít jen těžko.

Hlásí se neznalec celého kulturního evropskoantického rámce
Přiznám se bez mučení, že mi dělá problémy brát vážně člověka, který tvrdí, že Martin Hilský střílí ve svých překladech významy od boku či že Shakespeara vulgarizuje (patrně se vám líbí přístup Jakuba Malého, který – naraziv na nějaké šťavnaté místo – pasáž přeskočil a jen napsal dolů poznámku pod čarou “Zde opět nalézá se nechutná slovní hříčka”.)
Ale povinnost k dílu i přes tu nechuť volá: Sandman vychází pravidelně v dotiscích, opravovat tedy možno a já se rád nechám poučit: kde přesně jsou ty aluze na Keatse, Shellyho (patrně jste mínil Shelleyho), Danta a Bibli, které jsem nepochopil a následně nepřeložil? Sem s tím 🙂

sou to všecko lumpové!
Svatá pravda, pane Vinki! Jen jim dejte za uši! Už se na tu pragocentrickou nadutost nedá dívat! Je to jedna propojená parta, kerá se chválí navzájem!
Já už o tom Hilském taky slyšel, a nebylo to nic pěkného! Jak si takovýhle učitýlek (vyučuje myslím v Českých Budějovicích kanadskou literaturu) může troufnout takhle zprasit Barda, to je nad moje chápání! A ještě mu za jeho překlady Sonetů dali Jungmannovu cenu!
O Podaném škoda mluvit. Navíc: v zasvěcených olomoucko-ostravských kruzích se dobře ví, že tenhleten Podaný (už to jméno!) je ve skutečnosti Hilského nevlastní synovec! A tu cenu za McCarhyho (k němuž se z vychytralosti radši nechce hlásit) stejně dostal jen z protekce, poněvadž na těch jejich pražských překladatelských dýcháncích popíjí magnesii s komisí, která tu cenu uděluje!
A ten Janiš, to je vůbec konec! Kdyby Shelleyho a Keatse jen přehlédl, on je evidentně vůbec nezná! Že je tu teď zmiňuje, to by člověka nemělo zmást, určitě je právě dogoogloval! Navíc je veřejným tajemstvím, že za něj jeden z jeho prvních slavných překladů, Mandelinku kapitána Korneliho, dělala jeho tehdejší dívka, dnes manželka! A kdo ví, jak to je s tím jeho ostatním dílem! Je vůbec možné, aby toho jeden člověk za tak krátkou dobu přeložil tolik? Nepodepisuje náhodou cizí práci? A netahá tak velké peníze z kapes důvěřivých nakladatelů?
Inu, spousta otázek, málo odpovědí! Quo usque tandem… Je třeba bojovat za zachování evropskoantického rámce, a pádná, břitkými argumenty podložená kritika páně Vinkiho je prvním výstřelem této bitvy!
Je načase ukázat všem těmto Hilským, Podaným a jejich kamarádům Janišům, že jejich špinavé ruce nedosáhnou všude!

Anonym
Ještě bych totéž provedl s přehazováním jména a předmětu. Ne nutně ve stejném pořadí.

Tak “Mandelinka kapitána Korneliho” mě totálně rozbourala, pánové, díky za skvělé pobavení do nového dne. Já naopak doufám, že tihle Hilští, Podaní a jejich kamarádi Janišové toho svýma rukama uchvátí co nejvíc. 😛

Shakespeare bylo divadlo pro masy
Zdravím všechny diskutující. Jen bych chtěla poznamenat, že Shakespearovy hry byly představením pro masy a jeho Globe fungovalo trochu jako současná multikina s populárními trháky na programu – jen s tím rozdílem, že místa na stojáka stála jednu penci, lóže pro šlechtu podstatně víc. Takže na manga úpravě nevidím nic nepatřičného, záleží na její úrovni – ale to nemůžu posoudit, neviděla jsem to a navíc jsem se ještě nenaučila komiksy číst…

No a k Hilskému: pokud si chcete přečíst Shakespeara v překladu J.V.Sládka nebo J.A. Sudka, nic vám nebrání, knihovny a antikvatiáty jsou toho plné. Ale nejdřív zkuste srovnat.

Žít, nebo nežít — to je, oč tu běží:
zda je to ducha důstojnější snášet
střely a šípy rozkacené sudby,
či proti moři běd se chopit zbraně
a skoncovat je vzpourou. Zemřít — spát —
nic víc — a vědět, že tím spánkem skončí
to srdce bolení, ta stará strast,
jež patří k tělu, to by byla meta
žádoucí nade všechno. Zemřít — spát — (překlad E. A. Saudka)

Být, nebo nebýt? To je to, oč jde!
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.
(překlad Jiřího Joska)

“Být, nebo nebýt – to je otázka:
je důstojnější zapřít se a snášet
surovost osudu a jeho rány,
anebo se vzepřít moři trápení
a skoncovat to navždy? Zemřít, spát –
a je to. Spát – a navždy ukončit
úzkost a věčné útrapy a strázně,
co údělem jsou těla – co si můžem
přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát –
spát, možná snít -, a právě v tom je zrada.
Až ztichne vřava pozemského bytí,
ve spánku smrti můžeme mít sny –
to proto váháme a snášíme
tu dlouhou bídu, jíž se říká život.”
(překlad Martin Hilský)

Plně souhlasím s P. J.!
A musím uznat, že pravdu může mít i hintzu.

pH, stačilo chvilku googlit:

Spát. Snad i snít? Á, v tom je právě háček!
To, jaké sny by se nám mohly zdát
v tom spánku smrti, až se těla zbudem,
to, to nás zaráží. To je ten ohled,
jenž bídě s nouzí dává sto let žít.

A teď jste mi ho vyplašili…
…a už nikdy se nedozvím, co jsem vlastně opomněl 🙂 Ne že by bylo o co stát: jedinou narážkou na Danta je les sebevrahů, Shelley ani Keats v Sandmanovi nefïgurují, pokud je co věřit netovým anotacím k Sandmanovi + Sandman Companion.

OMG
Pročetl jsem si celou diskuzi a dovolím si mít několik připomínek, některé tu sice zazněly, ale je dobré je zdůraznit.

Zaprvé, na Fantasyplanet se nachází moje recenze Richarda III., přímo z edice Manga Shakespeare. Dal jsem si tu “práci” a pročetl ještě dvě verze překladu: klasickou od J. V. Sládka a ještě nějakou novější, o poznání lacinější, kterou jsem raději zapomněl (možná J. Josek). A mohu zcela zodpovědně prohlásit, že překlad Hilského je lepší než Sládkův, protože není sto let starý. Ono se to snadno kritizuje bez znalosti kritizovaného, že, Vinki? Nebo mi snad chcete říct, že jste tu “příšernou” mangu přečetl a porovnal?
Ne, nečetl, jinak byste nebyl schopen tak strašlivě blábolit.

Zadruhé, pokud se jedná o “doslovnou” adaptaci Shakespeara, tedy včetně prostředí, takže nedochází k přesazování například Romea a Julie do kulis divokého západu, pak v tom vskutku nevidím problém. Ano, některé mangy z celé edice používají jiné, moderní kulisy, ale některé se přesně drží původní předlohy. Kromě Richarda III. taky Sen noci svatojánské – “autentické prostředí i kulisy”.

Zatřetí, vaše tvrzení, že: “Dobry herec dokaze hrat beze slov, protoze mu dokazeme ze tvare vycist doslova vsechno. Zachytit neco takoveho na papir je temer nemozne, prostor je vic nez omezeny. To same plati i pro text/repliky. Zatimco si Shakespeare hraje se slovy a vyznamy, v komiksu pro neco takoveho neni prostor.” Podle vaší logiky tedy ani nemá smysl číst jakoukoli divadelní hru, protože čtenář nevidí ani neslyší herce a je tak ochuzen o téměř vše, co divadelní hra přináší? To snad ne, příteli.
Komiks už dávno není útvarem pro malé děti nebo něčím brakovým a primitivním a přenos divadelní hry může zvládnout bez problémů. Manga klade velký důraz na v obličeji vyjádřené emoce. Nakreslit tak výraz odpovídající výrazu herce není problém. Co se týká přesnosti dialogů, to už záleží na délce komiksu, ale žádná apriori daná bariéra tu není. Opět, srovnejte filmová zpracování Richarda III. s jeho manga verzí, budete možná až šokován tím, že kreslená forma hře na kvalitách nijak neubrala.

Ach jo, dalekáť cesta mezi kulturní národy a marné zatím volání.

…
**vinky** – po prečítaní tvojho komentáru som mala zmiešané pocity, ale aby som to skrátila, veľmi ma sklamal Pripomenul si mi totiž, že stále existujú ľudia, ktorí sa dogmaticky držia jedného a nepripúšťajú fakt, že aj niečo, čo sa vymyká ich vkusu môže byť dobré Možno kruto, ale zaváňa mi to “literárnou inkvizíciou”
Čo sa týka kavlity prekladu – k tejto téme nemám čo povedať, pretože tie slávne mená mi absolútne nič nehovoria a porovnať s orginálom nemôžem tiež – som jazykový analfabet… co uz
K téme Shakespeare v mange – ano/nie Osobne som k tejto edícii pristupovala dosť skepticky Mám rada mangu, mám rada Shakespeara, aj keď toho som sa musela mať rada naučiť A nevedela som si predstaviť, čo vznikne z takéhoto mixu Čakala som pravdu povediac nieco v štýle – dnešné decká rozprávajú nejakým cudzím jazykom s veeľmi jednoduchým chápaním a obsahom, tak skúsme im shakespeara zjendodušiť do zrozumiteľnej podoby a podtrhnime nejakými peknými obrázkami a, čo teraz najviac letí? manga… Povedz mi pravdu, prečítal si aspoň jednu z tých kníh? Odhodlala som sa kúpiť si Richarda III. – po prečítani recenzie na týchto stránkach Moje obavy padli a ostala som omráčená tým, ako 2 navonok nezlúčiteľné veci, môžu vytvorť tak harmonický celok Mozno je to primárne určené pre mládež, ale pre milovníka oboch prvkov, je to veľmi milá lahôdka OK, je pravda, že s orginálnou divadelnou hrou a jej atmosférou sa to porovnať nedá, ale prečo to vôbec porovnávať? Comix a manga má takisto svoju neopkovateľnú atmosféru a dokáže vyvolať rovnako mocný zážitok Neviem, u mňa je to akoby si chel porovnať čo ti chutí viac – pomaranč, či mandarínka 🙂 A takisto nesúhlasím s tvojim tvrdením, že vlastnú interpretáciu diela si môže človek vytvorť, len pri sledovaní hry Akékoľvek dielo môže mať stovky intepretácií Záleží od človeka Každý vníma a hodnotí na základe svojich skúseností, schopností atd… Nechaj – sme pri Sne noci svatojánskej – nechaj to prečítať 10 rôznych typov ľudí a budeš mať 10 roznych interpretácíí
Séria manga shakespeare pôvodnému dielu ublížiť nemôže, pretože milovníci klasiky pretrvávajú a stále sa budú k orginálu vracať, ale prečo neumožniť shakespearovi rozšíriť sa aj medzi tých, kt. by po ňom možno inak nikdy nesiahli? A nám ostatným pripraviť dielko, nad kt. strávia pár príjemných chvíľ